Životy mezi knihami a s nimi

TRÁVNÍČEK, Jiří. Knihy a jejich lidé: Čtenářské životopisy. Brno: Host, 2013. ISBN 978-80-7294-967-0.

Vzpomínám si na tu radost, když jsem se poprvé setkal s knihami Jiřího Trávníčka, které byly věnovány české poezii a její interpretaci. Musím ale přiznat, že autorův následný odklon od poezie k problematice čtenářství mne z těchto důvodů i mrzel. U těchto knih, které následovaly a které byly věnovány výzkumům čtenářských návyků, jsem totiž již příliš nepodléhal emocionálnímu nadšení. Bezesporu jsem ale vnímal především množství shromážděného materiálu a kvantum zodpovědně odvedené tvůrčí práce. Cílené působení na tomto poli ale brzy přineslo výsledky, které byly a jsou po zásluze široce reflektovány. Zvláště pak díky svazkům Čtenáři a internauti. Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (2010) a Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (2008). Neboť Trávníček je pravděpodobně jediným badatelem, který čtenářské návyky sleduje trvale.

Jeho nový editorský počin Knihy a jejich lidé, s podtitulem Čtenářské životopisy, je poněkud jiný. V některých ohledech ale právě na výzkumy čtenářství navazuje. Tentokrát však v poněkud komornější podobě. Nejedná o statistické podchycení čtenářství, ale o třiatřicet osobních vypovědí čtenářů knih, kterých se Trávníček dotazoval tři roky. Oslovil nejenom autory, ale i redaktory, editory, recenzenty, překladatelé, lidé z nakladatelství, knižních obchodů, distribuce, typografa. Chybí snad jen tiskaři. V souhrnu tedy široké společenství osobností, které pokrývá víceméně celou oblast svázanou s knihou od okamžiku jejího vzniku, až do chvíle, kdy se dostane ke čtenáři a dál si žije svým vlastním životem. Mezi respondenty nalezneme nejenom jména obecně známá (Antonín Bajaja, Simona Monyová, J. H. Krchovský), ale i ta, která řeknou více spíše hlouběji obeznámeným.

Přistupoval jsem ke knize s jistou dávkou skepse, neboť jsem si říkal, že se bude jednat o další tuctovou knihu rozhovorů. Možná právě proto jsem z ní měl nakonec o to větší radost. Více než pětsetistránkovu knihu jsem kupodivu (a proti svému očekávání) přečetl na jeden zátah. Jsem sice také tak trochu „insider“, ale předpokládám, že čtenáři Duhy mezi ně patří také, a věřím, že i pro ně bude kniha nejenom čtivá, ale i inspirující, protože reflektuje změny, kterých jsme součástí, Trávníček je kultivovaný tazatel, který je ve výpovědích sice stále na pozadí přítomen, avšak nerušivě, jaksi dle očekávání a pravidel orální historie. Přesto však výpovědi v případě vhodného okamžiku směřuje mimo očekávání. Každá výpověď je tedy jiná a nedrží se jen schématu. Seznamujeme se s prostředím, ze kterého vypovídající vzešli, a se vztahy tohoto prostředí ke knihám, s individuální historií každého čtenáře od prvních písmen až do současnosti. Výsledkem je kniha, která má čtivý spád a která nám přináší výpovědi až podivuhodně otevřené, například právě v případě Monyové nebo Krchovského. Někdy padnou i odpovědi na otázky, které jsme si dlouho kladli (jako např. v případě zániku nakladatelství Odeon, kterou odhaluje Jiří Pelán).

Životopisy obsahují i výhledy do budoucna. A nabízí různící se pohledy. Naši prapradědové se nejprve museli vyrovnat se zachycením obrazu pomocí fotografie. Mnohým se to nelíbilo. Naši pradědové se museli pak vyrovnat se skutečností, že lze zachytit a opakovaně k životu přivést i zvuk i obraz. A mnohým se to také nelíbilo. A zdá se, že naše generace se musí vyrovnat právě s proměnou knihy a čtení. Ještě netušíme, zda půjde pouze o posun technologický nebo zda o zcela jiný. Nastupující elektronizace knihy, měnící se funkce knihoven, proměňující se (nebo zanikající) knihkupectví a distribuční síť, to vše nás ovlivňuje. A možná se nám to nemusí líbit. Že jsme svědky proměny celé knižní kultury a koneckonců i čtenářů a čtení je ale patrné. Z nejrůznějších úhlů k tomuto přistupují i vypravěči. A spektrum názorů je široké, od záporných až k těm kladným.

Pokud jsem v knize něco postrádal, tak možná silnější hlas nejmladších čtenářských generací. Pohled některého mladého, byť jen částečně etablovaného autora. Směs názorů by tak mohla být ještě o něco pestřejší. Rozhodně se však nejedná o výtku, spíše jen o poznámku na okraj. Osobně byla pro mne kniha zajímavá nejenom tím, že zachycuje čtenářské osudy jiných, ale že mne po celou dobu nutila ke konfrontaci s mým vlastním čtenářským životopisem. Zde je zajímavé si povšimnout, že po přečtení všech životopisů na povrch vystupuje jakýsi společný základ obecně čteného a určitá jména autorů se průběžně opakují. Jen si nejsem jist, zda ještě nějaký podobný dobově podmíněný a obecně přijímaný kánon máme i nyní. Myslím, že i v tomhle ohledu může být svazek inspirující. Nehledě k tomu, že nabízí i zajímavé tipy k čtení dalšímu. A také doufám, že bude zajímavé otevřít si tuto knihu i s odstupem několika let.