Nezapomeňme na Mořice Viléma Trappa

Letošní rok v Moravské zemské knihovně a v Moravském zemském muzeu by se dal nazvat rokem Mořice Viléma Trappa (1825-1895). Ten byl výjimečnou osobností na poli vědy. Narodil se jako první dítě rodičům Josefině a Václavovi 25. ledna 1825 ve Vodňanech. Když měl Mořic Vilém Trapp tři roky, odstěhovali se Trappovi do Kašperských Hor, kde si Trappův otec Václav otevřel lékárnu. Po jejím požáru se Trappovi přestěhovali do Prahy. Mořic Vilém Trapp studoval v letech 1842–1843 hudbu na Žofiině akademii v Praze. Cvičil zpěv tenorových partů a věnoval se i skladatelské činnosti. Za to dostal titul akademik. Díky němu mohl vystupovat jako právoplatný člen této organizace.

Hudbu studoval i na Karlově univerzitě v Praze, ale tam se začal více zajímat o archeologii, zejména církevní, a také o historii. Nejvíce ho přitahovaly české dějiny a historie uměleckých památek. Je známo, že na Karlově univerzitě absolvoval i zkoušky z účetnictví. Intenzivně se zabýval rovněž jazyky. Prokazoval všestranné nadání, a tak se věnoval též studiu přírodních věd. Byl ale i obdařen výtvarně. Jeho kresby, náčrty a akvarely se dochovaly dodnes. Bohatá sbírka jeho kreseb je uložena v Moravské galerii v Brně.

Mořic Vilém Trapp přišel do Františkova muzea v roce 1859. Zpočátku pracoval v muzejní knihovně na místě pomocníka, třídil sbírky a katalogizoval dary, které muzeum získalo. V roce 1859 byl Trapp jmenován Hospodářskou společností na post asistenta Albína Heinricha, který v knihovně Františkova muzea zastával funkci kustoda. Ten si ze svého pomocníka Trappa vychoval výborného a spolehlivého nástupce. Po úmrtí Albína Heinricha (5. dubna 1864) se následně stal Mořic Vilém Trapp skutečným kustodem Františkova muzea. Obsáhlou biografií nazvanou Zum Andenken an Albin Heinrich vzdal hned v roce 1864 poctu této osobnosti, na jejíž práci ve funkci kustoda navázal. Mimo zastávání úřadu kustoda Františkova muzea měl na starosti také správu muzejních sbírek. Rovněž plnil funkci kurátora a konzervátora Ústřední komise pro zachování uměleckých a historických památek. Stál také u zrodu Institutu památkové péče na Moravě.

Nástup Mořice Viléma Trappa do funkce kustoda ve Františkově muzeu znamenal přeměnu organizování muzea i jednotlivých sbírkových fondů. Trapp provedl i úpravy v muzejní správě. Usilovně a s úspěchem obstarával další finanční zdroje. Jeho cílem bylo zpřístupnění všech sbírek a vytvoření dalších. Důležitým cílem pro něj bylo otevření knihovny Františkova muzea pro veřejnost a získání přilehlých prostor pro muzeum i knihovnu. Mořic Vilém Trapp při tvorbě sbírek nebyl uspokojen jen nahodilými dary a získal u Hospodářské společnosti pravidelné roční dotace k pořízení uměleckých děl. Mořic Vilém Trapp neměl v úmyslu zabývat se jen starým uměním, ale chtěl, aby součástí sbírek Františkova muzea byla i aktuální produkce. Jsou zde k vidění grafiky, litografie, autotypie nebo fotografie. V roce 1882 se knihovna Františkova muzea rozrostla a v důsledku organizačních změn se do ní dostalo mnoho historických fondů a uměleckých sbírek.

V roce 1864 – v počátcích Trappova působení – knihovní fond čítal již 26 000 svazků. Ve fondech knihovny bylo také uloženo 373 fasciklů akt, 711 originálních listin a 465 rukopisných kodexů. Ve stejném roce pořídila muzejní knihovna vlastní sbírku knih po zesnulém Albínu Heinrichovi a následně v roce 1868 byly do knihovny dodány kopie děl z c.k. Knihovny olomoucké. Na počátku roku 1893 daroval Františkovu muzeu svoji sbírku knížek a 30 000 zlatých zemský advokát JUDr. Leopold Teindl a o dva roky později obohatil knihovnu o cca 8 000 svazků a o sbírku rukopisů Christian d’Elvert.

V letech 1868, 1879 a 1884 vydal Trapp tiskem katalog knihovny; ten měl tři části. Knihovna se ovšem rozrůstala dále. V Biskupském dvoře měla jednu hlavní halu a pět přilehlých místností. Do konce roku 1878 se fond knihovny rozrostl na cca 40 000 svazků. Ty byly v brzké době zpracovány do katalogu knihovny. Díky Trappově aktivitě se knihovna Františkova muzea dostala na přední místo mezi knihovnami v monarchii. Její již zmiňovaný rozsah a také způsob zpracování byly na vysoké úrovni. I přes veškeré dlouholeté úsilí o otevření knihovny veřejnosti dočkala se brněnská veřejnost této události až v roce 1883. Tím si knihovna vytvořila pravidelný přísun financí od Moravského zemského sněmu. Dne 11. prosince 1883 se knihovna Františkova muzea stala veřejnou. Bylo to zásluhou ředitelova náměstka c. k. společnosti, dvorního rady Chistiana rytíře d´ Elverta, jehož zásluhou je hlavně získání subvence od Moravského sněmu zemského. S otevřením knihovny pro veřejnost došlo ke zrušení poplatku za využití čítáren.

Trapp měl obrovský záběr v badatelském poli. Byl historikem, archeologem, knihovníkem, numismatikem a vlastivědcem. Své práce zveřejňoval mimo jiné též v Mitttheilungen der k. k. Central-Comission zur Erforschung der Baudenkmale hlavně v letech 1865–1866 a napsal stať Mährische Sagen pro publikaci Die österreichisch-ungarische Monarchie im Wort und Bild.

V období let 1856–1884 Mořic Vilém Trapp zveřejňoval své poznatky v Notizen – Blattu. Napsal pro tento odborný list třiapadesát větších prací s historickou a biografickou tematikou. V roce 1868 dokončil práci k šlechtickému rodokmenu Das Fideicommishaus Kaunitz am Grosen´Platze Brunn´s. Byl rovněž aktivním členem v mnoha moravských, českých i rakouských badatelských společnostech, zastával funkci sekretáře historicko-statistické sekce Hospodářské společnosti. Spolupracoval též se zahradnickou sekcí této organizace. Korespondenčně byl ve styku s archeologickou sekcí Muzea království českého a s Moravským zemským archivem v Brně. Stal se příslušníkem Antropologické společnosti ve Vídni, Vídeňského spolku starožitností, Moravského včelařského spolku, Jihlavského hospodářského okresního spolku, Vzdělávacího spolku brněnských knihtiskařů a písmolijců a rovněž členem Německého domu v Brně.

Byl tvůrcem mnoha výstav, i těch, které se týkaly barona Trencka a plánů města Brna. V muzeu využil svých pedagogických znalostí a navázal na svého předchůdce Albína Heinricha v systematickém rozšiřování muzejních sbírek. Své znalosti a zkušenosti aplikoval pochopitelně především ve svých oborech, tedy v historii a archeologii. Jako historik se snažil sesbírat prehistorické i historické památky, z nichž chtěl udělat sbírkové kolekce mapující vývoj činnosti v oblasti výroby a umění. Tím dostal moravskou prehistorii do popředí bádání odborníků. Usiloval tak o ochranu kulturních pokladů Moravy právě v období, ve kterém se zvyšoval zájem o jejich export do zahraničí. Muzeum pořizovalo do svých sbírek i obrazy. Když Trapp nastupoval na pozici kustoda, mělo jich muzeum už sto dvacet; nebyly však nějak moc cenné.

Dne 23. ledna 1895 vyšel v novinách článek s blahopřáním k jeho 70. narozeninám. Počátkem roku 1895 se Mořic Vilém Trapp aspoň částečně uzdravil z prochlazení, kterým onemocněl z pobytu ve studených místnostech muzea. Brzo opět nastydl a dostal zimnici. Ta byla prvopočátkem prudkého zápalu plic, který svým rozsahem přešel v zánět pohrudnice a následkem toho Mořic Vilém Trapp v pondělí 27. května 1895 zemřel. Pohřeb se konal dne 29. května 1895 v kapitulním chrámu Páně v Brně a pochován byl na ústředním hřbitově v rodinné hrobce.

Byl to tedy všestranný badatel, díky jehož iniciativám se i rozrůstala knihovna tehdejšího Františkova muzea (dnešního Moravského zemského muzea), která byla základem současné Moravské zemské knihovny. Dnešní Moravská zemská knihovna vděčí Trappovi také za velký počet unikátních přírůstků do fondů získaných v jeho období.

Zdroj fotografie:
Mořic Vilém Trapp [on line]. [cit. 2011-10-21]. Dostupný z WWW:<www.encyklopedie.brna.cz>