Rozhovor s PhDr. Evou S. Lesenkovou, Ph.D.

V prostředí zdravotnických informací působíte řadu let, ať to byla knihovna v Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ), kterou jste vybudovala a dlouhá léta vedla, nebo Národní lékařská knihovna, ve které nyní zastáváte pozici náměstkyně odboru knihovnicko-informačních služeb a komunikace. Jaké jsou dle vašeho názoru nejvýraznější změny, které se dotýkají profese lékařského knihovníka?

Děkuji za otázku. K termínu lékařský knihovník bych podotkla, že přesnější je používat širší vymezení „zdravotnický knihovník“. Jinak jako příčiny nejvýraznějších změn lze označit především změny a prudký vývoj v technologiích v posledních dvaceti letech, který podmiňuje změny informačního chování uživatelů a mění jejich vzorce k užívání různých forem námi poskytovaných služeb. Ostatně problematikou vztahu k technologiím se zabývá celá oblast HCI (Human-Computer Interaction). Zdravotničtí knihovníci se setkávají s kliniky a výzkumníky na univerzitách, se zdravotníky v krajských či jiných nemocnicích nebo zdravotnických zařízeních, s praktickými lékaři a se studenty lékařských a zdravotnických oborů, v oblasti farmaceutických informací pak s klinickými farmakology nebo magistry v lékárnách či s registrovanými prodejci léčiv.

I v naší republice se pozvolna stále více objevuje občan, laický uživatel, zajímající se o informace o zdraví a nemoci, nikoliv pouze o tzv. pacientské informace. V procesu kladení klinických otázek a hledání odpovědí na správnou účinnou prevenci nebo léčbu sehrává stále aktivnější roli ten, kterého se „uzdravování“ týká, tedy zdravý občan nebo pacient. K významné uživatelské skupině se specifickými potřebami a zájmy proto může patřit ve zdravotnických knihovnách také laik zajímající se o otázky zdraví a nemoci. V naší profesi, kdy pracujeme s informacemi v různých fázích, ať už v klasickém či elektronickém prostředí, vidím jako klíčové zkoumání cílového uživatele a vytváření vstřícných uživatelských rozhraní informačních systémů.

Ve vaší gesci je také vzdělávání knihovníků působících jak v Národní lékařské knihovně, tak v dalších zdravotnických knihovnách. Jak se liší dle vašeho názoru kompetence, které musel lékařský knihovník mít v devadesátých letech minulého století a ty, kterými musí disponovat dnes?

Celoživotní učení, ať formální nebo neformální, je tématem 21. století. Plnohodnotná profesní kvalifikace vyžaduje získávání, udržování a rozvíjení jak obecných, tak odborných kompetencí, i u zdravotnického knihovníka. Podotkla bych, že moje odpověď k vaší první otázce nebyla zcela vyčerpávající, s vlivem prudkého rozvoje technologií se musíme vypořádávat při chápání informačního chování také, slovy profesorky Steinerové, s neurofyziologickými, senzomotorickými, kognitivními, afektivními, sociálními a kulturními složkami. Vyjádření paní profesorky výstižně vyjadřuje šíři problematiky. Mezi znalosti zdravotnického knihovníka se tedy v kontextu evropských i světových zkušeností celoživotního vzdělávání medicínských knihovníků zařazují vedle odborných specifických znalostí a dovedností i další, ke kterým patří například odborná medicínská terminologie a klasifikace, statistické metody v medicíně, orientace ve zdravotní politice nebo správné chápání informací o zdraví. Důležité jsou i měkké kompetence, jako je efektivní komunikace, kreativita, flexibilita, zákaznická orientace, výkonnost, samostatnost, řešení problémů, plánování a organizace práce, proaktivní přístup či odolnost vůči stresu.

Pokud vím, sama jste si doplňovala postgraduální vzdělání na FF UK ve věku, kdy se ostatní už těší na důchod a starání se o vnoučata. Je to obdivuhodné a můžete jít mnohým mladším kolegům a kolegyním příkladem. Prozradíte, jaké důvody vás ke studiu přivedly?

Ve zdravotnictví pracuji celý život, po maturitě na knihovnické škole jsem nastoupila jako pomocný knihovník a v průběhu let vystudovala tehdy dálkovou formou náš obor a obhájila malý doktorát. Později jsem studium doplňovala specializačními atestacemi veřejného zdravotnictví a atestací pro výchovu a vzdělávání. V prostředí postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, kde jsem desítky let působila, to bylo nejen přirozené, ale i nutné. Kurikula našeho studijního oboru pochopitelně reagují na svět kolem nás, a tak, když se objevila možnost postgraduálních studií knihovnictví a informační vědy, neváhala jsem a považovala za samozřejmé dále se vzdělávat. S lékařskými knihovnami spolupracuje řada špičkových lékařů a pro dobrou „advokacii“ našeho oboru je třeba jim být fundovaným spolupracovníkem.

Národní lékařská knihovna je bezpochyby pilířem lékařských knihoven v České republice. Mezi vaše čtenáře patří jak lékaři a pracovníci nelékařských oborů, tak studenti středních i vysokých škol, stejně tak i široká veřejnost. Zvláště v dnešní době je potřeba klást velký důraz na kvalitu informací a zdrojů, které poskytujete, zejména v tak citlivém oboru, jako je lidské zdraví. Vnímáte nějak posun i v této oblasti? Jakým způsobem se ověřovala kvalita zdravotnických informací dříve a jak to funguje nyní?

Odpovědět správně a stručně je nelehké. Oblast zdravotní gramotnosti zahrnuje širokou škálu témat souvisejících se systémem péče o zdraví a je předmětem studia oboru sociálního lékařství. Dovolím si pouze reagovat s tím, že i v této oblasti lze nalézt roli pro zdravotnické knihovníky. Na přelomu let 2013/2014 byl zahájený program MZ ČR Zdraví 2020, jehož součástí je příprava Národní strategie elektronického zdravotnictví pro zavádění systému nástrojů a služeb elektronického zdravotnictví včetně záměru vybudovat Národní zdravotnický informační portál, na kterém se bude podílet řada subjektů. Národní lékařská knihovna se do iniciativ MZ ČR zapojila v roce 2014 a od roku 2015 se v NLK ustavil tým spolupracovníků, kteří se věnují přípravě a ověřovacímu provozu nového portálu MedLike. Ten by měl občanovi poskytnout účelnou informační podporu prostřednictvím kvalifikovaných informací. Knihovníci znají metody získávání, vyhledávání, ukládání a šíření informací a specializovaný zdravotnický knihovník je schopný spolupracovat s medicínským odborníkem na tvorbě zamýšleného portálu, určovat vyhledávací strategie a usnadňovat tak zdravotníkovi či laikovi vyhledávání.

Národní lékařská knihovna datuje počátky svého vzniku již do konce 18. století. Pokud byste měla charakterizovat zásadní milníky v proměně lékařských knihoven od této chvíle až do dnešní doby, které by to byly?

Ohlédnutí za třemi sty lety nelze postihnout v rozhovoru, pokud mohu stručně jmenovat několik významných poválečných milníků, pak se ve výčtu objeví rok 1947 a Bibliographia Medica Čechoslovaca, rok 1977 a národní licence překladu amerického tezauru pro medicínu Medical Subject Headings, nebo konstituování Odvětvového systému vědeckých informací ve zdravotnictví v letech 1974-1989. V novém tisíciletí, roku 2002, systém MEDVIK (Medicínská virtuální knihovna), v roce 2008 Digitální knihovna NLK (DK), která slouží pro ukládání a zpřístupňování digitalizovaných a elektronických dokumentů z fondů NLK a konečně náš benjamínek, již zmiňovaný portál MedLike, jehož pilotní verze byla spuštěna na jaře roku 2018. A abych neopomněla, od roku 1997 je naší součástí Zdravotnické muzeum, které spolupracuje s řadou ostatních muzeí a podílí se na desítkách výstav.

Zajímalo by mne, která nevýraznější změna v oblasti zdravotnického knihovnictví se podařila prosadit vám osobně, respektive na kterou vaši zanechanou stopu jste nejvíce hrdá?

Tak na tuhle otázku by měli odpovídat uživatelé knihoven a kolegové, kde jsem působila a působím. Přímou zpětnou vazbu od uživatelů a kolegů jsem měla a mívám při své přednáškové činnosti nebo organizování vzdělávacích aktivit, tam se dozvídáte, co bylo dobré a co se nepovedlo. V osmdesátých letech, kdy jsem začínala přednášet tematiku vědeckých informací v postgraduálním institutu, navazovala jsem na pedagogickou práci dr. Choce, to byly začátky informačního vzdělávání. A stopa jednotlivce nikam nevede, jestliže by člověk zůstal ve své práci sám, tak s potěšením sleduji své kolegy, jak erudovaně dokážou uživatelům prezentovat práci s informacemi.

Co je podle vás důležitější – aby byl váš knihovník odborníkem v oblasti knihovnictví, nebo odborníkem v oblasti zdravotnictví?

Problematika specializace lékařského knihovníka již byla předmětem dvouoborového studia v ČR koncem sedmdesátých let. Zkušenosti dobré praxe ze specializovaného systému vědeckých lékařských informací založeného v 90. letech minulého století ukazují, že knihovník, nemá-li rozšířené specializované vzdělání, začíná chápat, co skutečně obor znamená a co od knihovníka vyžaduje, teprve tak po pětileté praxi. Vracíme se tedy opět k otázce celoživotního vzdělávání.

Pokud si představíte Národní lékařskou knihovnu v horizontu deseti let až dvaceti let, kde vidíte největší příležitosti pro další generaci knihovníků? Bude pro ně práce ve specializované knihovně stále zajímavá?

Rozhodně bude a věřím, že bude zajímavější. Velmi, až dramaticky, roste objem dat a čtvrtá průmyslová revoluce přinese nově profilované profese zaměřené na jejich sběr, uchování a využívání specializovaných znalostí. Trh práce bude potřebovat informační specialisty.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně spokojených uživatelů vaší knihovny.

PhDr. Eva S. Lesenková, Ph.D., absolventka Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK, doktorskou práci s tématem „Informační chování lékařských oborů v postgraduální specializační přípravě“ obhájila v roce 2010 tamtéž. Specializační atestační průpravu absolvovala (1994, 1996 a 1999) v oboru Veřejného zdravotnictví a Výchovy a vzdělávání ve zdravotnictví. Dlouhodobě působila jako vysokoškolský pedagog a informační pracovník – specialista v Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, v posledních letech zastává funkci náměstka pro knihovnicko-informační služby a komunikaci v Národní lékařské knihovně. Jako členka výborů České společnosti zdravotnické informatiky a vědeckých informací ČLS JEP a Pracovní skupiny pro zdravotní gramotnost MZČR se dlouhodobě zasazuje o spolupráci oboru s průnikovými tematikami. Za rozvoj českého knihovnictví získala v roce 2011 Medaili Z.V.Tobolky. Věnuje se tematice informačního chování zdravotnických pracovníků, celoživotnímu specializačnímu vzdělávání lékařských knihovníků a zdravotní gramotnosti.