Jak se stát knihovníkem v Česku

Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (tdkiv.nkp.cz) definuje knihovníka jako pracovníka knihovny vykonávajícího knihovnické práce, zahrnující výběr, zpracování, organizování, vyhledávání, zpřístupňování, resp. dodávání dokumentů a informací uživatelům knihovny. Je více možností, jak se v České republice stát knihovníkem. Například nastoupit do knihovny na pracovní pozici knihovník a informační pracovník. Většina knihovníků u nás má jiné než oborové vzdělání. Národní knihovna ČR realizovala v letech 1998, 2012 a 2017 Analýzu mzdové, věkové, a vzdělanostní struktury pracovníků knihoven v ČR. Z analýz vyplývá, že knihovny zaznamenávají dlouhodobý pokles pracovníků s oborovým vzděláním.

Knihovnictví lze vystudovat nejen prezenčně, ale i dálkově (kombinovaná forma studia) na třech univerzitách u nás: na Univerzitě Karlově v Praze – bakalářské studium Informační studia a knihovnictví a magisterské studium Informace, média a knižní kultura, na Masarykově univerzitě v Brně – bakalářské a magisterské studium Design informačních služeb a na Slezské univerzitě v Opavě (nově získala akreditace na deset let) – bakalářské a magisterské studium Knihovnictví (přičemž magisterské studium má dvě specializace: informatiku a komunitní knihovnictví). Je možné vystudovat i střední knihovnickou školu, případně vyšší odbornou školu v Brně či v Praze. Nejen pro zaměstnavatele, ale i pro zaměstnance je kombinované (dálkové) studium na univerzitě dlouhé, finančně náročné a nevyhovující pro zajišťování služeb. V případě, že zaměstnavatel studium povolí, zaměstnanec čerpá studijní volno na základě dohody o zvýšení kvalifikace a je nutné, aby ho kolegové na pracovišti zastoupili. Výhodou je, že zaměstnanec musí v knihovně odpracovat určitý čas, aby se studium knihovně zaplatilo. Není výjimkou, že zaměstnavatel dohodu se zaměstnancem neuzavře a ten studuje ve svém osobním volnu, což je velmi náročné. U zaměstnanců, kteří pracují v knihovně déle než deset let na odborném místě, je v kompetenci ředitele, aby praxi uznal s přihlédnutím k pracovním výsledkům a oborové studium prominul.

Nabídka, jak se stát knihovníkem, se nově rozšířila o možnost získání certifikátu Národní soustavy kvalifikací NSK. Systém NSK je velkou příležitostí pro zaměstnavatele – ředitele knihoven, kterou ovšem někteří ředitelé jako příležitost nechápou. Těmto ředitelům se jeví dřívější rekvalifikační kurzy na knihovníka jako jednodušší, a tudíž lepší. Nemyslím si to. V knihovnách se objevují různé typové pozice, které vyžadují různou kvalifikaci. Obsáhnout všechny dovednosti v jedné typové pozici je nereálné. Je nutné, aby management knihovny stanovil kompetenční profily zaměstnanců a určil, kolik potřebuje odborných knihovníků a kolik ostatních pracovníků. V knihovnách je většinou knihovníkem každý, kdo podepíše pracovní smlouvu. Zvláště v menších knihovnách knihovník vykonává všechny činnosti odborné i neodborné. Personální politika je ve většině knihoven záležitostí pouze ředitelů, personalistu mají jen velké knihovny. Přitom propracovaná personální politika je pro úspěch knihovny zásadní. Zaměstnavatelé si stěžují, že školy nepřipravují takové absolventy, jaké by potřebovali. Na druhou stranu klesá zájem o studium knihovnictví. Získat do knihovny odborníky není lehké, zvláště u typových pozic systémový knihovník, správce digitální knihovny, IT pracovník, grafik ad. Je těžké je zaplatit a udržet v knihovně.

Vrátím se k registrům Národní soustava kvalifikací a Národní soustava povolání. Jedná se o průběžně budované, státem podporované a občany i zaměstnavateli využitelné registry profesních kvalifikací a povolání existujících na pracovním trhu v ČR. NSK umožňuje zájemcům získat celostátně uznávané osvědčení o jejich profesní kvalifikaci, aniž by museli zasednout do školních lavic. Národní soustava kvalifikací NSK a Národní soustava povolání NSP jsou otevřené a všem dostupné databáze kvalifikací a povolání spravované Ministerstvem prací a sociálních věcí ČR. Jedná se o efektivní nástroj pro rozvoj lidských zdrojů a profesního vzdělávání. NSK, NSP, sektorové rady či autorizované osoby a certifikace – to jsou pojmy, které se stále více dostávají do povědomí podnikatelů a manažerů. Hospodářská komora ČR je autorizovanou osobou pro celou řadu kvalifikací, největší autorizovanou osobou u nás. Jak se vyjádřilo vedení Hospodářské komory ČR, jedná se o nejzásadnější změnu v systému kvalifikací od dob Marie Terezie. Souvisí s národní Strategií celoživotního učení, dále se zákonem č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Oba systémy NSK a NSP jsou otevřené, budou se aktualizovat průběžně podle potřeb pracovního trhu a vývoje nových technologií.

Hlavní přínos vidím v definici struktury knihovnických profesí a typových pozic, včetně definování veškerých požadavků na ně. Je přínosem zejména pro personální práci v knihovnách. Systém je otevřený a je možné ho promyšleně přizpůsobovat praxi. Časem se jistě najde i více autorizovaných osob pro certifikaci, zatím je možno certifikát získat v Národní knihovně ČR, v Moravské zemské knihovně v Brně, v Knihovně Jiřího Mahena v Brně a v Moravskoslezské vědecké knihovně v Ostravě. K řešení zůstává nedostatečná vazba na katalog prací, zrychlení pravidelných revizí NSK (každé 4 roky) a nemožnost sdílet autorizované osoby. Počáteční nedostatek autorizovaných osob se postupně zlepšuje. Od autorizované osoby se vyžaduje ochota pracovat navíc, připravovat studijní materiály, rekvalifikační/inovační kurzy a vše administrativně zvládnout. Tolik kritizované (například přílišná náročnost zkoušek) současné znění není dogma, formou revizí je možné prosadit požadované změny. Pro knihovnickou komunitu prosazení změn znamená cílevědomě a dlouhodobě systematicky spolupracovat. Je možné takto prozkoušet i knihovníky, kteří sice mají oborovou školu, ale absolvovali studium před řadou let. Zvýší si tak sebevědomí a zaměstnavatel rozšíří možnost celoživotního vzdělávání pro zaměstnance. Začátkem 90. let vznikl integrovaný systém typových pozic: knihovník SŠ, samostatný knihovník VOŠ, knihovník specialista – bakalář a magistr. Toto rozdělení se drží stále. Systém NSP a NSK vidím jako příležitost pro zaměstnavatele – ředitele knihoven a pro knihovníky. Věřím, že se systém ujme a naplní očekávání.[3][5]

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě je autorizovanou osobou. Rekvalifikační/inovační kurz jsme realizovali již dvakrát, certifikaci kvalifikace knihovník v přímých službách jsme udělili zatím šesti knihovnicím, které většinou pracovaly v knihovně 2 – 5 roků, neměly oborovou školu a chtěly pro svou typovou pozici získat potvrzení kvalifikace. Jednalo se o knihovnice z Knihovny města Ostravy a z Univerzitní knihovny Ostravské univerzity. Dvě z nich takto získaly motivaci, chtějí ve studiu pokračovat dálkovým studiem na Slezské univerzitě v Opavě. V letošním roce otevřeme dva kurzy, jeden pro knihovníka v přímých službách a jeden pro knihovníka katalogizátora. Rekvalifikační/inovační kurz mohou absolvovat všichni zájemci, není podmínkou certifikace. I takto si mohou pracovníci v knihovnách rozšířit své znalosti a vzdělávat se v oboru. Za přínosné vidím vytvoření studijních opor, které vytvářeli vybraní odborní knihovníci z celé ČR a budou sloužit pro bakalářskou úroveň č. 6 profese knihovník podle NSK. Texty slouží nejen zájemcům o státní zkoušku, jsou volně přístupné všem knihovníkům. Díky grantu VISK1 se podařilo vytvořit kvalitní studijní opory. Učím na univerzitě knihovnictví již patnáct let a vím, jak velmi schází kvalitní učebnice a učební texty z oboru knihovnictví, o které mají zájem nejen studenti, ale i samotní knihovníci.

O tom, že se bude profese knihovník měnit, není pochyb. Univerzity se snaží přizpůsobit kurikulum požadavkům zaměstnavatelů. Avšak akreditace vyžaduje profesory a docenty a odborné asistenty s vědeckou hodností, kteří vědecky pracují, publikují a jsou navázáni na praxi. V knihovnictví je takových odborníků zoufalý nedostatek. Univerzity trpí personální nouzí. V České republice není možné se habilitovat v oboru knihovnictví právě proto, že nemáme docenty a profesory knihovnictví. Je to začarovaný kruh. Věřím, že se podaří vybraným doktorandům habilitovat v zahraničí (Slovensko a Polsko v současné době habilitace neumožňuje) a prolomit tento handicap.[1]

Autonomní řízení, robotizace, big data a budoucnost lidské práce jsou témata, o kterých se dnes hovoří. Řada profesí zanikne a naopak nově vznikne. Příkladem je digitalizace stavebnictví. Od roku 2022 stát ukládá veřejným investorům povinnost využívat metodu BIM (digitální informační model stavby) u všech nadlimitních stavebních zakázek. Stavebnictví se kvůli digitalizaci dostalo v České republice do bodu, kdy čistě akademické vzdělání už nestačí. [6] Hovoří se o demokratizaci dovedností (democratization of expertise). Cílem je poskytnout lidem přístup k odborným technickým znalostem například z oblastí strojového učení nebo vývoje aplikací nebo ke znalostem z byznys domén – obchodní proces, ekonomická analýza pomocí zjednodušeného rozhraní bez nutnosti školení. Jedná se o civilní přístup. Civilní datové vědce, civilní integrátory, civilní vývojové pracovníky, kteří společně s rozvojem „no-code“ programovacích modelů tvoří příklady demokratizace dovedností. Analytici očekávají, že do roku 2023 se značně rozvinou čtyři klíčové oblasti demokratizačního trendu – demokratizace dat a analytiky, demokratizace vývoje SW, demokratizace designu a demokratizace znalostí (profesionálové bez IT specializace tak získají přístup k nástrojům a expertním systémům, jenž jim umožní využívat specializované dovednosti, ve kterých sami nejsou dobře znalí).[7]

Vize knihoven budoucnosti je inteligentní knihovna, vychází z konceptu „inteligentní města“. Inteligentní město potřebuje inteligentní knihovnu, ta vyžaduje inteligentní knihovníky. Hlavní funkce knihoven zůstaly stejné, ale obrovský nárůst digitálně dostupných informací a jejich relevance nutí knihovny vytvářet nové způsoby zprostředkování a služeb. Veřejné knihovny jsou nejnavštěvovanější kulturní instituce, jejich ambicí je stát se „třetím“ místem v životě lidí po domovu a práci.[4] Zpochybňování knihoven souvisí s celosvětovým webem a s novými možnostmi, které „inteligentní“ zařízení vytvářejí pro přístup k digitálně dostupným informacím zdánlivě bez závislosti na zprostředkující instituci. Knihovny se musejí účastnit tohoto vývoje, aniž by se vzdaly svých základních funkcí.[2]

Všechny tyto změny v souvislosti s Průmyslem 4.0 cílí i na knihovny a na změnu vzdělávání knihovníků. Inteligentní knihovny budou potřebovat IT specialisty a datové analytiky, kteří budou mít i oborové vzdělání. Knihovny rozšiřují své služby například zakoupením robotů, 3D tiskáren, ale ukazuje se, že knihovníci pro takové služby nevystačí pouze s oborovým vzděláním, musí mít základní IT dovednosti – znát základy programování apod. Knihovny se budou podílet na masové digitalizaci a k tomu budou potřebovat specialisty. Je velmi těžké odhadnout, jak se budou knihovny podílet na avizovaných změnách. Jak se bude vyvíjet vysokoškolské knihovnické vzdělávání bez potřebných profesorů a docentů. Nezbývá než věřit, že digitalizace přiláká do knihoven mladé lidi a že pro ně bude profese knihovník dostatečně atraktivní. Talentované mladé lidi lákají moderní technologie a zajímavá práce, která jim dává smysl. Zvládnou zaměstnavatelé – ředitelé knihoven tuto výzvu?

Literatura:

[1] FOBEROVÁ, Libuše. Budoucnost je v kvalifikovaných odbornících. Duha: Informace o knihách a knihovnách z Moravy [online]. 2015, 29(1) [cit. 2020-01-02]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/budoucnost-je-v-kvalifikovanych-odbornicich

[2] FREYBERG, Linda. Smart Libraries - buzz word or tautology?. Elephant in the Lab [online]. 2.6.2018 [cit. 2019-01-02]. Dostupné z: https://elephantinthelab.org/smart-libraries/

[3] HOUŠKOVÁ, Zlata. NSK a NSP jako příležitost: současnost a perspektivy. In: Knihovny současnosti 2018 [online]. Praha: Sdružení knihoven ČR, 2018, s. 145-152 [cit. 2020-01-02]. ISBN 978-80-86249-86-5. Dostupné z: http://sdruk.mlp.cz/data/xinha/sdruk/2018/KKS18/prezentace%20KKS18/02NSK_a_NSP_jako_prilezitost_Houskova.pdf

[4] OLDENBURG, Ray. The Great Good Place. New York: Marlowe & Company, 1999. 336 s. ISBN 1-56924-681-5.

[5] ŠIMKOVÁ, Lenka a Olga VAŠKOVÁ. Rozhovor s Mgr. Zlatou Houškovou: lehce skeptická optimistka. Čtenář [online]. 2013, 65(4) [cit. 2020-01-02]. ISSN 0011-2321. Dostupné z: https://www.svkkl.cz/ctenar/clanek/1210

[6] VESELÝ, Jaroslav. Inovátoři si musí lidi vzdělávat sami. Moderní řízení. 2019, 54(9), s. 60-61. ISSN 0026-8720.

[7] Top 10 strategických technologických trendů pro rok 2020. ITbiz.cz [online]. 3.1.2020 [cit. 2020-01-02].  Dostupné z: https://www.itbiz.cz/clanky/top-10-strategickych-technologickych-trendu-pro-rok-2020

Libuše Foberová je v současnosti ředitelkou Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě. Dříve vedla oddělení knihovnictví na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Specializuje se na problematiku managementu a marketingu knihoven a na komunitní knihovnictví. Organizuje knihovnické konference Kniha ve 21. století, publikuje v odborném knihovnickém tisku.