Právní poradna: Prodej a darování vyřazených knih

Problematiku nakládání s vyřazenými knihami upravuje přímo § 17 knihovního zákona (Vyřazování knihovních dokumentů), z tohoto důvodu nemusí mít knihovny postup pro prodej knih uvedený ve zřizovací listině (toto neplatí u knihovních dokumentů chráněných podle zvláštního právního předpisu § 22 z.č. 219/2000 Sb.).

Knihovna může prodávat či darovat pouze knihovní dokumenty, které vyřadila:

• knihovní dokumenty, které neodpovídají zaměření knihovního fondu knihovny a jejím úkolům,
• multiplikáty knihovních dokumentů,
• knihovní dokumenty opotřebované, neúplné nebo poškozené tak, že přestaly být informačním pramenem,

Knihovní dokumenty z konzervačního fondu a z historického fondu lze vyřazovat pouze se souhlasem ministerstva. Dle ustanovení § 17 odst. 3 knihovního zákona musí knihovna po vyřazení knihovního dokumentu tento nabídnout ke koupi jiné knihovně, a to:

• knihovní dokumenty, které neodpovídají zaměření knihovního fondu knihovny a jejím úkolům, multiplikáty knihovních dokumentů provozovateli jiné knihovny téhož druhu, a pokud takový provozovatel odmítne, provozovateli knihovny, která je součástí školy (dle § 45 zákona č. 29/1984 Sb., školský zákon),
• knihovní dokumenty opotřebované, neúplné nebo poškozené tak, že přestaly být informačním pramenem Národní knihovně.

Až případě, že výše uvedená jiná knihovna knihovní dokument nekoupí, je provozovatel knihovny (knihovna) oprávněna nabídnout vyřazené knihovní dokumenty ke koupi jinému zájemci (současně je povinna tuto nabídku jinému zájemci provést). Až v případě, že knihovní dokument nebyl koupen ani jinou knihovnou, ani jiným zájemcem, může je knihovna (provozovatel knihovny) darovat nebo zlikvidovat. Je tak zřejmé, že vyřazené knihy mohou knihovny darovat až v případě, že se je nepodaří prodat výše uvedeným postupem.

Stanovení výše ceny, za kterou mají knihovny knihy prodat (jiné knihovně či jinému zájemci), se může u každé knihovny lišit, protože knihovní zákon toto neřeší. U každé knihovny tak záleží na tom, zda postup stanovení výše kupní ceny upravuje jiný právní předpis, který se jí týká, nebo pokyn jejího zřizovatele. Z tohoto důvodu není možné v tomto článku popsat jednoznačný postup pro stanovení této ceny.

Lze však konstatovat, že s ohledem na to, že veškeré právní předpisy vychází při prodeji věcí třetí osobě státními organizacemi či organizacemi územní samosprávy z povinnosti tuto prodat minimálně za cenu obvyklou, měl by vždy prodej knihovních dokumentů jiné knihovně či Národní knihovně a případně jinému zájemci respektovat cenu obvyklou, pokud předpisy zřizovatele knihovny nestanoví jiné podmínky pro prodej. Tuto cenu obvyklou lze zjistit buďto odhadem odborné osoby (zaměstnance), nebo poptávkovým řízením (průzkumem trhu cenou v e-shopech), nebo znaleckým posudkem. S ohledem na to, že vyřazené knihovní dokumenty nebudou mít většinou velkou hodnotu, vypracování znaleckého posudku na jejich cenu se v každém případě jeví jako nehospodárné a neúčelné. Je proto věcí každé knihovny, jaká pravidla pro stanovení ceny obvyklé si stanoví, pokud jí pravidla nestanovil zřizovatel či speciální právní předpis (např. do určité hodnoty postačí stanovisko odborného zaměstnance, nebo průzkum trhu, od určité hodnoty, např. 300 000 Kč, již bude knihovna vypracovávat znalecký posudek).

V případě, že knihovní dokumenty nekoupí jiná knihovna tak, jak je výše uvedeno, a knihovny ji budou nabízet jinému zájemci, uplatní se pro tento prodej jinému zájemci pravidla prodeje věcí třetí osobě pro příslušnou knihovnu (pro NK a MZK platí pravidla § 22 z.č. 219/2000 Sb., pro ostatní knihovny pravidla daná příslušnými právními předpisy či jejich zřizovatelem) včetně pravidel zjišťování vhodných zájemců o věc. Až v případě, že se knihovní dokument nepodaří prodat knihovnám či jiné osobě dle § 17 odst. 3 knihovního zákona, může je knihovna darovat.