Už jsme se na návštěvníky i naše průvodce těšili – rozhovor s kastelánkou Vily Stiassni Mgr. Kateřinou Konečnou

Knihovny velmi úzce spolupracují ve městech i obcích s paměťovými institucemi. Je to spolupráce prospěšná vždy pro obě instituce a přináší řadu zajímavých a netradičních námětů a nápadů. Jak se muzea a galerie vyrovnávaly s mimořádně náročným a pro ně nepříznivým obdobím bez návštěvníků jsme mimo jiné hovořily s Mgr. Kateřinou Konečnou.

Kdy jste se ujala správcovství Vily Stiassni a co je pro vás na této práci nejzajímavější?

Do vily jsem nastoupila krátce po jejím zpřístupnění veřejnosti, v únoru 2015, ale role správce objektu či kastelána, mi byla svěřena až později, počátkem roku 2018. Nejzajímavější je právě ta práce sama, její rozmanitost. Bez přehánění mohu říci, že každý den je jiný. Často poznávám nové lidi z nejrůznějších oborů, od stavebních až po umělecké. Stále se objevují nové a nové výzvy, které s sebou přináší řadu problémů, od těch malicherných až po opravdu provozně důležité, a když se vše nakonec podaří, ten dům, stejně jako spokojení návštěvníci, vám tu vloženou energii vrátí.

Připravujete nejen programy pro veřejnost, komentované prohlídky interiéru Vily, ale také umožňujete prohlídky a procházky rozsáhlou zahradou.  Jak se vám daří tyto úkoly propojit a zajistit?

Péče o zahradu je náročný a hlavně nikdy nekončící proces. Zprvu jsme se potýkali s řadou následků po nešťastných rozhodnutích, které padly během obnovy areálu, což nám práci v zahradě komplikovalo a nepřinášelo ten dobrý pocit úplně dobře odvedené práce. Ale měli jsme šťastnou ruku při výběru zahradníka a zahrada je každým rokem krásnější. Už jsme, věřím, na té správně cestě, jak udržet 3,5 hektarovou zahradu se skleníky, bazénem a tenisovým kurtem, při jejímž zakládání se počítalo s pomocnou silou až tří desítek zahradníků, oproti současnému jednomu jedinému. Je to samozřejmě i finančně náročná záležitost, ale výsledek stojí za to. A budeme rádi, když si k nám nejen Brňané, ale i turisté, najdou cestu, protože díky rozloze i výborné poloze v naší zahradě zapomenou, že jsou vlastně ve městě.

Na vašich webových stránkách je i nabídka edukačních programů pro děti. Pomineme protiepidemické období – jak jsou tyto programy využívány a co plánujete v nejbližší době?

Současná podoba edukačních programů je víceméně naší novinkou. Jejich podobu jsme ladily s kolegyní z edukačního oddělení Národního památkového ústavu a programy jsou tematicky velmi citlivě voleny tak, aby podtrhly architektonickou i historickou hodnotu vily ve srozumitelné podobě pro děti od mateřských škol až po studenty škol středních. Takže jakákoliv věková kategorie si u nás najde své. Aktuálně budeme rádi, když se zájem ze strany škol vrátí alespoň na stejnou úroveň z doby před epidemií koronaviru, takže příliš změn a novinek neplánujeme. Osobně bych byla moc ráda, kdyby se podařilo navrátit se k myšlence propojení edukačních programů napříč brněnským vilovým kvartetem, se kterou přišli kolegové z Moravské galerie.

Spolupracujete s různými organizacemi, především se školami. Ale dovedete si představit spolupráci i s knihovnami?

Spolupráci s knihovnami si samozřejmě představit dokážu. Já stále říkám, že u nás se fantazii meze nekladou, takže se nebráníme nejrůznějším formám spolupráce. Vždy samozřejmě s ohledem na kulturní prostředí, které vila nabízí. Ostatně málokdo ví, že ve sklepení vily se jedna knihovna nachází. Spravují ji kolegové z Metodického centra moderní architektury, což již napovídá, že to je knihovna zaměřená především na moderní architekturu, ale nejen na ni. Její základní pilíře tvoří soukromá knihovna architekta Riedla, a především potom profesora Šlapety, který ji pravidelně zásobuje o další zajímavé kousky.

Jak jste prožívali dlouhé omezující období bez návštěvníků?

Prací. Bavila jsem se názory lidí, kteří byli skálopevně přesvědčeni, že když jsme zavření, tak nemáme vlastně co dělat. Omyl – zahrada karanténu neměla, stejně jako další budovy v areálu, které máme na starost. Uvolnily se nám například ruce pro časově a organizačně náročnější údržbové práce, které je těžší kombinovat s návštěvnickým provozem. Já osobně jsem si konečně našla prostor na archivní průzkum, na který v sezóně čas moc nezbývá a mohli jsme tak pokročit s aktualizací sylabů pro průvodce či v přípravách na novou publikaci, kterou připravujeme. Ale samozřejmě to pro nás byla naprosto neznámá situace, protože na rozdíl od většiny kolegů z jiných památkových objektů, jsme ve vile zvyklí na celoroční návštěvnický provoz a najednou jsme ze dne na den měli vilu sami pro sebe. Ne, že by se na to nedalo zvyknout (smích), ale už jsme se na návštěvníky, stejně jako na naše průvodce, přece jen těšili.

Nyní se situace snad zlepší, co připravujete pro své příznivce a jaké máte plány pro léto a podzim?

Ačkoliv se tomu snažíme bránit, tak jsme přece jen stále při plánování kulturního programu opatrní a jdeme cestou drobnějších a méně náročných akcí. Aktuálně připravujeme ve vile výstavu na celé letošní léto, kdy budeme přímo na prohlídkové trase, ale i v zahradě, vystavovat díla současných umělců, kteří tvoří přímo pro tuto příležitost na téma „textil“. Tedy na téma, o kterém říkáme, že je městem Brnem i vilou navždy protkané, protože vilu si nechal postavit jeden z předních brněnských textilních továrníků. Určitě v nějaké omezené míře oprášíme naše netradiční divadelní prohlídky a o prázdninách, v rámci celorepublikové akce NPÚ Hradozámecká noc, která se uskuteční 31. července, se vrátíme s „Případem vdovy“, kdy se návštěvníci, společně s četníky, mohou vydat po stopě zločinu. A do třetice zmíním listopadovou floristickou soutěž „Brněnská růže“, kterou budeme v našich prostorách již podruhé hostit. Soutěžní díla pak budou po celý víkend vystavena přímo na trase, takže nám vila v listopadu krásně rozkvete.   

Na závěr se zeptám – jak si vy sama odpočinete po práci plné termínů a jistě i častých nečekaných komplikací?

Ono ho úplně moc nezbývá, což je podpořeno tím, že mám práci, která mě baví a naplňuje, ale již několik let se věnuji historickému šermu, což někdy využíváme i v rámci speciálních prohlídek, o kterých jsem již mluvila. Vlastně se tím téměř po 90 letech šerm do vily vrací, neboť i dcera Stiassných šermovala. Za první republiky byl šerm oblíbeným sportem a Stiassni byli dosti sportovně založení, i proto je v areálu dodnes k vidění bazén nebo kurt. I já se každý rok přemlouvám, abych s tenisem začala, ale zatím to ještě nevyšlo. Pokud by se mezi čtenáři našel někdo se sportovním duchem a láskou k historii, tak má ideální příležitost si ve vile Stiassni zašermovat či zahrát tenis. Ale samozřejmě si ve chvíli volna ráda přečtu knihu, zajdu do divadla nebo vyrazím na nějakou poznávací cestu, ať už po naší republice nebo do zahraničí.

Děkuji za rozhovor a váš čas.

Kateřina Konečná vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, Ústav pomocných věd historických. V letech 2013–14 také absolvovala kurz památkové péče v Praze. V Národním památkovém ústavu pracuje již čtrnáctým rokem. Začínala jako průvodkyně na zámku Lysice, později prováděla na hradě Veveří. Od roku 2015 pak ve vile Stiassni v Brně, kterou od roku 2018 vede ve funkci kastelánky.

Fotografie: 

Vila_1.jpg

Vila_2.jpg