Elektronické služby knihoven VII.

Ve dnech 16. a 17. května 2023 se uskutečnil již sedmý ročník bienální konference Elektronické služby knihoven, kterou pořádá Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, tentokrát ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati. Zatímco poslední ročník byl realizován online na platformě Skype, tentokrát se účastníci mohli potkat fyzicky v prostorách Univerzitního centra. Kapacita konference byla naplněna a přestávky mezi jednotlivými bloky tak opět mohly nabídnout vítanou příležitost k setkávání knihovníků z celé republiky. Stejně jako před dvěma lety[1] se zde pokusím stručně popsat, co ve Zlíně zaznělo a zaměřím se při tom zejména na příspěvky, které podle mě byly nejinspirativnější. Prezentace jsou již dostupné na webu konference[2] a časem by měl být zveřejněn také videozáznam – ten zvláště v případě jednoho příspěvku bude určitě stát za zhlédnutí, ale o tom až za chvíli.

Tematicky lze jednotlivé příspěvky roztřídit zhruba takto: digitalizace a digitální knihovny, umělá inteligence, automatizované knihovní systémy a e-knihy a audioknihy. Konferenci zahájil nestor českého knihovnictví Vít Richter. V příspěvku věnovaném Dílům nedostupným na trhu představil několik novinek (např. chystané předávání záznamů do Evropské databáze pro duševní vlastnictví EUIPO, plánované ostré spuštění společné České digitální knihovny), uvedl zajímavé statistické údaje a opět upozornil na nevyužitý potenciál této služby a na možnosti její integrace do online katalogů knihoven. V přípravě je nyní licence na období 2024-2028 a všichni si jistě přejeme, aby i v době vládních škrtů dopadla tato jednání úspěšně.

Ján Kováčík ze Slovenské národní knižnice účastníky seznámil se stavem masové digitalizace na Slovensku. Hovořil zde o nové digitální knihovně DIKDA[3], která umožňuje registraci zdarma všem občanům Evropské unie. Naši sousedé již své záznamy do EUIPO zasílají. Dozvěděli jsme se také o pokusu o zpřístupnění plného obsahu v rámci individuálního předplatného, který se však neujal. Jak je možné zdigitalizovaný obsah využít např. při výuce popsala Pavlína Mazáčová. Projekt Kabinetu informačních služeb a knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně nese název Humanitní vědy dokořán[4] a je opravdu velmi inspirativní. Vytváření digitálních vzdělávacích objektů s pomocí moderních interaktivních výukových metod představuje pro knihovny způsob, jak pracovat s digitalizovanou kulturní pamětí a současně nabídnout novou atraktivní službu. Humanitní vědy dokořán obsahují 16 otevřených digitálních vzdělávacích zdrojů zaměřených např. na témata dezinformací, života ve vzpomínkách, historických událostí, literatury či filozofie a určitě doporučuji, abyste si tyto interaktivní digitální příběhy vyzkoušeli sami projít.

Za tahák konference lze považovat jméno Petra Koubského, který se ve svých článcích často zabývá umělou inteligencí a jejím vlivem na společnost a její další vývoj. Ve Zlíně téma AI zasadil do širšího, historického kontextu a srozumitelně vysvětlil, na jakém principu fungují velké jazykové modely, nad jejichž výstupy nám často jde hlava kolem. Popsal jejich silné a slabé stránky a zaměřil se i na to, co nás čeká v nedaleké budoucnosti – jedním z důsledků bude redefinice tvůrčí práce a hledání způsobů, jak tento nezvratný vývoj využít ve svůj prospěch. Jako potencionálně nejohroženější profese jmenoval např. operátory call center, úředníky, právníky, učitele či vědecké pracovníky. Pokud vaše práce není příliš tvořivá a většinou ji vykonáváte u počítače, obavy jsou bohužel namístě. Kromě možných dopadů na trh práce zmínil i další oblasti, kde může využívání AI přinést problémy: věcná správnost podávaných informací, generování nesmyslů a fake news či možná porušení autorských práv.

Společný příspěvek Jany Linhartové, Martina Jecha a Martina Krčála se nejdříve věnoval tomu, jak se snaží zaujmout studenty SŠ v Moravské zemské knihovně (mj. únikovou hrou), zmíněny byly aktivity portálu Knihovny.cz. Druhá část byla věnována novému projektu Databáze učebních pomůcek[5], který si klade za cíl přehledně prezentovat nabídku pomůcek určených pro uživatele se specifickými vzdělávacími potřebami z fondu Knihovny Ústeckého kraje a dalších partnerů.

Skutečným highlightem konference, který neměl daleko k standupovému vystoupení, byl příspěvek Antonína Pokorného, ve kterém se zaměřil na možné způsoby využití umělé inteligence v procesech akvizice. Prezentace byla doplněna praktickými ukázkami využití služby ChatGPT. Jednalo se např. o tabulkové zpracování dodaného seznamu knih, doplnění chybějících údajů či roztřiďování. Pozdvižení v sálu vyvolal výsledek příkazu k vytvoření MARCového záznamu. Autor příspěvku pak dále popsal, jaké výsledky mohou přinést různé postoje k AI. Na závěr uvedl další možné oblasti využití AI v knihovnách obecně: analýza využití fondu, zjišťování uživatelských potřeb, rozdělování rozpočtu, zjednodušení administrativy či využití AI jako odborného konzultanta. V popisu příspěvku nemohu zachytit přidanou hodnotu příspěvku, kterou byl autorův originální humor, a již se opravdu nemohu dočkat, až bude dostupný záznam tohoto vystoupení.

Lenka Maixnerová hovořila o centralizovaných službách poskytovaných Národní knihovnou v Praze a potřebě jejich modernizace. Jedná se např. Českou národní agenturu ISBN a ISMN, Souborný katalog, Správu národních autorit či službu Ptejte se knihovny. Zmíněna byla role Národní knihovny v knižním ekosystému a popsán byl také stav přípravných prací na Registru českých knih. 

Následující příspěvky byly věnovaný automatizovaným knihovním systémům. Nejdříve byl popsán systém FOLIO, následoval popis zkušeností se zaváděním systému Koha v knihovně Univerzity Tomáše Bati. Uveden zde byl také projekt CARDS (Czech Academic Research and Discovery Services). Projekt se týká primárně akademických a ústavních knihoven a dalších institucí se statusem výzkumné organizace. Jednou z jeho klíčových aktivit je Platforma nové generace (PNG), tedy obměna zastarávajícího knihovního systému (Aleph). Kromě výběru nového systému zde ale bude usilováno o širší změnu paradigmatu v práci knihoven směrem k větší spolupráci, centralizaci a integraci (datová a metodická integrace, integrace aplikací, procesů a služeb, uživatelských rozhraní atd.). Cílem by mělo být také efektivnější využívání drahých elektronických informačních zdrojů. 

Neméně zajímavé bylo představení nové nabídky výpůjček audioknih v Jihočeské knihovně v Českých Budějovicích. Zuzana Hájková popsala vyjednávání s dodavatelem služby (s Palmknihami se nakonec domluvili na ceně 49 Kč za jednu výpůjčku), jakým způsobem novou službu propagují, i to, jak je využívána čtenáři. Audioknihy jsou na vzestupu a tímto příspěvkem nepochybně inspirovala kolegy z dalších knihoven.

Poslední blok konference tradičně tvořily Bleskovky, z nichž bych upozornil na příspěvek věnovaný e-knihám v Knihovně Jiřího Mahena, kde se letos jako první rozhodli přistoupit k spoluúčasti čtenářů na platbě za e-výpůjčky (20 Kč za jednu e-knihu). Důvodem k tomuto kroku byla především skutečnost, že náklady na e-výpůjčky přesáhly v roce 2022 v KJM 620 tis. Kč. Zatím to dle statistik vypadá, že toto rozhodnutí nemá za následek výraznější úbytek zájmu o službu. Můžeme zde v podstatě hovořit o regulačním poplatku: 20 Kč je nízká částka a zároveň se dá očekávat, že čtenáře donutí se trochu víc zamyslet, jestli si daný titul skutečně chce vypůjčit.

Závěrem se sluší říct, že konference byla opět organizačně skvěle zvládnutá a nemůžu zde ani nezmínit vynikající výklad Zdeňka Urbanovského, který nás provedl unikátním památníkem Tomáše Bati. Děkujeme a těšíme se na další ročník!

[1] https://duha.mzk.cz/clanky/sesty-rocnik-konference-elektronicke-sluzby-knihoven

[2] https://www.kfbz.cz/elektronicke-sluzby-knihoven-vii

[3] https://dikda.eu

[4] https://kisk.phil.muni.cz/digikult

[5] https://www.databazepomucek.cz