Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
Duha ISSN 0862-1985 (Print)
Duha ISSN 1804-4255 (Online)
Podpořil
Autor:
Rubrika:
Číslo časopisu:
Vydáno:
2023-06-12 (All day)
Autoři citace:
KUBÍČEK, Tomáš
Sté výročí povýšení Moravské zemské knihovny na instituci národní bylo důsledkem pragmatického rozhodnutí a i výsledkem vleklého byrokratického úsilí. Navzdory tomu (a možná spíše díky tomu) se jimi ozřejmilo několik výrazných rysů nebo spíše funkcí, které tato jedinečná informační a vzdělávací instituce měla ve vínku, a díky nimž měla sehrát výraznou roli při formování demokratické a vzdělané prvorepublikové společnosti.
Mnohaleté úsilí o založení české univerzity v hlavním městě Moravy bylo korunováno zakládacím aktem, k němuž došlo bezprostředně po vzniku Československé republiky. Zřízena byla jako druhá česká univerzita zákonem ze dne 28. ledna 1919. Navzdory tomu, že šlo o uskutečnění myšlenek a snů mnoha generací českých vlastenců a vzdělanců, reálně bylo třeba obecné proklamace o potřebě univerzity a jejím významu převést do skutečného světa a zajistit je nejenom pedagogy, úředním aparátem, učebnami a přednáškovými sály – tedy budovami, ale i onou metaforickou studnicí vědomostí, do níž se spouští okov vzdělávací a badatelské práce, a která je právě tímto úsilím zpětně naplňována živou vodou znalostí a myšlení.
Jednoduše řečeno, a už bez dobového patosu a slovníku, univerzita zkrátka potřebovala knihovnu. Ale zatímco v jiných ohledech si mohla univerzita pomoci poměrně jednoduše (řečeno s mírnou nadsázkou), takže v její prospěch byly uvolněny a uzpůsobeny budovy sirotčinců, starobinců či chudobinců, popřípadě se našly „volné“ pozemky v širším středu města, jako tomu bylo v případě dostavby budoucí filozofické fakulty (k nelibosti brněnských sadařů, kteří vyvzdorovali alespoň ještě jednu sklizeň a tím odsunuli zahájení stavebních prací o rok), v případě knihovny to tak jednoduché nebylo. Knižní fond – a to dostatečně obsáhlý ve vztahu k různým vědním oborům a dostatečně diverzifikovaný, potřebně aktuální a současně už zajišťující kontinuitu poznání, nelze vytvořit ze dne na den a může být jen výsledkem promyšleného a vysoce erudovaného úsilí výjimečných autorit, kteří si jej předávají jako nadosobní závazek. A právě tyto podmínky splňoval fond Zemské knihovny.
Na počátku budování fondu, který se stane tak důležitým pro novou univerzitu, přitom stála hrstka mužů spojených svobodným (a tedy zednářským) myšlením. V roce 1770 byla založena Moravská společnosti pro hospodářství a svobodná umění (Gesellschaft des Ackerbaues und der freien Künste im Markgrafthum Mähren), kterou tvořilo sedmnáct členů: šest šlechticů, tři preláti klášterů, tři zemští úředníci a pět vrchnostenských úředníků. V rámci zednářské lóže byla založena i čtenářská společnost a kolem ní se začaly kupit první knihy. Cílem či ústřední myšlenkou tohoto vznikající fondu bylo zajistit moderního člověka, tedy člověka moderní, tj. osvícené doby, potřebnými vědomosti a znalostmi a vyvést jej z područí mocenských či náboženských ideologií. Umožnit rozvíjet jeho kritické myšlení a uspokojovat jeho nároky na neustále zdokonalování poznání světa i sebe samotného.
Tato knižní sbírka byla trvale rozšiřována a přecházela pod křídla různých institucí. Onen základní důvod její existence se však nezměnil, a byl její součástí i v okamžiku, kdy se v roce 1900 osamostatnila. Ve dnech 26. až 28. června 1899 došlo k podepsání smlouvy o předání Františkova muzea a knihovny (která byla tehdy jeho součástí) mezi moravským zemským výborem a likvidačním výborem Moravské hospodářské společnosti. V nových stanovách (ty byly schváleny 31. července 1899) bylo uvedeno, že knihovna se odevzdává do vlastnictví země moravské a má napomáhat vědeckému bádání i vzdělávání na Moravě. O rok později byla potvrzena samostatnost knihovny a jmenován její první ředitel Wilhelm Schram. A byla to tato ideová i sbírkotvorná kontinuita, která nakonec, o dvě desetiletí později, zajistila dostatečně pevné základy pro Masarykovu univerzitu.
Smlouvu o převzetí knihovny do užívání a správy státu předložila Zemská správa politická v Brně v únoru 1921. Československá vláda smlouvu schválila v hlavních zásadách 15. července 1921 a po delším připomínkovém řízení jednotlivými ministerstvy a Nejvyšším účetním kontrolním úřadem v Praze došlo k podepsání smlouvy až dne 23. května 1923, od tohoto data se pak Zemská a univerzitní knihovna stala samostatnou státní institucí a byla zřizovaná Ministerstvem školství a národní osvěty. Ve smlouvě se uvádí, že moravský zemský výbor předává do správy státu veškeré zásoby knih, map a časopisů knihovny a užívané místnosti se vším zařízením tak, aby Zemská a univerzitní knihovna mohla sloužit k vědeckému bádání a studiu.
Masarykova univerzita a Moravská zemská knihovna jsou tak trvale propojeny po celý zbytek dvacátého století. A platí to dodnes. Když knihovna potřebovala po roce 1989 nové prostory, spojili se rektoři brněnských vysokých škol a společně s ředitelem Moravské zemské knihovny podepsali prohlášení, na jehož základě vláda České republiky rozhodla o financování výstavby nové knihovny. A když naše knihovna oslavovala letos v květnu sté výročí povýšení na národní instituci, byly vysoké školy a jejich představitelé opět u toho. Význam Moravské knihovny jde však nad rámec univerzitního vzdělání a její pozice v systému veřejných knihoven to jen potvrzuje. Je součástí celoživotního vzdělávání, které míří na různé skupiny občanů či uživatelů a aktivně jej ovlivňuje jako výrazná instituce krajská, národní i mezinárodní. Stále má přitom do svého poslání vetknutu zakladatelskou myšlenku o rozvoji kritického občanského myšlení a potřeby vzdělávání. A možná právě tím se její práce stává vždy aktuálně potřebnou a trvale nadčasovou.
Fotografie:
Váha článku:
10