NaZemi – rozhovor s Magdalenou Šipka

Magdalena Šipka (1990) je básnířka, autorka debutové sbírky Město Hráze (Malvern, 2019), a překladatelka básnické sbírky Daruj mi dar plačícího boha (Biblion, 2019). Od roku 2020 pracuje pro NaZemi, z.s. a v rámci celé organizace se zaměřuje na vzdělávání, na podporu pedagogů a rozvoj metod vycházejících z kritické pedagogiky. Dále se věnuje publicistice a turistice.

Magdo, NaZemi je nevládní nezisková organizace a vaším snem je „společnost otevřená novým myšlenkám a představivosti o tom, že jiný svět je dosažitelný". Co si pod tímto vznosným snem můžeme představit?

Spoustu věcí v životě ani nezkusíme, protože jsme přesvědčeni, že to nezvládneme, že to nejde, že na to nejsou peníze, že musíme být drsní, nelítostní, lepší než ostatní. Věříme, že aktivní a nadšené skupiny lidí dokážou měnit svět a dělat ho lidštější. Ve vzdělávání vycházíme například ze Satiše Kumára. Jeho filozofií je, že studující by měli svět vnímat skrze to, co dělají, skrze to, co prožívají. Nabádá je, aby si sami vytvořili své povolání, zvyšuje jejich citlivost pro poslání a potřeby celku. Dříve bývala jednotlivá povolání více spojena s uměním, s určitou zručností, zážitkem mistrovství a krásy. Chceme, abychom jak ve vzdělávání, tak práci mohli být celí – se svým tělem, se svými pocity, se svými hodnotami. Můžete si pod tím představit například to, že vyučující, kteří přijdou na naše semináře, spolu diskutují o tom, jak učit studující imaginovat o spravedlivější budoucnosti.

Jak toho chcete dosáhnout, o co usilujete?

Snažíme se především sami na sobě aplikovat ta pravidla, která si přejeme, aby fungovala ve větším měřítku. Žít svoje ideály a vize. Takže v rámci organizace dáváme velký prostor experimentům se sebeřízením, zaměřováním se na potřeby v otázce odměňování, se sdílením moci nebo například s tím, co nám samotným dělá radost.

Vaším hlavním tématem je vzdělávání veřejnosti. Které oblasti vzdělávání jsou pro vás nejdůležitější?

Snažíme se, aby obsah našeho vzdělávání byl v souladu s jeho metodami. Takže programy a akce, které připravujeme, mají často velkou míru participace, umožňují setkávání a sdílení vědomostí mezi samotnými účastníky, zvyšují schopnosti pedagogů a pedagožek posilovat hlasy studentstva. Tématy našich programů jsou práce, škola jako taková, klima, globální nerovnosti, nerůst a ekonomická transformace. Ve zmíněných oblastech vnímáme jako klíčový problém právě prohlubující se nerovnoměrné rozložení vlivu a moci, proto je pro nás důležité modelovat větší participativnost a zapojení i pomocí práce s žáky, studenty ve třídě, při výuce i v běžném životě školy.

Co je to transformativní vzdělávání?

Transformativní vzdělávání přichází jako reakce na současný stav světa. Už nyní se nacházíme uprostřed několika krizí, za humny probíhá válka, nedávno jsme čelili pandemii a její sociální a ekonomické dopady cítíme dodnes. Nejen, že se kolem nás hroutí ekosystém, zároveň se rozevírají sociální nůžky a z ekonomického růstu těží jen úzká skupina lidí. Chceme vést dospívající k tomu, aby byli schopni v tomto světě najít svůj záměr, aby byli schopni přistoupit k těmto probíhajícím změnám aktivně, vybavit je kompetencemi pro celospolečenskou transformaci. Všichni se nyní učíme vyrovnávat se ztrátou, hledat oporu v lidech okolo sebe. Přijde nám důležité neztrácet aktivní naději a cvičit svoji imaginaci, protože potřebujeme kromě všeobecného kolapsu objevovat také nové spravedlivější světy.

Můžete našim čtenářům přiblížit Vaše vzdělávací programy?

Nabízíme podporu pro pedagogy a pedagožky například formou ročního kurzu Kritického myšlení a globálních témat, metodiky pojednávající o konfliktech a jejich řešení nebo semináře zaměřené na vedení reflexí či diskuzí ve třídě. Snažíme se budovat síť pedagogů, kteří přemýšlejí jinak. Síť podporujeme ji pomocí Letní školy kritické pedagogiky nebo víkendových setkání v průběhu roku. Lektorská skupina vyráží na střední školy, kde vede programy o systémovém myšlení, klimatu a práci. V průběhu programů mohou účastníci očekávat herní prvky, vzájemné debaty a rozvoj hodnot lidskosti i zbystření pozornosti vůči manipulačním technikám.

Jak funguje Vaše organizace? Jak získáváte finanční prostředky?

Z vlastní činnosti a z grantů.

Co všechno zahrnuje vlastní činnost, které granty a projekty jsou podstatné?

Naši organizaci se snažíme řídit pomocí technik sebeřízení. Tedy zmocňovat každého, aby rozhodoval o věcech, které jsou mu nejblíže, kterým nejlépe rozumí, které třeba celek ani nepotřebuje vědět a moc ho neovlivní. V praxi tento způsob řízení vede k větší flexibilitě, určitému pocitu moci a kontroly a zároveň také k nutnosti určité sebedisciplinace. Nemáme šéfy a šéfky, ale musíme si pak sami organizovat čas, plánovat práci a často i vymýšlet vlastní financování. Zdroje získáváme skutečně za realizované programy, vedení facilitací nebo kurzů, z dotací třeba od Ministerstva školství, životního prostředí nebo výzkumných projektů typu GAČR. Snažíme se si snižovat životní náklady a platební ohodnocení přizpůsobovat potřebám jednotlivců. Což vypadá třeba tak, že si navzájem vaříme a součástí naší kanceláře je i bezobalový obchod plný veganských surovin. Rádi se připojujeme ke grantům, protože nám partnerství s některými organizacemi kromě financí přináší i nové pohledy na věc nebo rozšiřuje naše pole působnosti. Zároveň se snažíme čím dál více peněz získávat také jinými způsoby. Spravujeme ubytovací středisko nebo fušujeme do kultury.

V čem vidíte podobnost v oblasti financování s knihovnami? Co byste doporučila knihovnám?

Osobně si všímám, že knihovny nezůstávají stále stejné a hledají svojí funkci v měnícím se světě. Stále jsou určitými ostrůvky, kde je možné existovat bez toho, abychom si něco kupovali. Jsem moc vděčná, že naše poctivě vybudovaná česká síť se stále drží. Všimla jsem si, že se knihovny některými prvky blíží komunitním centrům a prostředkují informace aktivně. Nemám ale tak dobrý přehled, abych dokázala dát nějakou fundovanou radu. Myslela jsem na posílení oné komunitní funkce, velmi ceněnou schopnost nějak potvrzovat určité informace ve věku dezinformací, rozmáhající se trend knihoven věcí nebo schopnost zaznamenávat životy „běžných” lidí.

A do budoucna – je možná spolupráce knihoven s Vaší organizací?

Spolupráce s knihovnami mi zní velmi lákavě. Je to místo otevřené pro veřejnost, které prostředkuje širokému publiku přístup k informacím a neřídí se jen logikou zisku. Určitě vnímám příležitosti ke spolupráci i shodu na hodnotách. Zatím jsme se spojili  při pořádání jednorázových akcí a jejich vyšší četnost nebo nějakou dlouhodobou vizi spolupráce vítáme.