Unikátní kulturně-vzdělávací centrum Vědecké knihovny v Olomouci – Červený kostel

Ve středu 17. května 2023 se slavnostním spuštěním hodin na pětapadesát metrů vysoké hlavní věži otevřela veřejnosti po více jak šedesáti letech dominanta třídy Svobody v centru hanácké metropole – Červený kostel. Po dvouapůlleté rekonstrukci má Vědecká knihovna v Olomouci nový reprezentativní prostor pro svou kulturně-vzdělávací činnost a výstavy.

Historie evangelického kostela se začala psát na začátku 20. století poté, co byly zbourány původní hradby a na jejich místě se počítalo s vybudováním moderní okružní třídy. S projektem na stavbu kostela se neúspěšně pokoušel uplatnit místní stavitel Franz Böhm. Podle jeho návrhu byl ale v roce 1900 vystavěn farní dům. Červený kostel byl nakonec postaven dle projektu architekta Maxe Löwa, autora řady německých evangelických svatyní, ve zlomu nového bulváru vedle již stojící fary. Základní kámen kostela byl položen 16. 5. 1901 a 5. 10. 1902 za přítomnosti jedenácti duchovních byla stavba otevřena veřejnosti a slavnostně vysvěcena. Užití červených cihel pro jeho stavbu, typických pro německou cihlovou gotiku, inspirovalo k používání názvu Červený kostel, který doslova zlidověl a již neodmyslitelně patří k této stavbě.

Kostel si nechali, za pomoci sbírek a donátorů, vystavět němečtí olomoučtí evangelíci, kterým sloužil do konce druhé války, kdy byl svěřen do správy českých olomouckých evangelíků. Komunistický režim jim však nepřál a roku 1959 byl kostel evangelíkům odebrán. Osud kostela zpečetil 1. máj roku 1955, který připadl na neděli. Vedle kostela na volném prostranství stála tribuna pro představitele vládnoucí strany, kolem nichž procházel prvomájový průvod. I když se bohoslužby konaly mimořádně o hodinu dříve, již v 7 hodin ráno, bylo i tak považováno za provokaci, když se při přípravě na průvod o půl deváté z kostela vyhrnul hlouček těch nejvěrnějších 48 věřících. V roce 1959 připadl 1. máj na pátek, nedělní klid se přesunul na sobotu a neděle 3. 5. se stala pracovním dnem. Aby se předešlo situaci, která by definitivně zdůvodnila zavření kostela, konala se bohoslužba večer v kostele na Husově ulici. Ani tato opatření ze strany evangelíků však zavření kostela nezabránila.

Na konci 50. let 20. století tak započala nová kapitola existence kostela spojená s Univerzitní (dnes Vědeckou) knihovnou. VKOL, sídlící od roku 1936 v budově bývalé Rakousko-uherské banky na ulici Bezručově, postrádala dostačující skladovací prostory pro svůj rychle se rozrůstající knihovní fond. V roce 1947 knihovna znovu získala právo povinného výtisku, navíc rozšířené na celou republiku, a současně zpracovávala značný objem knih pocházejících z konfiskací německého majetku a později ze zrušených klášterních knihoven. V polovině 50. let byly již skladové prostory přeplněny a bylo potřeba hledat nové. Bylo tedy rozhodnuto, že provizorním řešením se stane blízký Červený kostel, coby dočasný knižní sklad. Oficiální žádost o dočasné uvolnění kostela pro uložení vzácných tisků byla podána v září roku 1959, vlastnická práva byla převedena s účinností od 1. 2. 1961. Z kostela se tak stal depozitář knih. Poslední bohoslužba se v něm sloužila 20. listopadu roku 1960.

Prostor kostela bylo nutno co nejvíce uvolnit. Za oběť padly dřevěné lavice, které byly rozřezány a spáleny. Varhany byly převezeny do kostela v Chudobíně a z původního vybavení zůstala alespoň kazatelna, která nepřekážela budoucím regálům. Novogotická stavba nemohla zdaleka zajistit knihovním fondům optimální podmínky pro jejich dlouhodobé uchování. Ani proměna na sklad neprobíhala hladce, ukázalo se, že finanční náklady jsou příliš vysoké. Až v roce 1966 se podařilo vybavit prostor na ochozech a rok nato bylo teprve dohodnuto vybudování 7,5 metrů vysoké konstrukce uprostřed kostela.

Knihovna považovala kostel za krátkodobé provizorium, jako sklad knih nakonec fungoval téměř 60 let. I když se uvažovalo nad stavbou nové budovy a v průběhu 50. – 70. let minulého století vznikly čtyři architektonické studie na stavbu knihovny, žádná z nich nebyla realizována. Kromě regálů, nebyl kostel nijak upraven, aby mohl sloužit pro uchování fondu. Knihy v prostorách kostela značně trpěly. V zimě byly vystaveny mrazu, v létě vysoké vlhkosti, na podlaze kondenzovala voda, objevovaly se problémy s plísňovým napadením fondů. Snaha zlepšit alespoň částečně podmínky proběhla na konci 80. let, kdy byl obnoven plášť věže kostela, mezi léty 1991 a 1992 a následně i 2005 a 2006 pak byla restaurována vitrážová okna pocházející z 80. let. Ani tyto úpravy však nepomohly. Přestěhování knih do lepších prostor proto bylo jednou z priorit knihovny. To se podařilo až díky vybudování nového depozitáře v Olomouci-Hejčíně. Po jeho dostavbě započala v březnu 2019 největší stěhovací akce v dějinách VKOL. Do pohybu se dalo téměř 1,25 milionu svazků z celkem šesti olomouckých objektů, z toho přibližně 300 000 svazků přímo z Červeného kostela, které byly přestěhovány během tří měsíců do nových moderních prostor.

Vlastní vyklízení kostela bylo jednou z nejkomplikovanějších částí akce, protože horní dvě podlaží vestavěné konstrukce byla dostupná pouze po úzkém schodišti. Dodavatel si však s tímto problémem poradil a po dobu stěhování si v kostele vybudoval vlastní výtah. Po ukončení stěhování zbyly v kostele pouze prázdné regály a svařovaná třípodlažní vestavba, jejíž likvidace byla až součástí rekonstrukce zahájené v roce 2020. S projektem nového depozitáře a s ním spojeným uvolněním kostela se otvíral prostor k úvahám, jak tuto stavbu v budoucnu využívat dál. Již v roce 2005 byl zpracován projektový záměr na rekonstrukci kostela na studovnu s volným výběrem, který reagoval na dlouhodobou nedostatečnost volného výběru v hlavní budově VKOL, což by ale znamenalo další dělení již tak roztříštěných knihovních služeb, a proto bylo od této myšlenky upuštěno.

V průběhu let proto převážil názor vrátit kostelu jeho původní funkci, vytvořit z něj místo, kde se scházejí lidé, aby se duchovně posílili nebo obohatili. Vzhledem k tomu, že VKOL dlouhodobě postrádala reprezentativní a kapacitně dostačující prostory pro její kulturně vzdělávací činnost, bylo rozhodnuto, že kostel bude nově sloužit právě kulturním účelům. V roce 2017 byla atelierem-r architekta Miroslava Pospíšila zpracována studie na jeho přestavbu. Zcela odlišná funkce kostela však zahrnovala i vybudování prostor pro zázemí knihovny i návštěvníků, ty zpracovatel umístil do nové stavby spojující kostel s budovou ředitelství.

Práce na projektu započaly v září 2020 a trvaly do května 2023. Kostel byl nejprve staticky zajištěn, proběhla kompletní renovace všech problematických částí budovy. Uvnitř budovy byly vybourány poškozené podlahy, odstraněny veškeré vnitřní omítky, do nové podlahy z terazza bylo instalováno podlahové vytápění. Celý objekt byl vybaven novou elektroinstalací včetně osvětlení, ozvučení, slaboproudých rozvodů. Cihlové zdi byly pečlivě vyčištěny, kostel má rovněž novou měděnou střechu, osázenou „šperky“ z dílny olomouckého sochaře Jana Dostála. Střecha časem získá tmavý nádech a bude doplňovat přístavbu s černým pláštěm. Podoba současného foyer je výřezem části půdorysu kostela, vysunutého mimo původní platformu. Úhly stěn, které tato přístavba svírá, jsou stejné jako úhly stěn, které najdeme uvnitř kostela. Součástí foyer je zhruba osm metrů vysoká stěna pokrytá téměř deseti tisíci knihami, která nejen že zakrývá vzduchotechniku, ale pomáhá také prostoru akusticky. Na jejich pořízení vyhlásila knihovna veřejnou sbírku, do které se zapojili jak čtenáři knihovny, tak i obyvatelé Olomouce. Knihy jsou zde záměrně prezentovány hřbetem dozadu. Kniha je tu vnímána jako nosič informací, bez ohledu na téma, ideologii, jazyk či obsah. Velkou proměnou prošlo také okolí kostela. Prostor byl částečně zpevněn a osázen lavicemi z pohledového betonu a zelení, nechybí ani designové stojany na kola.

Ve středu 17. 5. 2023 byl kostel po dvouapůlleté rekonstrukci konečně otevřen a Vědecká knihovna se dočkala reprezentativních prostor pro svou kulturně vzdělávací činnost a výstavy. Zahajovací pětidenní festival, příznačně nazvaný ZAČÍNÁME…, nabízející prohlídky, autorská čtení, besedy, koncerty a divadla a mnoho dalších akcí, si nenechalo ujít na 7 000 lidí. Ojedinělý prostor v kostele láká mnoho návštěvníků, od otevření ho navštívilo přes 20 tisíc lidí, ať přišli na prohlídku, na výstavu či na jednu z mnoha kulturních akcí, vždy odcházeli spokojeni, což potvrzuje skutečnost, že celý projekt měl a má smysl. Přednáškový sál v Červeném kostele umožňuje knihovně rozšířit dramaturgii o akce nového typu a vytvořit tak pestřejší nabídku pro veřejnost, odborníky i školy. Současně kostel rovněž již nyní nabízí možnosti hlubší spolupráce s dalšími kulturními institucemi nejen v Olomouci, ale v celém Olomouckém kraji.

Více jak 60 let byl kostel uzavřen veřejnosti. Kolemjdoucí sice mohli občas nahlédnout dovnitř pootevřenými dveřmi, což ještě více podněcovalo jejich zvědavost, ale vejít jim umožněno nebylo. Dle zpětných reakcí hodnotí pamětníci rekonstrukci kostela jako zdařilou a možnost vrátit se na místo, kde se v dětství či mládí scházeli s přáteli, v řadě z nich vyvolává krásné vzpomínky. Olomoučané pamatující si kotel jako nepřístupnou budovu mohou konečně vstoupit a podívat se do míst, která jim byla tak dlouho skryta. Červený kostel splňuje všechny podmínky proto, aby se stal oblíbeným místem setkávání nejen Olomoučanů, ale všech, kteří se v současném rychlém světě chtějí na chvíli zastavit, odpočinout si, rozjímat. Nové foyer nabízí návštěvníkům klidné prostory pro studium či práci, ale také posezení a odpočinek, který si mohou zpestřit četbou, v nabídce je na 30 titulů časopisů a novin k zapůjčení. Od září si navíc mohou pobyt zpříjemnit kávou, v provozu již bude nová kavárna. Vědecká knihovna získala unikátní prostory a s tím i zcela nový úkol – vytvářet pro návštěvníky kvalitní program, kvůli kterému se bude vracet zpět a současně přivedou VKOL i nové čtenáře.

Fotografie: 

2_sklad.jpg

2.JPG

3.jpg

1.JPG

3.JPG

vecer_2.jpg

kazatelna.jpg