Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Knihovna města Ostravy, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Ostrava, představuje se svým ústředím a šestadvaceti pobočkami významnou instituci, ovlivňující kulturu a vzdělanost více než třísettisícového města. Při práci všichni vycházíme ze stejného základu, spolupracujeme na celoměstských projektech, nicméně jsme si vědomi, že každá část města má svůj osobitý ráz a pak je důležitý respekt a přizpůsobení se těmto okolnostem.
Naše pobočka, fungující od roku 1922, je umístěna na nově zrekonstruovaném náměstí v městské části Přívoz. Znalí Ostravy si představí před sto lety vystavěnou elegantní čtvrť pro střední a vyšší vrstvy, která se především okolo druhé světové války začala proměňovat – nejprve transporty Židů do koncentračních táborů, pak odsunem německého obyvatelstva, vystěhováním polské menšiny. Později byli do přívozské lokality stěhováni Romové a ti, kteří vzali zavděk jakýmkoli bydlením; v současnosti je to čtvrť dožívajících pamětníků lepších časů, romských rodin, rodin sociálně vyloučených a firem. Proč právě tato fakta zdůrazňuji?
Pokud chceme, aby naše knihovna dokázala plnit své funkce a uměla oslovit svou činností okolí, musíme reálně zhodnotit situaci, ve které se nalézáme.
Oddělení pro dospělé je navštěvováno zhruba 600 čtenáři nad patnáct let – co pro ně můžeme udělat kromě půjčování knih? Dotazníkovým šetřením jsme zjistili, že naši čtenáři chtějí klid, erudovanou pomoc při výběru četby; své knihovnice, které si s nimi popovídají. Oceňují výstavy, které pořádáme, odmítají besedy. Důvod? Čtenáři nad šedesát let chodí do knihovny dopoledne, pak se na ulicích necítí bezpečně; mladší čtenáři z firem v okolí knihovnu navštěvují v rámci přestávky na oběd – po práci odjíždějí do místa bydliště.
Se zájmem se setkalo počítačové školení pro seniory, které jsme pouze zprostředkovaly – v oddělení pro dospělé máme jen jedno PC pracoviště s veřejným internetem a proto nejsme schopny školit samy.
Jiná je situace v oddělení pro děti. Ročně registrujeme okolo 300 čtenářů do patnácti let, z toho je odhadem 70% dětí romských a ze sociálně vyloučených rodin; v roce 2009 jsme registrovaly 4 428 návštěv, 6 922 výpůjček knih, 2 612 periodik, 1120 CD-romů, přičemž tyto statistiky považujeme za povzbudivé, protože mají mírně stoupající tendenci.
Přičítáme to několika faktorům:
Zlepšení materiálního vybavení knihovny – namísto nehostinné místnosti, jakéhosi poloskladu, vznikla útulná barevná herna – klubovna s kobercem, polštáři, sedacími pytli, příjemné místo k setkávání.
Změna personálu, profesionalita knihovnic, jejich otevřenost k novým formám práce s dětmi, nezasaženost předsudky, sociální cítění. Prozíravost vedení knihovny při přijímání nových pracovnic – ukazuje se, že absolventky oboru vychovatelství PdF OU jsou při komunitním pojímání knihovny nedocenitelným přínosem.
Velmi dobrá pravidelná spolupráce na bázi vytvořených osobních kontaktů se všemi školskými zařízeními a organizacemi, pracujícími s dětmi v okolí.
Při své práci vycházíme z obvyklého základu: představit knihovnu nejen jako místo, kde jsou knihy a informace, ale také prostor pro další činnosti a zábavu.
Při studiu romské problematiky (a to je základní požadavek, chcete-li při práci s romskými dětmi uspět) pochopíte, že pro tyto děti kniha není samozřejmou součástí dětství, není součástí jejich historie ani současné kultury.
Čtení je činnost nepřátelská, stejně jako povinná školní docházka. Základem je život v rodině, která může být pojímána šířeji. Děti jsou vychovávány volně v duchu tradic dané skupiny – v jakémsi kolektivizmu, bez osobní zodpovědnosti. Výchova i pojetí života nevychází z našich evropských tradic a to je zřejmě základ velké části problémů.
Klademe důraz na jiné hodnoty, svůj život a výchovu dětí spatřujeme v zajištěné budoucnosti, podmíněné vzděláním. Naplnění stejných požadavků automaticky předpokládáme i u romských dětí a dětí ze sociálně vyloučených rodin a pokud se to nedaří, považujeme to za oboustranné selhání.
Není tomu tak – musíme si uvědomit, že je potřebný vzájemný respekt a že výsledky naší každodenní práce se mohou projevit až v příštích generacích.
Naší snahou je nabídnout možnost k postupné proměně těchto postojů – a začínáme od těch nejmenších.
Každý měsíc přicházejí děti z předškolních zařízení – tří mateřských škol, dvou nultých ročníků ZŠ a děti z občanského sdružení Jekhetane – Společně. Při prvním setkání se vždy děti seznámí s knihovnou i jejími zákoutími, samy se snaží vymezit, co se v knihovně může dělat a co už ne (a jsou přísnější, než bychom čekali). Setkání je vždy tematicky zaměřené – na přání dětí, učitelek nebo na základě našich návrhů.
Základní schéma:
Často se takto podaří potlačit neklid a agresivitu a děti si v klidu a se zájmem prohlížejí připravené, k tématu zaměřené knihy. Součástí návštěvy je i malá výtvarná dílna, jejíž výsledek si děti odnášejí jako dárek z knihovny domů.
Z této práce máme největší radost, protože děti jsou bezprostřední a vidíme, že jsou z návštěvy knihovny šťastné a těší se na další setkání.
Co je podstatné – děti si zvykají na pravidelnou návštěvu knihovny jako na samozřejmou součást svého „školního“ života a vnímají knihy a knihovnu jako něco pozitivního, zajímavého.
Takto motivované děti rády do knihovny přicházejí i v průběhu své školní docházky a již v první třídě mnohé z nich využívají Týdne prvňáčků, kdy jsou přihlašovány zdarma, obdarovány drobnými dárky, pasovány kouzlem místní čarodějky Knihomilky. Přesvědčení, že kouzla a čáry jim usnadní naučit se číst, pomáhá.
musíme jak lekce informační výchovy, tak literární besedy přizpůsobovat podle úrovně dané třídy – obvykle snížit nároky a požadavky o dva až tři roky proti žákům běžné základní školy. Rovněž musíme vycházet z faktu, že děti jsou živější, nesoustředěnější, emocionálněji reagují, a aktivity dělit do krátkých bloků a střídat jejich charakter.
Dobře děti reagují na práci s Ladovým plakátem Braňte knihu, který si zasazujeme do prostředí, které je dětem blízké, v nakreslených osobách poznávají babičky, sousedky…
Čtení souvislého textu není samozřejmostí ani ve čtvrté, páté třídě a tak často využíváme „malované čtení“, komiksová zpracování klasických příběhů a knihy, určené nižším věkovým kategoriím.
Práce s informacemi v naučných knihách je paradoxně snazší – předpokládáme, že je tomu tak pro množství realistických obrázků, fotografií a krátké textové úseky.
Děti nad deset let chápou koncepci naučné knihy – rejstříky, obsah, rozdělení knihy a jsou schopny s pomocí vyhledávat zadané informace.
Hledání v OPACu je oblíbenou činností, neděláme si však iluze – především je to proto, že pracují na počítači, který je pro ně mimo knihovnu a školu nedostupný.
Žáci vyššího stupně základních škol
navštíví knihovnu minimálně dvakrát během školního roku – absolvují lekci informační výchovy a literární besedu.
Vycházíme z reality a proto výběr knih je opět o dva, tři roky zpět za skutečným věkem dětí. V období puberty rády vyslechnou nabídku příběhů o drogách, šikaně, alkoholismu a jiných etopedických problémech, nicméně knihy až na velmi sporadické výjimky nečtou.
Lekce informační výchovy jsou koncipovány jednak na orientaci v knihovně, na práci s knihami a periodiky, ale rovněž na práci s elektronickým katalogem a webovými stránkami knihovny. Protože naprostá většina dětí má přístup k počítači jen ve škole nebo v knihovně, je pro ně vyhledávání knih v OPACu oblíbenou činností.
Pravdou je, že čas strávený v knihovně v odpoledních hodinách, využívají k brouzdání na internetu – ne k vyhledávání informací.
Oddělení pro děti má týdně otevřeno 21 hodin, děti mají k dispozici kromě nabídky knih a periodik, internet, multimediální PC a CD-romy s hrami, klubovnu, stolní hry.
Osvědčil se „pravidelný“ čtvrtek, kdy probíhá nějaká řízená aktivita: soutěžní odpoledne, výtvarná dílna, nové kvizy a hádanky, čtení seniorů dětem, cesty za ukrytou tajenkou. Díky vstřícnosti vedení Divadla loutek využíváme jejich nabídky a chodíváme s dětmi do divadla na předpremiéry zdarma.
Nakloněn je nám i Městský úřad Moravské Ostravy a Přívozu a na základě podaných projektů získáváme účelové dotace, které umožňují nakupovat výtvarný materiál a ceny do soutěží.
V rámci projektu jsme pokřtili naši slunečnou místnost na K2 – Klubovnu v knihovně a tam se odehrává většina života dětí v knihovně: mají klidné, bezpečné, kulturně vypadající místo, kde mohou být samy sebou. Mnohé z nich si užívají jediné klidné chvíle svého dětství – bez křiku, násilí, alkoholu a hrubosti (to se týká vesměs dětí z neromských rodin).
Mohou se natáhnout a třeba koukat do stropu; mohou si číst nebo jen tak prohlížet knížky a časopisy; mohou si spolu popovídat, zahrát hry, kreslit – z takových chvilek pohody vznikají spontánní akce. Vzájemné čtení, zdobení knihovny, vymýšlení námětů soutěží a návrhy, kam bychom v rámci prázdninových výletů mohli společně vyjet…
Občas se stane, že si vzpomenou na školu a potřebují pomoc – úkoly neděláme, jsme schopny pomoci vysvětlit a zopakovat učivo, pomoci s orientací a vyhledáním informací. To je ale velmi výjimečná situace, obvyklejší je, že škola a povinnosti jsou vytěsňovány.
Co ale děti mnohdy netuší – učí se hrami na multimediálním počítači. Oblíbené CD-romy je nutí ke koncentraci při skládání puzzle, přiřazování obrazců, vybarvování omalovánek, zároveň se učí základům práce s počítačem, stejně jako je nutí číst a psát jejich aktivity v sociálních sítích na internetu.
Samozřejmě že ne vždy jsou to jen idylické chvíle – když se strhne polštářová válka, nebo se do sebe pustí kluci s holkama – nerozpakujeme se děti z knihovny vykázat. Zatím vždy poslechly a odešly. A zase se vrátily. Vědí, že máme stanovená pravidla a ta je třeba respektovat. V této souvislosti musím zmínit velmi dobrou spolupráci s místním okrskem Městské policie, protože jejich občasné preventivní návštěvy jistě přispívají jak k pocitu bezpečí u jedné části návštěvníků, tak k udržení temperamentu v únosných mezích jiné části uživatelů.
Jak zhodnotit naplňování závěrů z předešlého semináře:
Máme své specifické uživatele – raději bych užila milejšího označení: děti, které víc než kdo jiný potřebují a zasluhují pozornost.
Jsme realisté – víme, s kým pracujeme. Jsme optimisté a věříme, že výsledky našeho trvalého usilování se dostaví. Není důležité, jestli zrovna my ještě budeme
BUREŠOVÁ, Jarmila. Informační výchova jako podaná ruka: práce s romskými dětmi a dětmi ze sociálně vyloučených rodin. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2010, 24(2) [cit. 2024-10-06]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/informacni-vychova-jako-podana-ruka-prace-s-romskymi-detmi-detmi-ze-socialne-vyloucenych-rodi
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
