Virtuální realita i společnost osamění: konference Sociální inovace v knihovnách se uskutečnila již potřetí

Vydáno: 2020-03-10 (All day)
V rubrice: Konference/akce
Autor: Eva Víchová

Začátkem února se v Brně konala v pořadí již třetí konference projektu Sociální inovace v knihovnách. Nejen konference, ale i samotný projekt mají za cíl podpořit knihovny v poskytování komunitních a sociálně-inovativních služeb s využitím designových nástrojů a metod. Tři dny plné netradičních témat i formátů, užitečných nástrojů, a především setkávání s kolegy z oboru. Praktické workshopy i zajímavé přednášky, o kterých se na následujících řádcích dozvíte více. 

Konferenční workshopy

Zahraniční workshop “Co se lze naučit od San Francisco Public Library (SFPL) v oblasti  krizové komunikace a vytváření strategií” vedla Jany de Brauwere (SFPL). Proběhlo vzájemné sdílení zkušeností se sociálně slabými či náročnými uživateli knihovny (např. lidé bez domova, drogově závislí, psychicky nemocní návštěvníci …) a byly představeny strategie, které využívá SFPL (plán pro redukování negativního dopadu na personál - program pomoci zaměstnancům EAP, sprchovací autobusy, box na injekční stříkačky, sociální pracovnice na plný úvazek, návštěvnický kodex …).

Zážitkový workshop “Romské děti a mládež v knihovnách” měl několik částí - Hudební workshop (s exkurzí do romských lidových písní a romštiny), reflexi zážitku, přednášku Kateřiny Szczepanikové z IQ Roma Servis:(studijní program Gendalos) a diskuzi ve formátu word coffee, které se účastnili také mladí Romové, kde jsme hledali konkrétní řešení, metody a plány. Knihovny podle diskutujících mohou nabídnout romské mládeži např. zázemí a klidné prostředí pro studium, přístup k technologiím, seberealizaci a rozvoj talentu, prostor pro vlastní projekty, zážitek komunity, praxe/stáže/brigády/dobrovolnictví - pracovní zkušenost, kontakt s romštinou, vzory v romské literatuře a na literární scéně, vztah s knihovníkem, svobodu rozhodovat se (výběr knih, aktivit, …).  

Workshop "vyzkoušejte si": Digitální dílna jako prostor tvořit, zkoumat, sdílet. Fab Lab (Fabrication Lab) je společný pracovní prostor pro vytváření, učení a zkoumání za pomocí technologií (např. digitální šicí stroje, 3D tiskárny, leaserové systémy, roboti). Laboratoře nabízejí programování pro všechny věkové kategorie, umožňují uživatelům osahat si nové (nebo "staronové") technologie v bezpečném prostředí, hledat jejich tvůrčí využití a trávit společně čas. Účastníci workshopu si na vlastní kůži prožili lekci v digitální dílně tohoto typu.

V rámci workshopu "vyzkoušejte si": Možnosti uplatnění virtuální reality ve službách knihoven jsme společně hledali způsoby, jak rozšířit možnosti služeb knihovny prostřednictvím virtuální reality. Nejprve jsme si technologii představili, poté jsme mapovali možnosti využití a vše si zkoušeli a testovali.

Workshop "vyzkoušejte si": Jak na ozoboty v knihovnách. Programovatelné robotické hračky, tzv. Ozoboti, mohou být v prostředí knihoven cestou, jak děti naučit základům programování. Přibližují dětem svět robotiky a knihovnám umožňují plnit svou komunitní funkci tím, že tyto zkušenosti s technologií zprostředkují i dětem ze sociálně slabších rodin, čímž jim pomohou začlenit se mezi vrstevníky a vzdělávat se. Knihovníci účastnící se workshopu si ovládání ozobotů prakticky vyzkoušeli a seznámili se také s příslušnými programy, aby se mohli rozhodnout, zda by byli pro jejich knihovnu a návštěvníky tím přínosem, který potřebují.

Autorský workshop "Jsem knihovník, tedy designér služeb" lektora Tomáše jsme nazvali mírně troufale. Původně však název zahrnoval ještě troufalejší dovětek "Ať chci nebo ne." Jsme totiž přesvědčení, že design, tedy "návrhářství" služeb, probíhá nezávisle na tom, jestli mu věnujeme pozornost, nebo ne. Jinými slovy... špatný design je, bohužel, také design. Na workshopu se sešli lidé z různě velkých knihoven, z různých oddělení a s různou zkušeností. Od těch, kteří chtěli zjistit, co to ten design služeb vlastně je, po absolventy programu Inkubátor sociálních inovací, který byl na designérských principech postaven. Všechny však spojovala vlastnost, tolik důležitá právě pro zodpovědné navrhování služeb - zvídavost. Ve třech týmech účastníci řešili tři různé výzvy, týkající se knihovny jako pomocné ruky při překlenování digitální propasti, knihovny jako variabilního prostoru, sloužícího různým skupinám lidí, a knihovny jako místa s potenciálem rozvoje a kultivace občanské společnosti v obci. 

Workshop Advokační práce pro knihovny (Nadace OSF) deklaroval, že advokační práce by měly být nedílnou součástí pracovního úvazku každého ředitele knihovny. Přítomní ředitelé knihoven se během dne dozvěděli o nástrojích a cestách využívaných k dosažení žádoucí změny. Přítomní se shodli, že pro správnou advokační práci je důležité kromě kritiky aktuálního stavu připravit i řešení, které by ho mělo nahradit, a že aby byl hlas knihoven u zřizovatelů slyšet, je nezbytný aktivní a pravidelný kontakt s osobami s rozhodovací pravomocí.

Přednáškový blok konference

Sérii přednášek zahájila svým pohledem na knihovny Eliška Bartošová, vedoucí projektu Sociální inovace v knihovnách a zároveň humanitní environmentalistka, knihovnickou praxí nepolíbená. V příspěvku na téma Co jsem se naučila o knihovnách se Eliška věnovala proměně knihoven z pouhých půjčoven knih na komunitní centra, rolím knihoven v moderní společnosti i překážkám, kterým jako nevýdělečné instituce knihovny čelí. Nová doba vyžaduje nejen změnu role knihoven, ale přináší i nové výzvy pro knihovníky, se kterými se často musí vypořádat sami. Podle Elišky je v tomto případě nejlepší ujasnit si priority – čemu se v knihovně opravdu chceme věnovat? Co nás bude bavit? Změna může nastat, když odstraníme to, co jí překáží. Pak už jen zbývá věřit procesu.

Poněkud palčivé téma otevřela ve svém příspěvku Poskytování a vytváření informačních služeb za prohlubující se drogové krize ve veřejné knihovně San Franciska Jana De Brauwere. Jaký vliv může mít na knihovnu drogová krize? Jaká opatření pomohou knihovně této krizi čelit? Jana představila několik opatření, pro které se rozhodla právě veřejná knihovna v San Francisku. Od roku 2009 zde totiž vyvíjí strategii pro postup při drogové krizi. Jedním z opatření byla úprava a vymahatelnost knihovního řádu nebo software pro zápis zpráv incidentů, do kterého zaměstnanci zaznamenávají přesný popis situací, jež vedly například k vykázání uživatele z knihovny. Pro usnadnění práce svých zaměstnanců zřídila knihovna v San Francisku výbor bezpečnosti nebo podpůrná školení. Pomocnou ruku se však snaží podat i lidem bez domova nebo právě drogově závislým. V knihovně pracuje sociální pracovnice nebo lidé, kteří mají zkušenost s bezdomovectvím („HASA“) a lépe se tak mohou vcítit do problémů sociálně vyloučených uživatelů.

Proč a jak by mohly knihovny využívat design služeb vysvětlil na konferenci Tomáš Štefek s příspěvkem Čím design služeb pomáhá dělat dobré věci ještě lepší. Design služeb totiž může knihovnám v mnohém pomoci. Například ptát se na správné věci správnými otázkami, efektivně pomáhat lidem i sami sobě nebo se zaměřovat na potřeby uživatelů, pro které je služba určena. Vhodnou cestou k efektivní změně by pro knihovny mohlo být upustit od „přitahování lidí do knihoven“ nebo „motivování mladých číst“ a zaměřit se na jejich potřeby a problémy. Neptejte se, co by knihovna mohla dělat, ale co lidem chybí, co je trápí nebo jak tráví svůj čas. Pokud se zeptáte, co by konkrétního člověka přilákalo do knihovny, pravděpodobně se to nedozvíte. Neumí si to totiž představit.

Projekt „Co dokáže knihovna?“ mapující sociální inovace a komunitní aspekt v knihovnách, představil na konferenci Roman Novotný. Knihovny jsou důvěryhodné instituce, které dokážou reflektovat problémy doby, a hlavně svých klientů. Komunikace nové role knihoven ve společnosti je však mnohdy problematická, což je jedním z důvodů, proč projekt „Co dokáže knihovna?“ vznikl. Jeho cílem je tak jednak inspirace a sdílení know-how mezi knihovníky napříč kraji, jednak nástroj pro advokacii knihoven směrem k veřejnosti, zřizovatelům nebo novinářům. Mapa sociálních inovací upozorňuje na různé zajímavé aktivity konkrétních knihoven členěné do tematických i věkových kategorií.

O polytechnických dílnách, které slučují tradiční ruční práce a moderní technologie přednášeli Robin Szaffner a Jiří Brož. Takovou dílnu totiž sami budují v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem. Spojení polytechniky a knihoven se může zdát poněkud netradiční, přináší ovšem značné výhody pro knihovny i uživatele. Polytechnická dílna může přispět například podporou čtenářské, a především digitální gramotnosti, zlepšovat technické dovednosti uživatelů a mimo jiné vytvářet i bezpečný komunitní prostor. Partnerem projektu polytechnické dílny byla mimo jiné Filozofická fakulta Masarykovy univerzity nebo FabLab Brno.

O tématu přístupnosti přednášela na konferenci Mariana Chytilová. Ve svém příspěvku Přístupnost: životní postoj a zdroj sociální inovace se věnovala přístupnosti ve veřejném sektoru i rozdílnému chápání pojmu jako takového. Přístupnost si totiž často spojujeme například s invalidními uživateli, tato problematika je ovšem značně širší. Přístupnost se totiž nemusí nutně týkat pouze fyzicky handicapovaných, ale například i uživatelů s poruchou soustředění nebo cizinců. Přístupnost spočívá v drobnostech. Na webových stránkách můžete například napsat, ve kterých prostorách je indukční smyčka nebo kolik schodů vede do vaší kavárny. Přístupnost není pomoc, je to inovace. 

Využití rozšířené nebo virtuální reality v knihovnách se může zdát jako velmi vzdálená budoucnost, Martin Bukáček se tomuto trendu však věnuje již nějakou dobu. V přednášce na téma Virtuální realita v knihovnách. Motivace je klíč popsal Martin, jakým způsobem firma LifeLiqe, ve které pracuje, pomáhá knihovnám ve Spojených státech osvojovat si tuto technologii a vycházet vstříc potřebám dnešních studentů. Například díky digitalizaci kulturního dědictví nebo virtuálním prohlídkám 3D modelů. Využití virtuální reality v knihovnách může motivovat mladé uživatele a podpořit roli knihoven jako propagátora nových forem učení.

Vědecký pohled na téma samota a osamělost představila ve svém příspěvku Společnost osamělosti? Lucie Galčanová. V současné době působí osamělost jako velice rozšířený fenomén, často se používá i slovní spojení epidemie osamělosti. Co nám naznačuje? Jsme osamělejší než dříve, nebo jsme jen otevřenější a ochotnější o osamělosti mluvit? Důležité je především odlišovat pojmy samota a osamělost. Zatímco samota se stala moderním privilegiem, kdy máme velmi málo času „sami pro sebe“, osamělost je celospolečenským problémem, jehož dopady mohou mít fatální důsledky například na zdraví jedince. Překvapivě jsou osamělostí nejvíce ohroženi mladí lidé ve věku 16-25 let. Schůdným řešením se v tomto případě může stát navazování blízkých vztahů a především jejich utužování. Společnost ovšem stojí před novou výzvou, a sice novými formami vztahů i samotnými formami navazování těchto vztahů.

Internet je ve spojitosti s dětmi a dospívajícími často chápán především jako hrozba. Hana Macháčková se v příspěvku Rizika a příležitosti internetu u českých dětí a dospívajících pokusila vysvětlit, že ani tato problematika není černobílá. Internet je nedílnou součástí života mladé generace. Pokud se je rodiče budou snažit chránit před hrozbami tím, že jim používání zakážou, hrozbu pravděpodobně eliminují, ale zároveň odepřou možnosti, které internet nabízí. U každého dítěte je tedy nezbytné přemýšlet nad riziky i příležitostmi individuálně, na základě povahových rysů a schopností. Internet skrývá velké množství rizik, většinou se ovšem jedná o taková, která již známe z běžného světa, pouze v elektronické podobě. 

O klimatických změnách či krizi se zmiňovalo na konferenci více řečníků, nejvýrazněji se tomuto tématu však věnovala Zdeňka Voštová v přednášce Environmentální žal a jak s ním naložit. Popsala fenomén tzv. environmentálního žalu plynoucího z klimatických hrozeb. Konkrétně se jedná o pocity, které v nás tyto hrozby vyvolávají. Environmentální žal se stále rozšiřuje a sílí, především proto, že cítíme vlastní podíl viny a negativní dopad na budoucí generace. Ale i přesto, že má naše chování zdánlivě stále větší dopady na klimatické změny, neměli bychom se stydět pociťovat i radost.

Téma Evaluační myšlení v knihovně: o krok dál za statistikou představila na konferenci Jiřina Svitáková, která v projektu Sociální inovace v knihovnách právě evaluaci zaštiťuje. Se změnami ve společnosti se mění a také rostou i požadavky na kompetence knihovníků, tato skutečnost se ovšem obvykle neodráží v přínosu knihoven. Přínos knihoven je totiž měřen pouze „počty“, což nemusí být v současnosti adekvátní. Vhodným řešením by mohlo být právě evaluační myšlení a teorie změny jako jeho nástroj. Teorie změny je vizualizací logických kroků mezi činnostmi a žádoucími dopady. V praxi například může ukázat dopady různých akcí či přínosy knihovny jako instituce, na což počty nemusí vždy stačit. 

Vzácným hostem konference byla Maxine Bleiweis, knihovnice z Connecticutu, která se během své kariéry snaží odstraňovat bariéry a bourat zažité stereotypy v knihovnách. Její snahu uznala i American Library Association oceněním v oblasti inovativního vedení. Na konferenci vystoupila Maxine s přednáškou Leadership challenges in 2020. Představila zde různé cesty a myšlenky, které mohou knihovníkům pomoci bourat bariéry i stereotypy v praxi. Od komunitních zahrad přes kurzy vaření až po podporu kolegů.

Přednáškový blok konference uzavřela Ladislava Zbiejczuk Suchá. Popisovala, jakou cestu spolu s kolegy v projektu Sociální inovace v knihovnách ušli, na jaké problémy narazili, co se jim podařilo a s čím odcházejí. Projekt Sociální inovace v knihovnách sice po třech letech končí, ale zanechává za sebou mnohé inovativní nápady, metody, spolupráce i vize do budoucna. 

Závěr

Konference uzavřela tříletý projekt Sociální inovace v knihovnách. Sešlo se na ní přes sto účastníků a téměř tři desítky lektorů a řečníků. Společně s nimi doufáme, že se na započatou tradici konference se sociální tematikou povede navázat.

Na textu se dále autorsky podíleli: Eliška Bartošová, Barbora Buchtová, Lucie Kurdiovská, Roman Novotný, Jiřina Svitáková, Tomáš Štefek a Ladislava Zbiejczuk Suchá.

VÍCHOVÁ, Eva. Virtuální realita i společnost osamění: konference Sociální inovace v knihovnách se uskutečnila již potřetí. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2020, 34(1) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/virtualni-realita-i-spolecnost-osameni-konference-socialni-inovace-v-knihovnach-se-uskutecnil

Verze pro tisk