Informace o knihách
a knihovnách
Informace o knihách
Měsíční putování po Spojených státech, občasné zastavení ve vybraných institucích na naší cestě, setkání s lidmi, kteří v oboru již mají něco za sebou, a samozřejmě poznávání neznámého. Tak by se dalo shrnout působení za oceánem v dubnu tohoto roku. Studijní část cesty do vybraných institucí byla ve dnech 20.- 24. 4. 2013. Co se nám podařilo navštívit, s kým jsme se setkali, co jsme viděli? V průběhu soukromé cesty po Spojených státech jsem pracovně navštívil firmu George Blood,L.P. ve Philadelphii, Library of Congress - Packard Campus for Audio-visual Conservation v Culpeperu a Library of Congress ve Washingtonu, D.C.
Soukromá firma, která se již více než 20 let zabývá úpravou, ochranou a zpřístupňováním zvukových a obrazových dokumentů všech možných formátů - od edisonových válečků, šelakových desek (v Americe jim neřeknou jinak než 78) až po magnetofonové pásky, kompaktní disky, či filmové pásy. Firma spolupracovala a stále spolupracuje na velkém množství projektů s institucemi, jako jsou The Philadelphia Orchestra, The Boston Symphony Orchestra nebo Library of Congress. Ve firmě se setkávám s Georgem Bloodem, majitelem firmy, se kterým se hned od začátku bavíme ve velmi přátelské rovině a dostáváme od něj rady v podobě důležitých dokumentů pro naši práci, jaké formáty máme používat, jak se stavět k nahrávání a mnoho dalších rad. Předávám informace ohledně našeho pracoviště a probíráme plány projektů, které se v budoucnu pokusíme rozjet.
Prohlídka začíná ve skladu u velkého množství kazetových přehrávačů, studiových pultů a nahrávacích zařízeních na magnetofonové pásky. Zjišťujeme, že velké množství starých nahrávacích zařízení na magnetofonové pásky značky Studer nemá jen Britská knihovna (oddělení Sound and Vision) ale i George. A to nás utvrdilo v tom, že museli koupit vše, co ještě zbylo na trhu. Většiny z těchto zařízení se instituce zbavovaly ve velkém, bohužel ne do bazarů či zastaváren, ale sešrotováním, takže na trhu již není takové množství, co bývalo dříve. Vysvětlení je ale prosté, firmy a některé instituce (British Library, Library of Congres, atd.) si dělají zásoby do budoucna. Po prohlédnutí dílny, jedné z nejdůležitější části firmy, kde opravují či předělávají zařízení k obrazu svému, se postupně dostaneme do nahrávacích studií.
Studií je pět, každé se zaměřuje na jiný zvukový či obrazový nosič, takže prohlídka všech je velice zajímavá neb se zde setkáváme nejen s kazetami, páskami ale i starými šelakovými deskami (než jsme našli správné anglické slovo, tak jsme se docela zapotili, jednoduše je nazývají 78) či fonoválečky. Jednou z největších zajímavostí je upravený gramofon, který v reálném čase dokáže nahrávat čtyři signály skrze čtyři samostatná raménka s jehlou. Ukázka velké serverové místnosti trochu připomíná první sálové počítače. Zaplněno až po strop. Postupně se dostáváme až k dohodnutí další schůzky, a to na konferenci IASA ve Vilniusu v Litvě v říjnu tohoto roku. George nám ještě zjišťuje, jaké kontakty by se nám mohly hodit ”zbytek naší cesty”, a po velmi vyčerpávající době strávené ve studiích se loučíme a vyrážíme dál.
Washington, D.C. nebyl na začátku naší cesty vůbec v plánu, ale když už se dostaneme na východní pobřeží, nebyl by to hřích nejet se podívat na Library of Congress? Dobrá, tedy pojedeme! Ale nastal menší zádrhel. Jak sehnat ten správný kontakt a nejít ”jen” na prohlídku pro turisty? První kontakt, který se nám podařilo získat, byl od kolegů z British Library. Další nám byl předán od George Blooda. Jede se do Washingtonu.
Kongresová knihovna se nachází, stejně jako budova Kapitolu, přímo na Capitol Hill. Stará budova (Thomas Jefferson building) a dvě nové (James Madison building, John Adams building) tvoří silný trojúhelník, který nejde přehlédnout. Ale když se řekne Library of Congress, nejsou to jen budovy v hlavním městě Spojených států, je to také jedno z nejmodernějších středisek na úpravu audiovizuálních dokumentů ve vzdáleném Culpeperu. Packard Campus of Audio-visual Conservation nebo chcete-li Packardovo středisko na ochranu audiovisuálních dokumentů všeho druhu. Setkat jsme se měli s vedoucím oddělení zvukových dokumentů Eugenem DeAnna. Brzo ráno se tedy vydáváme na hodinu a půl dlouhou cestu do Culpeperu ve státě Virginia.
Objekt se nachází mimo město, ale je velice dobře přístupný. Setkáváme se s Eugenem a pomalu procházíme celým objektem. Hned na začátku zjišťujeme, proč se budova jmenuje Packard Campus. Nebyly by to Spojené státy, kdyby se někdo nepodílel sponzorstvím na vybudování nějak zaměřené instituce. I zde, nadace Davida Packarda, spoluzakladatele známé firmy Hewlett-Packard, pomohla vytvořit toto impozantní místo. Budova je vystavena na bývalém bunkru federálních zásob, tudíž nejlepší místo, kde uchovat skvosty americké historie zachycené na filmu či fonoválečcích. Psát krok za krokem, kam jsme se podívali, či co jsme viděli, na to by nám nestačilo ani deset stránek textu. Zkráceně napsáno, prošli jsme úplně vše tak, jak přichází a následně prochází dokument procesem digitalizace.
Za zmínku stojí, že ne vše, co se dostane do knihovny, je automaticky připraveno k digitalizaci. Kritéria výběru musí být tvrdá na všechny dokumenty. Mezi největší zajímavost, která stojí za zmínku, je spolupráce LOC s vlastníky práv firmy Virgin. Možnost volně pracovat s hudebními záznamy na gramofonových deskách firmy Virgin je velkým lákadlem jak pro fanoušky, tak i pro laickou veřejnost. Vše je přístupné na webových stránkách. Nebyla by to Kongresová knihovna, aby neměla nějakou zajímavost nebo spíše vymoženost. Dvě zařízení. Jedno zvané SAMMA (System for Automated Migration of Media Assets), které se stará o nahrávání největší kolekce video kazet na světě. Zvládá v reálném čase nahrávat deset kazet najednou a denně nahraje 1 TB dat. Druhé zase IRENE (Image Reconstruct Erase Noise Etc.), zařízení zkonstruováno vědci z Lawrence Berkeley National Laboratory, které opticky snímá poškozenou gramofonovou desku a vytváří digitální obraz drážky ve vysokém rozlišení.
Po návštěvě Packardova Campusu Kongresové knihovny v Culpeperu jsme se opět vrátili do Washingtonu. Další den jsme se vydali s kontaktem od Eugena do budov Library of Congress, a to James Madison building, nejmladší ze tří budov v D.C., a dále pak do hlavní budovy Thomas Jefferson building.
V budově James Madison jsme se skrze spletitou cestu chodeb dostali až ke dveřím Preservation Research and Testing Division, kde jsme měli mít setkání s vedoucí oddělení Fenellou France. Bohužel, ze setkání sešlo neb se Fenella nacházela na konferenci. Po krátkém představení na pracovišti se nás ujal zástupce vedoucí a postupně jsme začali procházet místnosti, které patří pod toto oddělení. Od chemických laboratoří, pracoviště na ochranu dokumentů až k samotným laboratořím zabývajícími se analýzou zvuku. Další část exkurze v této budově, bylo navštívení hudebního oddělení NAVCC Reading Room, kde bylo možné zhlédnout práci z Culpeperu. Bohužel, ne všude se dostanete tak lehce. Bylo nám řečeno, že nejdříve musíme být čtenáři knihovny. Za necelých dvacet minut jsme jimi byli. Stačí vyplnit jeden formulář, mít s sebou pas, nechat se vyfotit a počkat si na průkazku. Jednoduché, že?
V průběhu zbytku soukromé cesty jsme dále navštívili Free Library of Philadelphia, kde jsme se setkali s vedoucím centrální knihovny Donaldem Rootem. Provedl nás po celé knihovně a samozřejmě jsme navštívili i digitalizační pracoviště. Dále návštěva Boston Public Library, kde bylo připraveno setkání s vedoucím oddělení digitalizace Thomasem Blakem. Prohlídka oddělení a ukázka spolupráce s Internet Archives. A v kanadském Montréalu setkání na McGill University s Ichirem Fujinaga, profesorem ve výzkumném oddělení hudebního úseku. Všechna tato setkání byla velkým přínosem pro mě a samozřejmě velmi dobré kontakty pro naši práci v MZK.
Navštivte také přednášku Filipa Šíra v Moravské zemské knihovně (8. 1. 2014)
ŠÍR, Filip. Zkušenosti ze zahraničních knihoven: Nahrát, nebo nenahrát? To je to, oč jde! Aneb v Americe se jede vše!. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2013, 27(3) [cit. 2024-10-13]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/zkusenosti-ze-zahranicnich-knihoven-nahrat-nebo-nenahrat-je-oc-jde-aneb-v-americe-se-jede-vse
Duha vychází 4× ročně v elektronické i tištěné podobě. Tištěná čísla ve formátu PDF naleznete zde.
|
|
|
|
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
