Výzkum dětského českého čtenářství 2013

V roce 2013 proběhl pod garancí Knihovnického institutu Národní knihovny ČR první reprezentativní výzkum dětského čtenářství v České republice. Finance poskytlo Ministerstvo kultury ČR a realizaci samotného výzkumu provedla agentura Mediaresearch. Na přípravě výzkumu se podíleli odborníci z akademických institucí (Univerzita Karlova, Slezská univerzita, Akademie věd ČR). Jelikož byl výzkum první tohoto typu u nás, hledali jsme inspiraci u podobných výzkumů dětského čtenářství tuzemských i zahraničních. Nejvíce inspirativní byl kvalitativní výzkum Gabal - Helšusová, Jak čtou české děti (2003), slovenský výzkum Čítanie mládeže ve Slovenskej republike (2011) a kontinuální reprezentativní výzkum čtenářství dospělých (Trávníček, J.). U vybraných okruhů byly použity určité otázky ze jmenovaných výzkumů kvůli komparaci.

Metodika výzkumu

Bylo potřeba zvolit vhodnou metodiku, včetně zvolení cílové skupiny. Zpočátku byl zvažován kvantitativní sběr dat dotazníkovou formou přímo ve školách s doplňující anketou pro ředitele základních škol, která by mapovala spolupráci s veřejnými knihovnami. Kvůli kvalitě při sběru dat byl nakonec zvolen smíšený typ výzkumů (kvantitativní i kvalitativní) a rozhovory přímo v rodinách. Výzkum se týkal cílové skupiny dětí od 9 do 14 let.

Kvantitativní, základní výzkum oslovil 1519 respondentů. Jednalo se o kvótní výběr, tedy sociodemografická struktura vzorku odpovídala sociodemografické struktuře naší populace dětí od 9 do 14 let. Proto se jednalo o reprezentativní výzkum. Metodou sběru dat byly standardizované individuální rozhovory „face-to-face“ v rodinách podle připraveného dotazníku. Kvalitativní výzkum proběhl až po vyhodnocení kvantitativního a jeho hlavním cílem bylo prohloubení, doplnění a případné potvrzení určitých závěrů z kvantitativního výzkumu. Byla zvolena metoda mini focus group a bylo vybráno 39 respondentů (rozdělených po sedmi skupinových diskuzích).

Základní okruhy zkoumání

• Čtenářské motivace, frekvence čtení, žánrové preference dětí
• Čtenářské zázemí v rodině
• Volnočasové aktivity dítěte (včetně užití četby v konkurenci jiných médií)
• Elektronické čtečky knih,
• Zdroje informací
• Otázky na knihovny obecně
• Veřejné knihovny

Kromě otázek na vliv rodiny, školy a knihovny, což jsou hlavní činitelé, kteří mají vliv na dětské čtenářství, se snažil výzkum zjistit důvod dětského nečtenářství, specifika čtenářského chování a vliv nových médií na čtení dětí.

Vybrané výsledky

Výzkum byl velice obsáhlý, proto se v tomto článku zaměřím pouze na dva vybrané okruhy, a to na čtenářské chování dětí a na jejich vztah ke knihovnám.

Čtenářské chování

Stejně jako u dospělé populace se potvrdil genderový rozdíl ve čtení knih a to, že dívky čtou častěji a déle než chlapci, rozdíly s věkem spíše narůstají. S rostoucím věkem klesá vliv rodičů na čtení a chlapci číst přestávají. Na utváření vztahu dětí ke knize a četbě obecně se potvrdil velký vliv rodiny (pozitivní vliv na četbu má společné předčítání v dětství, vyšší vzdělání rodičů atd.) a školy (důležitý je způsob práce především s povinnou literaturou).

V dnešní době mají velmi silný vliv na děti (a tím přirozeně i na volný čas) nové technologie, internet, facebook, počítačové hry. Tradiční role knihy jako informačního zdroje již mizí, je nahrazena internetem. Součástí výzkumu byl i názor dětí na čtení knih, kdy více než polovina si stále myslí, že čtení je zábavné a více než čtvrtina, že je důležité pro vzdělání. Zde se opět projevuje rozdíl mezi díky a chlapci, zhruba 59 % dívek považuje čtení za zábavné, u chlapců je to však pouze 35 %.

S rostoucím věkem děti vnímají důležitost knih pro vzdělání a naopak s rostoucím věkem klesá vliv rodičů v této oblasti (méně je „nutí“ číst). Čtenářství funguje jako určitý indikátor vzdělanosti. Děti z víceletých gymnázií čtení baví výrazně více než děti ze základních škol a také častěji čtou knížky.

Žárové preference

Mezi nejoblíbenější dětské žánry patří jednoznačně dobrodružné knihy a knihy o přírodě a zvířatech, preference žánrů je však silně ovlivněna věkem dětí. Z dalších žánrů mají děti ve věku 9-14 let v oblibě pohádky a pověsti, komiksy a příběhy o dětech a mládeži. Jednoznačně nejoblíbenější knihou českých dětí je stále Harry Potter, ovšem jeho pozice slábne a zastiňuje ho Deník malého poseroutky.

Vztah dětí ke knihovnám

Frekvence návštěvnosti knihoven

Knihovnu navštěvuje zhruba polovina dětí od 9 do 14 let. Zhruba třetina dětí uvedla, že nechodí do veřejné knihovny, dalších 16 % uvedlo, že bylo ve veřejné knihovně pouze jednou

• Nejčastěji navštěvují děti knihovnu zhruba 1-2 krát měsíčně (30 % dětí)

• Z dětí, které navštěvují knihovnu, jich většina chodí do knihovny spíše ráda (83 %), pouze 17 % dětí, které navštěvují knihovnu, uvádí, že tam chodí nerady.

Aktivity dětí v knihovně

Drtivá většina dětí (93 %), které alespoň občas navštěvují veřejné knihovny, si půjčuje knihy domů. Více než třetina dětí (35 %) navštěvuje v knihovně předem domluvený program (besedy atp.) se školou. Necelá třetina dětí (29 %) se v knihovně baví s kamarády. Zhruba pětina dětí (22 %) také vyhledává informace do školy, nebo v knihovně přímo píše své úkoly.

„Někdy chodím do té knihovny, ale už je docela starší, takže tam ty knížky a tak jsou ve značném rozkladu. Někdy zjistím až doma, že tam chybí 15-20 stránek. Je to tam takové zastaralé.“

 

 

Veřejné knihovny dnes nabízejí svým dětským čtenářům:

Hodné a příjemné knihovníky (90 %)
Klid (86 %)
Někoho, kdo poradí co si vypůjčit (80 %)
Dostatečně širokou nabídku knih (77 %)
Možnost připojení k internetu (wifi) (76 %)
Nové knihy, které právě vycházejí (70 %)

Spokojenost dětí s knihovnou a náměty na zlepšení

Podobně jako u výzkumu dospělých, je většina uživatelů dětských knihoven se svojí knihovnou spokojená a nechce nic měnit. Z věcí, které děti navrhují ke zlepšení své knihovny, nejčastěji jmenovaly možnost půjčování čteček elektronických knih (12 %), dále nové knihy (11 %) a dostatečně širokou nabídku knih (9 %) tak, aby vždy bylo možné vypůjčit to, co dítě chce.

Důvody typické pro ty, kteří do knihovny nechodí:

Dávají přednost jiné zábavě (54 % těch, kteří do knihovny nechodí)
Nemají o knihy zájem (47 %)
Do knihovny se jim prostě nechce (42 %)
Na závěr uvádím výroky dětí z víceletého gymnázia ze skupinových rozhovorů

Proč nechodíte do knihovny častěji…

„Protože většinou nemám čas, nebo se mi tam nechce, nebo se musím učit. Já mám jakoby daleko jet tím autobusem a máma tam se mnou moc nezajede, protože musí pořád pracovat. A než abych jel do knihovny, tak jdu raději ven. Nebo si půjčím knížky od bráchy nebo od mámy.“

Jak by měla podle vás vypadat knihovna snů … co by měla mít?

„Kdyby to bylo tak, že by to fyzicky nebylo možné, tak by to bylo tak, že ty knížky tam budou všechny. Když si někdo půjčí něco, tak nikdy nebudou všechny vypůjčené, každý si tam bude moci půjčit, co bude chtít, A ty knížky by se nerozpadaly.“

„Já bych tam dala barevné stěny, aby to víc bylo pro děti. Třeba ne jen zelenou, ale i kruhy.“

Obsáhlejší článek o tomto výzkumu rozdělený do dvou čísel bude možné nalézt v březnovém a dubnovém čísle časopisu Čtenář, publikace vyjde v nakladatelství Host na konci tohoto roku.