Filozof PhDr. Josef Kratochvil knihovníkem

Ve stejné době, kdy vláda Československé republiky přijala v červenci 1919 první knihovní zákon, byl jmenován do funkce vrchního knihovníka v Moravské knihovně zemské v Brně od 6. června 1919 PhDr. Josef Kratochvil. Získal místo v konkurzním řízení, když k nové práci splňoval odborné předpoklady a měl za sebou ve svých 37 letech již bohatou pedagogickou, publikační a společenskou činnost.

Josef Kratochvil se narodil 9. března 1882 v Dolních Kounicích, v rodině místního podkováře. Otec mu zemřel v deseti letech, kdy z národní školy v rodném městě odešel na gymnázium do Brna a v červenci 1901 maturoval. Sourozenci Josefa zemřeli brzy po narození a maminka se postarala, aby se dostal na vyšší školy a chtěla z něj mít kněze. Ve studiích proto pokračoval na bohosloveckém semináři v Brně, odkud byl po třech měsících vyslán na Gregoriánskou univerzitu v Římě. V červenci 1904 ukončil v Římě studia a po obhájení disertace z tomistické filozofie byl promován doktorem filozofie. Filozofie ho ovšem natolik zaujala, že ještě v roce 1904 se zapsal k jejímu dalšímu studiu na Karlově univerzitě. Z existenčních důvodů však musel studia přerušit a stal se vychovatelem v rodině Šternberků v Častolovicích ve východních Čechách. V roce 1907 se však rozhodl pokračovat ve studiích a vrátil se na Karlovu univerzitu. Vysokoškolská studia ukončil v roce 1909 a získal aprobaci pro vyšší střední školy k výuce němčiny, francouzštiny a filozofie. Jeho profesní kariéra byla spojena s reálkou v Příboře, na kterou nastoupil v únoru 1910 a učil zde až do poloviny roku 1919, do svého odchodu do Brna. V novém státě se Josef Kratochvil ucházel o místo profesora na teologické fakultě bratislavské univerzity a aby k tomu splňoval podmínky, byl po složení rigorózních zkoušek jmenován doktorem filozofie také na Karlově univerzitě. V Praze se ještě v roce 1927 habilitoval pro obor dějiny filozofie.

V roce 1919 docházelo v Zemské knihovně moravské k výměně generací. Od 1. května 1919 byl jmenován ředitelem Hertvík Jarník (1877–1938), když stávající Wilhelm Schram (1850–1925) odešel na zasloužený odpočinek. Zemská správa politická, jako zřizovatel knihovny, povolila novému řediteli navýšit personál knihovny a příchodem Josefa Kratochvila měla knihovna pět zaměstnanců (dosud ředitel, Otokar Charvát, Rajmund Trautmann a Antonín Turek). Znalost jazyků opravňovala Kratochvila zastávat práci spojenou s katalogizací nových přírůstků. Bylo to ovšem v době, kdy v Brně vznikla Masarykova univerzita a její existence bez knihovny byla nepředstavitelná. Po delších jednáních mezi státem jako zřizovatelem univerzity a zemí moravskou, které patřila Zemská knihovna moravská, došlo k dohodě a země předala knihovnu do správy státu. K postátnění došlo v roce 1923 a od té doby již šlo o Zemskou a univerzitní knihovnu v Brně a Kratochvil zastával v ní po řediteli nejvyšší postavení. Stát se zasloužil o personální rozšíření (v roce 1928 měla knihovna již 30 odborných zaměstnanců) a zejména o nákupy rozsáhlých knižních celků, aby vědecké obory na univerzitě měly potřebné zázemí. Také cenné knihovny Matice moravské a Musejního spolku v Brně, které dosud byly v zemské knihovně deponovány, byly těmito spolky předány darem knihovně jako uznání za vznik české univerzity. Knihovna prodělávala netušený rozvoj a zpracování knihovního fondu měl stále na starosti Josef Kratochvil, který ještě ve třicátých letech pracoval sedm hodin denně přesto, že měl i řadu dalších pedagogických povinností.

Když stát převzal zemskou knihovnu, určil pro její novou univerzitní knihovnu za ředitele Jaroslava Sutnara, který do roku 1918 pracoval v Univerzitní knihovně ve Vídni. Hertvík Jarník se stal ředitelem romanistiky na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Zemská a univerzitní knihovna v Brně měla prostorové problémy, které byly vyřešeny až v roce 1936 získáním dvou podlaží v Zemském domě III po Brychtově kavárně. Také jmenný katalog byl jen služební a veřejnost měla k dispozici jen méně vyhovující věcný lístkový katalog. Nárůst personálu nestačil pokrýt potřeby knihovny spojené s nárůstem požadavků na její služby a se zpracováním obrovského nárůstu knihovních sbírek. Ministerstvo školství a národní osvěty dospělo k názoru, že nebylo druhé její organizace, která by mu v té době přinášela tolik problémů jako brněnská knihovna. Také když ředitel Sutnar nabyl důchodový věk a chtěl přesluhovat, byl koncem roku 1934 pensionován a řízením knihovny byl pověřen Josef Kratochvil.

Nový ředitel doc. PhDr. Josef Kratochvil se ujal řízení knihovny s chutí a přišel také s novými nápady. Rozhodl se obnovit publikační činnost, když vydal Seznam příruční knihovny pro přírodní vědy. Rozhodl také o vyčlenění všech Masarykových spisů a literatury o něm do zvláštního celku, který dodnes představuje jeden z největších souborů masarykian (cenné jsou vedle knižní tvorby zejména soustředěné časopisecké a novinové články o T. G. Masarykovi). Pro další změny však již Kratochvil neměl prostor, když novým ředitelem se stal po půl roce rozhodnutím ministerstva Karel Randé, dosavadní vrchní knihovní rada ve Veřejné a univerzitní knihovně v Praze. Byla mu dána přednost proto, že Kratochvil měl velmi rozsáhlou společenskou, vědeckou a pedagogickou činnost, která v očích nadřízeného úřadu mohla bránit tomu, aby se knihovnické práci mohl plně věnovat.

Vědecké dílo Josefa Kratochvila naplňuje představy autora vytvořit harmonickou univerzální filozofii, filozofii perennis. Ta uznává křesťanství a tím jsoucnost Boha, původ světa od něj, svobodnou vůli, nesmrtelnost lidské duše. V tom smyslu má filozofie hledat soulad mezi vědou a vírou, kulturou a náboženstvím. Sám nevytvořil vlastní filozofickou soustavu, zasloužil se ovšem o uznání jím znovuobjevené středověké filozofie a zpracoval řadu populárních a vyhledávaných filozofických příruček.

První knižní dílo vydal Kratochvil v roce 1905, je jím Vývoj problému Boha ve filosofii řecké před Sokratem. Následovala řada časopiseckým studií i drobnějších monografií a jeho vrcholným dílem jsou čtyřsvazkové Meditace věků (Brno, 1927–1932). Je to první české souborné dílo o dějinách filozofie od starověku po současnost. Vyznačuje se srozumitelným a jasným výkladem, což je charakteristickým rysem jeho prací. Kratochvil je také autorem Filosofického slovníku (Brno, 1929) který se pro zájem veřejnosti dočkal v roce 1934 až 4. značně rozšířeného vydání. Poslední ze stěžejních Kratochvilových prací je Rukověť filosofie (Brno, 1939), která podává výklad jednotlivých filozofických disciplin, dějin a rozbor filozofických směrů i problémů. Kratochvil je autorem padesáti monografií a jeho příspěvky najdeme v osmnácti časopisech.

Kratochvilův organizační talent se uplatnil také v redaktorské činnosti. Společně s Vilémem Bitnarem se podílel na řízení filozofické revue Meditace (Praha, 1908–1911). Od roku 1912 až do své smrti řídil pedagogický měsíčník Vychovatelské listy, vydávaný Maticí cyrilometodějskou v Olomouci. Od roku 1932 byl předsedou Spolku katolických profesorů, angažoval se v Československé straně lidové a byl v předsednictvu Cyrilometodějské záložny. Vedle pracovních povinností v knihovně, soustavné vědecké činnosti a společenské aktivity vedl rozsáhlou korespondenci a to vše se podepisovalo i na jeho zdraví. Na konci první republiky odmítal nacistické postupy proti Židům a stal se v Brně předsedou Ligy proti antisemitismu. Počátkem roku 1940 byl předvolán k výslechům na brněnském gestapu, které se také projevily na jeho zdraví. Josef Kratochvil 7. dubna 1940 umírá.

Moravská zemská knihovna se k odkazu Josefa Kratochvila vždy hlásila. Příspěvky jeho kolegů najdeme v jubilejních sbornících: Filosofický sborník věnovaný moravskému filosofu Dru Josefu Kratochvilovi k 50. narozeninám (Brno, 1932), Moravský filosof PhDr Josef Kratochvil (Brno, 1941), Nad Meditacemi věků : sborník k 110. výročí narození Josefa Kratochvila (Brno, 1992). Vnuk Josefa Kratochvila, Jan Kratochvil, sestavil a vydal poslední sborník nazvaný Novoidealista Josef Kratochvil : philosophus perennis, který vydalo jím zřizované Muzeum českého a slovenského exilu v Brně ke 130. výročí narození filozofa.