Rozhovor s docentem Jaromírem Kubíčkem

České knihovnictví má velké osobnosti, které ovlivnily jeho směr a vývoj. Beze sporu mezi ty nejvýznamnější patří osobnost docenta Jaromíra Kubíčka. Jeho jméno mám spojené s výstavbou nové moderní budovy Moravské zemské knihovny v Brně, se založením profesního spolku SDRUK a zejména se zavedením studijního programu Informační studia a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Řada jeho studentů dnes zaujímá velmi významné pracovní pozice. Je mi velkou ctí, že byl jedním z pedagogů, kteří určili můj profesní život. Nemusela jsem dlouho přemýšlet, abych si pro rozhovor vybrala právě jeho. Zvláště když vezmu do úvahy, že českému knihovnictví nejvíce schází dostatek docentů a profesorů, kteří by svými vědeckými přínosy zpopularizovali a propagovali náš obor. Myslím, že myšlenka propojit praxi Moravské zemské knihovny v Brně se studiem knihovnictví na Masarykově univerzitě byla výzvou pro docenta Jaromíra Kubíčka. Řada renomovaných odborníků z praxe (např. knihovědec PhDr. J. Vobr ad.) přednášela na univerzitě, což zkvalitnilo výuku. Domnívám se, že vzdělávání v oboru knihovnictví by velmi prospělo cosi jako fakultní nemocnice ve zdravotnictví, tedy fakultní knihovny. Odborná výuka by mohla probíhat přímo ve vědeckých knihovnách (na Moravě v MZK v Brně atd.) a pedagogy by byli především lidé z praxe. Knihovnictví je poslání, umění a také řemeslo, bez praktické výuky ztrácí na ceně. Jde o umění skloubit praxi, teorii a zejména vědu.

Knihovnictví kladně ovlivňujete řadu let, zajímalo by mě, proč jste si profesi knihovníka vybral? Jak se to stalo?

Když jsem chodil na měšťanku v rodných Lysicích, měli jsme třídním učitelem Antonína Opluštila. Jako češtinář měl na starosti knihovnu v obci, a tak mu celá naše třída po čtyři roky v knihovně pomáhala. Když jsem končil základní školu, okres dostal přidělené jedno místo na Střední knihovnické škole v Brně a já se přihlásil. Pan učitel Opluštil se brzy poté stal ředitelem Knihovny Jiřího Mahena v Brně.

Vzpomenete na své knihovnické začátky? Kdo byl nebo je Vaším vzorem?

Na umístěnku jsem nastoupil v Krajské lidové knihovně v Jihlavě v srpnu 1957. Po dvou letech jsem se dostal do knihovny Moravského zemského archivu v Brně a to byla má nejlepší praxe. Práce ve velké odborné knihovně a desetiletý přímý kontakt s archiváři a historiky, na tom jsem vlastně stavěl ve své další práci. Vzorem mně byl pan PhDr. Miloš Papírník. Učil bibliografii na Střední knihovnické škole, přijímal mě do Moravské zemské knihovny a společně jsme sestavili mnoho bibliografických soupisů.

Jak to bylo s vysokoškolskou výukou knihovnictví na Moravě?

Do roku 1990 byla vysoká škola našeho oboru jen v Praze a knihovny dál od Prahy marně usilovaly získat její absolventy. Již v roce 1990 jsme s přítelem, profesorem filozofické fakulty, požádali rektora Masarykovy univerzity o zřízení oboru knihovnictví a informatiky a brzy se to povedlo. Šlo o pětileté studium při zaměstnání, v roce 1997 jsme získali první absolventy. Odborné knihovnické předměty učili externisté a ještě dlouho trvalo, než se vyučující knihovnického kabinetu a informačních studií stali zaměstnanci univerzity.

Profesor Jiří Cejpek uvedl, že informační věda se pěstuje jako vědní a studijní obor po celém světě. Přitom nejen v zemi svého původu bere na vědomí a ctí tradice, existenci a specifičnost knihovnictví a jeho teorie. Jak se podle Vás vzájemně ovlivňují informační věda a knihovnictví?

Pan profesor Cejpek nikdy nebyl knihovníkem, byl ovšem vynikajícím pedagogem. On to byl, kdo transformoval katedru vědeckých informací a knihovnictví v Ústav informačních studií a knihovnictví na FF UK počátkem devadesátých let, po svém návratu na UK. Formuloval změny v učebním programu a v teorii se zaměřil na informační vědy natolik, že jim i pořadím v názvu dal přednost před knihovnictvím. Přitom i pro něj byl vzorem obor, známý ve světě jako Library and Information Science. Možnost spojit informační databáze s primárními fondy knihoven berou za samozřejmé i uživatelé.

Jak vidíte budoucnost vzdělávání knihovníků?

Soustava knihoven představuje velkou obec profesionálních zaměstnanců a absolventi středního a vysokoškolského knihovnického vzdělání v něm převažují. To by mělo i nadále platit. Vaše myšlenka o propojení vysokoškolského vzdělávání do velkých „fakultních“ knihoven je zajímavá a její realizace v praxi by mohla nejen prospět výuce, ale také nabudit studenty, aby v knihovnách viděli své povolání. Knihovnické školy totiž vzdělávají univerzální informační pracovníky a tak jich až příliš mnoho odchází na lukrativnější místa.

Je velký rozdíl mezi knihovnictvím u nás a ve světě?

Ředitelé krajských knihoven v rámci SDRUK každým rokem vyrazili za poznáváním knihoven v evropských zemích i v zámoří a tamní knihovnické spolky nám vždy připravily bohatý program. Myslím, že rozdíl je v tom, že naše knihovny nemusí tolik usilovat o získávání nových čtenářů, jak je vidět jinde ve světě. Ovšem aktivity našich knihoven jsou v mnohém pozoruhodné a jsou často inspirací i pro kolegy v zahraničí. Po stránce knihovnické techniky, informačních zdrojů nebo výstavby knihoven jsme na srovnatelné a dobré úrovni.

Moravská zemská knihovna v Brně je Váš knihovnický osud. Nemůžu se nezeptat, jak to bylo s novostavbou Moravské zemské knihovny v Brně? Splnila podle Vás očekávání?

Kdykoliv vzpomenu na novostavbu, vždy jen s obdivem a úctou k lidem, kteří ji pomohli prosadit. Sami knihovníci bychom na to nestačili. Podařilo se nám sehnat sponzorsky peníze na projekt a po jeho schválení ministerstvem kultury už to bylo snadné. Měli jsme výborné architekty, precizní inženýring hlídal kvalitu, generální dodavatel stavby si nevymýšlel „vícepráce“ a už to bude patnáct let, co má MZK novou moderní budovu. Každá účelová novostavba představuje komfort pro pracovníky i uživatele ve srovnání, jak tomu bylo dříve. I když čas přináší změny, umožňuje je novostavba MZK jistě realizovat.

Dlouhá léta jste řediteloval, co byste odkázal začínajícím ředitelům knihoven?

Ředitel by měl se svými spolupracovníky vycházet, i když to není vždy snadné. Je tam od toho, aby využil dané možnosti ve prospěch organizace, kterou řídí, přitom by se měl chovat tak, aby svým jednáním neprovokoval. To ovšem není rada, to musí být v každém jako samozřejmost.

S jakým očekáváním jste zakládal profesní spolek SDRUK?

Jsem stále členem SKIP, tato organizace však nemůže být partnerem ředitelům. Naproti tomu členy SDRUK jsou knihovny a zastupují je jejich představitelé. Daleko snáz tedy bylo možné se domluvit na aktivitách a to jistě platí stále. Za oběma našimi profesními organizacemi je mnoho užitečné práce a je dobře, že vzájemně nejde o konkurenci.

Kdybych Vám položila otázku, zda jste se v knihovnictví mýlil, co byste odpověděl?

To je výborná otázka, dejte další.

Kdybyste měl vyjmenovat pět skutečností, které nejvíce ovlivnily knihovnictví po roce 1989, které by to byly?

Automatizace. Automatizace. Automatizace. Automatizace. Automatizace.

Jaké máte profesní plány do budoucna? Na jakých zajímavých projektech pracujete?

Rád bych se zaměřil na novější dějiny knihoven. Mezi národním obrozením a vydáním prvního knihovnického zákona sehrály knihovny základní úlohu při prosazování rovnoprávnosti českého jazyka a v osvětě venkova. Ne, že by se o tom nevědělo, ale ve zpracování tohoto století v dějinách knihovnictví je ještě mnoho bílých míst.

Nemohu se nezeptat na Vaši publikační činnost, která je velmi bohatá. Co jste vydal, či se chystáte vydat?

Dějinami periodik se zabývám od doby, kdy jsem pracoval v Moravském zemském archivu. Zpracování jedenáctisvazkového soupisu novin a časopisů do roku 1945 v CERBI – České retrospektivní bibliografii by ovšem mohlo být jen východiskem k další knihovědné práci. A to bylo i pro mě, když koncem roku 2013 vyšla kniha Dějiny žurnalistiky na Moravě. Kdo by měl nejspíš seznamovat s fondy knihoven než knihovník. A těch možností studia je mnoho a tak stále je co dělat i pro mne.

Jste vynikající bibliograf, proto se chci zeptat, jak vidíte budoucnost bibliografie?

Shoduji s Petrem Voitem, který napsal v České literatuře 2012, že s rozčarováním a nesouhlasem sleduje pasivitu pražské Národní knihovny, v jejíchž zdech se už před více než deseti lety rozhořela internetová polemika nejen o potřebnosti bibliografie, ale též o nutné transformaci našeho oboru. Využívání knihovních sbírek nejde bez bibliografie, stejně tak by bylo účelné její propojení s digitalizovanými dokumenty. Věřím, že ta netečnost vůči bibliografii v ústředních pražských knihovnách zase pomine.

Všem osloveným osobnostem závěrem pokládám stejnou otázku: „Mají knihovny před sebou perspektivní budoucnost?“

Tak jako umlkly úvahy o náhradě knihy moderními technologickými prostředky, není důvod pochybovat ani o budoucnosti knihoven. Informační exploze neutichá a to nejen proto, že věda hodnotí výsledky podle publikační činnosti. Knihovny se v minulosti budovaly proto, že jednotlivec nemohl uspokojovat své čtenářské nebo studijní potřeby jen vlastní knihovnou, a to platí stále a bude platit, pokud se budou tisknout knihy a periodika.

Děkuji za rozhovor.

Libuše Foberová

Docent Jaromír Kubíček je bibliograf, pedagog, manažer a především vynikající knihovník. Nejplodnější byl jako bibliograf. Je však i autorem prací z dějin knihoven a z teorie knihovnictví a prací o Brně. Např. Brněnské noviny a časopisy od doby nejstarší až do roku 1975 (1976), Literatura o Brně z let 1801-1979 (1980), Odboj a osvobození ve městě Brně v letech 1938 až 1945 (1980), Informační prameny brněnských institucí (1984), 500 let knihtisku v Brně: 1486 až 1986 (1986). Řada prací se týká Jihomoravského kraje a celé Moravy a Slezska. K významným soupisným pracím patří edice Česká retrospektivní bibliografie (dva svazky Noviny ČR 1919-1945 a čtyři svazky Časopisy ČR 1919-1945). Z jeho teoretických prací jmenujme Vzájemný vztah mezi archivy a knihovnami (1971). Jaromír Kubíček je i autorem či odpovědným redaktorem publikací a sborníků o řadě našich osobností, například o Otokaru Březinovi, Marii von Ebner Eschenbach, Františku Halasovi, Bedřichu Václavkovi ad. V roce 1994 připravil projekt stavby velké moderní vědecké knihovny. O tom napsal publikace Stavba Moravské zemské knihovny v Brně: Knihovna pro 21. století: 1998-2001 (1998) a Moravská zemská knihovna v Brně: národní poklad: moderní architektura (2001). Dlouhá léta byl šéfredaktorem čtvrtletníku Duha (Informace o knihách a knihovnách z Moravy) a předsedou Sdružení knihoven ČR. Byl členem vědecké rady Slovenskej národnej knižnice v Martine a Univerzitnej knižnice v Bratislave, členem vědecké rady Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, je předsedou Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně, redaktorem nové řady všeobecných svazků Země a lid z Vlastivědy moravské (např. svazku Literární Morava) nebo edice Bibliografie a prameny k vývoji Moravy.