Jen znalosti nestačí

Několik tvrzení na úvod

Tvrzení první:
Jen znalosti nestačí, jejich cena klesá. Zaměstnavatelé už nepotřebují samotné znalosti, ale dovednost tyto znalosti patřičně využít. 1/5 žáků ZŠ a 1/3 žáků středoškolského nematuritního studia neprokázala ani minimální úroveň dovedností nezbytných pro dobré uplatnění. (Lidové noviny, 20. 11. 2013)

Tvrzení druhé:
Z dat získaných Organizaci pro spolupráci a rozvoj (OECD) vyplývá, že čeští žáci mají sice dobré znalosti, ale nerozumějí jim a neumějí je využít. (Respekt, 18. 11. 2013)

Tvrzení třetí:
Stále přetrvává důraz na všeobecné vědomosti. Jenže ty lze digitalizovat a vygooglovat, takže vám automaticky nedávají výhodu. Výhodou je dnes schopnost nikoli reprodukovat to, co jsme se naučili, ale použít naše znalosti jinak, nově, v odlišném kontextu. (Bořivoj Brdička, Pedagogická fakulta UK)

Tvrzení čtvrté:
Jestliže se student nepolíbený obyčejným životem rozhodne místo vysoké školy pro práci ve firmě, se zlou se potáže. Firmy už mají dost rádoby intelektuálů, kteří ve vypjatých situacích zalezou do kouta či stáhnou hlavu mezi ramena a vymlouvají se na špatný den. Hledají šikovné, sebevědomé lidi, kteří dokážou vyjednávat, komunikovat s veřejností, a umí své znalosti užívat i v praxi. V každodenním životě je jim schopnost vypočítat tečnu kružnice naprosto k ničemu a žádného nadřízeného tím neohromí. (Adéla Česenková, Gymnázium Žitavská, Česká Lípa, in: iDnes, 25. 10. 2013)

Uvedené názory nás nepřekvapí. Nabízí se však otázka: co konkrétně českým školákům nejde? Odpověď hledá tento článek.

Společnost Scio se dlouhodobě zaměřuje na testování dovedností, které jsou důležité pro úspěšný osobní a pracovní život. Jde o dovednosti: řešení problémů, sociálně personální a komunikativní dovednosti a práce s informacemi. Od roku 2009 se do projektu Klíčových kompetencí (nyní Dovednosti pro život) zapojilo 38 000 žáků 4. – 9. tříd základních škol z celé České republiky. Všichni tito žáci absolvovali testy ověřující jejich dovednosti a také dotazníky, které nám pomáhají interpretovat výsledky a dávat je do souvislostí. Díky množství shromážděných dat jsme se pokusili postihnout zajímavé trendy v oblasti klíčových kompetencí, souvislosti a vztahy mezi mírou dovedností a žákovskými postoji.

Testové úlohy byly zaměřeny prakticky, činnostně, tzn., že žáci byli postaveni do situace, v níž by se mohli ocitnout i v reálném prostředí. Příkladem takové úlohy je například rozšifrování gestikulace a mimiky při komunikaci, rozpoznání manipulativnosti reálného reklamního textu či pořadu nebo volba nejvhodnějších klíčových slov při vyhledávání konkrétního zdroje. Podle výsledku testu jsme žáky zařadili do jedné z úrovní 1 – 5 (Začátečník – Specialista).

Rozložení výsledků v částech testu podle ročníků

V následujících třech grafech můžete sledovat rozložení výsledků žáků po jednotlivých ročnících. Barevná políčka (1 – 5) představují podíly jednotlivých úrovní dosažených žáky v daném ročníku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Závěrečná zjištění:

• Dovednost řešit problémy se u žáků rozvíjí rovnoměrně od 4. do 9. třídy.
• Komunikační a vztahové dovednosti jsou u žáků rozvinutější než schopnost řešit problémy.
• Nejrozvinutější mají žáci dovednost pracovat s informacemi (vyhledávat je, zpracovávat a hodnotit), a to napříč ročníky.

Dotazníkové šetření

Žáci vyplnili před vlastním testem odpovědi na otázky týkající se jejich známek z různých předmětů, záměrně jsme zvolili nejen obvyklou matematiku nebo český jazyk, ale vybrali jsme pro první stupeň vlastivědu a přírodovědu, pro druhý stupeň dějepis, zeměpis, přírodopis a občanskou výchovu. Zajímaly nás totiž možné souvislosti mezi dosaženou kategorií a známkami v předmětech. Vycházeli jsme při tom z hypotézy, že testované dovednosti žáci nemusí nutně získávat a rozvíjet ve škole, ale i mimo ni. Odpovídá známkování dosaženým výsledkům?

Obecně lze říct, že mezi výsledky známkování a dosaženými výsledky v testu existuje přímá závislost jak u žáků na prvním stupni, tedy 4. a 5. tříd, tak u žáků na 2. stupni. Zajímavé bylo propojení výsledků na 1. stupni u předmětů vlastivěda a přírodověda: v části testu zaměřeném na Vztahy a komunikaci dosahovali žáci s horšími známkami výrazně horších výsledků. Na následujících dvou grafech vidíme, že v části testu zaměřené na Řešení problémů byli žáci se známkou 1 výrazně úspěšnější ve výsledcích než žáci se známkou 2 a 3.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Podobně jsme propojili výsledky testu v části Práce s informacemi se známkováním žáků v předmětech dějepis, občanská výchova a přírodopis na 2. stupni. Zjistili jsme, že žáci známkovaní 1 dosáhli v uvedené části testu výrazně lepšího výsledku než žáci hodnocení známkou 2 nebo 3.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Závěrečná zjištění:

• Žáci prvního i druhého stupně, kteří mají výborné studijní výsledky bez ohledu na předmět, dosahují také v jednotlivých částech testu výrazně lepších výsledků než žáci s horšími studijními výsledky. 
• Jedničkáři mají výrazně rozvinutější schopnost řešit problémy než dvojkaři a trojkaři.

Součástí šetření je dotazník rozdělený do několika oblastí: používání počítače (k čemu, kde, jak často), postoj k řešení problémů (komplexnost), komunikace s ostatními a další. Zjistili jsme, že žáci 4. a 5. ročníků využívají počítač zhruba hodinu týdně k přípravě do školy. Hraní her se týdně věnuje 11 a více hodin 10 % žáků. Šesťáci a sedmáci používají častěji počítač k přípravě do školy, k brouzdání po internetu a zábavě a ke komunikaci prostřednictvím sociálních sítí. Zvyšuje se podíl času strávený hraním her na počítači. Osmáci a deváťáci dávají jednoznačně přednost pohybu na sociálních sítích, čtvrtina z nich takto stráví týdně 11 a vice hodin. Více také využívají počítač pro zábavu (25 % 5 – 10 hodin týdně). Využití počítače k přípravě do školy věnují méně času než sedmáci.

V části dotazníku zaměřené na řešení problémů jsme možnosti seřadili podle míry komplexnosti. Celkově výsledky naznačují, že žáci se snaží řešit problémy aktivně. Zajímavé je, že se žáci 1. stupně snaží řešit problémy komplexněji než jejich starší spolužáci – viz následující grafy.

Výsledky v části dotazníku Komunikace s ostatními ukazují, že žáci 4. a 5. ročníků jsou aktivnější v diskusi, více se do ní zapojují než jejich starší spolužáci. Výsledky několikaletého šetření společnosti Scio tedy ukazuje, že nejslabší stránkou žáků 4. – 9. tříd je řešení problémů, tedy dovednost tolik vyžadovaná současným trhem práce. Z dotazníkového šetření pak vyplývá, že právě to je škola neučí.

Závěrečný rozhovor

Rozvoj dovedností potřebných pro 21. století je aktuální pro řadu škol a učitelů. Rozhodli jsme se proto zeptat se paní učitelky Evy Holé ze Základní školy v Horních Počernicích na její názory.

Myslíte si, že to, co učíte ve škole žáky, budou moci využít ve svém životě?

Eva Holá, Základní škola Horní Počernice: Často se zabývám myšlenkou, že ty děti ve škole učíme samé blbosti. Možná to nejsou jen samé zbytečné věci, ale pokud je děti pak nejsou schopny využít v praktickém životě, pochybuji o smyslu takové výuky. Protože informace jsou dostupné na internetu, je to, co víte, daleko méně důležité než to, co dokážete s těmito informacemi udělat.

Měly by se tedy školy soustředit spíše na rozvoj schopností a dovedností svých žáků? A znalosti používat na podporu rozvoje kvalit potřebných ve 21. století?

EH: Souhlasím s vámi. Například je učíme, jak se liší souvislý text od nesouvislého, třeba formulář od dopisu, učíme je procenta a trojčlenky, ale chybí nám v našich vzdělávacích programech praktická využitelnost toho všeho. Na vlastní kůži jsem to pocítila i já sama. Za poslední půlrok jsem absolvovala peripetie s koupí bytu a vyřizováním hypotéky. A musím s politováním přiznat, že ani vzdělání na matematicko-fyzikální fakultě mi nepomohlo k vyplnění všech dotazníků na první, a dokonce ani na třetí pokus …

Podobné závěry se ozývají i ze stran zaměstnavatelů – tvrdí, že současní absolventi základních i středních škol jsou nepoužitelní na trhu práce, že jim vyloženě chybějí dovednosti pro život.

EH: Ano, ukazuje se, že umět je něco jiného než znát, že se v životě čím dál víc setkáme nikoli s větou „ukaž, co umíš“, ale „dokaž, co umíš“. Ve škole se testují jen vědomosti, přitom nejen mě by víc zajímalo i testování dovedností pro život. Průšvih je, že přimět žáky k jakékoli činnosti je v poslední době velmi těžké. A dojít do takového stavu, že s nimi můžeme dělat i něco zajímavého, je téměř nadlidský úkol. Ale mám ověřeno, že takové praktické činnosti žáky baví. Zvláště pokud do nich ještě zapojíme moderní technologie.

Jaké dovednosti podle vás dětem chybí a na škole i mimo ni by se měly rozvíjet?

EH: Třeba schopnost funkčně komunikovat a spolupracovat. Rozvíjet se dají formou skupinové práce v hodinách nebo projektového vyučování s výstupy, kdy žáci prezentují svůj projekt.