Rešeršní strategie a rešeršní služby III.: subjekty producent – poskytovatel v rešeršním procesu

Proces vyhledávání informací, rešeršní proces, je úzce spjat se základními subjekty informačního průmyslu, který se formoval v polovině 60. let minulého století nejprve ve Spojených státech amerických, aby později tento rozvoj přešel i do vyspělých evropských zemí.

Pro výklad základních vztahů mezi těmito subjekty se většinou používá následující, základní schéma se třemi následujícími prvky [PAPÍK, 2011, s. 71-76]:

• producenti a tvůrci informací a informačních systémů, informačních zdrojů,
• zprostředkovatelé a poskytovatelé informačních zdrojů,
• uživatelé informací a informačních systémů, informačních zdrojů.

Tyto tři skupiny subjektů v podstatě naplňují tzv. architekturu informačního průmyslu.

V praxi jsou však vztahy mezi těmito subjekty často složitější a některé role se mohou překrývat, sdružovat a zase účelově oddělovat. Dnes je velmi často producent informací zároveň i poskytovatelem, což je častý případ poskytování databázových zdrojů v oblasti státní správy, kdy např. Národní lékařská knihovna Spojených států amerických (U.S. National Library of Medicine) naplňuje i provozuje portál medicínských informací PUBMED, jehož součástí je i prestižní profesionální (ale jinak zdarma přístupná) databáze Medline. Tato databáze, v podstatě celý portál PubMed, jsou velmi dobře známy většině medicínských profesionálů v České republice, byť tomu tak ještě nebylo před několika lety. Databáze Medline je ale zároveň součástí desítek databázových center a institucí, často komerčních (např. stačí jmenovat STN International, DIMDI, OVID. Schopnost zpřístupnit elektronický informační zdroj pro velké množství uživatelů najednou, např. pro mnoho tisíc v jednom momentě vyžaduje speciální počítačové a telekomunikační možnosti, které na straně producenta informačního zdroje nemusí být.

Do procesu poskytování a zprostředkování vstoupili zejména v 90. letech minulého století informační instituce a knihovny. V praxi se často vyskytuje model, kdy zprostředkovatel informace je zároveň uživatelem s odpovědností za autorská práva. Proto role knihoven bude narůstat, neboť nikdo jiný není schopen tuto veřejnou službu efektivně a ve velkém rozsahu zabezpečit.

Zprostředkovatel provede akvizici informačního zdroje, z finančního hlediska pro jednotlivého uživatele v podstatě jinak nedostupného, a tento zdroj fyzicky nebo virtuálně zpřístupní svému registrovanému uživateli. Např. Národní technická knihovna ČR (NTK) zprostředkovává informační zdroje nakoupené prostřednictvím často díky konsorcionálním licencím svým registrovaným uživatelům a z titulu funkce veřejné knihovny se může k nim připojovat registrovaný uživatel NTK. Sama knihovna je tedy ve funkci nejen uživatele, ale dále přepouští přístup založený na přátelském uživatelském prostředí dalším uživatelům, kteří se vzdáleně připojují (k většině informačních zdrojů, pokud to dovolují licenční podmínky).

Mezi instituce, které zároveň vytvářejí a zároveň poskytují elektronické informační zdroje, v praxi patří např.:

• producenti a vydavatelé primárních dokumentů, poskytovatelé, distributoři a prodejci (česká a zahraniční nakladatelství, producenti oborových informací, za všechny je možno uvést např. již zmíněný v chemii Chemical Abstracts Service, Amazon a jeho nabídkové databáze, EBSCO Information Services, ProQuest, 
• knihovny a např. jejich katalogy nebo jejich databáze regionálních bibliografií,
• archivy, muzea, galerie a jejich digitální fondy (např. Národní archiv ČR)
• instituce státní správy a samosprávy (např. Ministerstvo financí ČR a jeho databáze ARES, také Úřad průmyslového vlastnictví a jeho databáze).

Databáze, digitální knihovny a archívy právě příkladem a výběrově výše zmíněné jsou základem pro vyhledávání, rozmanité rešeršní strategie a rešeršní služby a vyhledávání se v nich může dít intuitivní formou, často tedy v jakémsi základním režimu, anebo naopak v analytickém stylu s využíváním pokročilých funkcí vyhledávání a s použitím různých typů logických nebo kontextových (vzdálenostních, proximitních) operátorů. Díky státním informačním politikám vyspělých zemí, které mají nakročeno k vyspělé informační společnosti, a díky pokročilým internetovým technologiím s databázovou orientací na uživatele se pak obsah těchto zdrojů uživateli nabídne pro samostatné vyhledávání, tedy samostatnou rešeršní aktivitu, anebo knihovny mohou své uživatelé připravovat formami informačního vzdělávání a speciálními kurzy na využívání elektronických informačních zdrojů (např. typické pro vysokoškolské knihovny, také mnoho veřejných knihoven), anebo z těchto informačních zdrojů lze poskytovat informačním pracovníkem – rešeršérem rešeršní služby (bývá časté např. v lékařských knihovnách, kdy zaneprázdnění medicínských profesionálů těmto službám přímo nahrává), kdy rešerše se nejlépe zpracuje ve vzájemném dialogu informačního profesionála a uživatele, tedy uživatel je např. přítomen zpracování, zatímco informační profesionál – rešeršér systém ovládá a získává pro uživatele výstupy.

Použitá literatura:

PAPÍK, R. Strategie vyhledávání informací a elektronické informační zdroje. 1. vyd. Praha: Velryba, 2011. 192 s. ISBN 978-80-85860-22-1.