Připomenutí muzikologa PhDr. Vladimíra Telce

Po celý svůj život se PhDr. Vladimír Telec (24. 6. 1928 – 2. 5. 1994) věnoval hudbě v rovině teoretické – doplňováním a zpracováním hudebního fondu v  knihovně a sestavováním bibliografií, ale i praktické – aktivním zpěvem ve sboru, řízením orchestru nebo hraním na violu.

Vladimír Telec se narodil 24. 6. 1928 v Bratislavě, kde byli jeho rodiče úředníky. Rodina opustila Slovensko v důsledku politické situace v roce 1939 a přestěhovala se do Brna. V. Telec navštěvoval reálné gymnázium v Brně-Husovicích. Za okupace po uzavření středních škol působil v protiletecké obraně. Po válce se na gymnázium vrátil a studium ukončil maturitou v roce 1948. Na tomto gymnáziu měl na V. Telce velký vliv profesor hudební výchovy a hudební skladatel Zdeněk Kaňák. V. Telec zpíval ve školním sboru a také navštěvoval dirigentský kroužek, vedený tímto profesorem. Studenti jím vyškoleni dirigovali veřejná vystoupení sboru a tím získávali praxi, kterou uplatnili ve své další činnosti. V. Telec byl na gymnáziu také členem smyčcového tria a kvarteta, kde hrál na violu.

Po střední škole začal studovat na lékařské fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Dokončil však jen tři semestry a přešel na fakultu filozofickou, aby se věnoval předmětu svého zájmu - hudební vědě a národopisu. Studia úspěšně završil promocí v roce 1953. V posledním ročníku vysoké školy se stačil oženit. Jeho manželka byla rovněž z oboru – pracovala v divadelním oddělení Moravského muzea. Po škole nastoupil V. Telec vojenskou základní službu u Uměleckého vojenského souboru v Bratislavě.

Po ukončení vojenské služby se vrací do Brna a pracovní místo nachází v hudebním oddělení Univerzitní knihovny, kde nastoupil 1. 11. 1955. Přitom si také doplnil odborné knihovnické vzdělání na Institutu osvěty a novinářství Karlovy univerzity v Praze.

V Univerzitní knihovně do roku 1961 spolupracoval s muzikologem Zdeňkem Zouharem. Po jeho odchodu do Československého rozhlasu vedl sám hudební oddělení, staral se o doplňování odborné hudební literatury i hudebnin, zpracovával bibliografie z oboru. Ve fondu Moravské zemské knihovny se na této adrese nachází dvacet šest Telcových odborných prací různého rozsahu, které se týkají hudebních tisků, hudby samotné, činnosti hudebních těles v Brně a osobností z oblasti hudby. Mezi nejvýznamnější bibliografické práce V. Telce patří Staré tisky děl českých skladatelů 18. století v Universitní knihovně v Brně. Praha, 1969 a Hudební staré tisky ve fondech Universitní knihovny v Brně. Brno, 1975, kterou zpracoval s V. Dokoupilem. Do této práce byly zahrnuty i záznamy děl v klášterních knihovnách, které v té době měla Univerzitní knihovna ve správě.

Při zpracování hudebnin z darů a poválečných konfiskátů se vyskytla i překvapení. Tak např. při zpracování odkázaného hudebního archivu učitele Josefa Kozlíka z Bílovic nad Svitavou nalezl V. Telec v opisech dva naprosto neznámé mužské sbory (Na prievoze, Na košatej jedli dva holubi seďá) a torzo smíšeného sboru (Už je slúnko z tej hory ven) hudebního skladatele Leoše Janáčka. Další objev učinil V. Telec při zpracování fondu Winikerovy půjčovny hudebnin, která přešla do fondu Univerzitní knihovny po ukončení 2. světové války. Nalezen byl opis rukopisu dosud neznámého díla Wolfganga Amadea Mozarta – Motetto. V. Telec učinil rozbor díla a své poznatky publikoval v časopise Hudební věda, 1969, roč. 6, č.2, str. 224-233. V následujících letech byla potvrzena pravost Mozartova autorství.

Po dobu pracovního poměru v Univerzitní knihovně přispíval V. Telec také do odborných hudebních periodik. Byl členem hudebně vědecké a kritické sekce Svazu českých skladatelů. V 60. letech byl předsedou výboru Sborových festivalů v Brně a místopředsedou výboru brněnského Hudebního máje. Také byl členem umělecké komise Mezinárodního hudebního festivalu v Brně. Od studentských let do poloviny 70. let byl členem Akademického pěveckého sboru Moravan. Se sborem se zúčastnil mnoha zájezdových vystoupení. V 70. letech studoval ještě na JAMU obor řízení sboru. Studium ukončil v roce 1978.

Vladimír Telec odešel z Univerzitní knihovny v roce 1975 do Státní filharmonie Brno. Ucházel se úspěšně o místo dramaturga. V této funkci setrval do odchodu do důchodu v roce 1991. Souběžně pracoval na JAMU jako tajemník studia soudobé hudby.

Také v důchodu byl hudebně aktivní. V letech 1991 - 1994 dirigoval Helfertovo orchestrální sdružení. Šlo o brněnské amatérské hudební těleso hráčů na smyčcové nástroje. Pod vedením V. Telce se uskutečnilo jedenáct koncertů. V roce 1994 zemřel uprostřed zkoušky na pódiu po náhlé mozkové příhodě. Na své bývalé pracoviště – hudební oddělení v Univerzitní knihovně nikdy nezapomněl a rád se zúčastňoval pořádaných akcí.