Souvislosti života a tvorby dvou kalifornských ikon

KOPECKÝ, Petr. Robinson Jeffers a John Steinbeck: Vzdálení i blízcí. Brno: Host, 2012. ISBN 978-80-7294-898-7 (Host).

Jsme součástí krajiny, formujeme ji svou činností již několik tisíciletí a ona formuje nás. Nežijeme ve vzduchoprázdnu. Vztah prostředí a literární tvorby a vzájemného ovlivňování není novou otázkou. Přesto si ji lze pokládat stále znovu, nově a v jiných souvislostech, jak ukazuje právě ekokritika.

Samotný termín ekologická kritika, či ekokritika se objevil poprvé v roce 1978 ve studii Williama Rueckerta Literature and Ecology: Experiment in ecocritics. K jejímu rozvoji však dochází až na přelomu století, kdy se tento postoj začíná prosazovat i v dalších literaturách. Zaměřuje se především na ekologické aspekty literárních děl. Zkoumá různé koncepty zachycení přírody v určitých obdobích a daných kulturách, i to jak byla příroda definována a jaká byla její kulturní funkce v literatuře, jaký byl vzájemný vztah mezi člověkem a prostředím. Vztah k místu se stává východiskem interpretace.

U nás je ekokritika v plenkách, nebo spíše dosud neexistuje. Ojedinělou výjimku představují práce Petra Kopeckého. Nejprve historický exkurz do dějin této mladé disciplíny (od roku 1978) Rašení a zrání na poli ekokritiky, který byl v roce 2004 publikován na stránkách revue Aluze. Nyní pak knižní studie Robinson Jeffers a John Steinbeck: vzdálení a blízcí (Host 2013, s vročením 2012), ve které ekokritickou metodu použil k interpretaci a srovnání děl kalifornských autorů. Autorů, které spojuje jedno místo a blízké sousedství.

Popularita těchto dvou tvůrců byla u nás kdysi značná a až zarážející. Zvláště v případě známějšího prozaika Johna Steinbecka. Nyní se jedná o autory sice obecné známé, avšak již spíše na okraji čtenářského zájmu, hlavně pak v případě Jeffersově. Dodatečný odstup a uzavřené dílo obou autorů umožňují porovnání dvou kompaktních celků. Vyvstává tedy před námi několik společných rysů, charakteristických pro tvorbu obou autorů.

Otázka, zda existuje vztah mezi místem pobytu a autorem a jeho tvorbou už byla položena mnohokrát a opakovaně. Zkoumání „genia loci“ a jeho odrazu v díle autora, promítání konkrétní krajiny a jejího zpětného odrazu do tvorby, to nejsou nové otázky. Ale přestože aspoň částečně znám tvorbu obou srovnávaných autorů, přiznávám, že až do přečtení Kopeckého knižní studie mne nenapadlo je blížeji spojovat a hledat mezi nimi významnější vazby. A již vůbec by mne nenapadlo, jak úzké vazby v jejich tvorbě lze najít. I tak se ale domnívám se, že se jedná spíše o méně častý případ, kdy spojení dvou autorů takto funguje a kdy nebude působit ekokritická interpretace příliš násilně. V uvedeném případě je však funkční a přínosná.

Ekokritika má co nabídnout, ale zároveň má i své limity. Už jen tím, že klade důraz jen na jistou významovou část díla. Přínos publikace Petra Kopeckého však nespočívá pouze v tom, že se jedná o první českou vlaštovku ekologické literární kritiky. Ekokritický přístup je zde doplněn souvislostmi kulturními, historickými, geografickými a filozofickými. Pro českého čtenáře pak užitečnou inspiraci představuje také bohaté spektrum odkazovaného materiálu, a to nejenom z oblasti ekokritiky, ale vážící se právě k dílu obou zmiňovaných autorů. Seznam použité literatury je opravdu velmi rozsáhlý a svědčí jak o erudici autora, tak i o jeho vhledu do problematiky. Navíc je podrobně zdokumentovaná i recepce děl autorů v českém prostředí. Ta v důsledku poukazuje na některé panující dobové názory a nepřesnosti uvádí na pravou míru.

Přínosná studie Petra Kopeckého tak má co nabídnout nejen zájemcům o ekokritiku, ale i běžnému čtenáři, kterého zajímají především díla obou autorů.