Jaká je současná produktivní populace?

Autorka se ve svém příspěvku zamýšlí nad vybranými psychologickými atributy vývojového období mladé, střední a zralé dospělosti. Obecnou charakteristiku doplňuje úvahami o tzv generacích Baby Boomers, X, Y a Z. V závěru se věnuje zamyšlení nad informačním chováním mladé internetové generace a starší populace. Uvádí výsledky reprezentativního výzkumu tří českých generací čtenářstva, který proběhl v letech 2007 a 2010.

Psychický vývoj je zákonitý proces, který má podobu posloupnosti na sebe navazujících vývojových fází. Současná vývojová psychologie rozlišuje

• Prenatální období vývoje
• Novorozenecké období (narození – 1 měsíc)
• Kojenecký věk (2. – 12. měsíc, 1. rok života)
• Batolecí věk (2. – 3. rok)
• Předškolní období (4. – 6. rok)
• Mladší školní věk (7. – 11. rok)
• Pubescenci (11 – 15 let)
• Adolescenci (15 – 21 let)
• Mladou dospělost (21 – 35 let)
• Střední dospělost (35 – 45 let)
• Zralou dospělost (45 – 60 let)
• Rané stáří (60 – 75 let)
• Pravé stáří (po 75. roce)

Máme-li se zaměřit na produktivní generaci, budeme věnovat pozornost období dospělosti, tedy období od 21 do 60 let.

Vývojové úkoly dle E. Ericksona

Erickson (1997) rozlišil 8 vývojových fází člověka. Každé vývojové stadium popsal jako konflikt dvou tendencí, pozitivní a negativní, v rámci vývojového úkolu. Další vývoj je závislý na vyřešení příslušného vývojového konfliktu, tzv. psychosociální krize. Pokud krize není uspokojivě zvládnuta, další duševní vývoj jedince stagnuje. Možnost nápravy spočívá ve vyřešení příslušného konfliktu:

1. Fáze základní důvěry v život proti základní nedůvěře (0-1 rok)
2. Fáze autonomie proti studu a pochybám (1 – 3 roky)
3. Fáze iniciativy proti pocitům viny (3 – 6 let)
4. Fáze snaživosti proti pocitu méněcennosti (6 – 12 let)
5. Fáze nalezení identity proti zmatení rolí (12 – 19 let)
6. Fáze intimity proti izolaci (19 – 25 let)
7. Fáze generativity proti stagnaci (25 – 50 let)
8. Fáze integrity proti zoufalství (od 50 let)

Fáze dospělosti je tedy určena konfliktem mezi generativitou (tvořivostí i plodností) a stagnací. Je to dlouhé období (byť Erikson začátek stáří umísťuje již na začátek šesté dekády života) naplněné tvorbou nových produktů, myšlenek a péčí o ně i o novou generaci. Pocit stagnace není neznámý ani těm nejproduktivnějším jedincům, může však úplně zavalit ty, jejichž tvořivost je inhibována. Péče (starostlivost) jako ctnost tohoto období má svou antitezi v odmítnutí (rejekci). Sebepojetí dospělého je možné vyjádřit větou: „Jsem to, co poskytuji“.

Generace X,Y a Z

V demografii, marketingu a nejčastěji v populární kultuře jsou příslušníci západních zemí, kteří se narodili od konce 2. světové války do současnosti, označováni jako generace Baby Boomers, X, Y a Z.

Generace patří k sociologickým kategoriím, které jsou spjaty se společenskou dynamikou a změnou. Každý populační ročník je socializován a jeho příslušníci sociálně zrají v kontextu společnosti jejich věku. Vnější sociální podmínky společné jedincům ve stejné fázi socializace a sociálního zrání působí na tuto sociální skupinu a spolupodílí se na vytvoření jedinečného společenského subjektu – generaci, která následně změní směr působení a své výchozí sociální podmínky po desetiletí přetváří. Sociolog Manheim (2007) považuje za tvůrce generace příbuznost obsahů, které naplňují vědomí jedinců. Tyto obsahy vážou jednotlivce ke skupině a působí socializačně.

Současná mladá produktivní generace, generace Y, na svých webových stránkách, které vznikly za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a mají za úkol popularizovat technické a přírodovědné obory, charakterizuje jednotlivé generace:

Baby Boomers, příslušníci „dětské konjunktury“, (1946 – 1964) je pop kulturní označení pro americkou poválečnou generaci. Pro českou populaci se tento termín neužívá. Baby Boomers se narodili až po odeznění ekonomické deprese 30. let a po ukončení válečných útrap. Vyrostli v relativně bezpečných dobách a v období ekonomické prosperity. Je to velmi optimistická generace, která přinesla mnoho změn do tehdejší společnosti. Baby Boomers se nikdy nebáli utrácet, a to především za výrobky a služby, které jim usnadňovaly a stále usnadňují život. Až donedávna vytvářela tato generace polovinu amerických spotřebitelských výdajů. Nyní již část této generace není ekonomicky aktivní.

Generace X (1966 – 1976) je považována za populaci s převažujícím pesimistickým vnímáním světa. V době svého dospívání příslušníci této generace zažívali řadu negativních společenských jevů – „studenou válku“, nesvobodu života v socialistickém zřízení, hrozbu plynoucí z rozšíření AIDS, tvrdých drog, zvýšení rozvodovosti, atd. Neznamená to, že by příslušníci generace X nutně trpěli depresí, ale je pro ně charakteristické zpochybňování hodnot, větší důraz na individualismus, nižší míra loajality a nezájem o společnost.

Generace Y (1977 – 1994) je první generací, která vyrostla obklopena moderními technologiemi. Zatímco starší generace se s nimi musely učit zacházet, pro tuto populaci je jejich užívání absolutní samozřejmostí. Informačního náskoku využívá a zdá se jí, že svět je vzdálen „na jedno kliknutí myší“. Generace Y je tak první „globální“ generací hlavně díky internetu, který dokázal propojit mladé lidi na celém světě. Poprvé v historii je možné téměř celosvětově v reálném čase komunikovat, diskutovat a sdílet informace. Globalizace vymodelovala podobné typy mladých lidí, byť pocházejí z různých zemí. V době jejich dospívání se uklidnila světová politika i ekonomika. Sametová revoluce nám Čechům přinesla příslib svobody a demokracie a také celý svět si oddechl v naději, že skončila „studená válka“. Ekonomika zažívala v 90. letech vzestup. To všechno ovlivnilo optimistické ladění Generace Y. V současnosti jsou tito lidé ekonomicky aktivní a požadují vyšší životní úroveň. Kladou důraz na osobní uplatnění, ale zároveň se ve větší míře než generace X zajímají i o svůj osobní život, partnerské a rodinné vztahy. Zástupci generace Y chtějí naplno využít všech možností, které jim otevřená společnost nabízí, ale zároveň kvůli tomu odmítají obětovat osobní život. Podle studie publikované ve vědeckém časopise Journal of Management se příslušníci generace Y více zaměřují na volný čas, práci berou jen jako snadný způsob, jak zaplatit účty. Méně hledají práci dle „smyslu“, ale více cílí na vysoké finanční i společenské uznání (Kyjonková, 2010).

Generace Z (1995 a mladší) Jak by vypadal svět bez počítačů, internetu a mobilů? Příslušníci generace Z si to neumějí představit, nevzpomněli by si ani, kdy je začali používat…..přece odjakživa! Rodiče nikdy nepochopí, proč musí být pořád na internetu, Facebooku, skypovat s kamarády a checkovat videa na YouTube. Kdo není online, je prostě mimo. Online komunita je pro tyto mladé druhým domovem, a pokud potřebují něco vyřešit, chtějí to řešit přes internet. Je zatím otázkou, jaké změny přinese tato digitální generace do společnosti.

Informační chování v závislosti na příslušnosti k určité generaci

Protikladný vývoj mladé a staré generace kulminoval kolem roku 2000. Stará generace (padesátníci a šedesátníci) roku 2000 byla mezním sociálním subjektem gramotné kultury, která v této generaci kulminuje i odchází. Tato generace navzdory cenzuře a železné oponě zná domácí i světovou literaturu včetně poezie nesrovnatelně lépe než současná mladá generace.

Naopak mladá generace kolem roku 2000 již výrazně pokročila v osvojování virtuálních aktivit prostřednictvím počítače a je již u ní dostatečně patrný ústup od tradičních aktivit gramotné kultury. Je to první generace, kterou lze zařadit do tzv. kyberkultury (Sak, 2010). Internetovou generaci charakterizuje každodenní využívání informačních a komunikačních technologií, rychlost přizpůsobování se inovacím, tzv. multitasking (věnují se více činnostem současně, při práci na počítači mají puštěno několik aplikací najednou), požadavek na neustálý přístup k internetu kdekoliv, nedočkavost (požadavek na okamžitou odpověď či zpětnou vazbu), učení se metodou pokus a omyl, ochota experimentovat, upřednostňování práce v týmu před samostatnou prací a vizuální orientace, tedy preference grafických forem informací před textovými (Oblinger, D., Oblinger,J., 2005).

Zjištění z nedávných výzkumů potvrzují, že i když mladí lidé hojně využívají informační technologie, neznamená to, že je jsou schopni efektivně využívat i k potřebám studia. Většina z nich věří, že všechny informace, které potřebují, jsou přístupné zdarma na internetu. Při vyhledávání informací se pak nejčastěji spoléhají na jednoduché internetové vyhledávače, místo sofistikovaných nástrojů poskytovaných knihovníky. Hlavními znaky informačního chování při vyhledávání informací této generace je podle výzkumu Combes (2008) velká víra ve vyhledávače, preference jednoduchého použití a očekávání, že technologie bude myslet za své uživatele.

Jako vysokoškolská učitelka sama znám nechuť studentů číst knihy. Někteří z nich jsou přesvědčení o tom, že knihy obsahují pouze zastaralé informace, proto je zbytečné se jimi zdržovat. Za mnohem efektivnější považují sledování aktuálně publikovaných studií v databázích. Čtenář si jistě sám vyvodí, že tyto „digitální znalosti“ nemohou vést k dostatečné integraci poznatků a k rozvoji myšlení v souvislostech.

Následující graf ukazuje výsledky opakovaného výzkumu pomocí techniky časového snímku. Za pět let nejvýraznějšího nástupu internetu došlo k poklesu četby u celé populace. Největší propad je však u věkové skupiny 19 – 25 let, která je již silně ponořena do aktivit kyberkultury (Sak, 2010).

Graf 1. Průměrný počet hodin věnovaných týdně četbě knih v letech 2000 a 2005

J.Trávníček (2009), který referoval o průzkumech čtenářstva tří českých generací v r. 2007 a 2010, vystoupil s relativně optimistickými závěry. Výzkum proběhl pod záštitou Národní knihovny a Ústavu pro českou literaturu. Mezi generacemi údajně není rozdíl v objemu čtení, pouze v zaměření. Mladší generace čte silně komiks, a pokud studuje, tak i odbornou literaturu. Lidé starší generace čtou spíše beletrii. Děti do 15 let nebyly do výzkumu zahrnuty. Co se týče objemu (výzkum se týkal hlavně kvantitativních dat), patříme k nejvíce čtenářsky založeným zemím Evropy spolu se Skandinávií a pobaltskými zeměmi. Kritérium, které výzkumný tým převzal, stanovovalo, že se jednotlivec může považovat za čtenáře, přečte-li jednu knihu za rok. V roce 2007 se ke čtenářům přihlásilo 83 % naší populace, v r. 2010 už jen 79 %. Evropská unie má tento průměr něco málo nad 50 %. Je jedna kniha za rok málo? Více než 50 knih za rok přečte 6,5 % populace.

Trávníček se snaží vyhnout jak „technooptimismu“, tak „technopesimismu“. Vyjadřuje názor, že internet nestojí v cestě ani čtení, ani knize, mezi častým čtením a častým užíváním internetu podle něj panuje viditelná shoda. Internet navíc pomáhá prodeji knih. Velká část populace stále považuje knihu za vhodný dárek, nejčastěji je nakupuje střední generace mezi 35 – 54 lety. Co se týká motivace, dvě třetiny přečtených knih patří do skupiny beletrie, kterou si 33 % čtenářů vybírá pro relaxaci, 32 % předpokládá obohacování vnitřního světa, další knihy vnímají jako zdroj informací nebo oceňují jejich estetické kvality. Ke knize se dle uvedeného autora mnoho lidí obrací v životní krizi. Kniha je do značné míry terapie. Čtením se nekonfrontujeme jen s jiným světem, ale především navazujeme kontakt sami se sebou, přispíváme k vlastní sebereflexi.

---

Bibliografické odkazy

ARNETT, J. Emerging Adulthood. The Winding Road from Late Teens through the Twenties. Oxford: Oxford University Press, 2004. 

COMBES, B.  The Net Generation: Tech-savvy or lost in virtual space? Research Library.International Association of School Librarianship. Selected Papers from the Annual Conference. 2008.

ERICKSON, E.H. Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. 1999.

KYJONKOVÁ, P. Představa mladé generace o životě: Hodně peněz a málo práce [online]. Lidové noviny, 2010-3-11, [cit. 2014-07-10]. Dostupné online

MACEK, P., J. BEJČEK, J. VANÍČKOVÁ. Contemporary Czech Emerging Adults: Generation Growing Up in the Period of Social Changes. Journal of Adolescent Research 22 (4), 2007. 

MANHEIM, K. Problém generací. Sociální studia. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, 1–2/2007. Překlad převzat z: Mannheim, K.: „Das Problem Der Generationen.“ In Wissenssoziologie: Auswahl aus dem Werk, Luchterhand, Berlin 1964.

OBLINGER, D.G., OBLINGER, J. Educating the Net Generation [online]. Boulder, CO:

EDUCAUSE, 2005 [cit. 2014-07-10]. Is It Age or IT: First Steps Toward Understanding the Net Generation. Dostupné z www.educause.edu/educatingthenetgen/.

ŘÍČAN, P. Cesta životem. Přepracované vydání. Praha: Portál. 2004.

SAK, P. Generace na přelomu věků. Referát přednesený na česko-slovenské sociologické konferenci. Britské listy, 2010. [cit. 2014-07-10]. Dostupné z http://blisty.cz/art/51789.html

TRÁVNÍČEK, J. Kniha je do značné míry terapie. Osobnosti na ČT 24. 2009. [cit. 2014-07-10]. Dostupné z:  http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/48517-kniha-je-do-znacne-miry-terapie-rika-profesor-jiri-travnicek/

TRÁVNÍČEK, J. Nad druhým reprezentativním výzkumem čtenářů a čtení v ČR. Jací jsme čtenáři? Čtenář, měsíčník pro knihovny, roč. 63, č. 3, 2011. [cit. 2014-07-10].

Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2011-roc-63/03-2011/nad-druhym-reprezentativnim-vyzkumem-ctenaru-a-cteni-v-cr-82-856.htm

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál. 2000.

---

Dosedlová, Jaroslava. Jaká je současná produktivní populace?
In: Knihovny současnosti 2014. Sborník z 22. konference, konané ve dnech 9. – 11. záři 2014 v Olomouci. Ostrava :  Sdružení knihoven ČR, 2014, s. 120 - 128.
ISBN 978-80-86249-71-1
ISSN 1805–6952 (tištěná verze)
Dostupné z: http://www.sdruk.cz/data/xinha/sdruk/ks2014/Sbornik2014(1).pdf