Rajhradský mecenát na stránkách knih

Pavelková, J. a kol.: Milovníci a mecenáši věd a umění v řeholním rouše. Masarykova univerzita a Moravská zemská knihovna, Brno 2014, 211 s.

An vědy a umění miloval. Milovníci a mecenáši věd a umění v řeholním rouše. Katalog k výstavě (kol. autorů). Masarykova univerzita a Moravská zemská knihovna, Brno 2014, s. 211 + 17 stran obr. příloh.

Dvě uvedené práce jsou zdařilým a velmi zajímavým publikačním počinem v rámci projektu NAKI Benediktinský klášter Rajhrad jako kulturní fenomén. Zatímco první titul představuje knihu, druhý je katalogem výstavy. Jelikož se však oba tematicky i informačně dosti shodují, a také autorský kolektiv je u obou téměř shodný, lze oba tituly anotovat současně. Autory monografie jsou Eva Richtrová, Dalibor Havel, Martina Smolová, Jindra Pavelková (vedoucí autorského kolektivu), Pavel Žůrek, Zuzana Macurová a Lucie Heilandová; u katalogu k nim přistoupil ještě Lumír Škvařil. Obě publikace jsou psány v českém jazyce, výstavní katalog má ale také německou a anglickou mutaci, monografie německé resumé; kniha však vyšla rovněž v německém jazyce s resumé v angličtině.

Oba tituly se věnují modelu mecenátu, otázce rezidencí, reprezentaci osob v širokém záběru a kontextu, sledují rajhradské písemnictví – rukopisy, listiny, vývoj jejich areng (až do roku 1421, což nebývá obvyklé) - historiografii, hudbu, klášterní sbírkotvornou činnost, stavební vývoj a opravy kláštera, jeho povýšení z proboštství na opatství, ale zájem autorů poutají rovněž významní představitelé kláštera, zejména Piter, Lefévre, Conrad, Koch, Schlossar a Kalivoda.

Jistě k nejzajímavějším tématům náležejí především listinná falza či unikátní akt na Rebešovice ve prospěch rajhradského kláštera, který je dnes nejstarším diplomatickým materiálem, znějícím na Rajhrad bez stopy břevnovského prostředí. Mezi arengami v rajhradských listinách nacházíme i jednu českou z roku 1395 (vydavatelem listiny byl Václav, farář z Bystřice nad Pernštejnem). Veškeré arengy jsou systematicky typologicky utříděny.

V části vědecká práce za zdmi kláštera autorka nejprve definuje okruh vymezení vědecká práce. Řadí sem vedle historických a historiografických prací také pojednání přírodovědná a teologická. Byl-li rajhradský klášter proslulý svou historiografickou prací v 18. a 19. století, pak ve středověku nemáme žádné podobné doklady, navzdory předpokladům, že v klášteře na přelomu 13. a 14. století existovala písařská dílna. V popředí pozornosti se nacházejí zejména práce významných rajhradských osobností - Bonaventury Pitera, Alexia Habricha, Otmara Conrada a Gérarda Lefévra; posledně jmenovaný pojímá své dějiny rajhradského kláštera šířeji v kontextu církevních dějiny Moravy.

Také význam rajhradského kláštera pro českou hudbu je značný. O repertoáru rajhradských mnichů se dozvídáme více až od 18. století. Pavel Žůrek postavil do komparace (nejen rajhradský) klášterní fond hudebnin a hudební sbírky farních kostelů. U řádových domů konstatuje mnohem větší stabilitu, neboť vedoucí kůrů se rekrutovali z řad místních řeholníků, zatímco ředitelé farních kůrů často měnili svá působiště. Ředitelé kůru rajhradského kláštera představovali hybnou sílu jeho hudebního života v letech 1725-1800 mj. poskytováním kompozic významných evropských skladatelů a hudebních evropských trendů. Sbírka hudebnin, jež po nich zůstala zachována, se může pochlubit značnou kompaktností.

Pokud byl představen Otmar Conrad jako historiograf, příspěvek Zuzany Macurové si všímá Conrada jako probošta. Líčí v něm plastický obraz církevního preláta s nákladným životním stylem. Zasloužil se ale také o opravu klášterního kostela i konventu zejména v důsledku problémů se statikou kolem poloviny 18. století. Pokud se Conrad dokonce dostával coby probošt do konfliktu se spolubratry, jako stavebník a objednavatel byl ceněn.

Rajhradský klášter je vylíčen také jako duchovní centrum 19. století, kde se scházely významné osobnosti, intelektuálové a vlastenci. A právě v 19. století dosáhl samostatnosti na Břevnovu, když se osamostatnil hospodářsky i správně a stal se opatstvím. V roce 1813 stanul v jeho čele jako první opat Augustin Koch. Ten se zasloužil o povznesení hospodaření kláštera, zejména jeho specializací na chov ovcí a koní. Díky ziskům z něj také v první polovině 19. století rostla i další stavební aktivita. Kochovi nástupci pak dále rozvíjeli duchovní a badatelské aktivity.

Výstavní katalog zahrnuje – oproti knize – navíc stati o Ars dictaminis (Martina Smolová), vzniku evropské notace (Lubomír Škvařil), sfragistickém exkursu rajhradského kláštera (Jindra Pavelková) a organizaci katolické Charity, výrobě a prodeji devocionálií a bohoslužebných předmětů (Eva Richtrová). Zejména dva poslední příspěvky značnou měrou obohacují naše dosavadní znalosti a představují výrazný informační posun. Vývoj katolické Charity je sledován od 19. století, zejména pak cennými lze shledat pasáže pojednávající o situaci po roce 1948 (dovedené až do roku 1989), které jsou postaveny na studiu zpřístupněných archivních pramenů a přinášejí tak mnoho nového. Vývoj Charity je postižen v širších souvislostech, např. Akci K a Akci VK, sleduje i vyklizení majetku klášterů, ale nejen sociální, ale i výrobní činnost Charity v rámci výroby a prodeje devocionálií. Nalézáme bohaté citáty z archivních pramenů i dostatek zajímavých fotografií, včetně snímků archiválií. Autorka obrací pozornost i na soudní procesy, týkající se Akce VK a Charity.

Sfragistický exkurs zachycuje širokou rajhradskou pečetní materii od nejstarší rajhradské konventní pečeti z 20. let 14. století po proboštské pečeti 18. století. Z hlediska typologie pečetí jsou zastoupeny pečeti velké a množství signetů proboštů, náležející do novověku. Velmi pozoruhodná je konventní pečeť doplněná němými signety zřejmě členů kláštera (s. 24), jež představuje dosti unikátní zpečetění.

Kniha i katalog představují rajhradský klášter jako centrum vědeckého a kulturního života, jde o druhou knihu projektu, seznamuje s rovinou obecnou (mecenátu) s konkrétní situací v rajhradském klášteru. Široký záběr, nové poznatky z mnoha oborů týkající se rajhradského kláštera, avšak zasazeny do širokých kontextuálních souvislostí. Obě publikace jsou čtivé a přes různorodost témat působí sevřeným dojmem.