Virtuální národní fonotéka jako projekt Moravské zemské knihovny v Brně

V roce 1932 Karel Čapek ve svém pravidelném příspěvku v Lidových Novinách napsal: „Ta možnost soustředit doma ražené gramofonové desky v nějaké státní diskotéce nám uvádí na mysl projekt uměleckého výboru při Společnosti národů: aby každý stát soustředil a uchoval v nějaké národní diskotéce cenné desky obsahující jednak národní folklór, jednak vynikající díla domácích skladatelů nebo výkonných umělců a uměleckých souborů, pokud jsou nahrána na gramofonových deskách. Tak by vznikl skutečný archív národní hudby v autentickém a vrcholném provedení, archív sloužící k mezinárodní propagaci domácího umění, k rozšiřování rádiem, k vědeckému studiu atd. – věc jistě žádoucí.“

Moravská zemská knihovna se problematikou zvukových dokumentů začala nad rámec akvizice, zpracování a zpřístupnění fondu zabývat koncem roku 2011. Prvním impulsem byl dotaz Filipa Šíra, tehdy pracovníka Městské knihovny v Praze, jak rozsáhlý fond zvukových dokumentů má Moravská zemská knihovna v Brně a zda má zkušenosti s digitalizací gramofonových desek.

MZK získala právo povinného výtisku zvukových dokumentů ze zákona v roce 1991 a od následujícího roku začali odborní pracovníci tyto dokumenty jmenně i věcně katalogizovat. Do současnosti bylo zkatalogizováno přes 20.000 zvukových dokumentů (LP, MC, CD). Ve fondu se dochovalo také přes 300 starých šelakových gramodesek. Dotační program VISK3 umožnil v roce 2012 knihovně vybudování moderního pracoviště pro digitalizaci starého fondu gramofonových desek, jejich zpracování, digitalizaci a online zpřístupnění.

Paralelně s těmito pracemi vznikl i metodický materiál pro digitalizaci gramofonových desek, který byl v letošním roce certifikován Ministerstvem kultury České republiky. Již na počátku digitalizačních aktivit se ale ukázalo, že v ČR dosud neexistuje žádný spolehlivý informační zdroj o dostupnosti zvukových nahrávek ve sbírkách jednotlivých paměťových institucí. Proto začala MZK v roce 2013 budovat portál Národní virtuální fonotéka, který by soustředil tyto informace na jednom místě. Pojem “virtuální” naznačuje, že jde o databázi mapující existující sbírky zvukových dokumentů, ne o kamennou instituci. První pokusy o vybudování „Národní fonotéky” proběhly totiž již v 90. letech minulého století. Tehdy bylo snahou zřídit instituci, která by centralizovala unikátní dokumenty všech žánrů (mluvené slovo, hudba), z jednotlivých pracovišť i soukromých sbírek, včetně jejich evidence, uložení a zpřístupnění. Tyto plány se však nerealizovaly.

Moderní technologie nám dávají šanci vybudovat fonotéku ve virtuální podobě, na základě získaných znalosti o jednotlivých sbírkách nacházejících se na našem území, včetně jejich technického stavu a popřípadě i jejich dostupnosti v digitální podobě. Virtuální národní fonotéka, je tak souborným katalogem pro zvukové dokumenty, které jsou v dnešní době velice žádané, leč často opomíjené. Na rozdíl od souborného katalogu, který shromažďuje informace o sbírkách knihoven, se MZK snaží do indexu Virtuální národní fonotéky dostat i zvukové nahrávky. Podařilo se již vyjednat spolupráci s firmou Supraphon, která poskytla údaje o deskách ze svého archivu, často doplněné i o odkaz na e-shop www.supraphonline.cz. Věříme, že se nám podaří dospět k dohodě s dalšími významnými institucemi a soukromými sběrateli.

Ve čtvrtek 23. 10. 2014 proběhlo v Městské knihovně v Praze setkání zástupců řady institucí, které mají ve svém fondu zvukové dokumenty. Po vzájemném představení jednotlivých pracovišť a následné diskusi byla vytvořena e-mailová konference narodnifonoteka@googlegroups.com pro výměnu zkušeností a užší spolupráci na přípravě projektů. Jejich cílem bude:

1. evidence
2. uchování
3. zpřístupnění starých zvukových dokumentů.

Věříme, že se do Národní fonotéky postupně podaří zapojit všechny významné sbírky zvukových dokumentů na našem území, včetně vybraných sbírek soukromých a užší spolupráce všech zúčastněných stran umožní nejen vybudovat Virtuální národní fonotéku v podobě, která by prezentovala zvukové dokumenty na území České republiky, ale zároveň bude usilovat o zapojení do významných zahraničních databází a konsorcií. Jistě tak vznikne nový a silný impuls pro systematickou ochranu a zpřístupnění tohoto druhu kulturního dědictví.