Rozhovor s Helenou Gajduškovou

PhDr. Helena Gajdušková je absolventkou oboru knihovnictví a vědecké informace na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 1982 pracuje v Masarykově veřejné knihovně ve Vsetíně. Ředitelkou této knihovny je od roku 1998. Pod jejím vedením se knihovna v roce 2006 přestěhovala do nově zrekonstruovaných prostor v centru města a stala se z ní moderní komunitní knihovna. Masarykova veřejná knihovna získala za své služby a aktivity, které jsou zaměřené na všechny věkové kategorie uživatelů i občanů, ocenění Městská knihovna roku 2014.

Profesní

Masarykova veřejná knihovna má v letošním roce narozeniny. Na jaké aktivity, které se budou v tomto roce konat v knihovně, byste chtěla upozornit? A také nám přibližte, prosím, záměry a plány knihovny v blízké budoucnosti.

Rozhodnutí o založení vsetínské knihovny pochází ze 7. 3. 1920, knihovna však skutečně začala fungovat až 1. února 1921, oslavy s pětkou na konci tedy plánujeme až v příštím roce, kdy současně oslavíme také již 10 let v nové budově. Přesto však nás čeká rok bohatý a košatý. V jarních měsících plánujeme novinku – Živou knihovnu. V rámci Živé knihovny budou čtenářům půjčovány tzv. „živé knihy“, které si jednotlivci předem zarezervují v jeden konkrétní den. Napoprvé se nám podařilo oslovit jako živé knihy Ondřeje Kobzu, Varhana Orchestroviče Bauera a místního šermíře Staňu Hermana. V dopoledních hodinách si tyto „živé knihy“ budou moci vypůjčit studenti středních škol, odpoledne budou k dispozici veřejnosti. Sami jsme zvědaví, jak místní lidé (Valaši) tuto „živou knihovnu“ přijmou. Literární jaro patří již k osvědčeným akcím. Již počtvrté proběhne ve spolupráci s Masarykovým gymnáziem. Letos se můžeme těšit na Václava Cílka, Alenu Mornštajnovou a Jiřího Jilíka. Určitě zopakujeme v květnu Noc literatury a o prázdninách loňskou novinku - „Čtení na střeše“.

K našim záměrům patří i stále výraznější zaměření na vzdělávací aktivity. Se vzděláváním veřejnosti jsme začali již v předchozích letech zejména v rámci evropských projektů. V současné době vypisujeme několik kurzů otevřených jak seniorům, tak široké veřejnosti a je o ně čím dál větší zájem. Zájemci se tak mohou zúčastnit např. kurzu partnerské komunikace, počítačových kurzů, kurzů fotografování či úpravy digitálních fotografií, ale nabízíme také kurz pečení kváskového chleba, kurz trénování paměti, kurz zentangle, kurs spisovné češtiny pro Čechy či jazykové kurzy. Novinkou bude v letošním roce o prázdninách příměstský tábor pro děti 3.-6. třídy s výukou fotografování.

Organizační součástí vaší knihovny je Turistické informační centrum. Mohla byste nás podrobněji seznámit s propojením činnosti TIC a knihovny? Je Turistické centrum pro knihovnu přínosem?

Turistické centrum je přístupné bezbariérově přímo z chodníku, což je velká výhoda. Na své si zde přijdou jak turisté – zejména v létě a v zimě, tak také Vsetíňáci, kteří sem mohou přijít vrátit knihy (nemusí do patra), číst denní tisk nebo si dát kávu. Informační zázemí je společné, pracovníci TIC mají přístup do regionálních informací knihovny. Knihovníci, kteří zde mají sobotní služby, jsou nuceni doplnit si znalosti regionu – zejména turisticky zajímavé informace. Prostory TIC využívá knihovna také k výprodejům knih, ke kabelkovému jarmarku, k menším výstavám. Je zde umístěn i Family Point.

V našem rozhovoru se zaměříme na dlouholetou práci Masarykovy veřejné knihovny s regionální literaturou, na soutěže, besedy, přednášky a ediční činnost vycházející z tradic vašeho regionu. Od roku 1999 organizujete oblíbenou soutěž O poklad strýca Juráša, konal se cyklus Nejen vsetínští rodáci a další. Mají tyto aktivity dobrou odezvu a především, zajímají mladé lidi?

Soutěž O poklad strýca Juráša má opravdu již dlouhou tradici, výhodou je, že na ni slyší i učitelé zejména na základních školách v celém okrese Vsetín. Je to cesta, jak ve spolupráci se školou přimět mladé „tvůrce“ k přihlášení do soutěže, jak je motivovat k psaní, povzbudit fantazii dětí, posílit vztah k regionu. Vždycky nás několik prací pozitivně překvapí. Regionální témata jsou neustále „v kurzu“ – jak ve spolupráci se školami, tak také při besedách se seniory (plánovaný modul Akademického roku nejen pro seniory Valašská lidová architektura, výtvarné umění na Valašsku, regionální literatura a folklór.)

Je fond regionální literatury ve vaší knihovně obsáhlý? Spolupracujete v této oblasti, při získávání dokumentů a materiálů, s paměťovými institucemi v regionu? Využívají regionální fond čtenáři, učitelé, odborníci?

Fond regionálního oddělení zpracováváme a uchováváme systematicky od 70. let. V současné době obsahuje cca 2400 svazků. Při doplňování spolupracujeme jak s paměťovými institucemi, tak s veřejnou správou i neziskovým sektorem – snažíme se doplňovat pokud možno téměř vše, co na Valašsku vychází. Práce s regionální literaturou dostala nový impuls v rámci spolupráce s Hornonitrianskou knižnicou v Prievidzi, s níž jsme realizovali společný moc hezký projekt „Regionálne cennosti“. I pod dojmem tohoto projektu připravujeme ve spolupráci se SKIPem Velká Morava v květnu seminář na téma „Knihovna a její kořeny v obci“, kde by se o práci s regionální literaturou mělo hovořit.

Masarykova veřejná knihovna je také známá svou účastí na nejrůznějších projektech. Jako jedni z prvních jste začali získávat finanční podporu z velkých projektů mezinárodních, z projektů EU. Podílíte se svou činností na naplňování některého projektu v současné době?

V loňském roce jsme dokončili dva projekty financované z Fondu mikroprojektů, oba ve spolupráci se Slovenskem, a to již zmiňované Regionálne cennosti a Barevný svět poznání. V současné době připravujeme projekt týkající se mezinárodní výměny zkušeností v rámci programu Erasmus+, uzávěrka je v březnu 2015.

Osobní

Paní ředitelko, zmínily jsme se o projektech, které vyžadují zcela jiný přístup nejen k obsahovému vymezení, formulacím požadavků, ale také náročné formální zpracování žádostí apod. Přesto, že tyto projekty nezpracováváte sama, musela jste jistě získat nové znalosti, dovednosti. To se týká i dalších, stále se rozvíjejících knihovnických činností a služeb. Jaký je váš názor na vzdělávání ředitelů knihoven?

Bez vzdělávání ředitelů si svou činnost vůbec nedovedu představit. Jsem opravdu vděčná za semináře v Jihlavě, které se týkají zejména právnického minima. Účastním se ráda také vzdělávacích akcí Goethe Institutu, který vždy přijde s něčím novým a zajímavým a velmi oceňuji odborné exkurze v zahraničí, které pro nás připravuje SKIP. Ráda se účastním i dalšího vzdělávání, které SKIP připravuje.

Když jste se rozhodovala pro tuto profesi, měla jste nějaké plány, očekávání? Dovedla jste si svou budoucí práci představit? Splnilo se vám třeba přání pracovat v moderní krásné knihovně nebo ji přímo řídit? 

Práce v knihovně byla mým dětským snem – takže ten se mi splnil. Knihovnická práce je krásná práce. Do vedení knihovny se mi v devadesátých letech moc nechtělo, znám všechna svá osobní úskalí a omezení, která mě jako ředitelku limitují. Naštěstí spolupracuji s vynikajícím týmem, který umožňuje trvale dosahovat vsetínské knihovně maximálních výsledků.

Mám trochu obavu se vás ptát na četbu. Najdete si chvíli na zajímavou knihu (nemyslím odbornou o knihovnách)? Využíváte na svých cestách čtečku? Jaký máte vztah ke klasické a elektronické knize z pohledu čtenáře?

V poslední době čtu přece jen trochu více než dříve – málokdy večer před spaním čtení vynechám. V poslední době jsem četla od Lucie Tučkové Suzanne Renaud, Petrkov 13, Himmlerovu kuchařku (Giesbert Franz-Olivier), Měl jsem štěstí na lidi (Václav Vacek), knihu se stejným názvem od Jana Solovjeva. Čtu i detektivky. Velmi nesourodý výběr. Vlastním i čtečku, ale knihy v klasické podobě mám raději. Čtečky mají své výhody, zejména na cestách jsou velmi dobře použitelné. Domnívám se (a doufám), že budou vedle sebe existovat knihy v klasické podobě i knihy elektronické.

Děkuji za rozhovor.

Jana Nejezchlebová