Učíme číst: knihy nebo počítače? Čtenářská nebo počítačová gramotnost?

„,Naše Lenka je technicky nadaná. Představ si, že v pěti letech ovládá tablet a na youtube si najde v historii pohádky, které si sama pustí.´ , A co večer čtete jí?´ ,Ne, večer si právě hraje na tom tabletu, umí už spoustu věcí, které já se naučil až ve třiceti.´“  Přibližně takto probíhal rozhovor s jedním mladým mužem. Okouzlen možnostmi informačních technologií a současně vědom si toho, že bez jejich ovládnutí se dnešní lidé neobejdou, opomněl tak prostou a snadnou činnost, jakou je předčítání vlastnímu dítěti.

Není nutné se rozhodovat, zda knihy či počítače. Bezesporu počítačová gramotnost je nutným předpokladem k profesně úspěšnému životu, nicméně čtenářství taktéž. Do první třídy nám nastupují děti, které doma zapínaly počítač či tablet velmi zřídka, a současně ty, které v této oblasti byly velmi zkušené. Přibližně do konce první třídy jsou všechny na srovnatelné uživatelské úrovni. Zdá se, že jejich předchozí „trénink“ s sebou žádný výraznější náskok nepřináší. V čem se ale děti od sebe mohou odlišovat celkem výrazně i na konci první třídy, je vztah k četbě a dovednost vnímat přečtený/předčítaný text.

Školy (jako instituce) se následně mohou snažit rozdíly zmírnit a prostředky k tomu skutečně mají, nicméně, je-li dětské čtenářství podporováno i rodinou, má dítě daleko větší šanci překonat čtenářsky obtížná období, jako je např. přechod z prvního na druhý stupeň. Škola může mít na malé čtenáře skutečně velký vliv, ale pouze tehdy, jsou-li její učitelé přesvědčeni, že čtení (ani čtení ve škole) není ztrátou času, tj. sami jsou čtenáři a dětskou četbu aktivně podporují a zároveň dětem nabízejí dostatek příležitostí k vrstevnickému sdílení.

Mateřská škola Lauderových škol

Mateřská škola je nejnižším stupněm tzv. Lauderových škol, navštěvují ji děti od 3 do 6 let. Jedním z cílů vzdělávacího programu MŠ je budovat tzv. předčtenářské dovednosti, vztah dětí k četbě a porozumění předčítanému textu. Děti mají pravidelně možnost trávit čas s knihou např. při popoledním odpočinku. Většina z nich neumí číst, i tak je okamžik samostatného prohlížení a možnosti vybrat si ze školkové knihovny důležitou součástí budování čtenářských návyků.

Do dopoledních činností bývá zařazováno tzv. centrum aktivity (podle programu Začít spolu) „Kniha a písmeno“. Děti v něm samostatně plní úkoly týkající se rozvoje čtenářské gramotnosti. Využíváme pro předčtenáře upravené metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení, např. míru svého porozumění děti prokazují tím, že vytvářejí obrázkovou osnovu textu, vybírají si z knihy obrázek, který následně ostatním představují. Každý pátek se koná tzv. „šabatové čtení“ – přicházejí číst rodiče a prarodiče knihy, které měli v dětství rádi, případně úryvek přinesou děti a předčítají paní učitelky. Nedávno se mateřská škola účastnila celoškolního projektu Kniha. Děti vytvořily vlastní knihu, přičemž každé dítě přispělo jedním vyprávěným příběhem.

Základní škola

Jak již bylo naznačeno výše, čtenářská gramotnost patří k předpokladům úspěšného profesního (a šťastného osobního) života. Řada zahraničních i několik českých výzkumů potvrzuje, že dítě – čtenář má lepší výsledky i v exaktních oborech, jako je matematika. Je-li čtení tak podstatné, měl by mu být věnován prostor přímo ve výuce. A to nikoliv jen v rámci nácviku techniky čtení. Ve všech třídách našeho prvního stupně zařezujeme každý týden tzv. dílnu čtení – prostor, kdy si každé dítě v tichosti čte knihu dle svého výběru. Před samotným čtením je prostor pro učitele, který může děti upozornit na některé obecné rysy textu – např. na přítomnost hlavní postavy a pravděpodobný nástin jejího charakteru. Při samostatném čtení pak děti mohou představenou součást díla hledat ve svém textu. Ale také nemusejí, někdy si čtou jen tak pro radost.

Při dílně čtení dává učitel dítěti najevo, že čtení je důležité. Tak důležité, že patří i do školy. Současně má možnost doporučovat a také nechat si doporučovat stále nové tituly. S dílnou čtení začínají děti již v první třídě, v době, kdy číst teprve začínají. Nejprve samostatně čtou jen pár minut. Většina dětí si vede čtenářský deník a zápisy z něj představuje i svým spolužákům. V jedné ze tříd vytvářejí děti „knihomoly“, pokud nějakou knihu dočtou, napíšou její název a krátké zhodnocení na obrázek „knihomola“ a pověsí na nástěnku. Stejně jako na gymnáziu i zde se učitelé snaží používat program Čtením a psaním ke kritickému myšlení, který nabízí řadu zájem vzbuzujících metod. Mnohdy vedeme děti, aby zkušenosti z knih využily i při tvorbě autorských textů.

Gymnázium

Velmi obdobné je to na nižším gymnáziu, kde je pravidelně zařazována dílna čtení. Přičemž zde minilekci před samotným čtením využíváme k představení nejrůznějších pojmů spjatých s teorií literatury. Žáci se tak seznamují s pojmy jako formy vyprávění, perspektiva vypravěče, implicitní čtenář, téma, motiv, fabule, syžet a s nejrůznějšími žánry. I zde jsou žáci vedeni k pravidelným zápisům do čtenářských deníků, přičemž důraz je kladen na vyjádření jejich vlastního názoru. I na gymnáziu studenti relativně dost píšou, ve svých textech se na četbu mohou odkazovat.

Ve vyšších ročnících je pak velmi důležité budování přirozeného čtenářského společenství, já jako učitel nejen doporučuji, ale také si nechávám doporučovat. Téměř nezastupitelnou roli má přinášení titulů přímo do hodin a předčítání úryvků a celých knih na pokračování. Právě v tomto věku se stává, že děti přestávají číst, a vrstevníci a učitel mohou výrazně pomoci. Při čtení společné knihy mohou lepšímu porozumění a „vytěžení“ textu pomoci různé strukturované organizéry (např. pracovní list Chci se zeptat hlavního hrdiny, jeho „protivníka“, spisovatele, sám sebe, Dopis autorovi/hlavní postavě).

Čtenářská kultura

Ze zkušenosti víme, že děti/studenti mají období, kdy čtou a kdy nečtou. Někdy není snadné zaregistrovat, že dítě právě již delší čas nečte a potřebuje pomoci. U nás ve škole jsme ještě celou řadu postupů nevyzkoušeli. O co ale usilujeme už nyní, je, aby žáci a studenti byli stále obklopeni knihami. Máme fungující školní knihovnu. Knihy si žáci mohou číst i na chodbách školy i ve třídě. Díky podpoře rodičů a přispěním školy byly zřízeny čtenářské koutky. Na každém z pater stojí knihovnička s tituly vhodnými pro daný věk, děti se mohou posadit a číst si. Slavnostní otevření „čtenářských koutků“ se konalo v rámci předpurimového večera inspirovaného částí knihy Ester: „Oné noci spánek od krále prchal. Poručil tedy, aby přinesli Knihu letopisů památných událostí a ty byly králi předčítány.“ Vyzvali jsme rodiče i žáky a studenty, aby přinesli svou oblíbenou knihu a předčítali z ní ostatním. V prvním patře předčítali mladší děti a jejich rodiče, svou oblíbenou knihu představili i nečtenáři. V druhém patře se sešli dospívající a dospělí čtenáři. Četli žáci i učitelé a hosté. Pro malé děti připravili studenti sekundy výtvarné dílny.

Uběhlo už víc jak rok a naše čtenářské koutky by potřebovaly oživit novými tituly. A pak zase dalšími. A dalšími. Právě dostupnost knih, prostor číst si (přímo při vyučování) a možnost o čteném hovořit považujeme za základ rozvoje dětského čtenářství. Nic objevného, nového, naopak starobylé a velmi, velmi osvědčené prostředky.

Co vidím, když se na sebe podívám jako na čtenáře?

„Nezáleží mi na žánru, ale nebaví mě knihy bez velké myšlenky. Často přestanu číst knihu, která mě hned zpočátku nenadchne. Nikdy nepřeskakuji, protože se bojím, že bych přišla o něco důležitého. Nenávidím, když mi někdo řekne, jak kniha skončí. Často mám rozečtených víc knih najednou a mám v plánu si přečíst dalších dvacet knih. Když mě nějaká zaujme, čtu pořád, klidně bych zůstala celou noc vzhůru….!“

Ukázka ze čtenářského zrcadla třináctileté Julie

„Sám sebe jako čtenáře moc často nevidím, protože já skoro vůbec nečtu. Naposledy jsem četl na dílně čtení. Když začnu číst a rozečtu se, tak se mi vůbec nechce přestat. Když mě ale někdo k tomu čtení nedonutí, tak nečtu třeba měsíc.“

Ukázka ze čtenářského zrcadla třináctiletého Matěje

„Čtu jen v metru C na cestě směr Kobylisy, takže skoro každý den. Mívám spíše tlustší knihy, které se mi lépe čtou. Tlustou knihu o cca 600 stránkách jsem schopna přečíst cca za 3 dny… Často čtu více knih naráz, protože knihy neustále někde nechávám. Často, když mě nějaká kniha zaujme názvem, musím si ji přečíst.“

Ukázka ze čtenářského zrcadla třináctileté Lucky