Dětský hrdina v literatuře – připomínka tvorby Josefa Věromíra Plevy

Josef Věromír Pleva pocházel z evangelické rodiny žijící na Vysočině v Moravské Svratce (dnes Svratce). Narodil se 12. srpna 1899 jako prvorozené dítě z osmi. Otec pracoval u železnice a později dosáhl postu úpravčí tratí. Z tohoto důvodu se rodina často stěhovala po obcích Vysočiny. Malý Josef Věromír Pleva sloužil již od jedenácti let u sedláků jako pasáček krav. Z kulturního pohledu to ale pro něj bylo někde i prospěšné. Například v Maršovicích u Nového Města na Moravě se u Křičků seznámil s bratry Křičkovými. Plevova láska k četbě i knihám samotným jej přiměla vyučit se knihařem. V roce 1915 dokončil tento učební obor a pracoval jako knihařský pomocník ve Frenštátě pod Radhoštěm, Novém Městě na Moravě a v Moravských Budějovicích. Zde mimo jiné vázal knihy Otokara Březiny. Potom narukoval do první světové války – konkrétně na italskou frontu v Korutanských Alpách.

Po návratu z války pracoval jako knihařský dělník v Novém městě na Moravě. V roce 1920 složil zkoušky z učiva měšťanské školy a následně vystudoval učitelský ústav v Čáslavi. V průběhu studia začal publikovat básně ve Studentském časopise. V druhé polovině dvacátých let dvacátého století vytvořil s několika přáteli skupinu Slavděl, která byla v opozici k poetistickému Devětsilu. Slavděl mimo jiné usiloval o tvorbu pro zábavu a uvědomování dělnictva. Činnost této skupiny se moc nerozvinula a Slavděl nakonec v roce 1930 zanikl. S ochotníky hrál divadlo a od roku 1930 byl předsedou akademického spolku Horák. V druhé polovině dvacátých let dvacátého století učil na Vysočině a na Roudnicku. Josef Věromír Pleva debutoval v literatuře básnickou sbírkou s názvem Pět. Úplně první básně zveřejňoval v časopisech. Ty nesly prvky symbolismu. Ve sbírce Pět se projevuje myšlení autora, které navazuje na proletářskou poezii – zejména Jiřího Wolkera. K první světové válce se vrací J. V. Pleva v novele Eskorta, kde vyjadřuje odpor k válce. K tvorbě pro děti se dostal Pleva prostřednictvím spolupráce s Vlastivědným sborníkem Podřipska. Plevovou prozaickou prvotinou bylo jeho nejznámější dílo – Malý Bobeš, kterým se dostal na literární vrchol. V Bobši se vyskytují literární prvky v literatuře pro děti neobvyklé – např. sociální protiklady nebo problematika zrození a smrti. Autor se dokázal dokonale vcítit do duše dítěte – do jejich prožitků. Asi by se Pleva divil, jaké jsou dnešní děti, že život prožívají v jiných dimenzích.

Experimentem v oblasti uměleckonaučné literatury je povídka Kapka vody. Zde se Pleva inspiroval ruskou literaturou pro děti. Pomocí poetických prostředků a s využitím fantazie mladých čtenářů je seznamoval s děním v přírodě i ve společnosti. Tímto dílem si určitě dnešní děti zabývající se počítači rozšíří svoje obzory jinými směry. V druhé polovině třicátých let dvacátého století spolupracoval s rozhlasem, pro který dramatizoval nejen různé lidové pohádky ale i svoje vlastní díla – například Malého Bobše nebo Hochy s dynamitem. Těsně po mnichovské dohodě se Pleva vrátil k tvorbě pro dospělé. Stěžejním dílem tohoto období byla básnická próza Náruč maminčina. Zde své nejranější vzpomínky přetvořil v jímavý básnický sen o dětství a domově. Z tohoto díla je cítit hlubina bezpečí. V poválečném období se Pleva vracel v myšlenkách k druhé světové válce – zejména v povídkách. Nejznámější z nich je povídka Budík, kde autor líčí konflikt svědomí chlapců z brněnské periferie. Přibližuje v ní těžký život dětí, které prožily válečné roky. V dalším období se Josef Věromír Pleva věnoval mimo jiné i převyprávění jiných děl. Tak např. modernizoval Robinsona Crusoe. Následně se již jen zaměřoval na publicistické a beletristické zpracování vlastních vzpomínek. Dokumentárním protějškem k Malému Bobšovi je autobiografická kronika Dávno tomu. Jsou zde převedeny vzpomínkové zápisky Plevovy matky do plastických a dramatických obrázků těžkého života na horáckém venkově. Také zde autor vyobrazil osudy venkovského dítěte na Vysočině na počátku dvacátého století. Celkově je z díla cítit přesvědčení, že strastmi člověk mravně a duchovně roste. Tímto románem završil v roce 1970 svoji tvorbu. Torzo zamýšleného románu Když jsem byl železničářem líčící humorně citové probouzení dospívajícího chlapce, zůstalo však nedokončeno.

Josef Věromír Pleva zemřel 7. září 1985 v Brně. Řadí se k brněnským meziválečným kulturním představitelům a je považován za průkopníka literatury pro děti.