Cesta ke komunitní knihovně

O komunitních aktivitách knihoven se již desetiletí mluví, píše, ke komunitnímu směřování knihoven nabádají i koncepce rozvoje knihoven v ČR. Co to tedy komunitní knihovna je? Jednou větou – komunitní knihovna je takovou veřejnou knihovnou, která pomáhá komunitnímu rozvoji v konkrétním místě. Stručné, jen asi těžko uchopitelné pro vytváření představ o možných aktivitách takové knihovny.

Proto mi dovolte použít definici, kterou jsem vytvořila koncem r. 2003. Není stručná, ale snad dostatečně srozumitelná:

• Komunitní knihovna napomáhá rozvoji komunity v místě svého působení – podporuje dobré soužití lidí v místě, pomáhá lidem zlepšovat místo/obec/město, ve kterém žijí, a rozvíjet dobré vztahy mezi lidmi, skupinami lidí i organizacemi na daném území.
• Komunitní knihovna nezaměřuje své aktivity pouze na své registrované čtenáře, ale plánovitě a systematicky oslovuje celou komunitu místa; své služby rozvíjí tak, aby mohla pružně reagovat na potřeby všech skupin lidí v místě.
• Komunitní knihovna poskytuje prostor pro aktivity jednotlivých skupin lidí a propojuje je s dalšími skupinami i jednotlivci v souladu s rozvojem komunity.
• Komunitní knihovna se podílí na společném životě místa, vyznačuje se bohatou spoluprácí s místními organizacemi a institucemi.  Svými aktivitami podporuje propojování veřejného a soukromého sektoru, rozvoj partnerství mezi organizacemi a představiteli veřejné správy, neziskovými organizacemi, podnikateli, občany.

Asi jste si všimli, že celé je to o podpoře pospolitého života a o přizpůsobování služeb knihovny skutečným potřebám místa. O knihovně jsme si zvykli mluvit jako o místu setkávání, ale komunitní knihovna není jen místo, kde se s dalšími lidmi náhodně potkáte nad knížkou, případně na besedě se spisovatelem. Zaklínadlem komunitní knihovny není kniha (která nesporně do knihovny patří a vždy patřit bude), ale lidé, lidé místní komunity a potřeby této komunity. Komunitní knihovna podporuje dobrá sousedství, splavnou komunikaci a spolupráci v místě. Právě podpora komunikace a rozvoj sociálního kapitálu je oblastí, ve které může komunitní knihovna výrazněji napomoci rozvoji lokální komunity.

Vhodné aktivity knihovny:

• otevřené kluby v knihovnách
• mezigenerační programy
• propojování skupin i jednotlivců společnou činností
• společné projekty
• společné (komunitní) plánování
• společné setkávání zainteresovaných nad konkrétním problémem místa
• neformální setkávání s veřejnou správou (případně s politiky) za účelem obousměrné komunikace

Komunitní působení knihovny není jen v úsilí o sbližování lidí žijících v místě, v posilování pozitivních mezilidských vztahů, ale současně v posilování vztahu k samotnému místu života komunity.  S využitím kontaktů s místními pamětníky a ve spolupráci s dalšími partnery v místě je knihovna vhodnou organizací k identifikování a oživování místních historických i kulturních zajímavostí.  Se zvyšováním zájmu lidí o místo, ve kterém žijí, pak vzrůstá i ochota starat se o toto místo.

Vhodné aktivity knihovny:

• seznamování s místními tradicemi i lidovými zvyky
• vytváření nových tradic
• bližší seznamování s místem (forem je ohromné množství, od netradičně pojatých výletů po místě i nejbližším okolí, přes objevování rodáků až po vymýšlení i dramatické zpracování příběhů spojených s místem; dobré je využívat různé hravé formy poznávání místa, např. questing)

Politologové soudí, že prolomit bariéru ostychu, předsudků a nechuti k jakékoliv veřejné aktivitě je zřejmě ten největší úkol, který má česká společnost před sebou. Po tom, co lidem denně média servírují, nemá už naprostá většina chuť aktivně se zapojovat do veřejného života. Dokud však proti této nechuti nebudou moci lidé postavit nějakou konkrétní zkušenost se zapojením do  veřejného života třeba na místní úrovni, bude stále vítězit dojem, že vše je špatné a nic nemá cenu dělat. Přitom nemusí jít o nic velikého. Jeden malý příklad: 30 let žiji na jednom pražském sídlišti, věřte, to prostředí právě k rozvoji pospolitého života nenabádá. V době, kdy byly moje děti malé a já s nimi trávila více času na sídlišti, snažila jsem se změnit naši sídlištní školu. Tenkrát se nám podařilo k realizaci této změny přizvat řadu dalších rodičů, získat ředitele školy a přivést sem i některé nové kantory. Uplynula léta, děti odrostly, život šel dál. Z toho, o co jsme tenkrát usilovali a co se nám do značné míry  podařilo – udělat našim dětem školu přátelštější a pro jejich další život užitečnější – zůstal i po letech pocit určité blízkosti s těmi, kteří se aktivit účastnili, a zážitek společného úsilí, které mělo výsledek. Ověřili jsme si, že když nám o něco jde, nemusíme hned složitě hledat pomoc zvenčí, že spousta věcí se dá řešit na místní úrovni. Jen je třeba začít řešení hledat. Aniž jsme to tenkrát tušili, vyzkoušeli jsme si základní kroky rozvoje komunity.

Nikdo už nepochybuje o tom, že různé formy neformálního vzdělávání do knihoven (především těch komunitních) patří. Včetně občanského vzdělávání. Jen nevěřím, že občanské vědomí lze rozvíjet přednáškami a výkladem. Výklad zde samozřejmě má také své místo, ale je potřebné ho doplnit prakticky získanou dovedností a pokud možno i vlastním zážitkem. Uvědomuji si, že my knihovníci nejsme pro předávání takových dovedností dostatečně vybaveni ze škol, ale něco se dá doplnit dalším vzděláváním. A pak je zde prostor pro partnerskou spolupráci s těmi nevládními organizacemi, které v uvedené oblasti již mají dostatek zkušeností. I o tom však komunitní knihovna je: máme-li fundovaně reagovat na potřeby místa, nemůžeme na to zůstat sami. Rozvíjení partnerství v místě je jednou z klíčových kvalit komunitní knihovny, stejně jako její neutralita a informační vybavení.

Koncept komunitní knihovny vznikl jako reakce na potřebu rozšiřovat služby knihoven tak, aby byly využitelné pro širší část obyvatel místa. Zároveň koncept odpovídá na společenskou poptávku po organizaci, která by v dané lokalitě mohla fungovat jako jakési komunitní centrum, tedy jako místo, které by bylo schopné aktivizovat lidi a kde by v neformálním a povzbuzujícím prostředí docházelo k přirozeným kontaktům lidí i k cílenému začleňování jedinců do širší vztahové struktury lokální komunity. Místo, které by reagovalo na potřeby lidí v místě a pomáhalo v rozhýbání komunitního života. Myslím, že řada příkladů již prokazuje, že knihovny jsou pro takovou funkci vhodné.