Cyklus OČI BRNA na přelomu roku 2015/2016

Prosinec – leden: Ludvík Kundera

… Básnění je, alespoň pro mne, radost i hoře, výtrysk i tiché „fabulování“, činnost zcela neplánovitá, nevypočitatelná, trvalé dobrodružství…

Básník, spisovatel, dramatik, překladatel a organizátor společenského života Ludvík Kundera (1920–2010) prožil své dětství v Brně. V roce 1929 se jeho rodina přestěhovala do Prahy, o tři roky později pak do Litoměřic. Okouzlen poezií a literaturou byl mladý Ludvík již na střední škole, kde se spolužákem Janem Zuskou vydávali třídní časopis. Roku 1938 nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po vpádu okupačních vojsk, propuštění otce z armády a následném stěhování rodiny do Brna, přešel na Masarykovu univerzitu. Když byly v roce 1939 vysoké školy uzavřeny, učil se drogistou na brněnské Běhounské ulici, z finančních důvodů přešel do inženýrské firmy a pak dva roky působil jako korespondent a mzdový účetní v továrně na nábytek v Rousínově.

V roce 1943 byl totálně nasazen ve Špandavě u Berlína jako pomocný dělník ve vojenském skladu. Prožitá válečná léta měla značný vliv na jeho dílo. Motiv války, leteckých náletů a pomíjivých lásek se objevuje ve sbírkách Laviny, Výhružný kompas, Hlavy a léta, Klínopisný lampář nebo Živly v nás (získala cenu Otakara Theera). Po válce Kundera ukončil vysokoškolská studia a pokračoval ve studiu doktorandském. Objektem jeho bádání se už tehdy stal František Halas. V roce 1946 nastoupil Kundera do redakce revue Blok, následně pracoval po boku Jana Skácela v kulturní rubrice Rovnosti, od roku 1953 v časopise Host do domu. Po dvou letech z redakce odešel a stal se nezávislým svobodným umělcem. Bez trvalého zaměstnání zůstal po dobu třinácti let.

Do roku 1970 vychází mj. Záznamy a promluvy, Letní kniha přání a stížností, Tolik cejchů, Fragment: ódy, sarkasmy, truchlení, novela Odjezd nebo antologie německého expresionismu Haló, zde vichr, vichřice!. Poezie psaná v sedmdesátých, pro básníka v nepříznivých, letech se dočkala vydání až po roce 1989: Napříč Fantomázií, Malé radosti, Ptaní, Ztráty a nálezy (sbírka doplněná obrazovou částí Kunderových výtvarných artefaktů) nebo sbírka Pády (vycházející z básníkova studia starých gramatik). Ludvík Kundera spolupracoval také výrazným způsobem s divadlem, rozhlasem i televizí.

Únor: Christian Friedrich d’Elvert

Brněnský historik, publicista, mecenáš a politik Christian d’Elvert se narodil 11. dubna 1803 v Brně jako prvorozený syn francouzských emigrantů. Po absolvování studia na brněnském a olomouckém gymnáziu zahájil studium práv na Karlově univerzitě v Praze, absolutorium ukončil na vídeňské univerzitě v roce 1826. Po návratu do Brna nastoupil na místo koncipisty zemského moravskoslezského gubernia a začal se jako představitel německé liberální strany politicky angažovat v brněnském veřejném životě. Stal se zakládajícím členem řady spolků i organizací, působil v řadě komisí zabývajících se regulací a úpravou města Brna nebo byl zvolen do obecního výboru Zemského hlavního města Brna, kde se podílel i na vzniku řady správních reforem.

V letech 1861–1864 a 1870–1876 byl zvolen starostou města Brna. V době jeho působení město vzkvétalo, zasloužil se o zpracování městského regulačního plánu, budování a opravy komunikací, vodovodní a kanalizační sítě, veřejného osvětlení, o stavbu škol a domovů pro sirotky, vybudování řady městských parků i zahájení provozu první koněspřežné dráhy v Brně. Po celý svůj život se Christian d’Elvert zabýval dějinami Moravy a stal se autorem řady monografií věnujících se např. dějinám města Brna, historii a kulturním dějinám Moravy a Slezska nebo dějinám jednotlivých řemesel a výrobních odvětví provozovaných na území Moravy a Slezska. Jeho díla jsou díky shromážděnému množství informací a zpracovanému materiálu cenná i v dnešní době.

Za své zásluhy v politickém i kulturním životě byl Christian d’Elvert již v roce 1861 jmenován čestným občanem města Brna a v roce 1863 povýšen do rytířského stavu. Christian d’Elvert zemřel 11. ledna 1896 v Brně a je pochován na Ústředním hřbitově města Brna.