Román o národním obrození v Olomouci

VŠETIČKA, František. Otevírání oken. Doslov Jiří Fiala. Olomouc: Memoria, 2015. 104 s. ISBN 978-80-85807-70-7.

Olomoucký literární vědec František Všetička (1932) se již před dvaceti lety začlenil mezi autory životopisné prózy. V roce 1995 vydal román o Jakubu Arbesovi nazvaný Před branami Omegy, po němž přišel s romány o Viktoru Dykovi (Daleký dům, 2001) a Františku Langerovi (Léta legionů, 2012). V těchto dílech však přiblížil ještě řadu dalších známých osobností. Ve zvýšené míře to platí také o jeho nové knize s názvem Otevírání oken, která představuje – řečeno slovy jejího podtitulu – „románový obraz národního obrození v moravském městě“.

Tímto městem je Olomouc, z jejíž kulturní historie Všetička vytěžil už dvoudílnou publikaci Olomouc literární (2002, 2014). Kniha Otevírání oken potvrzuje jeho zálibu v aliteračních názvech (viz například tituly Podoby prózy, Tektonika textu, Kroky Kalliopé, Možnosti Meleté, Garance grotesknosti, Celistvost celku či Hájemství haiku). Zachycuje období 1817–1848, tedy zhruba třicet obrozenských let – a má také třicet kapitol.

Vystupuje v ní několik významných historických osobností, například J. S. Presl, František Palacký, J. K. Chmelenský, A. V. Šembera či F. M. Klácel. Větší zastoupení zde však mají méně známé postavy. Patří k nim historik J. L. Knoll, kněží a zároveň literáti František Polášek a Tomáš Fryčaj, autor Múzy moravské J. H. A. Gallaš či zakladatel Moravského diplomatáře a současně původce listinných falz Antonín Boček, ale i představitel jazykového separatismu F. D. Trnka, básník Vincenc Furch nebo učitel stavovské akademie a přítel Boženy Němcové Jan Helcelet.

K těmto postavám lze přiřadit slovenského básníka Jána Hollého, sběratele moravského folkloru Matěje Mikšíčka, lékaře F. J. Mošnera či filozofa I. J. Hanuše. Figurují tu ovšem i postavy fiktivní. Zvláštní postavení zde má přízrak mnicha v hnědém hábitu, inspirovaný světcem Janem Kapistránským. Některé postavy se objevují v několika kapitolách (třeba profesor české řeči a literatury A. V. Šembera, Vincenc Furch nebo Jan Helcelet), jiné se vyskytují jenom jednou.

Všetička čtenáře zavádí do mnoha různých prostředí: na studentskou slavnost uspořádanou na Svatém Kopečku, do olomouckých ulic a kaváren, do školních poslucháren i do domácností svých postav. Evokuje olomoucké inscenace Klicperových her Rohovín Čtverrohý a Divotvorný klobouk, ba i slavnostní zahájení železničního spojení Olomouce s Prahou v roce 1845. Dějišti jeho románu jsou také Hranice na Moravě, Obřany u Brna a samotné Brno, v němž se v jedné kapitole setkává A. V. Šembera s F. M. Klácelem. Prostor Olomouce přesahuje i Helceletova cesta na Slovensko v roce 1843.

Všetička vytvořil vcelku přesvědčivý obraz uvedených let a pomyslného obrozenského otevírání oken, přičemž záslužně přiblížil jeho aktéry. Je nabíledni, že mnohá fakta vytěžil ze svého historického a literárněhistorického studia. Soupis pramenů neuvádí, pouze přiznává, že se velkou měrou inspiroval časopiseckým prozaickým cyklem Mořice Remeše, nazvaným Z kroniky prošlého věku (1946). Samozřejmě vzhledem k zvolenému žánru spojuje historickou skutečnost s fikcí (například Furchův výlet s J. K. Chmelenským, při němž jeho účastníci vedou polemickou diskusi o Máchovu Máji, je smyšlený; jak známo, Chmelenský toto dílo přijal negativně). To je specifikum biografické prózy i její úskalí, kvůli němuž ji kupříkladu F. X. Šalda zcela odmítal. Z tohoto hlediska je nutno ocenit zasvěcený doslov historika Jiřího Fialy, osvětlující „české obrozování města Olomouce“.