Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
Duha ISSN 0862-1985 (Print)
Duha ISSN 1804-4255 (Online)
Podpořil
Informační profesionál a knihovník má nejen přirozenou, ale i nezbytnou potřebu se vzdělávat. Vzdělávání formální i neformální je ovlivněno aspekty moderní ekonomiky spojené v současnosti s informačními technologiemi a zrychlenou komunikací informačního obsahu.
„Budoucnost není již tím, čím bývala.“
Paul Valéry (1871-1945)
Budoucnost v přípravě informačních profesionálů a knihovníků je jistá a perspektivní, ale i ne úplně snadno předvídatelná, v jakých dimenzích a směrech se bude rozvíjet. Důvodem je měnící se svět informační společnosti a její působení na člověka coby uživatele, ale i informačního profesionála, jehož role sice zůstává v mnoha klasických podobách, ale zároveň se mění, jak přicházejí zejména nové technologie a jak se mění např. informační průmysl s celou řadou produktů informačního obsahu (např. nakladatelství a vydavatelství přicházejí s celou řadou nových produktů, které mění informační chování koncového uživatele i informace zprostředkujících a paměťových institucí). V něčem bude vzdělávání informačních pracovníků celkem tradiční a bude odpovídat současným představám, někde se posune do oblastí, které lze zatím jen tušit.
Vzdělávání v oboru informační studií a knihovnictví bude pokračovat jistě v podobě středních a vysokých škol (v České republice, zde je tradice středních škol oborově zaměřených mnoholetá), nebo na úrovni vysokoškolských programů (ve světě) asi tak, jak tomu bývalo dosud. Zároveň bude ještě více existovat tlak na profesní vzdělávání, které však bude muset najít i nové motivační nástroje. Profesní vzdělávání totiž bude oslovovat lidi, kteří se často svým profesním zařazením ocitli v knihovnicko-informační profesi, ale nemají ani motivaci ani potřebu absolvovat např. vysokoškolské vzdělání knihovnicko-informačního zaměření. Očekávané standardizace v personální práci mohou ovlivnit potřebu doplnit si např. vysokoškolské vzdělání v oblasti informačních studií a knihovnictví. Navíc profesní vzdělávání mimo vysoké školy je zákonitě spojeno více s praxí a o tu např. knihovnám i firmám jde, přestože se rádi pouští i do výzkumných témat. Některé knihovny nebo jim podobné informační instituce mají k tomu i dobré předpoklady.
V současnosti se některé vysokoškolské instituce chtějí orientovat spíše na výzkumná témata, což je jistě záslužné a potřebné, zároveň ovšem nemusí dobře pochopit pracovní trh, který se také modernizuje a mění, ale „klasické“ výzkumné výstupy často nepotřebuje, neboť jsou někdy odtrženy od života, kterým knihovnicko-informační instituce žijí, anebo jsou často dělány i „výzkumy pro výzkumy“ a manažeři vysokoškolských institucí se bojí proti těmto trendům ozvat. Je to realitou i v současném přerozdělování finančních prostředků. Jistě by se dalo více vykonat v tzv. smluvním výzkumu, ale je otázkou, jestli české prostředí má proto v současnosti vhodné podmínky a zda toto není doména více exaktně orientovaných škol (např. technických univerzit). Témat základního výzkumu je v oboru informačních studií a knihovnictví málo a aplikovaný výzkum je také spíše doplňkový než klíčový pro běžné knihovnicko-informační instituce. Technologie a trendy v informační vědě a knihovnictví jsou v naprosté míře přebírány a není pravděpodobné, že by některé technologické platformy z České republiky proudily do světa, spíše budou ze světa informačního průmyslu postupně absorbovány do našich podmínek a jim přizpůsobeny. To není vždy negativní záležitost, ale realitou malé ekonomiky. České knihovnicko-informační instituce budou do budoucna závislé na technologických novinkách přicházejících ze zahraničí, což ale znamená také pokračující rozvoj knihovnicko-informační sféry. Zkušenost s profesním vzděláváním ze strany knihovnicko-informačních institucí má v České republice velkou tradici a je podporováno nejen systémově a z rozpočtu těchto institucí, ale zároveň celou řadou grantových programů (za všechny lze zmínit např. VISK5).
Již teď se dá objevovat celá řada profesí, které budou potřebovat poměrně široké a odborně zaměřené vzdělávání a personální restrukturalizaci. Příkladem může být profese tzv. data librarian neboli informačního specialisty – knihovníka, který bude umět pracovat s digitálními fondy např. velkých dat nebo rozsáhlých datových souborů z výzkumných aktivit. Elektronický svět si vyžádá i specialisty na dlouhodobé uchování dat, správce digitálních knihoven a archívů. Takové profese typu data librarian se vytvoří zřejmě při velkých výzkumných centrech a ve větších paměťových institucích. Další profese a další formy vzdělávání vzniknou pro další online služby knihoven a informačních institucí. Celkem nezáleží ani na faktu, jestli uživatel bude více samostatný v informační obsluze, anebo bude více závislý na informačním profesionálovi, např. knihovníkovi. To jsou faktory, které jen mírně (polemické vyjádření) ovlivní profesi, přestože se zdá, že by to mohlo být podstatně více, rozhodně informačního profesionála z pracovního trhu nevytlačí. Uživatel bude jistě částečně samostatný v přístupu k elektronickým informačním zdrojům, ale znalost prostředí těchto zdrojů včetně rešeršních metod bude stejně nutná a navíc obohacena rolí učícího knihovníka (teaching librarian). Informační profesionál, např. knihovník, bude nadále potřeba, ale pochopitelně se zvýší tlak na jeho znalosti a dovednosti. Informační pracovníci jsou již nyní vtaženi do divokých vod informačního vzdělávání, které je pozitivním směrem náplně našich knihovnicko-informačních institucí. Uživatel i informační profesionál totiž projdou informačním vzděláváním, a to každý po své linii, a budou se zároveň v přístupech k tomuto informačnímu vzdělávání lišit i prolínat. Cílem i možná didakticky.
Kde lze hledat kořeny současných změn v informační společnosti a v ekonomice, která má i značný tzv. informační (také lze chápat digitální) základ? Informační společnost současnosti je ovlivněna nejen počítačovou technologií a informačními systémy různého druhu a užití, ale informační a počítačové aspekty moderní společnosti se přenesly i do ekonomiky, která má již řadu let nepopiratelný tzv. informační základ. O významu informací v ekonomických teoriích zase svědčí spojení pojmu informace a ekonomika. V roce 2001 získali za svůj přínos k analýze trhů s asymetrickými informacemi [SOJKA, 2002] prestižní „Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela" (označovanou jako Nobelova cena za ekonomii) tři významní američtí ekonomové: George Arthur Akerlof, Michael Andrew Spence a Joseph Eugene Stiglitz. Tito autoři jsou často spojováni pak s oblastí zvanou informační ekonomie, resp. také odvozeně informační ekonomika.
Od konce 80. let a zejména v první polovině 90.let se začíná používat pojem digitální ekonomika a s ním se negativně doplňující pojem digitální rozdělení (digital divide), možno dát do širší souvislosti a terminologicky upravit – informační rozdělení. Svět je také rozdělen i jinak, než byl rozdělen dříve (např. na Západ – Východ nebo Sever – Jih) a to na dvě části:
Digitální rozdělení nemusí být chápáno jen jako rozdělení mezi národy a zeměmi, ale i uvnitř určitého státu nebo společenských skupin. „Pojem vyjadřující skutečnost, že svět je rozdělen na lidi, kteří mají přístup či možnost používat moderní informační technologie včetně globálních informačních sítí (telefon, televizi anebo internet), a lidi, kteří tento přístup či možnost nemají. Digitální rozdělení existuje například mezi obyvateli měst a venkovských oblastí, mezi lidmi s vyšším a nižším vzděláním, mezi různými ekonomickými třídami nebo mezi obyvateli různých zemí a částí světa.“ [TDKIV]
Digitální rozdělení nemusí působit jen v rámci zemí či regionů světa, ale i v rámci komunit jedné společnosti, jedné společenské skupiny, např. rozdělení studentů [WAYCOTT, 2010, s. 1202-1211], na ty, kteří přirozeně využívají informačních dovedností v procesu vzdělávání, a ty, kteří nejsou sžiti s využíváním informačních a digitálních nástrojů. Svým způsobem přístup k informacím a používání informačních a komunikačních technologií se stává konkurenční výhodou, a to i ve zdánlivě neziskově orientované sféře, např. ve vzdělávacím procesu. Používání informačních a počítačových nástrojů při percepci informací a znalostí může tento proces nejen zrychlovat, ale i činit tento proces efektivnějším a úplnějším. Zároveň nejsou dosud provedeny uspokojivé dlouhodobé studie, jak moderní informační technologie se všemi vymoženostmi údajně podporující lepší percepci informací a jsou opravdu účinné a zda nedochází z hlediska dlouhodobého naopak k destrukčním účinkům na naše kognitivní schopnosti. Na větší studie je třeba si ještě počkat, i když jistě leccos lze předvídat aspoň vyslovenými hypotézami.
Současné poměry ve vědě, ale i v běžném životě můžeme vystihnout procesem kvantitativního nárůstu informací (populárně chápáno někdy jako informační exploze nebo informační krize). Schopnost pracovat s informacemi patří mezi základní předpoklady naplnění gramotnosti, dnes nazývané komplexněji funkční gramotností. Funkční gramotnost je možno pracovně definovat např. podle J. TRUNEČKA [2000, s.11] „ ... jako aktivní schopnost práce s informacemi“. Řetězec - vyhledávat, třídit, znovu dohledávat, kombinovat - vrcholí vytvořením vlastního názoru, který je nutno obhájit. Důraz se klade na vlastní orientaci v mnohdy nepřehledné a složité množině informací...“ To lze shrnout spolu s využitím jiných názorů do tvrzení, že funkční gramotnost je aktivní schopnost pracovat s informacemi ve stávajících mediálních podobách, informace vyhledávat a dále zpracovávat nejlépe za účelem jejich transformace do znalostí.
S informační společností a jejím rozvojem souvisí 12 témat, kterými se zabývá americký autor a editor v dané oblasti D. TAPSCOTT, i když dále uvedená témata vztahuje původně pouze k digitální ekonomice [1999, s.43-72], jsou také aktuální k celé informační společnosti a je možno v nich spatřovat rozhraní i se subjekty informačního sektoru včetně nejvýznamnějších hráčů, mezi které patří i knihovny. Témata, která sice byla vymezena před více než patnácti lety, jsou však nadčasová a jejich případný podrobnější rozbor ukazuje, jak knihovny coby informační instituce jsou a budou i nadále klíčové.
Mezi tato témata patří:
Dopad proměn informační společnosti v kontextu těchto uvedených témat mají vliv nejen na uživatele informací, ale také na informační a knihovnické instituce, profese a knihovnicko-informační procesy. Změny, které informační technologie a komunikační prostředky způsobují ve společnosti a zejména v hospodářské sféře, citelně zasahují člověka a jeho systém vzdělávání, a to včetně vzdělávání informačních profesionálů a knihovníků.
Kvalifikace a vzdělání, resp. jeho neustálá kontinuita, je základem osobnosti moderního informačního profesionála a knihovníka. Zavádějí se technologie na podporu sdílení vědomostí, a znalostní systémy jsou nápomocny procesu vzdělávání. Ztrácí se odstup mezi uživatelem a informačním pracovníkem coby zprostředkovatelem, a to vyžaduje změnu náplně profese informačního pracovníka, které lze dosáhnout pouze investicí do vzdělávání, a to do jeho formálních i neformálních forem a složek. Pojem učící se organizace (learning organization) má rovněž hodnotný a inspirační obsah pro informační subjekty. Vytváří se nové profese informačních profesionálů spojených s jednotlivými etapami informační činnosti a s informačními technologiemi. Je proto nutné s prostředky umožňujícími komunikaci proniknout do systému vzdělávání, výuky a výchovy [ADAM; AWERBUCH; SLONIM, 1997, s.115-121].
Podíl knihoven a studijních informačních center na vzdělávání uživatelů je spojen také s konceptem tzv. učícího (se) knihovníka (learning librarian, teaching librarian). Tyto koncepty jsou podporovány rozvojem konceptu webu 2.0, také je možno srovnat v knihovnictví s uplatňováním vizí konceptu library 2.0 a dále využíváním sociálních sítí pro lepší navázání vztahu s uživatelem a čtenářem, a také oslovení nejen mladší generace, ale i těch, kteří jsou obdivovateli těchto novinek komunikace. Digitalizace zásadně ovlivnila a bude ovlivňovat celou společnost, ale zejména svět informačních systémů a digitálních knihoven - od procesu tvorby dokumentů, elektronického publikování až po procesy vyhledávání informací koncovým uživatelem a šíření informací. Knihovny ve světě i u nás mají velmi dobré zkušenosti s digitalizačními projekty, které se již úspěšně realizovaly a realizují. Přechod od analogově orientovaných systémů k digitálním systémům a nezadržitelně nastupující trend digitalizace je zřejmý a ovlivňuje zásadně proces vzdělávání a přípravu budoucích profesionálů.
Distribuované zdroje, propojení technologií a komunikačních prostředků jsou charakteristické rysy virtualizačního procesu, které se do vzdělávacích postupů dostávají. Přestože pedagogické obory leží celkem stranou informačních studií a knihovnictví, přístup těchto témat do praktického vzdělávání je nepopiratelný. Pedagogická informatika (educational informatics) ovlivňuje tedy i metody nejen přípravy informačních profesionálů, ale i cesty vyškolování uživatelů a čtenářů knihovnicko-informačních služeb. Internet, jeho sdílený webový prostor, síťové nakládání s daty, informacemi a znalostmi jsou v tomto smyslu akceptovanou realitou, a také předmětem zkoumání informační vědy a v praktické realizaci jeho aplikační disciplíny – knihovnictví. Hierarchické struktury nejsou a nemusí být již dominantní (síťové struktury převažují a jsou v tuto chvíli moderní a zdá se, že i perspektivní). Je důležité, aby jednotlivé molekularizované objekty v informačních službách byly kompatibilní, propojitelné, schopné spolupráce i samostatného působení. Některé informační instituce v podstatě jsou typickými představiteli molekulárních jednotek již dlouho. Jejich síťový charakter z doby dřívější jim dává zkušenosti a konkurenční výhodu před jinými informačními subjekty na informačním trhu. Internetové technologie současnosti podporují tento trend. Knihovny velmi dobře zvládají tento směr a nejsou jím ani zaskočeny.
Síťové prostředí charakterizuje dnešní informační svět a ovlivňuje i vzdělávání a jeho didaktiku. Asi nejznámějším propojovatelem jsou služby a prostředí internetu. Jedna z rolí je role učícího informačního specialisty, učícího knihovníka (teaching librarian). Podporuje se tvořivost (lidský faktor) a cení se duševní vlastnictví. Knihovny zde opět hrají významnou zprostředkovatelskou a kurátorskou roli a důraz na tvořivost je podporována nejen ze strany knihovníků k uživatelům a čtenářům, ale i informační profesionálové jsou v dané oblasti vzděláváni a učí se, jak pracovat s tvořivostí vlastní i čtenářů a uživatelů. Technologie umožňují okamžité získání (vyhledání) informací, jejich šíření a publikování. Zásadně se prosazují interaktivní a dialogové (online) technologie, sdílení informací v reálném čase. Jako se zkracují životní cykly produktů, zkracují se i cykly životnosti (stárnutí) informací. Dialogová komunikace s informačními systémy se stává běžnou pro všechny generace uživatelů. Využívání online systémů není na začátku 21. století již otázka věku/stáří člověka, ale je to otázka přístupu k řešení informačních potřeb. Bezprostřednost se projeví např. i při studiu nebo čtení tištěných nebo elektronických dokumentů, didaktika se zrychluje a je spojena tak s technologickými prostředky. Důsledky ještě budou zkoumány, zatím neexistují přesvědčivé studie, že takové procesy jsou žádoucí i pro 21. století, aniž by byla zpochybňována jejich role v současné společnosti.
Vzniká rozpor mezi vzdělanými informačními pracovníky a uživateli schopnými zvládat úskalí i výhody informační společnosti a zbývajícím světem. Existují lidé s přístupem k „informační dálnici“ a bez této možnosti, a to i na počátku 21. století. Tento fakt má sociální a psychologické důsledky, může mít ekonomické důsledky pro jednotlivce nebo i pro celé sociální skupiny (např. senioři, lidé s poruchami učení). Například přístup k internetu je velmi důležitým faktorem vyspělosti společnosti, přestože nelze internet zjednodušeně ztotožňovat se vzdělaností, ale ukazuje to na řadu bariér v rámci digitálního rozdělení [za všechny např. ROBISON; CRENSHAW, 2010]. Jedna z významných rolí, kde informační profesionál je a bude vzděláván, je koncept a trend / koncept tzv. komunitního knihovnictví. Komunitní role (funkce) knihoven nabývá na významu a je spojována i s procesy vzdělávání, a to nejen ve směru k uživatelské obci, ale k samotným informačním profesionálům, kteří se budou v této oblasti vzdělávat v širším kontextu i v řadě dovedností s tímto konceptem spojenými. Vzdělávání přes své systémové dlouhodobé trendy má i své značné proměnlivé trendy a bude ovlivněno celou řadou nejen technologických nebo ekonomických aspektů, ale i např. sociálním a mezinárodním vývojem velkých společenských uskupení, potažmo je možno říci lidstva. Například přesuny obyvatelstva, novodobé stěhování národů z nejrůznějších příčin, přinese velké výzvy pro role knihoven včetně komunitních funkcí spojených se vzděláváním ve společnosti. Moderní stát se bude o knihovny nejen rád opírat, ale bude i muset knihovny podporovat.
Určitě lze tedy konstatovat, že vzdělávání informačních profesionálů musí být podporováno nejen ze strany řízení této sféry v České republice, ale dále musí být v mezinárodním kontextu, mělo by využívat také poznatků moderní pedagogiky, být vyhodnocováno z hlediska zpětné vazby a i trochu nestandardně lze prohlásit, že by mělo být náročné, ale zároveň laskavé a respektující odlišnosti informačních profesionálů, neboť jaká je rozmanitost uživatelů, taková je rozmanitost povah a schopností informačních profesionálů a knihovníků. Směry vzdělávání tedy musí uplatňovat jistou synergii, ale zároveň být svobodné pro informační profesionály. Vzdělaný informační profesionál, ať už formálními způsoby a složkami vzdělávací soustavy, tak i neformálními je nutností pro budoucnost profese a oboru. Velký důraz se bude klást rovněž nejen na startovní profesní vzdělávání, ale na jeho celoživotní charakter. Všechny trendy informační ekonomiky a informační společnosti nakonec zatraktivní profesi informačního profesionála a knihovníka, přestože nemusí jít o ekonomicky silnou profesi, tj. tito lidé mohou být méně placeni než v jiných sektorech. Pracovní trh lze předpokládat poměrně stabilní, přestože nemůžeme říci, že by byl decimován úspornými potřebami státu. Moderní stát nemá až tak mnoho efektivních možností, jako jsou školství a síť knihovnicko-informačních institucí, kterými by dodržoval svobodný a demokratický přístup k informacím a vzdělání, také snižoval případné se rozevírající nůžky sociálního nebo ekonomického charakteru, které v minulosti vedly i k destrukčním procesům v dějinách lidstva. Informační profesionál a knihovník bude muset zase vracet tuto relativní stabilitu ve formě vysokých profesionálních informačních služeb společnosti a uživatelům. Jeho vzdělání a vzdělávání se stane přirozeně vyžadované. V dohledné době se nedá konstatovat, že by se moderní svobodná společnost bez profese informačního profesionála a knihovníka obešla.
Příspěvek ve své podstatě odpovídá pojetí příspěvku, který byl přednesen na semináři Knihovna pro všechny konaného ve dnech 12.-13.5.2015 v Havířově [PAPÍK, 2015] a na základě požádání redakce časopisu Duha upraven a doplněn o nové představy a kontexty a převeden do článku pro tento časopis.
Použitá literatura:
ADAM, N.; AWERBUCH, B.; SLOMIN, J. Globalizing business, education, culture through the Internet. Communications of the ACM. 1997, vol. 40, no. 2, s. 115-121. ISSN 0001-0782.
MICHEL, J. Education and training of information professionals in France. Libri. 1990, vol. 40, no. 2, s. 135-152. ISSN 0024-2667.
O’LEARY, M. The information broker : a modern profile. Online. 1987, vol. 11, no. 6, s. 24-30. ISSN 0146-5422.
PAPÍK, Richard. Vize moderní knihovny a informační profese na začátku 21. století. In Národní technická knihovna : stavba nové knihovny v areálu vysokých škol technických v Praze 6-Dejvicích. Praha : Státní technická knihovna, 2001, s. 25-26. ISBN 80-86504-02-6.
PAPÍK, Richard. Strategie vyhledávání informací a elektronické informační zdroje. 1. vyd. Praha : Velryba, 2011. 192 s. ISBN 978-80-85860-22-1.
PAPÍK, Richard. Příprava budoucích informačních profesionálů. In: ŠEDÁ, Marie (ed.). Knihovna pro všechny: Sborník ze semináře konaného ve dnech 12.-13. 5. v Městské knihovně Havířov. 1. Ostrava: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, 2015, s. 82-88. ISBN 978-80-7054-220-0.
ROBISON, Kristopher; CRENSHAW, Edward. Reevaluating the global digital divide : socio-demographic and conflict barriers to the internet revolution. Sociological Inquiry. 2010, vol. 80, no. 1, s. 34-62. Dostupný také z WWW: <http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=47657151&site=ehost-live>. ISSN 0038-0245.
SOJKA, Milan. Asymetrické informace a jejich důsledky pro metodologii ekonomie. In CEP : centrum pro ekonomiku a politiku [online]. Praha : Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002 [cit. 2015-09-22]. Dostupný z WWW: <http://www.cepin.cz/cze/prednaska.php?ID=241>.
TAPSCOTT, D.; LOWY, A.; TICOLL, D. Blueprint to the digital economy : creating wealth in the era of e-business. New York : McGraw Hill, 1998. xxi, 410 s. ISBN 0070633495.
TAPSCOTT, D. Digitální ekonomika : naděje a hrozby věku informační společnosti. Brno : Computer Press, 1999. xviii, 350 s. ISBN 80-7226-176-2.
TDKIV : česká terminologická databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy (báze KTD). In Národní knihovna České republiky [online]. Praha : Národní knihovna, aktual. 21.9.2009 [cit. 2015-09-22]. Dostupný z WWW: <http://tdkiv.nkp.cz>
TRUNEČEK, J. Společnost znalostí je za dveřmi. Mladá fronta Dnes. 2000, roč. 11, č. 19.2., s. 11. ISSN 1210-1168.
TUFTE, E. The user interface: the point of competition. Bulletin of the American Society for Information Science. 1992, vol. 18, no. 5, s. 15-17. ISSN 0095-4403.
WAYCOTT, Jenny; BENNETT, Sue; KENNEDY, Gregor; DALGARNO, Barney; GRAY, Kathleen. Digital divides? Student and staff perceptions of information and communication technologies. Computers & Education. 2010, vol. 54, no. 4, s. 1202-1211. Dostupný také z WWW : <http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=48402084&site=ehost-live>. ISSN 0360-1315.
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.