Studovat knihovnictví v ČR se dá na třech univerzitách

Kvalitní vysokoškolské vzdělávání je klíčovým zdrojem pro budoucí rozvoj konkurenceschopnosti a prosperity států. Vzdělávání by tedy mělo být velkou prioritou. Je tomu skutečně tak? Česko vykazuje v porovnání s jinými vyspělými zeměmi nízký podíl vysokoškoláků. Vysokoškolské vzdělání má asi pětina obyvatel mezi 25 a 64 lety, na počátku tisíciletí to byla desetina. Počet studentů se v minulých letech proto zvyšoval. Zatímco před patnácti lety vysoké školy přijaly 35 tisíc posluchačů a posluchaček, loni už 65 tisíc.

Fungování vysokých škol se patrně změní. Schválená novela vysokoškolského zákona zavádí největší změny v oblasti udělování akreditací. Školy získají větší autonomii, ale také odpovědnost. Ty dobře hodnocené si budou jednotlivé obory akreditovat samy. Postup při jmenování profesorů se nemění, pravomoc zůstane prezidentovi. Současná novela se považuje za kompromis mezi univerzitami a politiky. Vznikala pět let, přes funkční období několika ministrů. Přestože měla být nekonfliktní, jen ve sněmovně se projednávala přes rok. Uvidíme, co novela přinese do praxe vysokých škol a zda přispěje ke zlepšování kvality výuky. (Zdroj: http://domaci.ihned.cz/)

Každé studium je zaměřeno trochu jinak

Studijní program Informační studia a knihovnictví lze studovat na třech českých univerzitách – v Praze, Brně a Opavě. Každé studium je zaměřeno trochu jinak. Možná někteří nechápou, čím se vlastně toto studium zabývá a jakou profesi absolvent získá. Jak už název napovídá, jde o studium práce s informacemi všeho druhu a o studium knihovnictví – získávání, zpracovávání, zprostředkovávání a uchovávání knihovního fondu, ať už klasického nebo elektronického. Knihovna je především veřejná služba, a i o tom je studium. Absolvent tedy získá profesi knihovník a informační pracovník, ale uplatnění je velmi široké. Může být bibliografem, edičním pracovníkem, tiskovým mluvčím, manažerem knihovny, informačním konzultantem, rešeršérem, poradcem pro CŽV atd. Záleží na něm, co si vybere a čemu se chce profesně věnovat. Řada absolventů pracuje i v komerční sféře, kde je potřebná znalost práce s informacemi. „Knihovny i v dnešní době hrají důležitou roli v životech lidí. Pomáhají jim uspokojovat jejich informační potřeby a orientovat se v množství informací.“(Zdroj: https://kisk.phil.muni.cz/cs)

V Praze se dá studovat bakalářský studijní program v oboru Informační studia a knihovnictví, je zaměřen na teoretické i praktické základy informační vědy. Absolventi mají možnost pokračovat v navazujícím magisterském studijním programu v oboru Informační studia a knihovnictví, který má tyto čtyři specializace: informační, knihovědnou, knihovnickou a nová média. Cílem magisterského studijního programu je zajistit pro vzrůstající potřeby celospolečensky rozvinutého pracovního trhu v oblasti koncepce, tvorby a využívání informačních systémů a služeb včetně knihovnických vysoce kvalifikované informační specialisty, schopné věcně řídit a podílet se na odborné práci v jednotlivých článcích společenského informačního komunikačního cyklu od sběru po výstupní zpracování a šíření dat a informací. Univerzita Karlova v Praze je zatím jediná, která nabízí doktorské studium v prezenční i kombinované formě. Zájem o doktorské studium je velký, řada knihovníků využila i možnost studovat doktorské studium na Slovensku, a to na Univerzitě Komenského v Bratislavě a na Žilinské univerzitě v Žilině. Habilitační řízení je zatím možné realizovat jen v zahraničí. 

Rovněž v Brně je možné studovat bakalářský i magisterský studijní program v oboru Informační studia a knihovnictví. Cílem bakalářského studia je naučit studenty vyhledávat, organizovat a zprostředkovávat informace uživatelům. Absolventi KISKu tyto dovednosti využívají dennodenně v knihovnách, informačních centrech, coby informační profesionálové. Navazující magisterský studijní program se dělí na tyto tři specializace:

• design informačních služeb – profilace je zaměřena na základní principy řízení inovací a pochopení procesu návrhu informačních služeb, velký důraz se klade na využití technologií a digitální služby;
• informační a datový management – profilace klade zvýšený důraz na problematiku data managementu a data science, čímž se odlišuje od jiných podobných oborů;
•  technologie ve vzdělání – cílem této profilace je vychovávat lídry v oblasti vzdělávání, kteří disponují hlubokými znalostmi a praktickými dovednostmi v oblasti technologií, informační vědy a edukačních věd. Na KISKu se studují vztahy mezi člověkem, informacemi a technologiemi v kontextu znalostní společnosti.

V Opavě na Ústavu bohemistiky a knihovnictví se dá studovat bakalářský studijní program v oborech Knihovnictví a Knihovnictví v kombinaci s jiným oborem a magisterský studijní program v oboru Knihovnictví se zaměřením na veřejné knihovny komunitního typu. Bakalářský studijní program zahrnuje poznatky potřebné k doplňování, zpracování a organizaci knihovního fondu, dále teoretické a praktické znalosti a dovednosti potřebné k poskytování knihovnických a informačních služeb s důrazem na služby elektronické. Výuka je doplněna předměty humanitního zaměření dle vlastního výběru. Navazující magisterské studium věnuje pozornost remediaci a mediamatice a klade důraz na aktivní práci s informacemi v digitální podobě. Při tvorbě kurikula jsme zohlednili zejména trend komunitní společnosti. Celá řada knihoven u nás po zahraničním vzoru implementuje do svých činností komunitní aktivity, reagují tak na společenské změny. Knihovny se vrací ke své podstatě a aktivněji se věnují rozvoji a podpoře čtenářství, informační gramotnosti a v tomto směru byla akreditace připravována.

V Opavě na Ústavu informatiky se dá studovat bakalářský studijní program v oboru Informační studia se zaměřením na knihovnictví a navazující magisterský studijní program v oboru Informační a knihovnická studia. Obory se zaměřují na zvládnutí teoretických základů informační vědy a knihovnictví, informačního managementu, informačních technologií, organizace poznání, vyhledávání informací a komplexní informační podporu uživatele.

Tabulka č. 1) přehled univerzit, kde se dá studovat knihovnictví – dnes SP Informační studia a knihovnictví (Zdroj: autorka příspěvku)

Pedagog by měl naučit studenta učit se. K tomu musí sám: změnit své myšlení, lépe poznat svého studenta, přehodnotit vzdělávací cíle, změnit rovnováhu vztahu. Učitel má být průvodcem vzdělávacím procesem. Strategií Slezské univerzity v Opavě je výuka zaměřená na studenta (tzv. learner-centered approach).

Individuální přístup ke studentům by měl začít už na základních školách. Studenty dnes neohromíme frontální přednáškou, která je staví do role pasivního diváka. Většinou zpracují seminární práci a u zkoušky, která bývá mnohdy formou písemného testu, se příliš neprojeví. Studenti očekávají jiný způsob výuky. Chtějí se zapojit, plnit reálné úkoly a vědět, zda pracují výborně nebo průměrně. Nemají správnou zpětnou vazbu. Mají pocit, že studium na vysoké škole je o nich, ale bez nich. Na vysokých školách se objevují studenti nadprůměrně nadaní (talent – nadání + neomezený přístup k informacím) nebo naopak podprůměrní. Demografický pokles studentů a financování zohledněné počtem studentů obecně vedou ke snižování požadavků na studenty. Pedagog má tendenci se podřídit průměrným až podprůměrným studentům. Ukazuje se, že zaměření výuky na studenta – individuální přístup ke studentům – by mohlo být řešením, jak výuku na vysokých školách zkvalitnit a jak studenta více zapojit do celého vzdělávacího procesu. Větší propojení praxe s teorií by studenti, ale i zaměstnavatelé uvítali. Studenty je potřeba nejen vzdělat, ale též připravit na praktický život, aby uspěli nejen v práci, ale i v osobním životě.

Touto problematikou se zabývají i základní školy. Např. Jan Korda, ředitel Smysluplné základní školy na Lyčkově náměstí v Praze tvrdí, že děti potřebují zažívat úspěch, a tudíž jim prospěje, když budou mít vzdělávání více diferencované. Hovoří o mapách učebního pokroku jako o nástroji pro individualizaci vzdělávání. Každé dítě je osobnost, která vyžaduje zcela specifický přístup. Není tedy správné mít jednotné hodnotící kritérium pro všechny. Mapy učebního pokroku stanoví pro žáky různé cíle (jde vlastně o rozdílné cílování) při studiu konkrétních předmětů. Některý žák splní maximum cílů, jiný minimum apod. Mapy učebního pokroku se vytvářejí na konkrétní předměty a záleží na učiteli, jak se k individuální výuce žáků postaví – učitel se stává průvodcem vzděláváním. Žáci přemýšlejí, jak se učivo naučí, aby ho doopravdy uměli. Tento způsob práce převádí odpovědnost učení na děti samotné. Mapa je výhodná na rozvoj dovednosti učit se, podle Jana Kordy je to nejdůležitější dovednost, kterou by měly vzdělávací instituce dětem předat.[1]

Jakou roli by mohly univerzity hrát v celoživotním vzdělávání knihovníků?    

Kvalitativním šetřením[2] mezi zaměstnavateli (ředitelé a vedoucí knihoven) jsme zjistili, že nejsou zajedno, zda má mít knihovník vysokoškolské vzdělání. Případně, že má mít vysokoškolské vzdělání jen pro konkrétní pracovní pozice (ředitel, vedoucí, katalogizátor, metodik, akviziční pracovní, referenční a rešeršní pracovník apod.). Uvítali by, kdyby s nimi vysoké školy diskutovaly o kurikulu a zejména o praxi studentů. Většinou se domnívají, že absolventi nejsou dobře připraveni pro práci v knihovně. Velkou výzvou je pro univerzity skutečnost, že o další vzdělávání zaměstnanců mají zaměstnavatelé velký zájem. Mají zájem zejména o postgraduální studium, o eLearningové kurzy kombinované s kontaktní výukou, o blokové veřejně přístupné přednášky a o speciální kurzy (např. rešeršní služby ad.). Řada knihovníků si dálkově doplňuje vysokoškolské vzdělání, což se knihovnám vrací. Dobře si uvědomují, co by pomohlo zvýšit prestiž knihovnické profese.

Citujeme: „Aby se zaměstnavatelé (ředitelé knihoven) chovali tak, že knihovnická profese existuje. Zaměstnávání  neknihovníků jen proto, že jsou „šikovní“, profesi degraduje. Kdyby se uzákonilo (jako ve školství), že v knihovnách nemůže pracovat každý, ale jen odborník s patřičným vysokoškolským knihovnickým vzděláním. Velmi by to pozvedlo úroveň knihovnictví a tím i image knihovnické profese. Zatím to vypadá, že v knihovně může pracovat každý (mnohdy i bez maturity, s jiným vystudovaným oborem apod.), a to poškozuje všechny ostatní profesionální knihovníky.“

K samotné výuce poznamenali, že by uvítali předměty z psychologie, pedagogiky, čtenářství, z literatury a zejména předměty zaměřené na komunikaci s uživateli. Polovina zaměstnavatelů se domnívá, že bychom se měli ve výuce držet klasického knihovnictví a nevymýšlet inovace, a druhá polovina si myslí, že inovovat výuku je nevyhnutelné. Univerzity by se měly aktivně podílet na koncepci celoživotního vzdělávání knihovníků, zaměstnavatelé to očekávají.

Závěrem

Pokud chceme, aby se knihovnictví stalo vědním oborem (Bibliothekswissenschaft), měli bychom trvat na vysokoškolském vzdělání knihovníků. Prozatím by stačilo, kdyby nejméně polovina systemizovaných míst v knihovně byla obsazena zaměstnanci s vysokoškolským knihovnickým vzděláním. Prestiži knihovnické profese by mimo jiné pomohlo, kdyby na univerzitách knihovnictví vyučovalo více docentů a profesorů. Až se knihovnická komunita shodne na otázkách kolem vzdělávání, bude lehké hledat správné odpovědi.

„Knihovníci se buď musí chopit nového světa metadat a ovládnout jej, nebo jím budou smeteni.“(Andrew Hardie)

Literatura

[1] ŠTEFFLOVÁ, Jaroslava. Co se skrývá za mapou učebního pokroku. Učitelské noviny, roč. 118, č. 32/2015, s. 8 – 9. ISSN 0139 – 5718.

[2] FOBEROVÁ, Libuše a ILLÍKOVÁ, Denisa. Sonda do vysokoškolského vzdělávání knihovníků. In: Knihovny současnosti: sborník z 23. konference konané ve dnech 8. – 10. 9. 2015 v Olomouci. 1. vyd. Olomouc: Sdružení knihoven České republiky, 2015, s. 43 - 51. ISBN 978-80-86249-75-9. ISSN 1805 – 6970.