Prvních deset let (1987 – 1996)

Vydávání časopisu v době „řízeného hospodářství“ nebylo vůbec jednoduché. Brno nemělo v osmdesátých letech literární časopisy, jen Zpravodaj Národního výboru města Brna přišel s pokusem o vydávání revue soudobé kultury. To se ovšem podařilo jen v jedinečném případě, když vyšlo číslo s názvem Rok 1985. A přestože (nebo spíše možná právě proto), že získalo velkou pozornost kulturní obce a vzbudilo v mnoha ohledech očekávání, další čísla nebyla povolena a vydávání skončilo. Některá krajská kulturní zařízení, mezi něž se tehdejší Státní vědecká knihovna také počítala, mohla ovšem vydávat pro veřejnost informační zpravodaje.

Na konci roku podala knihovna žádost na odbor kultury Jihomoravského krajského národního výboru o vydávání časopisu Duha, který by přinášel informace o knihách a knihovnách z Jihomoravského kraje. Vedoucí odboru Karel Dvořák, který svou profesní kariéru začínal coby knihovník v Okresní knihovně Hodoníně, sice namítal, že odbor nemůže povolovat žádné periodikum, jen zpravodaj, a ten by měl být v názvu takového periodika, ale povolení přišlo. Název vybral literární kritik Štěpán Vlašín, a inspirací mu byl stejnojmenný cyklus veršů Jiřího Mahena. Vlašín také přijal členství v redakční radě, kterou tvořili kromě knihovníků také Karel Kovařík, ředitel n. p. Kniha, Jiří Křenek za Svaz spisovatelů a Ivo Odehnal, ředitel nakladatelství Blok.

Duha měla být časopisem nejenom tištěným, ale graficky výpravným. Z toho důvodu jsme oslovili předního českého grafika Jana Rajlicha, který pro Moravskou galerii garantoval Bienále užité grafiky. Rajlich zpracoval pro Duhu grafické značky jednotlivých rubrik, a technickou redakci zajišťoval Jaroslav Havlíček z tiskárny Rudé právo Brno, což umožňovalo plnění výrobního harmonogramu bez otázek, zda má knihovna na časopis přidělený limit papíru. Na zadní straně obálky jsme chtěli mít kreslenou anekdotu od Vladimíra Renčína. S umělcem to domluvila Lenka Zmrzlá, která v knihovně pracovala v oddělení informací a do Brna přišla z Hradce Králové, kde se její rodina s Renčínovými přátelila. Od pana Renčína jsme získali několik originálních kreseb, brzy však od něj přišel dopis, že je příliš pracovně vytížen, a proto by bylo lepší, kdybychom byli ochotni si pro Duhu vybírat z již existujících kreseb ty, které by se nám tematicky hodily. Naštěstí byla v jeho rozsáhlém díle celá řada obrázků, které pracují s motivem knihy.

První tři ročníky vycházely zcela pravidelně jak co do rozsahu (každé číslo mělo po 32 stran), tak pokud jde o rubriky. V rubrice Studií a článků převažovala knihovnická problematika, v níž byla aktuální centralizace knihoven do střediskových a okresních systémů, sdružování odborových a veřejných knihoven, práce s regionální literaturou a metodická činnost. Již první ročník však přinesl ve dvou číslech studie literárních historiků o pojetí připravovaného Památníku písemnictví na Moravě. Tematické bylo také č. 4/1988 ke 120. výročí narození Otokara Březiny, jehož osobní knihovnu má MZK ve svých sbírkách. Podobně č. 2/1989 přineslo šest studií z minulosti čtenářských spolků a č. 4/1989 bylo tematicky věnováno stému výročí narození Karla Čapka. Literární osobnosti se připomínaly pravidelně v každém čísle v rubrice Literární medailónek, který zpravidla sestavily kolegyně z metodického oddělení knihovny.

Dobrým pokusem byla rubrika Kniha, která mě zaujala. Najdeme v ní vyznání spisovatelů Jaromíra Tomečka, Miroslava Barvíka, akademika Armina Delonga, slavisty Lubomíra Slezáka, mistryně sportu Heleny Střelcové, uměleckého knihaře Jindřicha Svobody i učitelky Vlasty Götzingerové. Tento poslední příspěvek v čísle 3/1989 ale také rubriku uzavřel a v následujících ročnících už její pokračování nenajdeme. Důvodem byl nedostatek ochotných respondentů.

Snazší bylo udržet kontinuitu rubriky Rozhovor o knihách. Každým rokem byl požádán zpravidla někdo z řad spisovatelů, aby takový rozhovor do redakce přinesl a dařilo se. V prvním ročníku je připravil redaktor nakladatelství Blok Karel Blažek, ve druhém Josef Souchop z brněnské televize, ve třetím Vlastimil Milota, který v tomto ročníku vystřídal v redakci Duhy Jiřího Křenka. Podobný přístup byl charakteristický i pro rubriku Fejeton. Do každého čísla prvního ročníku jej psal Jiří Křenek, pro druhý ročník Jindřich Uher a pro třetí Jindřich Jobánek. Informace o knižním trhu přinášela rubrika Jihomoravští autoři připravují.

Jako každý časopis, vedla i Duha aktuální rubriky Konference, akce a Z činnosti organizací, v nichž se sledovaly nejen jihomoravské knihovnické aktivity. Každé číslo přinášelo také vždy čtyři Recenze na novou beletrii nebo odbornou literaturu.

Listopad 1989 přinesl pro Duhu změny jednak v tiskárně, když se ta stávající přejmenovala na Typografii a v redakční radě zůstali jen knihovníci, a když se knižní obchod a nakladatelství privatizovaly, z literárních vědců pak doplnili redakční radu Jiří Hájek (1992–1998) a Jiří Poláček (1990–91, 1996–98). Samotný časopis se ovšem obsahově výrazně proměnil.

První číslo ročníku 1990 přineslo na obálce kresbu duhy s textem Duha! Lidi přestali blbnout! Renčínova kresba snad nejvíce potěšila Ludvíka Kunderu, kterému toto číslo bylo věnováno k 70. narozeninám. Změna politického režimu se odrážela v každém z čísel. Ve fejetonech psal Ludvík Němec o českých knihách, které byly po dvě desetiletí vyřazené z knihoven a studie přinášely přehledy ineditní české prózy, vydávané v exilu nebo samizdatem.

Počátkem roku 1991 se zřizovatelem Moravské zemské knihovny stalo Ministerstvo kultury, neboť byly zrušeny krajské úřady. Mezi významná setkání, která byla vyvolána aktualitou doby a která našla v Duze rovněž svoji platformu, se může počítat seminář o aktuálních otázkách knižního trhu, který knihovna uspořádala v Brně 5. října 1991 a Duha o něm přinesla zprávy v dalším čísle. Za účasti ministra kultury Milana Uhdeho rozebírali nakladatelé i knihkupci deformace knižního trhu a nutno říci, že marně hledali cesty k jejich nápravě. Pro knihovny se ovšem na počátku devadesátých let stala hlavním tématem automatizace v procesech zpracování knih a v knihovnických službách. A i toto téma najdeme v Duze zachyceno. Pro síť veřejných knihoven měl podstatný dopad zákon o okresních úřadech z roku 1992, který nepřipouštěl další existenci okresních knihoven. Nová byla také legislativní problematika, když autorský, živnostenský či daňové zákony potřebovaly ve výkladu pro praxi svůj čas. Knihovníci se také začínali zajímat o problematiku marketingu a managementu po teoretické i praktické stránce. Všechna tato témata významně ovlivňovala podobu knihovnické práce a Duha se v této době stala časopisem, který se pokoušel provázet knihovníky těmito rozsáhlými transformacemi. Od roku 1990 se v Duze rovněž odráží potřeba výstavby nové vědecké knihovny pro město Brno, kterou se pak v této dekádě podařilo prosadit.

Co se týče zavedených rubrik, osvědčila se zvláště tematicky zaměřená čísla. Tak

• č. 1/1990 bylo věnováno osobnostem jihomoravského knihovnictví,
• č. 2/1990 české exilové a samizdatové literatuře,
• č. 4/1990 práci s regionální literaturou,
• č. 1/1991 klášterním knihovnám ve státní správě,
• č. 3/1992 vědeckým a vysokoškolským knihovnám,
• č. 1/1993 střediskovým a okresním knihovnickým systémům,
• č. 3/1993 moravským nakladatelstvím,
• č. 4/1993 bylo věnováno 100. výročí Lidových novin,
• č. 1/1994 zákonodárství ve vztahu ke knihovnám, č. 3/1994 technickému servisu knihovnám,
• č. 2 a 3/1996 dětské literatuře a školním knihovnám.

Duha se v této době stala časopisem knihovníků a nejen časopisem pro knihovníky. Výrazně se však v první dekádě své existence zapsala i do literární historie. Najdeme zde ceněné literární fejetony, které od roku 1991 psali František Schildberger, Pavel Švanda, Josef Suchý, Hana Pražáková, Jaromír Tomeček a Jiří Kratochvil. Jiní spisovatelé byli autory rozhovorů, jako Vlastimil Milota, Hana Sráčková, Iljuše Syrová. Informacemi o knižní kultuře a články k výročím spisovatelů, kritikami a recenzemi přispívali do časopisu literární historici, kritici i spisovatelé Blahoslav Dokoupil, Jiří Hájek, Tomáš Kubíček, Ludvík Kundera, Bohumil Marčák, Pavel Pešta, Jiří Poláček, Jan Skutil, Ladislav Soldán, Richard Svoboda, Jan Trefulka, Vít Závodský, Igor Zhoř a další. Je třeba ocenit, že spisovatelé se snažili své literární úvahy ve fejetonech i rozhovorech spojit s knižní kulturou a přispívali tak k jednotícímu pojetí časopisu. O tom, že Duha si v této době získala pozici i mezi literárními časopisy, svědčí skutečnost, že heslo, které se jí zevrubně věnuje, nalezneme ve Slovníku českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů 1945-2000 (Brno: Host-Votobia 2002).

Duha ovšem byla a je především časopisem knihovnickým a bez příspěvků knihovníků by jistě nezískala takové uplatnění, vždyť náklad časopisu byl až tisíc výtisků. Redakce časopisu spočívala v rukou metodiček, zejména výkonné redaktorky Stanislavy Bílkové, často také přispívali její kolegyně Petra Heerenová, Marie Huberová, Jana Nejezchlebová, Dagmar Perstická, Lea Přerostová, které dovedly získat zajímavé příspěvky z veřejných i odborných knihoven z celého kraje. V prvním desetiletí své existence se tak Duha etablovala mezi kulturními časopisy a zdá se, že oprávněně získala pozornost nejen knihovníků a to nejenom z Jihomoravského kraje.

Fotografie: 

1.jpg

2.jpg

3.jpg