Rozhovor s Terezou Horváthovou

Mgr. Tereza Horváthová vystudovala Filozofickou fakultu UK Praha, katedru románských studií, obor francouzský jazyk a literatura. Píše dětské knihy i prózu a poezii, překládá, s manželem Jurajem Horváthem, vede rodinné nakladatelství Baobab. Je zakladatelkou a pořadatelkou mezinárodního knižního festivalu Tabook, který se koná každý rok ve městě Tábor.

Dovolte, abych se zeptala na vaši vlastní tvorbu. Napsala a vydala jste několik knížek pro děti, např. Max a Saša aneb Zápisky z našeho domu, Modrý tygr a d. Máte v současné době rozepsanou nebo k vydání připravenou knížku? Lze spojit vlastní tvorbu s takovou pracovní náplní, jakou máte vy?

Mám rozepsanou knížku, příběh dvou kluků, kteří se musí starat sami o sebe, protože rodiče to nezvládají. Leží mi to tu už tři roky, ale nemůžu si najít čas, ten příběh potřebuje alespoň měsíc soustředěné práce. Takže teď píšu jen drobnosti, rediguji a překládám a samozřejmě organizuji. Čekám na příhodnější okamžik. Snad přijde.

Tou pracovní náplní jsem myslela i vedení nakladatelství Baobab. Knihovníci dobře znají obsahově neobvyklé a krásně graficky upravené knížky pro děti. Jaké plány máte v nakladatelství v nejbližší době?

Nakladatelství pomalu, ale jistě roste. Plány máme pořád stejné: vydávat dobré knihy současných českých autorů, věnovat se lidem, se kterými už pracujeme, pomaličku mapovat světovou ilustrátorskou modernu 20. století, občas vydat nějaký skvělý překladový román nebo obrazovou knihu samozřejmě. Vydávat, co máme rádi, co nás baví, co nás strhne: výtvarným nebo literárním jazykem. Soustředíme se na kvalitu, ne na kvantitu. Jestli se ptáte konkrétně: letos budeme vydávat velké Orbis Pictus malířky Terezy Říčanové. Kniha je namalovaná, teď debatujeme nad formou. Jsou to takové tabule plné archetypálních příběhů a dění a Tereza k nim píše komentář. Představte si mapy, které se dají zkoumat hodiny. Připravujeme také dvě knížky od Dagmar Urbánkové, jeden překlápěcí Masopust a druhou spíš pro větší, takové legrácky o tom, jak může jazyk člověka zmást. Teď právě rediguji knížku povídek pro mládež od současných českých autorů, kterou děláme ve spolupráci s neziskovkou Meta. Jsou to různé příběhy, které vyprávějí příběhy mladých cizinců v nové zemi. Nejsou přímočaře pedagogické: šlo nám o propojení tématu se skutečnou literaturou. Myslím, že se ta knížka moc povedla. V první vlně ji budeme rozdávat kantorům, školám a všem, kteří s ní  budou chtít pracovat. A tak dále.

Mezinárodní knižní festival Tabook má již v letošním roce 5 let. Ale vraťme se na začátek. Jak festival vznikl? Jaké jste měli představy?

No chtěli jsme udělat maličký literární festival pro malé město Tábor a stala se z toho velká literární událost. Asi proto, že jsme těch představ měli až moc a nechtěli jsme žádnou zahodit. V první řadě nám šlo o to, abychom upozornili na práci malých kvalitních nakladatelů a potažmo lidí, kteří s nimi spolupracují (také na neviditelné nakladatelské profese). Chtěli jsme celý ten svět otevřít i knižním profesionálům: lidem, kteří s knihami pracují: učitelům, knihovníkům, knihkupcům, novinářům. Druhá linie festivalu je spojená s prací mého muže Juraje, který už 12 let vede ateliér ilustrace a grafiky na VŠUP. Takže jsme zacílili na obrazovou knihu nejen pro děti. S knižní kulturou, ilustrací, vyprávěním obrazem je propojena spousta zajímavých výtvarníků, typografů a světových umělců. Obrazová kniha je nesmrtelné umění. Takže to byla ta druhá půlka. Ale těch půlek pak nějak přibývalo. Za ty čtyři roky se nám myslím podařilo přitáhnout k festivalu malé nakladatele: vzali ho za své. Třídenní program je bohatý a osvětový. Je také mezinárodní. Zveme malé nakladatele a ilustrátory z jiných evropských zemí, nahlížíme jim pod pokličku, debatujeme, děláme osvětu, to vše v malém Táboře, s malým týmem, snažíme se, aby to celé bylo osobní, blízké a přitom nadčasové. Součástí festivalu jsou čtení, setkání, debaty, přednášky, spousta výstav, dílny, kde se protínají studenti s dětmi, profíci s návštěvníky, divadlo, muzika atd.

S jakými problémy jste se potýkali při vzniku festivalu i dále při jeho rozvoji?

Práce na festivalu je bezbřehá, náročná, už nám zasáhla do celého roku, je to spousta organizování, shánění peněz. Potýkáme se hlavně s nedostatkem času. Jsem moc ráda, že některé sekce už se rozvíjejí téměř bez nás, tak by to mělo být v ideálním případě.

Daří se vám udržet stále velmi vysokou úroveň festivalu i pestrost jeho programu. Musí to být velmi náročné. Snažíte se ještě rozšiřovat program a obsahovou náplň festivalu?

Nechceme rozšiřovat, chceme zlepšovat. Sami sebe, nakladatelství, festival.

Těší vás, že poslední ročníky festivalu jsou již s mezinárodní účastí nakladatelů, výtvarníků, designerů a přitahují návštěvníky a milovníky krásných knih z celé republiky? Zejména, když na začátku, jak jste říkala, byla snaha oslovit pouze občany města Tábor.

Je důležité, abychom se pořád rozhlíželi do světa. Češi mají takové hobití tendence: vlézt si do své nory, udělat si pohodlíčko a kdyby někdo jel kolem, rychle zavřít dveře. My ty dveře chceme otevírat. Chceme také, aby nám ten festival zůstal dobrodružstvím a nestal se nějakým kolosem.

Festival má tedy 5 let. Připravujete něco k narozeninám? Jaké máte plány do budoucna?

Připravujeme pátý ročník se stejnou vervou jako ty předchozí.

Smím se zeptat závěrem našeho rozhovoru, zda máte ještě čas na vlastní četbu? Máte rozečtenou knížku?

Čtu každý den, čtu, kdy můžu, i když méně než jsem četla. Mám rozečteného Jana Husa od Šmahela, francouzskou knížku Prépondérants od Hédiho Kaddoura, francouzsko-tuniského romanopisce (dal mi ji syn k Vánocům), krásné paměti Amose Oze a jednu detektivku, jako vždycky.

Děkuji za rozhovor.
Jana Nejezchlebová

K rozhovoru o knižním festivalu Tabook jsme přizvali ředitelku Městské knihovny v Táboře Mgr. Evu Měřínskou.

Městská knihovna je velmi úzce zapojená do programu i organizace mezinárodního knižního festivalu Tabook. Festival se koná každoročně. Co to pro vaši knihovnu znamená?

Spolupodílet se na Tabooku nás velmi těší. Každoročně se podílíme na programu pro školy a pro odbornou veřejnost. U škol jde především o zázemí: jeden den Tabooku knihovna ožije čtením autorů a různými dílnami, které navštěvují žáci místních i přespolních škol. Pro odbornou veřejnost připravujeme seminář, jehož dramaturgie je plně v naší režii, vždy se inspirujeme centrálním tématem Tabooku a zveme hosty, kteří jsou zajímaví pro knihovníky, učitele, studenty a další. V loňském roce jsme představovali „knihovny na okraji“, např. knihovnu hospicu Cesta domů nebo projekt digitalizace ArtArch Výtvarného archivu. Knihovna je i jedním z tabookových míst, kde jsou k vidění výstavy pozvaných umělců a v sobotu dopoledne se vždy promění v místo s dobrou snídaní a knihovníky, na kterém se vedou rozhovory na aktuální knižní témata obvykle i se zahraničními hosty, ať spisovateli, nakladateli nebo rovněž knihovníky. A samotná knihovna je přítomna na hlavním tržišti Tabooku svou tzv. „mobilní knihovnou“.

Jak festival podle vašich zkušeností přijali knihovníci? Využívají nabídky téměř 70 malých a středních nakladatelů z celé republiky?

Tabook má rok od roku větší navštěvovanost. Myslím, že přijíždí i více knihovníků. Pro ty ale není termín zcela příhodný, vždy zasahuje do příprav nebo do realizace Týdne knihoven a myslím, že to některým kolegyním a kolegům komplikuje cestu do Tábora. V loňském roce nás navštívila skupina studentů z KISKu, pravidelně jezdí knihovna z Loun se svou nakladatelskou produkcí a mnoho jednotlivců i skupin z knihoven za nákupy a programem. Myslím, že o všech ani nemůžeme vědět.