Představujeme odborné knihovny: Knihovna Národního památkového ústavu

Historie odborné knihovny Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Brně, je úzce spjatá se vznikem a vývojem samotného ústavu. Datuje se zhruba od roku 1958, kdy vznikl Státní ústav památkové péče a ochrany přírody se svými krajskými středisky. S ohledem na vzrůstající potřebu zaměstnanců, začala vznikat při krajském středisku v Brně knihovna. Tou dobou sídlil Státní ústav památkové péče a ochrany přírody v Brně v budově Velkého Špalíčku. V počátcích založení knihovny stál prof. Miloš Stehlík a knihovnu doslova vydupal z ničeho.

Později, v roce 1991, došlo k přejmenování instituce na Státní ústav památkové péče a také ke stěhování na Radnickou ulici, kde se nyní nachází Turistické informační centrum města Brna. Později se tyto prostory staly nevyhovujícími a v létě roku 2001 došlo opět ke stěhování, a to do budovy památkově chráněného Herringova paláce na náměstí Svobody, kde sídlí dodnes. Ze Státního ústavu památkové péče se stal Státní památkový ústav, a od 1. 1. 2003 nese název Národní památkový ústav, tak jak jej známe dnes.

V budově na náměstí Svobody byly pro knihovnu vyčleněny dvě místnosti a knižní fond byl rozdělen do dvou částí. Tímto rozdělením fondu vznikla knihovna a studovna. Nedílnou součástí knihovny je rovněž tzv. starý fotoarchiv. Jde o archivní krabice, které jsou seřazeny podle názvu obcí. Nachází se v nich historické fotografie jednotlivých památek, souborů památek a památkových rezervací a zón na území Jihomoravského kraje, od roku 1928 do roku 1955. Knihovna se skládá ze dvou místností, z nichž jedna slouží jako sklad s posuvnými regály a zabudovanými policemi na uskladnění knih. V druhé místnosti, která je zároveň zázemím knihovnice, se nachází příruční fond, fotoarchiv, stará kartotéka, studijní místa a uživatelský počítač. Jelikož prostory knihovny nejsou nijak velké, tak je badatelům k dispozici pouze jeden stůl se dvěma studijními místy a jeden stůl s uživatelským počítačem. Pro studovnu byla vyčleněna pouze jedna místnost, ve které se nachází police s knihami a časopisy, pracovní stůl, kopírka a sedm studijních míst. Rozdělení fondu na knihovnu a studovnu se ukázalo jako nešťastné řešení, jelikož se tyto místnosti nacházejí každá v jiném patře budovy. Z těchto důvodů je knihovna otevřená každý den dopoledne a studovna odpoledne. Do budoucna se však nepočítá s jiným vhodnějším řešením.

Knihovna i studovna slouží především zaměstnancům, dále vědeckým a odborným pracovníkům státní památkové péče a všem zájemcům z řad veřejnosti. Disponuje zhruba 29 000 svazky a odebírá 19 titulů periodik (např. Architekt, Zprávy památkové péče, Restauro, Vlastivědný věstník moravský aj.). Ačkoliv se fond knihovny může zdát malý, obsahově má velice široké rozpětí. Nalezneme v něm literaturu se zaměřením na památkovou péči, architekturu, zahradní architekturu, archeologii, historii a příbuzné obory. Významnou součást fondu tvoří regionální tituly zaměřené na historii a současnost jednotlivých míst, vesnic a památek v Jihomoravském kraji, a především brunensia (= literatura s tématem města Brna). Externím návštěvníkům je fond knihovny k dispozici pouze prezenčně. Zaměstnancům NPÚ ÚOP v Brně lze absenčně půjčovat pouze ty dokumenty z knihovního fondu, které jsou k tomu určeny. Zvlášť vyčleněný knihovní fond příručního charakteru se půjčuje pouze prezenčně, stejně jako jednotlivá čísla časopisů a fotografie z tzv. starého fotoarchivu.

Přírůstky do knihovny jsou získávány nákupem na základě požadavků zaměstnanců, vlastní produkcí, výměnou publikací s krajskými středisky našeho Památkového ústavu, darem a na základě nabídky duplikátů z jiných knihoven. Roční nárůst knih a periodik je zhruba okolo 300 titulů.

K velkému rozmachu knihovny přispěla především její automatizace v roce 2006, kdy byl zakoupen automatizovaný knihovnický systém TinLib. Postupně se tak začal fond knihovny elektronicky zpracovávat. Tento systém se později ukázal jako nevyhovující a v roce 2012 byl nahrazen novým systémem. Stal se jím katalogizační informační systém Tritius, jež je nástupcem systému Clavius. V současné době je elektronicky zpracováno zhruba 2/3 fondu a probíhá rekatalogizace. Ačkoliv je knihovna automatizována, tak tento systém obsahuje pouze modul katalogizace. Tudíž jsou výpůjčky prováděny formou výpůjčních lístků, na kterých stvrdí uživatel výpůjčku svým podpisem. Ročně zprostředkujeme asi 200-250 výpůjček pro naše zaměstnance, pro externí návštěvníky zhruba 50 prezenčních výpůjček. Výpůjční lhůta se určuje podle charakteru dokumentu. Základní výpůjční doba u knih jsou dva měsíce s možností prodloužení, časopisy se půjčují pouze do studovny. Knihovní fond je uživatelům přístupný v katalogu na webových stránkách Národního památkového ústavu a také ve staré kartotéce v knihovně, která je stále ještě vedena. Výpůjčky našim zaměstnancům i externím uživatelům poskytujeme zdarma.

Závěrem bych chtěla říci, že bych uvítala, kdyby se o knihovně dozvědělo více lidí a frekvence výpůjček a badatelů byla větší, než doposud. Jelikož fond knihovny je opravdu bohatý. A ráda bych poděkovala všem, kteří se na vzniku knihovny a jejím chodu podíleli. Především paní Květě Říčkové, která v knihovně strávila krásných 25 let a která je od loňského roku v důchodu.

Fotografie: 

cast_stareho_fotoarchivu.jpg

prirucni_knihovna.jpg

studovna1.jpg

studovna.jpg

sklad.jpg

kartoteka.jpg