Svět symboliky kutnohorského znaku

Moravská zemská knihovna (MZK) v Brně uspořádala ve dnech 3. prosince 2015 – 28. ledna 2016 pod záštitou ministra kultury ČR Daniela Hermana výstavu s názvem Bible česká ve fondu Moravské zemské knihovny v Brně. Výstava, k níž byl vydán i katalog, se věnovala prvotisku kutnohorské Bible v širším kontextu, jejíž exemplář MZK v Brně zakoupila z pozůstalosti soukromého sběratele.

Inkunábule kutnohorské Bible, vydaná nákladem Martina z Tišnova, představuje vedle pražské Bible jeden z našich nejdůležitějších jazykově českých prvotisků. Byla vydána v roce 1489 ve dvou edicích, které se od sebe odlišují několika drobnostmi. Na první pohled nejvýznačnější rozlišovací prostředek obou řad je dřevořez kutnohorského městského znaku v explicitu textu bible, označovaný některými odborníky jako signet. Předmětný dřevořez upoutá také svou pestrou heraldickou symbolikou, čímž se stal významným pramenem pro českou městskou heraldiku.

Ve španělském štítu se nacházejí černá orlice (orel) s černou zbrojí a černým jazykem a dvouocasý lev s korunou a vyplazeným jazykem; obě zvířata jsou obrácena do středu štítu. Orlice (orel) přidržuje levou nohou z jedné strany císařskou korunu, zatímco v pravé třímá želízko. Lev drží předními tlapami císařskou korunu a pravou zadní tlapou pak mlátek. Pod císařskou korunou je volně v poli štítu postavený kalich. Jako štítonoši slouží dva horníci, přičemž heraldicky pravý drží v pravé ruce štít kutnohorského městského znaku a levou rukou královskou korunu, umístěnou nad iniciálkou W, položenou na horní hraně štítu uprostřed. Heraldicky levý štítonoš třímá levou rukou štít kutnohorského znaku a pravou písmeno W. Některé části znaku jsou druhotně kolorovány rumělkou.

Popsaný kutnohorský městský znak je plný pestré – někdy i překvapivě protikladné – heraldické symboliky, která do něj postupně pronikala s dobovým vývojem. S trochou nadsázky můžeme dokonce říci, že je přímo zrcadlem, v němž se odrážejí středověké dějiny Kutné Hory, jež náležela mezi naše královská horní města.

Symbolem hornictví jsou ve znaku nejen oba štítonoši – horníci, ale rovněž hornická kladívka, tedy želízko a mlátek, které drží orlice (orel) a lev. Přináležitost ke královským městům vyjadřuje český lev, umístěný ve štítu proti říšské orlici (orlu).

Význam orlice (orla) je však dokonce říšský; tato figura plně náleží k heraldické symbolice Římské říše. Z pohledu současné české heraldické terminologie se jedná o orlici, avšak překlady veškerých nám známých královských privilegií, polepšující kutnohorský městský znak (středověké originály se nedochovaly), vždy hovoří o orlu. Ať již se jednalo o orlici či orla, jisté je, že tato figura pronikla do kutnohorského znaku z městských kutnohorských pečetí doby Karla IV., nejspíše ale však až díky znakovému polepšení Václava IV., které je zmíněno v konfirmační listině českého krále Jiřího z Poděbrad z 15. prosince 1459. Zcela nesporně ze stejných pečetí jako říšská orlice (orel) pochází i vyobrazení císařské koruny v poli štítu. V předbělohorské době je říšská symbolika na pečetích a ve znacích našich měst velkou vzácností a dokládá tak nejlépe význam samotné Kutné Hory.

Vedle císařské koruny znak ovšem obsahuje také korunu královskou, která je umístěna nad iniciálou W, položenou na horním okraji štítu. Královská koruna i iniciálka W nesporně nejlépe odkazují na další rozšíření symboliky městského kutnohorského znaku, nyní související s českým králem Vladislavem Jagellonským. Podoba městského znaku tak, jak jej zachycuje dřevořez kutnohorské Bible, odráží vývoj města od přemyslovské periody, kdy ve znaku byla jen hornická kladívka, lucemburské, jež rozmnožila městský znak o říšskou a českou panovnickou symboliku, až po polepšení znaku v jagellonské době.

Ještě jedné obecné figuře jsme dosud nevěnovali pozornost. Jedná se o kalich, typickou figuru pro utrakvismus. Na první pohled je zřejmý značný rozpor mezi ním a císařskou korunou. Možná ještě méně srozumitelným se stane, pomyslíme-li na jazykově německý katolický patriciát, jenž po přemyslovskou a lucemburskou éru Kutnou Horu ovládal. Ten držel pozice i na počátku husitských bouří a stal se Zikmundovi Lucemburskému oporou. Leč již ve 20. letech 15. století došlo po složitém vývoji k tomu, že se města zmocnili stoupenci kalicha a učinili z něj svou pevnou základnu. Tehdy poprvé pronikl kalich i na kutnohorské městské pečeti. Po Lipanech sice lze zaznamenat pokusy potomků původních německých kutnohorských patricijů o návrat do města, ovšem restituce majetku probíhaly pomalu, demografické prostředí města se proměnilo a ovládala je česká a kališnická většina, takže nakonec potomci většiny německých exulantů zase odešli. V roce 1480 bylo dokonce přijato nařízení, že se v Kutné Hoře mohou nadále usazovat jen utrakvisté. A právě v takovém prostředí mohla vzniknout v roce 1489 česky tištěná Bible a právě v takovém prostředí pronikl do té doby jen na pečetích užívaný kalich do znaku města. Kalich si do znaku vložili samotní kutnohorští měšťané, zřejmě až v 80. letech či spíše přímo roku 1489, kdy je otištěn v explicitu první redakce kutnohorské Bible, jež tak představuje patrně jeho vůbec nejstarší doklad. Zakomponování kalicha do městského znaku již konfirmační listinou českého krále Jiřího z Poděbrad z 15. prosince 1459, jak uvádí mnohá starší literatura, lze vyloučit, neboť dnes dochovaný překlad Jiříkova privilegia (originál se bohužel nedochoval) kalich rozhodně nezmiňuje.

Nádherná, pestrá a někdy i podivuhodně protichůdná symbolika se dostala do znaku Kutné Hory postupně a odráží svými jednotlivými symboly historický vývoj města.

Fotografie: 

000.jpg

DSC_0170.JPG