Příprava informačních profesionálů: stabilní. Nebát se „zůstat svými“, nepodbízet se, a přesto sledovat vývoj a moderní trendy

Tento článek je malou částí příspěvku připravovaného pro sborník konference K21 Kniha ve 21. století Redefinování role knihoven ve 21. století konané v únoru 2016 péčí Ústavu bohemistiky a knihovnictví FPF Slezské univerzity v Opavě.

Pro současný knihovnicko-informační svět institucí i škol je důležité systémové vzdělávání, které zabezpečí přípravu a vzdělání budoucím informačním profesionálům a knihovníkům a které má celou řadu podob a modifikací. Tento příspěvek je orientován spíše do oblasti vysokoškolské přípravy informačního profesionála, který se ponejvíce uplatní v oblasti knihovnicko-informační a zároveň je připraven i na další profese v informační ekonomice a informační společnosti. Orientace příspěvku na formální vysokoškolskou přípravu však není výhradní a je možno spatřovat řadu podnětů pro oborové vzdělávání obecně. Vzdělávání jako takové je klíčovou záležitostí pro rozvoj a kultivaci informačního profesionála coby „lidského zdroje“, jak bývá terminologicky člověk v pracovním procesu často takto neosobně nazýván.

Oblast tzv. LIS education (library and information science education) je velmi perspektivní, přestože je v mnohém tradiční, drží se bez větších výkyvů desítky let, a zároveň je moderní a obohacující se mnoha technologickými nebo obecně společenskými trendy. V České republice je terminologie zastřešujícího oboru podobná, ale názvově přeci jen jiná, a to Informační studia a knihovnictví (dále INSK). Tento studijní program a studijní obor velmi dobře navázal na dřívější obory typu např. Vědeckých informací a knihovnictví (FF Univerzity Karlovy) nebo Vědeckotechnické informace (Vysoká škola ekonomická).

V současnosti je jádrové oborové vzdělávání univerzitního typu dislokováno na třech univerzitách: Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně a Slezská univerzita v Opavě. Do tohoto výčtu nejsou zmiňovány právě obory, které sice uvažují dokumentovou komunikaci, ale např. jsou více orientovány na literaturu, anebo naopak jsou spíše techničtějšího zaměření, také se jedná o pedagogické uplatnění oboru INSK a jeho témat informačních studií a knihovnictví, ale nejde zde o studium jádra oboru Informační studia a knihovnictví primárně. To opravdu naplňují jen pracoviště zmíněných univerzit.

Vývoj informační společnosti zaznamenává poměrně rychlý vývoj, a přestože by tato dynamika mohla svádět k silné potřebě restrukturalizace formálního vzdělávání v oboru Informační studia a knihovnictví, není tomu tak dlouhodobě a je také polemickou otázkou, zda je to také vůbec nutné a zda by se školy knihovnicko-informační sféry neměly držet svých typických témat oborového jádra, ale pochopitelně s ohledem zejména na technologické trendy. Toto vůbec neznamená negovat zájem o mezioborové souvislosti nebo určitá moderní či módní témata, ale vědomí si určité integrity studijního oboru INSK, a to ve světě i u nás, je při sledování vývoje informační společnosti a informační ekonomiky dokonce konkurenční výhodou.

Vývoj informačně-knihovnického akademického systému vzdělávání je diskutovaný, nesourodý, ale zároveň ve značné míře integrující a v Evropě respektující tzv. boloňské principy kompatibilního strukturovaného formálního vzdělání. V Evropě a ve světě jsou tedy dnes preferovány struktury bakalářského studia, magisterského a doktorského studia. Ty na rozdíl od jiných oborů, které tuto strukturu studia ne vždy vyznávají, např. se jim nelíbí rozdělení na bakalářský a magisterský stupeň, jsou pro obor INSK žádoucí, osvědčené a obohacující. Formy prezenční a „v nějaké formě distanční“ jsou rovněž podporovány všemi školami INSK v ČR. V České republice je tento záměr realizován tedy již mnoho let. Distanční formy studia jsou podporovány (e-learning, blended learning) a je zde vidět i spolupráce mezi akademickými institucemi a institucemi zajišťující celoživotní učení, např. již zmíněnými formami distančními s využitím moderních technologií. Také neuvěřitelné rozšíření internetu přichází zejména s otevřenými principy vzdělávání. Role celoživotního vzdělávání a učení je žádoucí a díky vzdělávacím strukturám knihoven i osvědčená a rozšířená.

V mnoha školách v Evropě i ve světě (určitě někde i vlivem školného) začínající studenti myslí na konkrétní uplatnění ve specializaci informačně-knihovnického sektoru (např. školní knihovník, či vědí, že budou pracovat nejspíše v lékařské nebo akademické knihovně). V ČR díky jiné struktuře pracovního trhu a dynamice informačního sektoru to většina nastupujících studentů netuší a jejich zájem o pracovní místo se utváří spíše před koncem studií, nicméně je pozitivní, že naprostá většina z nich chce získat poměrně široké spektrum pracovních zkušeností ještě během studií.

Ambivalence „humanitní a sociálně-vědní studia versus techničtěji orientovaná informačně-knihovnická studia“ je diskutujícím a nejasným problémem mnohých škol ve světě i ČR obecně. Nezávislé a samostatné školy tento problém nemusí řešit tak silně, jako je to složité u škol, kde informačně-knihovnická studia jsou ve složitých strukturách fakult filozofických a humanitních. I tento problém je znát v ČR a ne všechny školy se s ním srovnávají snadno (důvodem může být např. i nejednoduchý způsob akreditací), nedostatek kvalifikovaných učitelů v informační vědě a knihovnictví, i když to se za posledních patnáct dvacet let radikálně změnilo. V každém případě větší propojení informačně-knihovnických studií s počítačovou vědou a technickými tématy je otázkou jasnou a měla by tato orientace převažovat, resp. zásadně ji nezanedbat. Zároveň to znamená respektování předmětů a témat humanitních a sociálních věd, např. v oblasti knihovědné, literárních věd, sociologie, psychologie, lingvistiky a řady dalších oborů, které utvářely některé základy oborů INSK. Určitě je vhodná vyváženost s možností specializace absolvujícího knihovnicko-informačního specialisty.

Téma rozvoje informačně-knihovnického akademického vzdělávání je diskutovanou záležitostí. Je celá řada představ na úrovni jednotlivých škol nebo jednotlivců – osobností oblasti „LIS education“, ale je možno se zpětně podívat na jednu událost, jejíž výstup je nadčasový a platný nejen dnes, ale i do budoucna. Dokonce existuje, a to je důležité, integrující písemný výstup v podobě monografie, která je dostupná v elektronické podobě. V srpnu 2005 se v Dánsku na Royal School of Library and Information Science konala porada/konference představitelů informačně-knihovnických škol (účast za ČR a Slovensko byla rovněž), kdy se vytvořily pracovní skupiny ve 12 skupinách, v podstatě hlavních tématech, které zastřešil název celého fóra „LIS Education in Europe: Joint Curriculum Development and Bologna Perspectives“.

K tomuto účelu bylo již na jaře 2005 vytvořeno elektronické diskusní fórum, které vrcholilo intenzivním pracovním setkáním užších týmů právě v Kodani. Výsledkem bylo nadčasové opublikování závěrů a seznámení odborné veřejnosti s výsledky diskusí. Vznikla publikace monografického typu díky několika desítkám autorů [KAJBERG; LØRRING, 2005]. Lze je jistým způsobem považovat všechny tematické trendové směry v informačně-knihovnickém vzdělávání, které se opětovně diskutují, stále za platné. Hlavně však je výsledkem psaný text, který je integrující, nikoliv tedy vyjadřující jediný názor nebo názor jedné skupiny. Témata, která hýbají informačně-knihovnickým vzděláváním, jsou následující:

• LIS curriculum in general.  – Osnovy informačně-knihovnikých škol obecně.

• Cultural heritage and digitisation of the cultural heritage.  – Kulturní dědictví a jeho digitalizace.

• Information literacy and learning. – Informační gramotnost a učení.

• Information seeking and information retrieval. – Vyhledávání a získávání informací.

• The information society: Barriers to the free access to information. – Informační společnost a bariréry svobodného a volného přístupu k informacím.

• Knowledge management. – Řízení znalostí.

• Knowledge organisation. – Organizace znalostí.

• The library in the multi-cultural information society. – Knihovny v multikulturní informační společnosti.

• Library and society in a historical perspective. – Knihovny a společnost v historických perspektivách.

• Mediation of culture in a European context. – Zprostředkování kultury v evropském kontextu.

• Practice and theory: Placements and practical training in libraries and other information agencies.  – Praxe a teorie: umístění a praktická příprava v knihovnách a dalších informačních institucích.

• Library management and promotion. – Řízení a podpora knihoven.

Závěr

I s odstupem deseti let se lze podívat na výše uvedená témata kodaňského fóra jako nosná a pěstující jádro oboru Informační studia a knihovnictví a zároveň dovnitř pouštějící četné inspirace souvisejících oborů. Je proto vhodné udržet vysokoškolské obory INSK v respektování jeho tradičního oborového jádra, aniž to popírá mezioborové souvislosti.

Některé změny v informační společnosti se uskutečňují až příliš rychle, a ne vždy vhodná stratifikace společnosti je realitou. Lidská psychika a různé společenské skupiny reagují pomaleji, nebo jsou i frustrovány. A je to přirozené, nikoliv konzervativní, chápání světa, kdy knihovny mohou v pozitivních i negativních jevech informační společnosti být velmi nápomocny.

V době digitálního rozdělení je role knihoven nejen moderní, ale v podstatě i terapeutická, např. zmírňující nerovnoměrný přístup k informacím. Není proto reálné, že by knihovny měly v dané situaci zaniknout v demokratické a svobodné společnosti, a proto je perspektivní vidět i profesi informačních specialistů a knihovníků. A tato sféra bude potřebovat formální i neformální složky vzdělávání a vzdělání. Na přípravě a výchově se budou podílet vysoké školy a knihovny společně.  Obor INSK má velkou výhodu, že je většinou spjat prakticky se světem knihoven a informačních institucí a není od nich oddělen, a to je velmi dobré i z pragmatického hlediska pracovního trhu.

Použitá literatura:

HOUŠKOVÁ, Zlata; PAPÍK, Richard. Trendy rozvoje oborového vzdělávání. In Knihovny současnosti 2007 : sborník z 15. konference, konané ve dnech 11.–13. září 2007 v Seči u Chrudimi. Brno : Sdružení knihoven ČR, 2007, s. 500-512. Dostupný také z WWW [cit. 2016-13-08]:  <http://docplayer.cz/5092489-Trendy-rozvoje-oboroveho-vzdelavani.html>  

KAJBERG, L.; LØRRING, L. (eds.). European Curriculum Reflections on  Library and Information Science Education. Copenhagen: The Royal School  of Library and Information Science, 2005, 241 s.  ISBN 87-7415-292-0.

PAPÍK, R.; TICHÝ, Z. A. Počítačová kultura knihy nelikviduje. Knihovna plus [online]. 2005, č. 1 [cit. 2016-13-08]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus51/papik.htm>. ISSN 1801-5948.