Rozhovor s doktorkou Jarmilou Okrouhlíkovou

Paní doktorko, knihovníci vás dobře znají, zejména knihovníci z knihoven paměťových institucí (muzea, galerie, archivy). Také čtenářům časopisu Duha jste známá jako přispěvatelka a spolupracovnice. Připomenu článek Koncepce rozvoje knihoven a muzejní knihovny z roku 2011 (Duha 3/2011) a článek Z dějin Knihovny Uměleckoprůmyslového musea z roku 2013 (Duha 2/2013, s. 5). Tyto články byly zaměřené pouze na odborné problémy (odbornou problematiku).

Dovolte proto, abych se vás úvodem našeho rozhovoru zeptala na váš profesní život. Co vás vedlo na dráhu knihovnice a jak jste se vlastně dostala k práci ve specializované knihovně?

Po skončení jedenáctiletky v roce 1958 jsem si vybrala studium  knihovnictví, protože jsem  měla ráda literaturu. Tehdy se knihovnictví studovalo na Filologické fakultě University Karlovy a bylo to studium dvouoborové, studovalo se v kombinaci s českým jazykem. Během vysokoškolského studia jsem zažila několik školských reforem. Po roce studia knihovnictví byla Filologická fakulta zrušena a katedra knihovnictví přešla na Filosofickou fakultu, kde po dalším roce byla kombinace s českým jazykem zrušena a obor byl uzavřen jakousi „malou státnicí“ jen z české literatury. Protože řada spolužáků spolu se mnou, pociťovala dost těžce ztrátu druhého oboru, zažádala si o možnost studovat na Filosofické fakultě ještě jeden obor. Někteří si vybrali psychologii, dějiny hudby a já dějiny umění, protože jsem měla též zájem o výtvarné umění.  Studium dalších oborů nám bylo všem povoleno. V dalším roce byl zřízen Institut osvěty a novinářství (později přejmenovaný na Fakultu osvěty a novinářství), kam bylo také převedeno již jednooborové studium knihovnictví. V roce 1963 jsem dokončila studium knihovnictví a pokračovala „dálkově“ na oboru dějiny umění, které jsem později též zakončila státnicí. V témže roce jsem nastoupila do svého prvního, současného i posledního zaměstnání v Knihovně Uměleckoprůmyslového musea. Zde jsem mohla využít znalostí ze svého studia těchto dvou oborů. Znalost umění pro odborné pracovníky knihovny byla důležitá zvláště pro zpracovávání knihovního fondu, proto Knihovnu UPM vždy vedl umělecký historik.

Jaká byla knihovna Uměleckoprůmyslového musea v době, kdy jste do ní nastoupila? Začínala se měnit, nebo to byl setrvávající stav?

Vlastně jsem v roce 1963 nastoupila do Knihovny Národní galerie a Uměleckoprůmyslového musea, což byl oficiální název. Musím to vysvětlit. Reformy, o kterých jsem se zmiňovala při popisu svého studia, zasáhly i instituce. A tak v roce 1959 bylo sloučeno Uměleckoprůmyslové museum s Národní galerií. Obě instituce existovaly mnoho let samotně a každá s trochu jiným zaměřením  na oblasti výtvarného umění. (Národní galerie byla založena 1796 a Uměleckoprůmyslové museum 1885.) Po sloučení se muzeum stalo jedním z oddělení galerie. Obě instituce měly vlastní knihovny, sice s podobnými fondy, ale pochopitelně s odlišným zaměřením  a také odlišně využívané. Muzejní knihovna byla větší, a byla založena jako veřejná odborná knihovna a měla sloužit především pro vzdělání a výchovu nejširší veřejnosti. Galerijní knihovna sloužila především odborným pracovníkům galerie. Naštěstí nikdy nedošlo  k fyzickému spojení fondů ani katalogů. Knihovny fungovaly vlastně samostatně, měly pouze jednoho vedoucího a jednotně se nakupovaly publikace a zpracovávaly se přírůstky. Po deseti letech v roce 1969, kdy se obě instituce opět rozdělily, oddělily se bez problémů i knihovny.

Knihovna UPM už od prvních let své existence měla velmi dobře zpracovaný knižní fond. Vedle běžného autorského katalogu knihovna budovala řadu speciálních katalogů a kartoték. Pro uživatele knihovny bylo důležité najít patřičnou literaturu k určitému tématu. Proto již od 20. let 20. století byl budován předmětový katalog, do kterého se zařazovaly i záznamy vybraných důležitých článků o výtvarném umění z časopisů a sborníků. Od 50. let 20. století byl budován též oborový katalog, který byl v 60. letech nahrazen systematickým katalogem. Výstavní katalogy, které knihovna též shromažďovala, se zpracovávaly velmi podrobně - podle výtvarníků, podle místa výstavy a podle tématu výstavy.

Knihovna UPM zůstala veřejnou knihovnou i po vydání knihovnického zákona v 50. letech, který z většiny muzejních knihoven dříve veřejných, učinil knihovny pouze interní. Zpočátku své existence Knihovna UPM umožňovala studium a kopírování významných řemeslných uměleckých děl minulosti zobrazených v řadě publikací. V době mého nástupu už tato funkce knihovny nebyla tak důležitá, místo toho se stále více uplatňovala snadnost vyhledání odborné literatury k určitému tématu a zájemcům byl k disposici také poměrně velký fond domácí i zahraniční literatury. Pracovníci knihovny odpovídali na dotazy čtenářů a vypracovávali různé bibliografie a rešerše. Knihovna UPM jako jedna z mála, měla také možnost objednávat zahraniční literaturu, byť jen omezeně. Řada zahraničních publikací se získávala výměnou za vlastní publikace muzea.

Po svém nástupu do „spojených knihoven“ jsem pracovala především v knihovně muzejní a zabývala jsem se věcným zpracováním knih a výběrově časopiseckých článků a článků ve sbornících. Současně jsem působila jako jakýsi „odborný či metodický“ pověřenec pro galerijní knihovnu. Během svého zaměstnání v knihovně jsem  přebudovala jmenný katalog knihovny vedený ještě podle pruské instrukce na katalog vedený podle tehdejších současných jmenných pravidel katalogizace. Založila jsem systematický katalog budovaný podle MDT, jmenný katalog autorů časopiseckých článků, zažila jsem osamostatnění Uměleckoprůmyslového muzea v roce 1969 a velkou rekonstrukci skladu pro získání dalšího místa pro nové přírůstky a tím i stěhování knih na začátku 70. let. Dalšího stěhování knihovny jsem se zúčastnila v roce 2002 při zpevňování stavby muzea pro porušenou statiku. Poslední stěhování celé knihovny proběhlo koncem roku 2014, kdy muzeum přikročilo ke generální opravě celé budovy. Čekáme, že už v příštím roce budeme celý knihovní fond stěhovat zpět do původních a zrekonstruovaných prostor.

Jak se Knihovna Uměleckoprůmyslového musea měnila po roce 1995? Jaký vliv na změny v organizaci i ve službách měly změny ve společnosti přinášející mimo jiné i nové technologie?

Po roce 1989 se začaly otevírat široké možnosti pro rozvoj celé společnosti, a tedy i muzeí a knihoven. Těchto nových možností jsem se snažila využívat pro další rozvoj knihovny, když jsem se v roce 1991 stala její ředitelkou. O dva roky později jsme získali do knihovny první počítač a záznamy knih a časopiseckých článků začaly být ukládány do elektronické databáze TINLIB. Díky grantové podpoře VISK byla v roce 1997 zřízena lokální počítačová síť, která byla za dva roky připojena k internetu. Knihovna UPM byla první muzejní knihovna, která zpřístupnila touto cestou veřejnosti své webové stránky i katalog. Tohoto úkolu se ujala tehdejší pracovnice knihovny dr. Květa Hartmanová.

Podpora z programu VISK5 rovněž Knihovně UPM umožnila úplnou rekatalogizaci celého knižního fondu s knihou v ruce. Nové záznamy obsahují plné znaky MDT a věcné výrazy tezauru. Ze stejného zdroje, tentokrát z programu VISK7 byla provedena digitalizace významných českých architektonických časopisů první republiky. Bohužel s jejich zpřístupňováním prostřednictvím programu Kramerius, jsou stále potíže. Přes omezené finanční prostředky se Knihovně UPM podařilo rovněž za podpory z programu VISK3 přejít na modernější knihovnický program Kp-Win.

Řekla bych ale, že s novými technologiemi se základní služby knihovny oproti minulým letům příliš nezměnily, jen ke zpřístupnění zajímavých fondů knihovny se užívají modernější prostředky. Knihovna stále půjčuje prezenčně a když poskytuje MVS, ukládá žádající knihovně, aby též půjčovala publikace pouze do studovny. Pracovníci knihovny nadále vypracovávají rešerše a zodpovídají dotazy čtenářů. Jen je posílají e-mailem, ne poštou nebo telefonem, případně přes službu „Ptejte se knihovny“, provozovanou NK. Knihovna přes VPK může posílat kopie článků, ale pro ustanovení autorského zákona a též pro cenu této služby, dávají čtenáři přednost klasickým papírovým kopiím.

V současné době probíhá generální oprava muzejní budovy a všichni pracovníci se přestěhovali a pracují v náhradních prostorách. Knihovna sice svou činnost nepřerušila, nadále poskytuje běžné služby v provizorní studovně, ale protože musela svůj fond převézt do skladů mimo Prahu, musejí čtenáři na objednané knihy a časopisy čekat, než se přivezou. Dalším důvodem pro zrušení možnosti přístupu do odborných databází, jsou i omezené finanční možnosti jejich nákupu.

Kdy vznikla Asociace muzeí a galerií a co vás vedlo k založení, iniciování práce Komise knihovníků muzeí a galerií při AMG ČR? Setkala se tato myšlenka hned s podporou?

Musím Vás poopravit. Neiniciovala jsem založení komise knihovníků při AMG ČR. Byla jsem její třetí předsedkyní v letech 2001 -2013. Zúčastnila jsem se téměř všech seminářů a pracovala jsem ve výboru komise. Ale Komise knihovníků vznikla dávno před založením Asociace muzeí a galerií ČR. A historie pořádání seminářů spadá do začátku 70. let minulého století, kdy vyvstala naléhavá potřeba vzájemných kontaktů muzejních knihovníků a řešení společných problémů. V roce 1973 byla z iniciativy knihovny Národního muzea ustavena oborová komise knihovníků při tehdejším Ústředním muzeologickém kabinetu Národního muzea. Při něm byly již dříve ustaveny jiné odborné muzejní komise. Členy komise byly zprvu větší muzejní knihovny zastupované svými vedoucími pracovníky. Předsedou oborové komise se stal tehdejší ředitel Knihovny Národního muzea, Dr. Jaroslav Vrchotka. Hned zpočátku si výbor Komise vytýčil hlavní úkoly své práce. Nejdůležitějším bodem byla vzájemná informovanost muzejních knihovníků, proto byla každoročně pořádána vzájemná setkání na seminářích, které se věnovaly specifickým problémům muzejních knihoven. Komise též vydala adresář muzejních knihoven a základní knihovnickou příručku pro knihovny muzeí a galerií. V roce 1991 muzeologický kabinet zanikl a komise se ocitla bez legislativního ukotvení. Existenci komise zachránila Knihovna Národního muzea v čele s její ředitelkou, dr. Helgou Turkovou, která se stala po odchodu dr. J. Vrchotky do důchodu předsedkyní komise. Dr. Turková si byla velmi dobře vědoma toho, jak důležitou roli hraje komise pro muzejní knihovníky a snažila se její činnost udržet a tak navrhla, aby komise knihovníků pracovala při Knihovně Národního muzea.

Přesto členové komise cítili, že by bylo dobré zaštítit poměrně nejistou existenci komise připojením se ke státem uznanému spolku či sdružení, které by umožnilo její odbornou činnost dále rozvíjet. Nabízela se možnost připojit se k obnovenému SKIPu nebo k nově založené Asociaci muzeí a galerií ČR. Poměrně dost dlouho se obě možnosti zvažovaly, až se v  roce 1997 komise přidala k Asociaci. Toto rozhodnutí se setkalo s většinovou podporou členů komise.

Komise knihovníků spolupracuje úzce i s dalšími muzejními a knihovnickými organizacemi. Větší muzejní knihovny jsou členy SDRUK. Ovšem nejužší spolupráce je se SKIP, předseda komise se pravidelně jako host zúčastňuje zasedání výboru a pak informuje o dění v této „sesterské“ organizaci na schůzkách či valné hromadě.

Zastavila bych se u webových stránek Uměleckoprůmyslového muzea, jeho Knihovny a vytvoření samostatné rubriky Muzejním knihovnám. Sama ze své praxe metodičky vím, že jsem z této webové rubriky velmi často čerpala řadu důležitých informací pro vlastní práci.

Rubrika„Muzejním knihovnám“ na webových stránkách Knihovny Uměleckoprůmyslového musea už patří minulosti. Dobře sloužila v době, kdy komise knihovníků nebyla členem Asociace, tj. v devadesátých letech 20. století. Protože jsem v té době byla členkou výboru a později i předsedkyní komise, tak se přímo nabízelo, aby již fungující stránky Knihovny UPM posloužily k informování muzejních knihovníků. Jak se na začátku století stále zdokonalovaly stránky Asociace, začala na ně komise souběžně umisťovat i informace o činnosti komise, až konečně od roku 2011 jsou veškeré informace o muzejních knihovnách k nalezení na stránkách Asociace. Pod „Orgány AMG“ lze najít v rubrice „Komise“ i knihovnickou komisi, kde jsou uvedeny její hlavní programové činnosti. Dále je tam uveden např. jednací řád komise, adresář muzejních knihoven, informace o aktivitách komise, publikační činnost členů komise, příspěvky ze seminářů včetně fotogalerie.

Komise s může pochlubit řadou velmi zásadních aktivit, které ovlivňují odbornou práci knihoven muzeí a galerií. Jsou to každoroční celostátní semináře, v roce 2016 proběhne již 40. ročník, a také objemově, množstvím zpracovaných dat skvělá oborová brána umění a architektury (ART).

O činnosti komise jsem se dostatečně zmiňovala už výše. Tak se spíše stručněji zmíním o Jednotné oborové bráně ART. Rozvíjející se spolupráci knihoven dokazuje skutečnost, že knihovny s podobnými fondy zaměřenými na výtvarné umění, jakmile jim to technické vybavení umožnilo, začaly z podnětu Knihovny UPM společně budovat virtuální uměleckou knihovnu, která se časem změnila v projekt Jednotné oborové brány ART, jehož garantem a koordinátorem byla také Knihovna UPM. Projekt je rovněž podporován z programu VISK. Jednotná brána ART je přístupná z adresy artlib.eu. Je třeba zdůraznit, že vytváření této databáze bylo iniciováno „zdola“, totiž iniciativou knihoven s podobnými fondy v celé republice. Nyní je v bráně ART zapojeno 9 knihoven, nejsou to jen knihovny muzejní a galerijní, dvě knihovny jsou vysokoškolské. Plánovaly se připojit i další knihovny. Budování a provozování Oborové brány ART bylo až doposud podporováno z programu VISK8. V současné době, kdy byly všechny dotace z VISK zkráceny na polovinu, je i existence této brány, závisející na této podpoře, dosti ohrožena. Navíc tu existuje projekt Jednotné brány knihoven, který však klade tak vysoké finanční nároky na knihovny, které by se chtěly zapojit, že pro muzejní knihovny je jejich zapojení téměř vyloučené.

Na úvod našeho rozhovoru jsem připomínala váš článek o Koncepce rozvoje knihoven a muzejní knihovny. V současné době začínáme plnit úkoly vyplývající z Koncepce rozvoje knihoven ČR 2016 – 2020. Mohla byste zhodnotit postavení knihoven specializovaných institucí v této Koncepci? Co jim přináší?

Nejstručněji Vám odpovím na tuto poslední otázku. K návrhu Koncepce na léta 2016-2020 se muzejní knihovníci mohli vyjádřit buď přímo, nebo prostřednictvím nové předsedkyně komise, paní PhDr. Štěpánky Běhalové, Ph.D. z Jindřichohradeckého muzea, která připomínky shromažďovala. V zásadě se dá říci, že se muzejní knihovníci s novou koncepcí ztotožňují, protože se v ní počítá s větším zapojením paměťových institucí, což by mělo vytvářet i větší prostor muzejním knihovnám v rámci jejich mateřských institucí.

O konkrétních způsobech naplňování této Koncepce se bude jednat na příštím podzimním, i na dalších seminářích. Řekla bych, že jsem s vývojem zvoleného oboru spokojená i s cíli, kterých je možné dosáhnout. Jen s rychlostí, kterou vývoj postupuje, už méně.

Děkuji za rozhovor.
Jana Nejezchlebová

PhDr. Jarmila Okrouhlíková (nar. 1941 v Praze) absolventka oboru knihovnictví na Univerzitě Karlově, který dokončila v roce 1963. Dálkově studovala druhý obor, dějiny umění, promovala v roce 1971, v roce 1982 získala titul PhDr. Nastoupila do Knihovny Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, v letech 1991 – 2012 zastávala funkci ředitelky a od roku 2012 do současnosti působí na pozici zástupkyně ředitelky. Věnuje se akvizici a věcnému zpracování speciálních fondů knihovny. V průběhu své kariéry spolupracovala na řadě projektů, metodicky podporovala práci knihoven paměťových institucí, jako historička umění prováděla v expozicích muzea. Na seminářích a setkáváních umožňovala knihovnám muzeí, galerií výměnu zkušeností a získávání aktuálních poznatků z oboru. Zastávala funkce v Ústřední knihovnické radě a v Asociaci muzeí a galerií ČR. V roce 2012 byla oceněna Medailí Z. V. Tobolky za rozvoj českého knihovnictví.

Zdroj: Slovník českých knihovníků http://aleph.nkp.cz/F/F8QCUPXNFIB7KEFN8J3VG5KTJ1AIM6RFFJM9NIX2G8GEBHQRXD-56939?func=find-acc&acc_sequence=000003234