Korespondence Arna Nováka a Marie Veselíkové

ŠUBRTOVÁ, Milena. Krb neporušitelného přátelství. Korespondence Arna Nováka a Marie Veselíkové. 1. vyd. Brno: Archiv města Brna, 2015. 320 s. ISBN 978-80-86736-47-1.

Významný literární historik Arne Novák (1880–1939), syn spisovatelky Terézy Novákové (1853–1912), patří k předním osobnostem naší meziválečné kultury. Od roku 1920 byl profesorem a později i rektorem Masarykovy univerzity. Po jeho skonu o něm vyšly různé sborníky (Strážce tradice, 1940; Morava Arnu Novákovi, 1941), spis Alberta Pražáka (Arne Novák, 1940) a četné časopisecké články, po druhé světové válce se však o něm moc nepsalo; František Buriánek ho dokonce roku 1952 dehonestoval jako buržoazního literárního vědce!

Náležitě zhodnocen byl až v devadesátých letech. Roku 1997 o něm vyšla monografie Dušana Jeřábka a Karol Bílek zpracoval jeho literární pozůstalost. Později byla zveřejněna i část jeho rozsáhlé korespondence, a to v publikaci Daniely Golkové (Adresát: Otokar Šimek, 2000), zatímco Olga Jeřábková vydala dopisy Novákovy ženy Jiřiny (Mému muži, Arne Novákovi, 2008). K těmto svazkům se řadí též soubor korespondence s názvem Krb neporušitelného přátelství, edičně připravený Milenou Šubrtovou, která působí na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a zabývá se literaturou pro děti a mládež.

Běží o dopisy Arna Nováka a Marie Veselíkové (1882–1948), pražské rodačky žijící převážně v Litomyšli a činné ve sféře publicistiky a překladatelství. Novákových dopisů je v uvedené publikaci osmačtyřicet; pocházejí z rodinného archivu Mileny Šubrtové, jejíž dědeček byl bratrancem Marie Veselíkové. Od této Novákovy přítelkyně pochází dvaapadesát listů: jde jen o část souboru uloženého v Památníku národního písemnictví, neboť otištění dalších dopisů by narušilo dialogičnost a proporcionalitu nového korespondenčního celku.

Editorka tuto korespondenci uvedla obsáhlou studií, kterou doplnila nástinem rodových linií, ediční a jazykovou poznámkou, jmenným heslářem a částečnou bibliografií prací Marie Veselíkové. Připojila soupis pramenů a literatury, jakož i anglické a německé resumé. Dokumentární hodnotu knihy zvýšila reprodukcí mnoha fotografií a dalších dokumentů. Každý dopis vybavila detailními vysvětlivkami, přičemž se však nevyhnula zbytečnému opakování informačních údajů.

Arne Novák Marii Veselíkovou poznal roku 1901 a v témže roce si s ní začal psát. Jeho první listy mají milostný charakter, ale Marie milovala výtvarníka Viktora Strettiho, byť se s ním časem rozešla a už se nevdala. Novák se v roce 1908 oženil, avšak s Marií se přátelil až do své smrti: jak jí napsal v září 1906, šlo o „krb neporušitelného přátelství“. V jeho dalších dopisech se odráží jeho impozantní sečtělost: píše o mnoha spisovatelích a dílech z naší a světové literatury, nadto glosuje knihy, které adresátce posílal. Zmiňuje se rovněž o své práci i o rodinném životě. Leckde se v této korespondenci zračí tragika jeho života, daná ztrátou rodičů, pěti sourozenců a syna Radovana.

Cennou součástí řady jeho dopisů jsou reflexe známých osobností: například T. G. Masaryka, Růženy Svobodové, Viktora Dyka, Otakara Theera či F. X. Šaldy, kterého Novák v jednom listě z roku 1916 nazývá „učitelem a mistrem“ své mladosti, leč zároveň ho kritizuje za to, že jako „někdejší hlasatel hodnot nadosobních“ ironizuje „všecky, jimž zájem národní, kmenový, politický stojí výše než samolibé já krajního artisty“. Novákovo brněnské působení reflektuje jenom pětice dopisů z let 1923–1936, přesto obraz tohoto působení dotváří v nezanedbatelné míře.

V listech Marie Veselíkové čtenáře upoutá svědectví o jejím pobytu v Paříži, kde v roce 1902 poznala Alfonse Muchu, Františka Kupku nebo Augusta Rodina (byla zde spolu se svou přítelkyní Marií Brichtovou, pozdější ženou Zdeňka Nejedlého). Zajímavé jsou i její soudy o českých spisovatelích a kriticích, mezi nimiž se objevují třeba F. X. Šalda, Karel Čapek, Karel Matěj Čapek-Chod, Teréza Nováková nebo Růžena Svobodová. Ve shodě s Novákem Veselíková popisuje také léta první světové války, vznik republiky a následné události či dobové kulturní poměry.  

Celá kniha tedy významně přibližuje jak Marii Veselíkovou, tak hlavně Arna Nováka: jeho životní dráhu, mnohostrannou pracovní činnost, pohledy na další známé představitele naší kultury i reflexe soudobého společenského dění. Zvláštní význam mají Novákovy dopisy dokreslující historii Masarykovy univerzity ve dvacátých a třicátých letech, ale i jeho práci na Přehledných dějinách literatury české od nejstarších dob až po naše dny (1936–1939). V dopise napsaném 10. září 1936 Veselíkovou informoval o přípravě rozšířené reedice tohoto monumentálního díla, přičemž se skepticky vyjádřil o svých pokračovatelích:
„Soudím, že kniha bude míti na 1200 stran hustého tisku. Nenechal jsem kámen na kameni a předělal mnoho i v staré době. Snad to bude má poslední (4.) úprava díla, které pak po mně zpracuje některý nástupce. Ale neshledávám v mladé generaci ve svém oboru mnoho osobností, jež bych mohl a chtěl označiti jako své duševní dědice.“