Mahenův odkaz inspiruje

Spojení „Jiří Mahen a Brno“ dávno chápeme jako samozřejmé. Tento spisovatel, dramatik, knihovník a muž ještě mnoha dalších „řemesel“ sem přišel roku 1910 jakožto redaktor Lidových novin a zůstal městu věrný až do svého tragického dobrovolného odchodu, jehož 55. výročí jsme si letošního jara připomínali.

O inspirativnosti Mahenovy mnohostranné aktivity pro brněnskou i celou naši kulturu se častokrát píše a hovoří, ale dostatek konkrétních dokladů pro toto tvrzení bychom patrně jen stěží hledali. Vždyť ani obě brněnské scény, které se k jeho jménu výslovně hlásí, činohra Národního divadla a Divadlo Husa na provázku (natožpak další zdejší soubory), už řadu let neměly žádnou z jeho desítek her na repertoáru. Přitom o něm jako o svém intelektuálním učiteli s respektem hovořily tak rozdílné osobnosti, jako byli např. František Halas, Vítězslav Nezval nebo Jaroslav Seifert.

K postupné nápravě tohoto stavu vznikla v Brně po několikaměsíčních přípravách Společnost Jiřího Mahena, která 12. prosince 1993 (přesně v den 111. výročí spisovatelova narození) uskutečnila přímo v Mahenově památníku – tedy ve vilce, kde poslední čtyři roky bydlel – svou ustavující valnou hromadu. Podle schválených stanov a programového prohlášení (otisklo je 4. číslo loňského ročníku Duhy) zůstává hlavním posláním společnosti, jakožto dobrovolné organizace sdružující jednotlivce i právnické osoby, rozvíjet autorův knihovnický a vůbec kulturní odkaz, v širokém slova smyslu se aktivně podílet na rozvoji mahenovských tradic, a to rovněž na poli literatury, divadla nebo péče o životní prostředí. Činnost společnosti má přispívat ke zvyšování kulturní a vzdělanostní úrovně občanů, poskytovat možnost bližšího seznámení s regionální literaturou i jejími tvůrci a napomáhat tomu, aby Knihovna J. Mahena zabezpečovala všem zájemcům přístup ke svým fondům a informacím na úrovni srovnatelné s obdobnými zařízeními ve velkých světových městech. Aktivitu rovněž zaměřuje k organizování rozličných kulturních a společenských akcí (literární pořady, přednášky, besedy, zájezdy, exkurze aj.), ale postupně také na ediční činnost (samostatný bulletin, neznámá korespondence, Ladův plakát Braňte knihu, pohlednice aj.) a všestrannou podporu Mahenova památníku, obětavě vedeného Mgr. Janou Černou. Důraz na mahenovskou problematiku se přitom nechápe jako moment zužující a omezující, nýbrž naopak široce inspirující.

Společnost J. Mahena má zatím necelou stovku členů – vedle významných akademických odborníků (prof. dr. Dušan Jeřábek, prof. dr. Miroslav Mikulášek, prof. dr. Jiří Cejpek, prof. dr. Miloš Štědroň, doc. dr. Jiří Sedlák), spisovatelů (např. František Kožík), výtvarníků (Sylva Lacinová), novinářů, divadelníků apod., také řádku těch kolektivních z okruhu knihoven, muzeí, škol, televizních studií aj. Zatím stačila navázat spolupráci s divadly, kulturními a vědeckými institucemi Brna, s bývalými Mahenovými působišti (rodná Čáslav, Mladá Boleslav, Hodonín, Přerov) i s jinými sdruženími podobného charakteru.

Na koncepční domyšlení a hlavně plynulou realizaci dosud čeká oblast literárních pořadů a besed, kde se ve výhledu počítá se zveřejněním televizních her L. Kundery o Františku Gellnerovi a Rudolfu Těsnohlídkovi, nebo mahenovské korespondence Josefa Macha, s pořadem z tvorby Leoše Janáčka, Josefa Merhauta, Čestmíra Jeřábka, prof. Rudolfa Waltra a dalších. První vlaštovkou tu byl květnový podvečer z prozaického díla prvního předsedy meziválečné Literární skupiny a dramaturga Národního divadla v Brně, předčasně zemřelého expresionisty Lva Blatného. Redaktor dr. Tomáš Mazáč jej pojal coby zasvěcenou dostředivou sondu do souborů Vítr v ohradě (1923) a Povídky v kostkách (1925), jakožto „listování osobním čtenářským deníkem“; jednotlivé povídky a básně v próze citlivě tlumočil opět L. Lakomý.

Vycházet rovněž začal členský zpravodaj společnosti Milíř, jehož název byl odvozen z pasáže z Mahenovy podnětné knížky Díže („Jsem milíř, který v lesích dýmá... Doutnám uvnitř neustále...“). Péčí dr. J. Hájka vyšlo v květnu 1994 v nákladu zhruba 200 výtisků jeho úvodní číslo (a připraveno je už příští). Obsahuje programové prohlášení společnosti a její stanovy, článek o vzniku a náplni Mahenova památníku, ukázku z mahenovské epistolografie, Seifertovu vzpomínku na tohoto „záhadného cizince a intelektuálního fauna“ i další aktuální informace o nenápadné, ale podnětné aktivitě, která brněnský a moravský kulturní život rozhodně obohatí, možná dokonce i ve sféře bibliofilské.

DUHA, roč. 8, 1994, č. 4, s. 13.