Umíte si představit, že si půjčíte v knihovně vrtačku? V Německu to není žádný problém

Od lidmila

Vytvořeno 2016-11-08 14:58

Autor:

Libuše Foberová

Rubrika:

Konference/akce

Číslo časopisu:

4/2016

Vydáno:

2016-11-10 (All day)

Autoři citace:

FOBEROVÁ, Libuše

Komunitní knihovny nezaměřují své aktivity jen na registrované uživatele, ale plánovitě a systematicky oslovují celou komunitu, přičemž své služby rozvíjejí tak, aby mohly pružně reagovat na potřeby všech lidí v místě svého působení. Základem komunitní knihovny jsou kvalitní knihovní a informační služby. Cílem komunitních knihoven je zapojit co nejvíce obyvatel v místě do aktivní účasti na životě města/obce. Pomáhat při řešení problémů komunity informační podporou všech zainteresovaných stran. Posílit vztah lidí k místu, ve kterém žijí. Ve spolupráci s dalšími subjekty v komunitě koordinovaně rozvíjet kulturní, vzdělávací a volnočasové aktivity, které vycházejí ze skutečných potřeb komunity. Podporovat rozvoj potenciálu místa.

Za tímto účelem vznikla v roce 2008 při Slovenské národní knihovně v Martině Odborná pracovní skupina pro komunitní aktivity knihoven, kterou vedla Mgr. Emílie Antolíková. Tam někde můžeme vysledovat začátek konferencí Komunitní knihovny, které jsou známé i v zahraničí. Dnes můžeme hovořit o mezinárodním rozměru těchto podnětných konferencí, které na velmi vysoké profesionální úrovni organizuje ředitelka Hornozemplínské knihovny ve Vranove nad Topľou Mgr. Emília Antolíková. Činnost pracovní skupiny skončila, ale myšlenka věnovat se komunitním aktivitám knihoven zůstala.

Jakou roli budou hrát knihovny v budoucnu? Vyplatí se být komunitní knihovnou? I na tyto otázky hledali odpovědi účastníci Mezinárodní konference Komunitní knihovna, která se konala tentokrát ve Vranove nad Topľou ve dnech 21. – 22. září 2016.

Knihovny se celá staletí věnují budování pozitivního vztahu společnosti ke čtení a jejich hlavní aktivitou je půjčování knih. Knihovny pružně reagují na změny ve společnosti celou řadou nejrůznějších aktivit. Například se stávají prostorem pro seberealizaci různých místních komunit. Letošní konference měla za cíl zdůraznit práci se sociálně znevýhodněnými skupinami obyvatel v knihovnách. Příspěvek Mgr. Emilíe Antolíkové a Mgr. Marianny Majzlíkové Komunitná knižnica a sociálne znevýhodnení byl úvodem do sledované problematiky. Hornozemplínská knihovna dlouhodobě pracuje s handicapovanými čtenáři, s nezaměstnanými, se seniory, s maminkami na mateřské dovolené aj. Autorky se snažily odpovědět na otázku, jak je dnes vnímána sociální role knihoven. Jsou vůbec knihovny připravané na práci s touto skupinou uživatelů? Na ně vhodně navázala ředitelka Knihovny města Ostravy Mgr. Miroslava Sabelová svým příspěvkem Mít, nebo nemít služby pro sociálně vyloučené? Kdo jsou sociálně vyloučení? Jsme a chceme být knihovnou pro všechny?

Cílem konference bylo, aby si knihovníci navzájem vyměnili názory a zkušenosti, jak pracovat se všemi skupinami sociálně znevýhodněných, kam patří např. i migranti. Zaznělo, že je to běh na dlouhou trať a je potřeba hodně trpělivosti, než bude vše, jak má být. Rozhodně je potřeba vydržet a pokračovat v započatém úsilí. Hornozemplínská knihovna učí znevýhodněné cizím jazykům, jak pracovat s pamětí, jak si rychle a dlouho pamatovat různé informace a práci s počítačem. Organizují pro ně tvořivé dílny nejen výtvarné, ale např. jak různě zpracovávat příběhy. Matky na mateřské dovolené učí zručnosti šití malých výrobků podle knih a časopisů nebo technikám využívání odpadových materiálů. Dětem nabízejí 3D tiskárnu a snaží se být především kreativní knihovnou, která rozvíjí jejich osobnost. Jako příklad uvedla Emília Antolíková myšlenku komunitních knihoven v Německu. Mimo knih si zde můžete půjčit výtvarná díla, karnevalové kostýmy, společenské hry, a dokonce i pracovní nářadí. Proč nářadí? Když si někdo půjčí obraz, nebude si kupovat vrtačku, aby si ho mohl pověsit na zeď. Obrazy si půjčují např. lékaři, kteří je umísťují v čekárnách, aby tak zpříjemnili čekání pacientů. Časem obrazy obměňují, aby nezevšedněly.

Na prvním místě v aktivitách komunitních knihoven je budování vztahu ke knihám a čtení – budování čtenářské komunity. První impulz ke čtení přichází v rodinách, večerní čtení pohádek dětem je tradicí, a tak si knihovníci hledají cestu nejen k dětem, ale i k rodičům a prarodičům. Rodiče zapomněli svým dětem říkat, jak důležité je číst. Zajímavé jsou projekty, kdy starosta věnuje novým občánkům knihu a knihovna čtenářský průkaz. Komunitní knihovna učí rodiče, co a jak správně dětem číst. Knihovny by měly dokola vysvětlovat rodičům, že z pohledu rozvíjení fantazie, kreativity a vzdělávání dětí je čtení klíčovou aktivitou. Dítě tak získá širokou slovní zásobu zdarma, zdůraznila E. Antolíková.

Ze zahraničních hostů vystoupil PhDr. Vít Richter s příspěvkem Komunitní činnost veřejných knihoven v procesu integrace sociálně znevýhodněných osob. Představil výsledky výzkumu Agentury pro sociální začleňování při Úřadu vlády ČR ve spolupráci s NK ČR v roce 2015. Cílem výzkumu bylo zmapovat komunitní aktivity veřejných knihoven v obcích do 25 tis. obyvatel, které pracují s touto skupinou uživatelů. Výzkum odpovídá na celou řadu otázek: Jak je vnímaná sociální úloha knihoven? Jak jsou knihovny připravené pro práci se sociálně vyloučenými občany? Co knihovny už dnes nabízejí této skupině uživatelů? Uvedl i příklady dobré praxe.

Mladá krev v knihovnách byl název příspěvku PhDr. Libuše Foberové, Ph.D., která představila úspěšné absolventy Slezské univerzity v Opavě oboru Knihovnictví a Knihovnictví se zaměřením na veřejné knihovny komunitního typu. Absolventi ve věkové skupině do třiceti let pracují v různých veřejných i specializovaných knihovnách na nejrůznějších postech – ředitel, vedoucí, akvizitér, katalogizátor, bibliograf se zaměřením na bibliometrii a scientometrii, dětský knihovník, knihovník v přímých službách ad. Zamýšlela se nad historií, současností a budoucností profese komunitní knihovník. Citujeme z výpovědi knihovníka v přímých službách veřejné knihovny, která je výstižná: „Být knihovníkem, znamená mít zajímavou, kreativní a různorodou práci, která bohužel není adekvátně ohodnocena v platových tabulkách. Což je neštěstí, protože knihovník v městské knihovně je zároveň pedagogem (příprava besed pro školy a knihovnických lekcí), informačním pracovníkem, polovičním hercem a vypravěčem (storytelling), aktivizačním pracovníkem (trénování paměti, reminiscenční setkání, čtenářské kluby…), sociálním pracovníkem (v internetovém centru se setkáváme s lidmi bez domova, drogově závislými…), marketérem (tvůrcem propagačních a informačních letáků, plakátů a dalších materiálů). Dále pak je organizátorem a dohlížitelem (zajišťuje besedy pro veřejnost) a k tomu všemu dokáže zastoupit své kolegy na jiných odděleních.“

Ze zahraničních hostů ještě vystoupila paní Jana Vejsadová, která se věnuje již řadu let trénování paměti. Příspěvek nazvala Efektivní využívání paměťových strategií v programech pro sociálně znevýhodněné a představila techniky, jak si uchovat funkční gramotnost, jak se učit novým věcem a tím si zvyšovat sebedůvěru. Upozornila na specifika každé sociální skupiny, jak s ní pracovat, jak nejlépe postupovat a jak si definovat cíle.

Velké poděkování patří organizátorům konference, zvláště potom paní Emílii Antolíkové, která připravila nejen velmi nosný a kvalitní program, ale i dokonalé zázemí konference. Po úvodních lekcích v Hornozemplínské knihovně jsme se přesunuli do rekreační oblasti Dobrá – Domaša, kde nás hýčkali a dopřáli nám i trochu luxusu, na který knihovníci nejsou moc zvyklí. Večerní program i celková atmosféra konference, přátelskost kolegů ze Slovenska udělaly z této vysoce profesionální konference nezapomenutelnou událost. Celý program najdete na webových stránkách Hornozemplínské knihovny.

Zdroj: http://www.vranovske.sk/sk/clanky/2016-43-v-nemecku-ziadny-problem/

Fotografie: