Oči Brna v listopadu, prosinci a lednu

Listopad: Jindřiška Wurmová – ochránkyně míru, sociálních jistot i práv žen

Česká spisovatelka, překladatelka, sociální pracovnice, aktivistka ženského a především mírového hnutí Jindřiška Wurmová (8. 2. 1864 – 19. 5. 1953) se narodila v Rovečíně (dnes Rovečné) do početné rodiny deseti dětí. Svůj pevný mravní základ a silné sociální cítění získala Wurmová právě ve své původní rodině. Ve svých dvanácti letech odešla na evangelickou školu do Krabčic pod Řípem, následně na jazykový ústav v Männersdorfu u Curyšského jezera. Po návratu ze studií roku 1881 působila v Krabčicích jako učitelka cizích jazyků. Nějaký čas hospodařila u svého bratra v Šakvicích, odkud chodívala k sestře do Brna, kde se setkala se svým mužem Františkem Bořivojem Wurmem, úředníkem banky Slávie.

Wurm byl veřejně činný, zapojený do řady spolků – Sokol, Matice školská nebo Vesna. V roce 1892 vstoupila do spolku Vesna také Wurmová, ve výboru spolku pak pracovala až do roku 1904 především v odboru vzdělávacím (přednášky, články, lidové nedělní besídky pro ženy). Roku 1899 pronesla v Brně společně s P. Ignátem Wurmem projev ve prospěch mírové konference v Haagu. V té době také vydala svoji prvotinu Z deníku sedmnáctileté. S Eliškou Machovou založila Útulnu, v Dobročinném komitétu přispívala do ročenky Chudým dětem. V roce 1911, kdy jí zemřela dcera, řídila pracovní odbor pro město Brno pro založení České zemské péče o mládež, z něhož posléze vznikl sirotčí spolek. Řídila také první lékařskou poradnu pro matky a kojence. Zároveň jí byl svěřen dohled nad odborem pro mladé provinilce. Její snahy nabyly největšího úspěchu v oblasti protialkoholní prevence. V roce 1912 vznikla aktivitou její a Ludmily Konečné Jednota mírová pro Moravu. Jindřiška Wurmová zůstala předsedkyní Jednoty mírové 18 let (nahradil ji Josef Šídlo), jako její předsedkyně pracovala v mezinárodních mírových organizacích a účastnila se mírových kongresů IPB.

Doprovodný program:

22. listopadu 2016 v 17.00 hod., videokonferenční sál (4. patro)
Jindřiška Wurmová a historie žen první poloviny 20. století
Přednáška literární historičky a kritičky doc. Mgr. Libuše Heczkové, Ph.D.

29. listopadu 2016 v 17.00 hod., videokonferenční sál (4. patro)
Historie ženského hnutí v českých zemích
Přednáška Mgr. Denisy Nečasové, Ph.D., z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. 

Prosinec a leden: Robert Musil

Praha má svého světového Franze Kafku, Brno má svého světového Roberta Musila (1880–1942). Praha o tom ví, Brno zatím nic netuší. Jednoho z největších romanopisců dvacátého století v Brně připomíná jednoduchá deska na Jaselské ulici. A to je všechno.

Spisovatel – autor monumentálního (a nedokončeného) románu Muž bez vlastností, považovaný vedle Franze Kafky a Thomase Manna za klasika velké německé literatury dvacátého století, se narodil v roce 1880 v Klagenfurtu Alfredu a Hermíně Musilovým. Selský rod Musilů byl původem z Rychtářova u Vyškova a až odchodem Robertova dědečka do Rakouska se rozdělil na českou a rakouskou větev.

Do země svých předků se Robert vrátil jako chlapec, když se stal jeho otec v roce 1891 profesorem brněnské techniky, kde působil až do svého penzionování. Robert postupně prošel různými vojenskými školami, ale nakonec absolvoval brněnskou techniku (1898–1901) a posléze ještě berlínskou univerzitu. Nejprve navštěvoval nižší vojenskou reálku v Eisenstadtu (1892–1894), pak vyšší vojenskou reálku (kadetku) v Hranicích na Moravě (1894–1897). Následně ještě na několik měsíců zkusil vojenskou akademii.

Společensky a literárně se projevil krátce po svém příchodu na brněnskou techniku. V denním tisku uveřejnil první krátké prózy a drobné literární zprávy a uplatnil se i jako sportovec – cyklista, šermíř, plavec. Do Brna se za rodiči vracel až do roku 1924 a místa jeho mládí hrají významnou roli i v jeho prózách. Musilova první knižně publikovaná próza Zmatky chovance Törlesse se odehrává v prostředí vojenské kadetky v Hranicích na Moravě, Brno se několikrát vynořuje v proudu vyprávění a úvah románu Muž bez vlastností, je částečně dějištěm novely Tonka a brněnské reálie najdeme i ve svazku drobných próz Pozůstalost za života.

Až do svého nuceného švýcarského exilu udržoval Robert Musil tu s větší, tu s menší intenzitou kontakty s českým prostředím, mj. i se svým příbuzným, českým orientalistou a cestovatelem Aloisem Musilem.

Roberta Musila představí Oči Brna v období prosinec 2016 – leden 2017. Více informací o plánovaných akcích sledujte na www.mzk.cz.