Z dějin veřejných knihoven

BROŽOVSKÁ ONDERKOVÁ, Jana a Markéta BĚLOHRADSKÁ. Veřejné knihovnictví na Uherskohradišťsku do roku 1945. Opava: Ústav bohemistiky a knihovnictví FPF Slezské univerzity v Opavě, 2015. 79 s. ISBN 978-80-7510-187-7.

Zaměření na výchovu odborníků pro veřejné knihovny komunitního typu má ve své specializaci Ústav bohemistiky a knihovnictví na Slezské univerzitě v Opavě nejen v akreditaci výukovými předměty, ale projevuje se i publikační činností jeho vyučujících i absolventů. Spoluprací obou vznikla i knížka z historie veřejného knihovnictví v Uherském Hradišti a jeho okolí.

Událostem v regionu východní Moravy předchází poměrně rozsáhlý výklad o počátcích organizovaného čtenářství v českých zemích od přelomu 18. a 19. století. V době osvícenství se stávala vzdělanost základem pro rozvoj společnosti a vznik veřejných čítáren a půjčoven knih k tomu patřilo. Šlo ovšem o komerční služby, které svými vysokými poplatky byly omezené jen na vyšší vrstvy. Ještě počátkem 19. století mohly vznikat jen v hlavních městech země, a převážně šlo o iniciativu tiskařů v Praze, v Brně nebo v Opavě, kteří takto chtěli rozšířit svá knihkupectví také o půjčování knih. Půjčovny knih neměly dlouhého trvání ať již proto, že nešlo o příliš prosperující živnost nebo i proto, že vládou byly zakazovány z obavy před šířením idejí revoluční Francie. K jejich povolení došlo až od roku 1811, ovšem stále s omezením jen na hlavní města.

V době národního obrození dostávaly prostor čtenářské spolky, jejich rozvoj mohl však nastat až v šedesátých letech 19. století. Autorky z evidence spolkové činnosti ukazují, že ve struktuře spolků byly ty čtenářské nejpočetnější. K obecněji zaměřenému výkladu patří také kapitolky o počátcích organizovaného čtenářství na Moravě od poloviny 19. století, kdy vznikla Národní jednota moravská nebo Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, jež se zasloužily o vydávání české literární produkce. Dovíme se také o národních jednotách, které osvětovou prací se snažily napomáhat českým obyvatelům zejména v národnostně smíšených obcích. Snahy v budování knihoven národními jednotami nebo Svazem osvětovým pak vyvrcholily přípravou zákona o veřejných knihovnách obecních, který parlament nového státu přijal v červenci 1919. Zajímavá je také statistika, která uvádí počet obyvatel v poměru s počty čtenářů v knihovnách ve městech na východní Moravě v meziválečném období.

Ve druhé polovině naší recenzované knížky se již autorky zaměřily na region Uherskohradišťska. Nejvíce pramenů a také nejvíce organizované činnosti od 60. let 19. století je spojeno s Uherským Hradištěm, když tam se česká inteligence v roce 1883 prosadila ve volbách a správa města přešla do českých rukou. Město se vyznačovalo bohatou spolkovou činností. Dnešní Knihovny Beneše Bedřicha Buchlovana se hlásí k tradici spolku Lípa slovanská, jejíž pobočka ve městě byla založena v revolučním roku 1848, Veřejná knihovna a čítárna byla pak otevřena v březnu 1912 s podporou města, ze zákona ustavená Veřejná knihovna zahájila pravidelnou činnost od ledna 1921.

Podobně se můžeme seznámit s počátky čtenářského života v Uherském Brodě v souvislosti s činností vzdělávacích spolků a také v menších obcích, jako jsou Hustěnovice, Tupesy, Bílovice, Vlčnov, Nedakonice. Pramenem pro autorky byla nejen dosavadní poměrně početná literatura k dějinám obcí, ale také dobový tisk a místní kroniky.

Práce o vývoji veřejných knihoven na Uherskohradišťsku do roku 1945 shrnuje do jisté míry obecný přehled o počátcích organizovaného čtenářství a tím má širší uplatnění. I na příkladu jednotlivých obcí ukazuje, jak v současné době se knihovny dovedou mediálně prezentovat.