Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
Duha ISSN 0862-1985 (Print)
Duha ISSN 1804-4255 (Online)
Podpořil
Kabinet informačních studií a knihovnictví (dále pod zkratkou KISK) na Masarykově univerzitě v Brně je dynamické akademické pracoviště s moderním výukovým profilem a řadou mladých vyučujících. Zdá se téměř neuvěřitelné, že ve studijním roce 2016/2017 slaví již pětadvacet let své existence. Příznačně existuje stejně dlouho jako připojení České republiky k Internetu. Při této příležitosti jsme se rozhodli využít možnosti bilancovat, ohlédnout se za historií a reflektovat současnost akademického pracoviště. Vývoj vzdělávacího profilu a zaměření odráží měnící se podmínky pro vykonávání naší profese stejně jako mezinárodní trendy udávající směr oboru.
Historii KISKu tvoří tři období podle převažujícího pojetí oboru:
Hybatelem existence Kabinetu informačních studií a knihovnictví byl nedostatek vysokoškolsky kvalifikovaného personálu knihoven na Moravě. Ten byl pociťován obzvláště v Moravské zemské knihovně v Brně. Situaci se rozhodl řešit tehdejší ředitel knihovny Jaromír Kubíček a v roce 1988 zahájil jednání o možnosti zřízení vhodného studijního programu na Vysokém učení technickém. Knihovnictví mělo být přednášeno jako součást studijního programu Informatika, jehož studenti by se mohli ve 4. a 5. ročníku na knihovnictví specializovat. Zřízení specializace se ale neuskutečnilo, a tak začal po roce 1990 Jaromír Kubíček jednat za podpory historika Jana Janáka s tehdejším rektorem Masarykovy univerzity Milanem Jelínkem. Z úspěšného jednání vzešla možnost otevřít na univerzitě specializaci knihovnictví.[1]
Knihovnictví se poprvé oficiálně představilo v roce 1991 v seznamu přednášek na Filozofické fakultě MU, v němž byly zveřejněny plánované předměty, které měly tvořit knihovnickou specializaci. Po úspěšné akreditaci se začalo knihovnictví vyučovat ve studijním roce 1991/1992. Prvním vedoucím ústavu se stal Miroslav Flodr, který chtěl samostatnost pro pomocné vědy historické a archivnictví, a tedy strategickým spojením s knihovnictvím mohl ustavit samostatnou katedru − Ústav pomocných věd historických, archivnictví a knihovnictví. Základní koncept kurikula byl převzat z Univerzity Karlovy. Název oboru − Vědecké informace a knihovnictví – prokazoval jasný vliv teorie vědeckých informací převažující v tehdejším východním politickém bloku. Termín vědecká informatika, který zavedli sovětští odborníci A. I. Michajlov, A. I. Čornyj a R. S. Giľjarevskij[2], byl do českého jazyka překládán právě termínem vědecké informace a sloužil jako alternativní označení k západnímu názvu oboru informační věda. Podpora výuky ze strany Ústavu byla minimální, pro výuku se využívaly především všeobecné předměty.
V tomto kontextu se jevilo jako nejvhodnější specializovat výuku na knihovědu, což učinilo profil studia jedinečným. Vyučované předměty byly rozděleny do tří základních bloků:
Mezi nabízenými předměty byly i předměty z dnešního pohledu dosti neobvyklé, například Lokální společenství vesnice a města, Vinohradnická kultura či Folklór evropských národů. Odbornou část výuky zajišťovali z velké části zaměstnanci Moravské zemské knihovny, vědecké knihovny v Olomouci (například tehdejší ředitelka Marie Nádvorníková) a externisté. Studenti, jejichž zájem o obor byl spíše technologický než knihovědný, mohli navštěvovat vhodné předměty Kurs práce s počítačem, Organizace a budování bází dat nebo Aplikace výpočetní, přenosové a reprografické techniky na Fakultě informatiky MU pod záštitou Miroslava Bartoška.
Studium bylo realizováno pouze v dálkové pětileté formě, a to s dvouletým intervalem pro zápis do nového ročníku. Výuka probíhala formou konzultací a jednodenních přednášek ve čtrnáctidenních intervalech. Ve studijním roce 1991/1992 bylo ke studiu v souladu se stanovenými kvótami přijato 18 studentů, v roce 1993/1994 nastoupilo 12 studentů a v roce 1995/1996 bylo přijato 19 uchazečů, ačkoli zájem o studium byl vyšší.[3] O prezenční formě studia se začalo vyjednávat od roku 1997 a její otevření umožnila nová akreditace oboru v roce 1998. Současně byl obor přeřazen pod Ústav pedagogických věd a jeho vedení se ujal Jan Sup. Denní forma studia nebyla otevřena okamžitě, její realizace musela počkat až na rok 1999.[4]
V roce 2000 se vedení ústavu ujímá ředitelka knihovny filozofické fakulty Pavla Kánská a obor je znovu organizačně přesunut, tentokrát pod Psychologický ústav. Od roku 2001 došlo k navýšení počtu přijímaných studentů, kteří se mohli zapisovat ke studiu každoročně. Pavla Kánská přizvala ke spolupráci Jiřího Cejpka, který v Brně začíná jako externista přednášet od roku 2000. Inspirováni vývojem vzdělávání na amerických univerzitách[5] společně připravili a obor nově akreditovali v roce 2001. V plánu studia dochází k výraznému odklonu od knihovědné specializace, nové kurikulum je zaměřeno na informační vědu. Pro toto období je typické hledání integrace a prolnutí informační vědy se specializovanějším knihovnictvím, které v kurikulu nejvýrazněji reprezentují předměty Jiřího Cejpka Úvod do studia knihovnictví a informační vědy a Učící se společnost a role knihovníka v ní. Do kurikula poprvé vstupuje větší možnost volby studijních předmětů. Nově se zavádí rozlišení mezi povinnými a volitelnými předměty. K dalším změnám ve skladbě kurikula dochází s akreditací oboru v roce 2005. K přípravě této akreditace jsou přizváni první absolventi prezenčního studia oboru Michal Lorenz a jeho kolegové, tou dobou graduanti Petr Škyřík, Věra Volemanová, Silvie Presová a Šárka Nekudová. Po dokončení studií jsou všichni s výjimkou Šárky Nekudové zaměstnáni na pracovišti jako nové posily pomáhající realizovat výuku oboru.
V souladu s tzv. Boloňským procesem je studium nově rozděleno na bakalářský a navazující magisterský stupeň, oba jsou realizovány jak v prezenční, tak v distanční formě. Mění se také název oboru, z Vědeckých informací a knihovnictví na Informační studia a knihovnictví, a pracoviště získává nový název Kabinet informačních studií a knihovnictví. Obor se stává součástí Ústavu pro českou literaturu a knihovnictví. KISKu jako pracovišti organizačně zařazenému pod Ústav pro českou literaturu zůstává zachována velká míra autonomie, současně probíhá spolupráce na přípravě přednášek a garance odbornosti Kabinetu. Vedoucím Kabinetu se na jeden rok stává Zdeněk Kadlec, který předává v roce 2006 tento post Petru Škyříkovi snažícímu se realizovat svoje vize. Petr Škyřík zastává funkci vedoucího KISKu do současnosti. Do studijního plánu se dostává řada nových předmětů, například Informační fondy a služby, Autorskoprávní aspekty knihovnicko-informační činnosti, Etické a filozofické základy informační vědy, Digitální knihovny a databázová centra, obohacena je výuka v oblasti počítačové gramotnosti. Na dva semestry se rozšiřuje výuka Informační vědy a posilují se i předměty zaměřené na rozvoj kompetencí, například Techniky osobnostně sociálního výcviku, Tréning týmové spolupráce a sociálních dovedností.
Další akreditace studia proběhla v roce 2009, kdy došlo ke snížení počtu povinných předmětů a posílení předmětů povinně volitelných. Mezi stěžejní předměty propojující nabyté znalosti s konkrétní aplikační doménou se zařazuje Aplikační seminář v délce dvou semestrů, během něhož se studenti učí připravovat a realizovat projekt v podmínkách simulujících grantový projekt a práci v týmu. Výraznou roli také sehrává předmět Informační vzdělávání reflektující význam edukace různých cílových skupin v informační gramotnosti. Na studenty celé Masarykovy univerzity je zaměřený e-learningový Kurz práce s informacemi, který dodnes absolvovaly stovky studentů. Zásadnější změny však tato akreditace do kurikula již nepřinesla.
KISK se úspěšně rozvíjí a získává stále početnější základnu studentů. K rozvoji přispívá zvláště úspěšná grantová politika, díky níž se Petrovi Škyříkovi daří získávat řadu rozvojových grantů a přivádět na KISK nové spolupracovníky do týmů grantových projektů. Největšími realizovanými granty, z nichž některé spadají již do další etapy vývoje KISKu, jsou:
Třetímu období bude věnováno pokračování v příštím čísle Duhy.
[1] KUBÍČEK, Jaromír. Ke kořenům aneb jak to všechno začalo. Vystoupení v rámci KISKFóra: KISKstory aneb jak to tehdy vlastně bylo, 22. 10. 2015, Mosilana Hub Brno. Pořádající instituce Kabinet informačních studií a knihovnictví V Brně.
[2] Více k této koncepci viz CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. Str. 165 – 167.
[3] FOBEROVÁ, Libuše. Dvacet let se vyučuje studijní program Informační studia a knihovnictví na Moravě a ve Slezsku. Duha [online]. 2011, 25(3). ISSN 1804-4255 [cit. 2016-02-08]. Dostupný z: http://duha.mzk.cz/clanky/dvacet-let-se-vyucuje-studijni-program-informacni-studia-knihovnictvi-na-morave-ve-slezsku. ISSN 1804-4255.
[4] Detailní popis podmínek vzniku a rozvoje KISKu v první etapě viz KUBÍČEK, Jaromír. Počátky vysokoškolského studia knihovnictví na Masarykově univerzitě. Duha [online]. 2016, 30(1) [cit. 2017-02-15]. Dostupný z: http://duha.mzk.cz/clanky/pocatky-vysokoskolskeho-studia-knihovnictvi-na-masarykove-univerzite. ISSN 1804-4255.
[5] CEJPEK, Jiří. Proměny let devadesátých: Knihovnictví na prahu informačního věku – děje, myšlenky a názory. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2005. ISBN 80-85851-15-6. S. 73.
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.