Oči Brna v dubnu a květnu

Duben: Eva Kilianová

Eva Kilianová (17. května 1930), dcera mecenáše a vydavatele salonních časopisů Salon a Měsíc Bohuslava Kiliana a také sestřenice spisovatele Bohumila Hrabala, vyrůstala a dodnes žije v obřanské vile na břehu řeky Svitavy. Vystudovala filozofii a biologii na filozofické fakultě brněnské univerzity. Po dvou letech působení na základní škole v Karviné se vrátila zpět do svého rodného města, do Brna.

Jméno Evy Kilianové je úzce spojeno s počátky existence brněnského pracoviště Ústavu pro etnografii a folkloristiku a Historického ústavu ČSAV. Její základní pracovní náplní byla péče o tamní knihovnu a především psaní na stroji, svým kolegům přepisovala jejich veškerou badatelskou práci. Úzce spolupracovala s kolegou Oldřichem Sirovátkou. Protože jí však vzhledem k rodinnému zázemí nebyla práce s literárním textem cizí, začala se ve volném čase věnovat adaptacím záznamů folklórního podání. S texty zacházela velmi citlivě, s respektem k pramenům. Její edice, které vycházely v nakladatelstvích jako brněnský Blok, ostravský Profil nebo pražský Albatros, byly vždy opatřeny soupisem literatury a pramenů a ediční poznámkou. Především dětem tak zprostředkovala svět dávných bájí a pověstí, jemuž výtvarnou podobu vtiskli přední čeští výtvarníci – Alois Mikulka, Jiří Hadač, Milan Zezulka, Antonín Strnadel, Zdena Táborská nebo Vlasta Baránková.

V Očích Brna se můžete na Evu Kilianovou těšit v měsíci dubnu. Připravované pořady sledujte na webových stránkách www.mzk.cz/oci-brna.

Květen: Libuše Šuleřová

Výtvarnice Libuše Šuleřová studovala v letech 1962–1966 na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, obor malba u Jana Blažka a Karla Hofmana. Následovaly studie na Palackého univerzitě v Olomouci (1966–1971) u Václava Zykmunda, Miroslava Štolfy, Eduarda Ovčáčka. Její první výstavu portrétů v olomouckém divadle zahajoval František Dvořák. Následně se pro ni možnost veřejné prezentace vlastní tvorby na nějaký čas uzavřela, a to až do roku 1989. Proto se Libuše Šuleřová věnovala především pedagogické činnosti. Dvanáct let působila na gymnáziu v Rožnově pod Radhoštěm, později v Brně nejen na gymnáziu, ale především téměř deset let na LŠU. Velkou část svého pedagogického života strávila ve Znojmě, kde působila jako ředitelka ZŠ. Po roce 1989 uspořádala řadu výstav v České republice, Itálii a Rakousku. Jako výtvarnice se věnuje technikám akvarel, olejomalba nebo práci s textilem a podmalbě na sklo. Nelze nezmínit knihy, na nichž se podílela jako ilustrátorka – É trli-frli, aneb, Kdy nastane konec světa, O znojemské věži a jiné pověsti, O vranovském zámku: pověsti ze Znojemska, Světlo po kapsách nebo 10 pohádek pro Justýnku. Ve Znojmě vytvořila vizuální styl pro Spolek přátel Hroznové kozy, je členkou výtvarné skupiny Meandr.