Světy Shaun Tana

Příspěvek je věnován tvorbě australského spisovatele Shaun Tana, především jeho grafickým románům, které byly vydány v českém překladu. Zmíněn je také vliv českého rodáka a světoznámého ilustrátora Petra Síse.

Ilustrace a komiks, to jsou v literatuře pro děti a mládež snad nejrychleji se rozvíjející oblasti. Samotný komiks prošel v posledních letech rapidními změnami. Současně je více než zřejmé, že komiks a jeho formy jako komiksový román, alba a mnohé další otevírají nové zkušenosti v oblasti nejen řeči jako takové, ale i samotné kvality čtení. Jedním z autorů, který značně posouvá žánrové hranice komiksu, možnosti autorské ilustrované knihy, ale také čtenářský proces a z něj vyplývající významové polyfonie, je Shaun Tan.

Rodák z australského Perthu, nar. 1971, proslul jako výtvarník, autor kreslených filmů, ilustrátor komiksových románů a v posledních letech i jako prozaik. Získal řadu ocenění, jejichž výčet by byl opravdu dlouhý, za všechny uveďme Oscara z roku 2010 za krátký animovaný film The Lost Thing (Ztracená věc). O rok později následovala Cena Astrid Lindgrenové, asi nejprestižnější ocenění v literatuře pro děti a mládež.

Tan své knihy vytváří s plnohodnotným zastoupením obrazové i textové složky. Jeho knihy vlastně nejsou komiksy v původním smyslu slova. Tan vychází vstříc moderním trendům aktualizace komiksu a ilustrace, ovšem začínal jako kreslíř hororových příběhů, jejichž poučenost je u něj zřetelná. Sám uvádí inspirace Timem Burtonem, ale nezapře ani vlivy „viktoriánské“ kresby Edwarda Goreyho (kniha Erik nebo povídka Větvičkové ze souboru Příběhy z konce předměstí), stejně jako obrazů Edwarda Muncha nebo Vincenta van Gogha (v práci se štětcem). Napětím monumentality a až zenového minimalismu pak Tan odkazuje ke svému přiznávanému „učiteli“ Petru Sísovi, jenž Tanovy práce rovněž komentuje s obdivem. Výtvarné techniky kombinuje, od kolorovaných kreseb, kvaší, přes akryly, pastely až po uhel a tužku. Posledně jmenované převládá u knihy komiksových alb beze slov Nový svět (česky 2012, angl. jako Arrival, 2006). Uhel a tužka tu přirozeně podporují autentičnost emigrantského příběhu. Emigrace, hledání nového domova, postavení emigrantů v „nových světech“, emigranti jako ztracení outsideři: tato témata autora zajímají snad i proto, že sám má čínsko-malajské kořeny.

Rovina výtvarná a rovina textová tu existují na jedné straně ve vzájemné komplementaritě, ale často se obě složky rozvíjejí nezávisle na sobě a podněcují jiné kvality čtení. Obě se také podílejí, každá sama za sebe, na interpretační otevřenosti výkladů a emočně velmi intenzivní obrazotvornosti. Např. v Dědečkově příběhu (in Příběhy z konce předměstí, č. 2011, angl. Tales From Outer Suburbia, 2008) ilustrace vyjadřují jakousi skrytou linku, kterou samotný hrdina-dědeček slovy (logicky, racionálně, kauzálně) nemůže, a ani neumí sdělit. Opakujícími se tématy v těchto knihách jsou (dětská) fantazie, vycházející z nevědomých vrstev, z hlubinných principů bretonovských „spojitých nádob“, synchronicita, efekty „motýlích křídel“ (Pravidla léta) apod.

V Pravidlech léta (česky 2014, angl. 2013) nás především „dostihují“ události, předměty a tvorové, s nimiž bychom se jindy setkat nemohli. Není to ale jen zvláštní čas, jsou to i prostory, kde se příběhy odehrávají, přesněji meziprostory: okraje městeček, zastrčené ulice, zadní vchody domů, zapomenuté, znenadání se objevující kouty a dvory.

Specifické napětí obrazové i textové složky si dokáže podmanit čtenáře dospělé, dospívající i dětské. Ovšem je ještě jeden důvod k zájmu o Tanovy knihy ‒ jejich hluboká lidskost a nekašírovaný humanismus, a to napříč rasami, společenskými třídami i věkovými skupinami. Při četbě jeho děl tak můžeme zažít katarzi, ve které si připomeneme naše dětství a naše „pravidla léta“.