Rozhovor s PhDr. Hanou Landovou, PhD.

Začala bych postupně, jste předsedkyní Asociace knihoven vysokých škol (VV AKVŠ ČR), která vznikla za účelem hájit a prosazovat zájmy vysokých škol, zastupovat vysoké školy mimo jiné i v oblasti státní informační politiky a národního knihovnického systému a s cílem vytvořit platformu pro spolupráci na národní i mezinárodní úrovni. Co z toho se daří a kde máte rezervy?

AKVŠ funguje již 15 let a domnívám se, že za tu dobu ušla velký kus cesty a podařilo se jí získat si své stálé místo nejen v knihovnické komunitě, ale i v prostoru vysokoškolského vzdělávání. Představitelé AKVŠ dlouhodobě komunikují nejen přímo s členskými univerzitami a jejich knihovnami, ale vystupují například i na půdě Rady vysokých škol nebo České konference rektorů. Zároveň se snažíme co nejlépe spolupracovat s kolegyněmi a kolegy z jiných typů knihoven, například na půdě Ústřední knihovnické rady. V rámci své činnosti máme některá stálá témata – zajištění informačních zdrojů, podpora otevřeného přístupu a rozvoj informační gramotnosti – ale zároveň se každý rok objevují témata aktuální, která je třeba řešit na základě vzniklé situace. Jedná se třeba o různé otázky legislativní, případně témata hýbající vysokým školstvím, která se dotýkají i knihoven. Typickým příkladem takového tématu byla problematika predátorských časopisů. Mým kolegyním a předchůdkyním ve vedení VV AKVŠ se velmi dobře dařilo Asociaci a s ní i knihovny jejích členských univerzit posouvat kupředu a já se na to s kolegy ze stávajícího výkonného výboru snažím navázat. Zdá se, že hlavním motivem tohoto funkčního období bude nastavení systému financování elektronických informačních zdrojů v návaznosti na nově vzniklé licenční centrum CzechELib. Jedná se o zcela nové prostředí, se kterým české vysoké školy zatím nemají zkušenosti. Dalším velkým tématem je definování kritérií kvality vysokoškolských knihoven – v návaznosti na nový systém institucionálních akreditací. A to jsou z mého pohledu opravdu velké výzvy.

Jak se daří spolupráce u nás a jak zahraniční?

Spolupráce je, dle mého názoru, hlavní esencí fungování organizací jakou je AKVŠ. Asociace vznikla právě na základě potřeby spolupráce a výměny zkušeností a bez těchto principů by nemohla tak dlouho fungovat. Myslím, že obecně se dá říci, že spolupráce funguje velmi dobře – ale lze to jistě rozdělit na několik rovin, které se nevyvíjejí rovnoměrně. Nejprve se posilovala spolupráce mezi členskými univerzitami a jejich knihovnami, mezi výkonným výborem a knihovnami a pak se relativně velmi záhy začal klást velký důraz na spolupráci se zahraničím. Ta byla nejprve spíše v takové pasivní poloze – tedy naši knihovníci jezdili do zahraničí a získávali informace na konferencích, případně jsme zvali zahraniční přednášející na odborné akce pořádané AKVŠ. V posledních letech je ale zjevný velmi pozitivní trend, kdy naši knihovníci jezdí na mezinárodní konference a prezentují své zkušenosti a výsledky svých projektů – často s velmi kladným ohlasem. Jsme zváni do různých pracovních skupin a v minulém roce byla AKVŠ hlavním organizátorem velké mezinárodní konference o informační gramotnosti ECIL 2017, která skončila velkým úspěchem. V současné době vidím jako velmi důležitý rozvoj spolupráce v rámci ČR napříč různými typy knihoven. Byť jsou vysokoškolské knihovny v mnoha ohledech velmi specifické, vidím mnoho oblastí, kde by byla spolupráce s veřejnými, případně školními knihovnami velmi přínosná. Jedná se zejména o otázky rozvoje informační gramotnosti nebo rozvoje komunitní role knihoven.

Mezi tři klíčové aktivity AKVŠ ČR patří – podpora otevřeného přístupu jako změny v komunikaci vědeckých výsledků; podpora vědy, výzkumu a vzdělávání; podpora informačního vzdělávání. Jak se díváte na problematiku parazitování predátorských časopisů na myšlence Open Access?

Jedná se o problematiku, která v posledních několika letech zaměstnává vysoké školy i jejich knihovny po celém světě. Samozřejmě je škoda, že je velmi pozitivní trend otevírání a zpřístupňování výsledků vědecké práce narušen a do jisté míry i zdiskreditován. Ale je to, bohužel, asi přirozené, že se vždy najdou jednotlivci či skupiny, kteří se snaží na takovýchto věcech vydělat a obohatit se, bez ohledu na důsledky. Na druhou stranu – snažím se vždy na každé situace najít něco pozitivního. Diskuse nad problematikou predátorských časopisů otevřely mnoho dalších témat, která se týkají smyslu a etických principů vědeckého publikování jako celku, stejně jako třeba kritického myšlení a kritického hodnocení informací. A to jsou témata, která se našeho oboru velmi úzce týkají a knihovny do nich mají možnost vstoupit a ukázat význam aktivit souvisejících například s rozvojem informační gramotnosti. Je tedy možné to vidět i jako velkou příležitost, kterou by bylo škoda nevyužít.

Jak konkrétně podporujete vědu, výzkum a vzdělávání?

To je velmi široká otázka, protože informační podpora vědy, výzkumu a vzdělávání je vlastně podstatou fungování VŠ knihoven. Je to důvod, proč knihovny na vysokých školách jsou a kolem tohoto tématu se točí všechny naše služby, budování tištěných i elektronických fondů a vzdělávací aktivity. Kdybych ale měla vybrat příklady služeb, které třeba v městských knihovnách nejsou tak běžné, byla by to například podpora publikační činnosti. Jedná se o poradenství v oblasti volby vhodného časopisu pro publikování výsledků výzkumu (právě třeba s důrazem na otázky otevřeného přístupu), komplexní rešerše k určitému odbornému tématu, dodávání plných textů požadovaných publikací, podpora práce s informacemi (např. v podobě citačních manažerů). Poté také sledování citačního ohlasu dané publikace, poradenství v oblasti vědeckých identifikátorů a propagace v rámci vědeckých sociálních sítí. Ale to je opravdu jen malý výsek činnosti. Další významnou oblastí jsou aktivity v oblasti informačního vzdělávání – práce se studenty od 1. ročníku až po doktorandy.

Cílem komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách (IVIG) je systematický rozvoj informačního vzdělávání na vysokých školách v ČR a jeho zapojení do kontextu celé vysoké školy. Jak se daří naplňovat otevřenost komise IVIG nečlenům AKVŠ ČR?

Na rozdíl od členství dané instituce v AKVŠ samotné, kde jsou kritéria jasně stanovená, členství v jednotlivých pracovních skupinách, komisích, či iniciativách, které v rámci AKVŠ působí, bylo vždy umožněno každému zájemci. Platí to tedy i pro komisi IVIG. Jsem v komisi od jejího založení a vím, že jsme měli kolegy z MZK, NTK i třeba NLK. Z podstaty věci bude vždy většina členů z řad VŠ knihovníků, protože témata, která komise řeší, se vztahují k praxi vysokých škol. Ale vítán je každý, kdo má o daná témata zájem, může z nich získat inspiraci pro svou knihovnu, ale také je ochoten do činnosti komise vložit svou energii a čas.

Zajímá nás, jak jsou na tom obecně studenti s informační gramotností? Přicházejí na vysoké školy dostatečně připraveni? Z osobní zkušenosti vím, že spíše ne. Mnohdy se neorientují ani v základech, nejsou sečtělí a spoléhají na Google. Zřejmě nejvíce selhávají školní knihovny.

Toto je téma, které je mi velmi blízké a je to velmi složitá otázka, která se nedá zodpovědět několika větami. Ale obecně lze říci, že znakem současné doby jsou, bohužel, rozevírající se nůžky mezi jednotlivými skupinami mimo jiné i pokud jde o úroveň informační gramotnosti. A nevyhýbá se to ani absolventům středních škol, kteří přicházejí na školy vysoké. Úroveň znalostí, se kterými přicházejí, je často velmi odlišná. Někteří neznají nic než Vámi zmiňovaný Google, jiní jsou už z gymnázia zvyklí psát odborné texty, pracovat se zahraničními informačními zdroji a informace ověřovat a zdatně argumentovat. Je velmi těžké tuto úroveň srovnat – ale je to klíčové pro další úspěšné studium. Proto se o to jako knihovníci snažíme. Fakt, že v ČR neexistuje ucelený systém školních knihoven, v této oblasti hraje velmi negativní roli. Naštěstí je tento deficit do jisté míry kompenzován knihovnami městskými či krajskými a jejich programy spolupráce se školami.

Daří se vysokým školám zasadit IG do kontextu?

Velmi se to vylepšuje. A je to z velké části způsobené i tím, jak se knihovny stávají stále více pevnou součástí dané vysoké školy a učící knihovníci vstupují do výuky odborných předmětů, komunikují s pedagogy i s vedením kateder, fakult či vysoké školy jako celku. Tato spolupráce a jistá forma integrace informačního vzdělávání do výuky umožňuje chápání dovedností a znalostí souvisejících s informační gramotností jakožto nedílné součásti kompetencí každého studenta a posléze absolventa vysoké školy. Ale i přes tyto úspěchy máme před sebou ještě velmi dlouhou cestu.

Jaká témata chce IVIG řešit do budoucna?

U některých témat to lze těžko předvídat, ale v současnosti se zdá, že to bude zejména posilování spolupráce mezi knihovnou a dalšími součástmi univerzity právě v otázkách rozvoje programů na zvyšování informační gramotnosti a obecně dovedností potřebných pro úspěšné studium. V angličtině se používá výraz academic skills, tedy jakési obecné akademické či studijní dovednosti. Přetrvávajícím tématem je zvyšování kompetencí učících knihovníků – například v oblasti využívání vzdělávacích technologií.

Ještě bych se zeptala na jednu zajímavou roli knihoven vysokých škol, a to je určování trendů a směru knihovnictví obecně. Jak vnímáte tuto roli knihoven vysokých škol?

Domnívám se, že to vyplývá z podstaty vysokoškolského prostředí jako takového. V mnoha oborech vycházejí inovace právě z prostředí univerzit, které se, kromě výuky studentů, zabývají právě výzkumem a poskytují velmi dobré podhoubí pro rozvoj – mimo jiné i svým knihovnám. Infrastruktura univerzit a jejich knihoven bývá robustnější než je tomu například u městských knihoven a do značné míry mohou tak vysokoškolské knihovny sloužit jako jakési inkubátory či pískoviště pro rozvoj a zkoušení nových systémů a služeb. Studenti a akademičtí pracovníci jsou také velmi náročnými uživateli a požadují od knihoven perfektní servis a podporu pro své studium a vědeckou práci, což je motivující. Zároveň jsou tito uživatelé také pravděpodobně méně konzervativní a více otevření změnám a novinkám. Samostatnou kapitolou jsou knihovny na univerzitách, kde zároveň působí katedry (v zahraničí i celé fakulty) knihovní a informační vědy. Výsledky výzkumu na těchto pracovištích se často pilotně aplikují právě v univerzitní knihovně.

Ve světě se univerzitní knihovny velmi cení, říká se o nich, že jsou srdcem univerzity a stávají se komunitními centry školy. Nabízejí atraktivní prostředí, nejrůznější vzdělávací programy, doslova studenty zavalí informacemi. Informace jde za studentem, ne student za informací. Jak vnímáte zahraniční zkušenost a jaký máte názor na komunitní roli knihoven vysokých škol?

Vysokoškolské knihovny v mnoha zemích jsou nám velkou inspirací. Sama velmi dobře znám knihovny v USA a Kanadě, pečlivě sledujeme knihovny ve Velké Británii a vůbec celé západní Evropě. Situace je přesně taková, jak jste uvedla – jen bych možná váhala nad tím termínem „zavalí informacemi“. Protože to není cílem knihovny – za studentem sice jdeme, ale snažíme se mu informace zpřístupnit dle jeho aktuálních potřeb a v podobě, v jaké je schopen je efektivně využít. Ale komunitní role, o které tak často slýcháme u městských knihoven, je posilována i u knihoven na vysokých školách. Pro studenty by měly být přátelským neutrálním prostorem, kde kromě studia mohou i relaxovat, setkávat se se spolužáky – nad projektem nebo deskovou hrou, podívat se na zajímavý film či výstavu nebo si vypít dobrou kávu. Další rovinou této funkce je otevřenost knihovny veřejnosti, pořádání zajímavých akcí například pro studenty středních škol a zapojení se do akcí jako jsou například dny otevřených dveří dané univerzity.

Závěrem bych se chtěla zeptat, jak celkově vnímáte roli knihoven ve společnosti a jak vidíte budoucnost knihoven?

O proměnách role knihoven ve společnosti se diskutuje již mnoho let. Osobně nejsem zastáncem pesimistických scénářů nahlížejících na knihovny jako na víceméně irelevantní instituce. Změna role knihovny – bez ohledu na její typ – bude asi výraznější než kdykoliv v minulosti. Ale viděla bych to jako příležitost pro otevírání nových dveří a zkoušení nových cest. Současná situace na mnoha místech světa ukazuje, že pozice knihovny jako bezpečného místa zajišťujícího rovný přístup k mnoha různým informačním zdrojům, místa podporujícího formální i neformální vzdělávání a upevňování komunity je velmi aktuální. A knihovníci jako průvodci světem informací a jejich kritického hodnocení jsou trvale velmi pozitivně vnímanými experty. Jen musíme i sami pracovat na rozvoji svých kompetencí, nebát se změny uvažování a stále častějšího vykračování z komfortní zóny zaběhaných postupů. A možná bude třeba se častěji než dříve stavět pevně na stranu obrany práva na rovný přístup k informacím, iniciativ na podporu otevřeného přístupu k vědeckým informacím a datům a boje proti zvětšování digitální propasti. To jsou pro všechny knihovníky velké výzvy. Pokud budeme schopni je dobře a zodpovědně uchopit, nemusíme se o svou budoucnost obávat.

Děkuji Vám za Váš čas a za rozhovor.
Libuše Foberová

PhDr. Hana Landová, PhD. působí jako knihovník a vysokoškolský pedagog. Hlavním tématem jejího odborného zájmu je problematika informační gramotnosti a role knihoven a knihovníků ve vzdělávání. V rámci své publikační i přednáškové činnosti se věnuje i tématu spolupráce knihoven a vzdělávacích institucí. Je členkou programového výboru konference ECIL – European Conference on Information Literacy. Od února 2016 je předsedkyní Asociace knihoven vysokých škol ČR. Jejími odbornými působišti jsou Česká zemědělská univerzita v Praze a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.