Rozhovor s Ing. Janem Kaňkou

Před nedávnem se uskutečnil již čtvrtý ročník konference Elektronické služby knihoven, kterou pořádá Knihovna Františka Bartoše ve Zlíně. Jak se vyvíjel zájem o odborná témata v průběhu jednotlivých ročníků a které z nich podle Vás rezonovalo letos nejvíce?

Tady bych nejprve řekl pár slov o programové profilaci a dramaturgii konference, resp. v prvních dvou ročnících semináře. Snažíme se kombinovat zvané příspěvky na témata, o kterých si myslíme, že by v daném čase neměla chybět a příspěvky nabídnuté zájemci o vystoupení na základě výzvy (call for papers). Poměr mezi těmito dvěma celky není vždy stejný, ale snaha je, aby zvané příspěvky zůstávaly spíše v menšině či nejvýše v polovině. Nechceme se ochuzovat o zajímavá témata a přednášející, o kterých nevíme a která se nám mohou sama nabídnout. Pokud jde o samotné příspěvky, lze je v širším horizontu seskupit do určitých volných celků. Prvním z nich jsou šířeji pojaté prezentace pojednávající o elektronických službách v kontextu doby a, řekněme, vývoje společnosti. Druhým okruhem pak jsou víceméně tradiční přednášky týkající se automatizovaných knihovních systémů, jejich online rozhraní, vyhledávání a návazných služeb. Třetím celkem bývají představení portfolia elektronických služeb jednotlivých knihoven, čtvrtým pak vystoupení informující o různých probíhajících (většinou dotačně podpořených) projektech a posledním typem, nikoli však co do zajímavosti, jsou prezentace různých nových, často netradičních řešení, technologických novinek a trendů.

Zmíněná kategorizace nemá jasné okraje, je samozřejmě prostupná a měnlivá. Lze však říci, že největší ohlas mívají obvykle ty šířeji pojaté přednášky z prvního okruhu a zajímavosti z toho posledního. Dlužno zdůraznit, že podstatnou součástí úspěchu je také osobnost přednášejícího. V letošním programu se např. s velkým zaujetím setkal úvodní referát Víta Richtera Veřejné knihovny a jejich služby v digitálním prostředí – možnosti a meze, několikrát zmiňovaná problematika použitelnosti a přístupnosti webových prezentací či vývoj portálu Knihovny.cz a chystaná služba Získej.

Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2017 - 2020 zmiňuje mezi technologickými aspekty mj. další rozvoj digitalizace a elektronických výpůjček, zprovoznění silných centralizovaných služeb v rámci Centrálního portálu knihoven či elektronický povinný výtisk. Jak vidíte vývoj v těchto oblastech v následujících letech a jaké jsou největší výzvy, se kterými se budou muset knihovny potýkat?

Většina těchto zmíněných okruhů stojí a padá na spolupráci knihoven. Nejsilněji se to projevuje právě při budování centrálního portálu Knihovny.cz a navazujících služeb. Technická řešení buď existují, nebo budou vyvinuta, ale musí být vůle k jejich nasazení a nastavení procesních parametrů služeb vůči uživatelům, včetně těch ekonomických. Obchodní modely budou také klíčovou otázkou pro oblast elektronických výpůjček. Elektronický povinný výtisk pak vynáší do popředí hodně důležitou a svým způsobem zastřešující oblast dlouhodobého důvěryhodného uchování digitálního obsahu a jeho archivace. Pokud podceníme tuto oblast (zejména na centrální úrovni), může to mít v dohledné době dramatické následky, zejména v oblasti digitalizace.

V posledních letech proběhla řada projektů, díky kterým se začaly digitální knihovny jednotlivých knihoven plnit obsahem, bohaté zkušenosti máte ostatně i u Vás. Dalším krokem je zpřístupnění tohoto obsahu a propagace mezi případnými uživateli. Co pro to můžou udělat kolegové z jiných knihoven a pomůže i zde centralizovaná služba v podobě České digitální knihovny nebo jiných zastřešujících projektů?

Pokud jde o digitalizaci v knihovnách (resp. knihovnami financovanou), tak tam jsme poněkud předběhli dobu a český legislativní vývoj. Ano, naše digitální knihovny se stále plní dalším obsahem (a mnoho už jej existuje), ale kulhá právě oblast zpřístupnění. A to jednak na technologické úrovni, kdy uživatel stojí před roztříštěným množstvím digitalizátů v různých verzích digitálních knihoven s problematickým rozhraním a vyhledáváním, ale především na úrovni rigidní autorskoprávní ochrany, která prakticky znemožňovala efektivní přístup k digitalizovanému obsahu. Doufám, že minulý čas použitý v předchozí větě se neukáže jako přehnaně optimistický – nedávná poslední novela autorského zákona již otevírá prostor pro lepší zpřístupnění digitalizátů, ale nebude to možné bez širší dohody s ochrannými autorskými svazy a státem. Doufejme, že k ní v dohledné době dojde. Pokud ano, vystoupí potřeba perfektně fungující České digitální knihovny či jiných agregujících služeb okamžitě do popředí. Bylo by žádoucí, aby se do té doby ČDK plně rozběhla na stabilní robustní infrastruktuře NK ČR a byla naplněna veškerým relevantním obsahem. Osobně se domnívám, že by mělo cílově dojít nejen k centralizované agregaci metadat, ale také samotných dat - digitálních obrazů - na národní úrovni. Pokud ne ke zpřístupnění, což bych považoval za optimální, pak alespoň k archivaci.

V současnosti dochází také u nás k rozvoji iniciativ podporujících využití open-source softwaru v knihovnách (KOHA, FOLIO). Jaké jsou podle Vás vyhlídky tohoto směřování v dohledné době např. 10 let? Dokáží se knihovny dohodnout na nějakém společném řešení?

Software s otevřeným zdrojem je (i v českých) v knihovnách doma již dlouho, ale dosud nešlo o klíčové aplikace typu AKS. To se mění a troufám si říci, že se to už změnilo (doufám, že to nezakřiknu). Z profesionálního hlediska již bylo, myslím, dostatečně prokázáno, že nejde o nějaké krátkodeché amatérské experimenty, teď zbývá dobře nastavit a vyzkoušet provozní podmínky a obchodní modely. Jsem velmi rád, že česká krajina knihovní automatizace rozkvétá obohacena novými druhy a jsem zvědav, jak na to v širším horizontu bude reagovat komerční sektor. Pokud jde o společná řešení v národním měřítku, neočekával bych je v nějakém masovém rozšíření a ani si nemyslím, že by to bylo potřeba, ale považuji za žádoucí a pragmatické, aby se ty knihovny, které sáhnou po otevřeném řešení, orientovaly stejným směrem a spojily ekonomické a vývojářské síly.

Od roku 2014 jste členem odborné poroty soutěže Biblioweb a loni se webové stránky Vaší knihovny dokonce staly jejím absolutním vítězem. Změnil se v průběhu předchozích let přístup hodnotící komise, nebo jsou kritéria stále stejná? Jak by dnes měly vypadat stránky knihovny a jaká jsou základní doporučení pro kolegy, kteří právě zvažují vytvoření nového či přestavbu stávajícího webu?

Přístup komise a kritéria se v poslední době poněkud mění, ale nikoli skokově a radikálně. Hodně z toho, co platilo pro použitelnost a přístupnost webů před deseti lety, platí i dnes (a bohužel i chyby v těchto oblastech jsou takto dlouhověké). Mění se však informační kanály a způsob konzumace online obsahu, což je třeba reflektovat. Nejednou jsem se zanášel myšlenkou na návrh univerzálního knihovního webu – jakési strukturální šablony se standardizovaným obsahem – ale s postupem času mám stále silnější dojem, že není třeba jít nutně tímto směrem, ale ctít určitá pravidla a principy. Jedním z těch klíčových je tvorba webu pro uživatele. Jakkoli jednoduše a samozřejmě to může znít, není to vůbec triviální a je velmi vhodné si v tom nechat pomoci od odborníků. Tak jako my knihovníci umíme provádět obsahovou analýzu dokumentů, tvořit metadata a vyhledávat, jsou zase jiní, kteří umí dělat dobré weby a testovat je na uživatelích.

Co asi trvá napříč časem, je potřeba dobré obsahové orientace – promyslet, co je potřeba publikovat, jakým jazykem, v jakém rozsahu… Dobře to uspořádat (struktura) a propojit (navigace) je také klíčové a musí se to i nechat efektivně prohledat. Pokud jde o design, z hlediska výtvarného jsem spíše minimalista, ale rezignovat se na tuto oblast nedá – hraje roli při vnímání a ovlivňuje emoce. Z hlediska funkčního může design vše výše řečené naprosto znehodnotit. Diktát mobilních zařízení a potřeba responzivního designu jsou danosti, o kterých netřeba pochybovat. Neodpustím si však osobní povzdech nad někdy přehnanou aplikací pravidla mobile first. V množících se případech jde o přechod k mobile only, což je pro určité uživatelské situace nepříjemným ochuzením nejen zážitku (UX), ale i použitelnosti. A jedna věc závěrem – weby knihoven jsou weby, jako každé jiné a takto je třeba nad nimi uvažovat.

V roce 2013 se Vaše knihovna přestěhovala do rekonstruovaných prostor Baťova institutu. Jaká největší pozitiva stěhování přineslo? A naopak - jsou nějaká negativa, na která byste chtěl například upozornit kolegy, aby se jim při plánování výstavby či rekonstrukce vyvarovali?

Jednoznačným pozitivem bylo rozhodně prostorové rozvolnění – jak pro uživatele (několikanásobný nárůst ploch, studijních a odpočinkových míst), tak pro knihovní fondy a navazující kulturní a vzdělávací aktivity. Se stěhováním lze také snáze spojit finančně náročné technologické inovace, jako je např. přechod na  RFID, což se nám podařilo. Pokud jde o negativa, část z nich může být způsobena tu větší, tu menší vhodností a umístěním rekonstruovaného objektu pro služby knihovny. To jsou však faktory, které často nelze ovlivnit a stávají se tak výzvou pro projekční tým. Ani u nás toto zadání nebylo jednoduché, ale výsledné řešení se, podle mého názoru, docela podařilo. Co bych jistě doporučil k významným úvahám, je prostorová variabilita interiérů a mobiliáře - mít na vědomí, že netvoříme věci na věky, ale pro určitý čas.

Co byste na závěr popřál českým knihovníkům?

Popřál bych nám hlavně chuť do spolupráce podpořené silnou, otevřenou a fungující Národní knihovnou. To je sine qua non všech budoucích (najmě centrálních) služeb a jejich spokojených uživatelů.

Děkujeme za Váš čas i odpovědi. 
Michal Škop a Jan Lidmila

Ing. Jan Kaňka působí jako vedoucí Útvaru odborných činností a webmaster v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně. Čtvrtým rokem organizuje konferenci Elektronické služby knihoven, je členem odborné poroty soutěže Biblioweb. Podporuje spolupráci knihoven paměťových institucí ve Zlínském kraji a podílel se na tvorbě Virtuálního souborného katalogu zlínských knihoven. Publikuje v oblasti informačních technologií a jejich aplikace v knihovnictví, v časopise Čtenář vedl rubriku Automat knihovna.