Adresát Oldřich Mikulášek 1910–2010

Připravit výstavu u příležitosti narození významného básníka, to není snadný úkol. Jak neotřele, nově přiblížit návštěvníkovi slavnou osobnost? Čím naplnit obligátní zadání „přehled života a díla“?

Příjemce zpráv osobních i úředních

Obnovené oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea v Brně představovalo do 25. září 2010 v Paláci šlechtičen na Kobližné ulici výstavu „Adresát Oldřich Mikulášek 1910–2010“. Titul naznačuje, jak se autoři (Michal Přibáň a Hana Kraflová) se zadáním vyrovnali. Stačilo nechat se vést materiálem a ten sám nabídl kýžený klíč: stěžejní část pozůstalosti Oldřicha Mikuláška tvoří bohatá korespondence – rozhodli se tedy postavit expozici právě na ní. Představit autora, redaktora, občana Oldřicha Mikuláška jakožto adresáta: dopisů osobních i úředních, vlídných i oficiálně chladných, závažných i rozverných. Jako příjemce rozhodnutí nakladatelů, obdivných řádků i redakčních honorářů. V nejširším slova smyslu jako adresáta zpráv, životních událostí nebo společenských podnětů.

Foto: Silvie Doleželová, MZM

Ve výtvarném uchopení (Jitka Kalová) pak hrála roli barva (od nevinně modrého dětství přes hnědé období válečné, rudá léta padesátá a nadějnou zeleň následujícího desetiletí až k normalizační šedi) a „poštovní“ stylizace jak expozice samé, tak doprovodných tiskovin: charakterizovala etapy v životě osobním, do něhož se promítly politické souvislosti – ty zřetelně vyvstaly ilustrací jednotlivých období také prostřednictvím portrétů státníků na poštovních známkách. Každý oddíl uvádějí na panelu dominantní citáty: rada redaktora Lidových novin Josefa Čapka mladému básníkovi, vzpomínky Jana Skácela nebo Čestmíra Jeřábka a také charakteristika Mikuláškova díla z pera Zdeňka Kožmína.

Gratulace, posudky, pozdravy z cest. Kolik toho povědí o životě člověka! Jak jsme rázem blízko i těm, kteří je odeslali!

Pro výstavu bylo vybráno přes 50 textových dokumentů – především dopisů (jsou prezentovány v barevných kopiích) – a procházka mezi nimi evokuje listování dějinami české literatury: odesílateli jsou například František Halas, Jan Skácel, Jindřich Chalupecký, Jan Zahradníček, Egon Hostovský, Vladimír Holan, Jan Zábrana, Vladimír Neff, František Hrubín, Milan Uhde, Ludvík Kundera, Vilém Závada, Jan Pilař nebo Jaroslav Seifert. Najdeme zde i mnohé dosud nepublikované fotografie z básníkova mládí a vůbec ze soukromí, stejně jako snímky z veřejných vystoupení a besed, tak hojných v 50. a 60. letech, i básníkovy umělecké fotografické portréty od Bohumila Marčáka.

Expozicí zněl hlas básníka

Výstavu samozřejmě doplnilo Mikuláškovo knižně vydané dílo a také knihy jeho kolegů s rukopisnými dedikacemi (např. Petra Kabeše, Jana Trefulky, Jaromíra Tomečka, Ivana Jelínka, Mirka Elpla, Ludvíka Němce nebo Josefa Suchého). Jako příklad ztížené cesty textu ke čtenáři vybrali autoři sbírku Agogh: nabídli rukopis s básníkovými opravami, autorské korektury, nakladatelskou smlouvu – poté korespondenci, týkající se vyřazení knihy z edičního plánu, a po dlouhé pomlce pak dopisy, směřující konečně k vydání v roce 1989.

Jedna z vitrín byla věnována oficiálním oceněním (najdeme zde např. diplom zasloužilého umělce, podepsaný tehdejším ministrem kultury, básníkovým velkým obdivovatelem Čestmírem Císařem), jiná Mikuláškovým karikaturám od Viléma Reichmanna – jappyho, další pak publikacím v periodikách: od slavného Hosta před samizdat editora Ludvíka Kundery ze 70. let až po 1. číslo tehdy průlomového časopisu Revue otevřené kultury – ROK (1985). Poslechli jsme si i hlas Oldřicha Mikuláška: básně „Láska“ a „Mamince“ v podání autora poskytl archiv Českého rozhlasu Brno.

Vernisáž 1. června 2010 svou přítomností ozdobili vzácní hosté: z díla svého otce recitoval člen činohry Národního divadla v Brně Ondřej Mikulášek s kolegyní Gabrielou Štefanovou, o básníkově díle promluvil Antonín Přidal a z Prahy přibyl a na přítele vzpomenul herec Stanislav Zindulka. Závěrečné slovo patřilo básníkově ženě, vitální paní Věře Mikuláškové.

Výstava byla primárně určena dospělému návštěvníkovi, ale jistě zaujala i studenty středních škol a žáky druhého stupně škol základních: nahlédnutí do soukromí jim nejen přiblíží konkrétní uměleckou osobnost, ale jejím prostřednictvím také pomůže lépe pochopit historické souvislosti, přiblíží jim reálie této země – a osud nekonformního umělce – v právě uplynulém století.