Oči Brna v říjnu a listopadu

Říjen: Milan Uhde

Dramatika, prozaika, autora písňových textů Milana Uhdeho není nutné příliš představovat. Jen málo lidí si tuto osobnost s výrazným hlasovým projevem nespojí s některou z jeho mnoha činností. Může to být třeba brněnský měsíčník Host do domu, do jehož redakce byl přijat v roce 1958 a v níž setrval až do roku 1970. Roky 1967–1971 byly ve znamení externího působení na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Do světa divadelního výrazněji vstoupil jako autor absurdní satiry v režii Evžena Sokolovského Král-Vávra (1964) v divadle Večerní Brno. Kdo by však neznal jeho Baladu pro banditu (1975)… Roky 1971–1989 musel Uhde ustoupit do pozadí, z politických důvodů nesměl publikovat ani být veřejně literárně činný. Patřil mezi signatáře Charty 77. Neodmyslitelně se s jeho jménem pojí začátky brněnského nakladatelství Atlantis – od podzimu 1989 do června 1990 byl předsedou družstva Atlantis a následně šéfredaktorem nově vzniklého nakladatelství. Jméno Milan Uhde je spojeno i s Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně, kde v roce 1990 přednášel současnou českou literaturu. V letech 1990–1992 stál v čele Ministerstva kultury. Jako člen vedení ODS byl ve volebním období 1992–1996 poslancem a předsedou České národní rady (po vzniku České republiky od 1. 1. 1993 Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR), funkci poslance vykonával i v letech 1996–1998 (v posledním roce zde zastupoval Unii svobody). Tohle všechno víme. Ale kdo z nás zná Milana Uhdeho jako člověka? Jaké byly jeho vzory, životní milníky, radosti, strasti? Po tom všem budeme pátrat na plánované výstavě v cyklu Oči Brna, která se bude konat 2.– 31. 10. 2017 ve foyer MZK. A zároveň na jednotlivých doprovodných akcích budeme mít možnost osobního setkání s Milanem Uhdem, bezesporu zajímavou osobností.

Listopad: Dušan Jurkovič

V listopadu letošního roku dáme v Očích Brna prostor architektuře. Dušan Samo Jurkovič (1868–1947) byl výraznou postavou secesní architektury. Narodil se na západním Slovensku ve vesnici Turá Lúka do rodiny notáře, kde měl šest sourozenců. Školu vychodil v Šamoríně, nižší gymnázium v Šoproni. V roce 1884 se zapsal na studium na c. k. státní průmyslovce ve Vídni. Již před dokončením prvního ročníku studia si sehnal praxi v kanceláři pražské firmy C. Korte & Comp. Bau-Unternehmung für Wasser- und Gas-Anlagen. V této společnosti, která se věnovala vzniku rozvodů pitné vody především v Bratislavě, sbíral své první odborné a praktické zkušenosti. S lidovou tvorbou se naopak setkával již v dětství, protože jeho maminka Emílie sbírala lidové výšivky. A právě výstava výšivek pořádaná v roce 1887 v Turčianskom sv. Martine ovlivnila jeho další směřování na poli architektury. Velmi ho okouzlila stavba vstupní věže s motivy oravského lidového stavitelství. Chtěl navrhovat podobné stavby místo továrních budov. Přínosné pro něj proto bylo setkání se vsetínským architektem Michalem Urbánkem, pod jehož vedením mohl uplatňovat své stavitelské představy, které vycházely z jeho studia lidové tvorby. Již roku 1897 začal Jurkovič pracovat na projektu jídelny a útulny na Pustevnách, následovala také významná změna tváře lázeňského města Luhačovice. Ovšem nejen tato dvě nejznámější místa vyzdobil Dušan Jurkovič svými pohádkovými stavbami. Připomeneme si je na výstavě, která potrvá ve foyer Moravské zemské knihovny ve dnech 1.– 30. 11. 2017. Jako vždy ji doplní bohatý doprovodný program v podobě odborných přednášek a dalších akcí.

Sledujte na www.mzk.cz/oci-brna.