Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
Duha ISSN 0862-1985 (Print)
Duha ISSN 1804-4255 (Online)
Podpořil
Článek se zabývá staršími lidmi, uživateli veřejných knihoven. Přináší věkové členění, požadavky a potřeby této ne zcela homogenní části populace. Na základě dostupných statistických údajů jednotlivých skupin byl zpracován metodický návod pro knihovníky, který na příkladech z činnosti knihoven ukazuje, jak zajistit rovný přístup a zaujmout seniory.
Česká republika patří/bude patřit k „nejstarším“ evropským zemím. Senioři tedy jsou, a zejména budou velmi početným a důležitým segmentem společnosti. Tato skutečnost má důležité konsekvence ekonomické, sociální, kulturní. Proto se také problematice seniorů věnuje již i v ČR stále více pozornosti.
Kdo je vlastně senior? O přesné definici se vedou diskuse. První z nich se týká samotného pojmu. Pro část odborníků už není akceptovatelný nejen pojem „důchodce“ či „penzista“ (vystihují pouze jednu charakteristiku), ale mají výhrady i k dnes nejpoužívanějšímu pojmu „senior“. Jako korektnější uvádějí výraz „starší dospělý“. Ať se přikloníme ke kterékoli alternativě označení, v současné době tak bývají chápány nejčastěji osoby starší 60 let. Pojem bývá často vztažen také k ukončení ekonomické aktivity, tedy k odchodu do důchodu či penze. Vzhledem k prodlužování tohoto věku se hranice (trvale) posouvá v čase, což podporuje nejasnost jejího přesného stanovení. Zatímco před nedávnem se za věkovou hranici uvádělo 50, resp. 55 let, dnes se hovoří o hranici 60, resp. 65 let.
Pro naše potřeby zůstaneme zatím u pojmu senior a připomeňme, že senioři navíc nejsou ani zdaleka homogenní skupinou. Označení zahrnuje minimálně dvě generace, pokud hovoříme o dvacetiletém intervalu, nebo dokonce až generace tři, hovoříme-li o intervalu patnáctiletém. Mezi seniory tak můžeme počítat na jedné straně šedesátníky, tedy lidi dnes v produktivním věku, na druhé straně však i osoby, které překročily požehnaný věk sta let. Existuje několik kategorizací seniorského věku s různými názvy. Přijměme například tuto: 60 – 75 let (mladší senioři), 75 – 90 (senioři), nad 90 (období kmetství). Přitom si však připomínejme, že hranice je to pouze orientační. Kromě věkového rozdílu se totiž senioři liší, i pokud jde o fyzický stav (zdraví, schopnosti), ekonomickou situaci (od osob existenčně ohrožených po ekonomicky velmi dobře situované), psychické a kognitivní dispozice, vzdělání, sociální status, životní styl, kreativitu, společenskou angažovanost atd. atd. A často jde o rozdíly propastné. Samotné zařazení do věkové kategorie tudíž není rozhodující… Je tedy zřejmé, že definovat přesně pojem a popsat jeho charakteristiky není vůbec jednoduché; každého seniora je pak vždy nutno vnímat jako individualitu s tím, že může, ale také nemusí splňovat obecně přijaté charakteristiky.
Seniory v obecné rovině tedy charakterizuje věk, jehož spodní hranice se postupně zvyšuje, ale zejména involuční procesy v rovině tělesné, psychické a sociální a v jejich důsledku určitý (byť rozdílný) stupeň omezení výkonnosti v oblasti fyzické i psychické. (Obvykle) se postupně zhoršuje zrak, sluch (což se může projevit problémy v komunikaci s okolím a také v emoční oblasti), zpomaluje se psychomotorické tempo, prodlužuje se reakční čas, objevují či prohlubují se zdravotní omezení, probíhají změny v některých částech paměti (zhoršuje se schopnost zapamatování nových informací, naopak tzv. staropaměť může i posilovat) i pozornosti. Pokud jde o inteligenci, některé schopnosti nevykazují téměř žádný pokles, jiné nerovnoměrně klesají. I když osobnost jedince se s věkem v zásadě nemění, mohou se zvýrazňovat některé rysy (opatrnost, nerozhodnost, puntičkářství, nejistota, egocentrismus v podobě sobectví, podezíravosti, vztahovačnosti, nesnášenlivosti, lakoty apod.); častá bývá přecitlivělost, citová labilita. Abychom však nebyli příliš pesimističtí, mohou nastávat i změny pozitivní – senioři bývají často vyrovnanější, systematičtější, důslednější, rozvážnější, chápavější, vděčnější, skromnější apod.
Velmi důležité změny potkávají seniory v oblasti sociální, kde se ztrácí některé sociální role (např. po odchodu ze zaměstnání, s dospělostí vnoučat…), postupně ubývá kontaktů (vrstevníci umírají) a rodina se stává/měla by se stát posledním záchranným okruhem společenských kontaktů, což, jak víme, ovšem často nefunguje (bezdětní, ovdovělí, děti žijící mimo denní dosah atp.). U seniorů tak může docházet k pocitům osamělosti, k izolaci, zvyšování nejistoty, nepochopení okolního světa atd. Rovněž ekonomické problémy části seniorské populace se negativně podepisují na prožívání tohoto období.
Ze všeho, co bylo řečeno výše (velmi stručně a zjednodušeně) vyplývá, že problematika stáří musí být chápána komplexně – z hlediska biologického, psychologického i sociálního, že jde vždy o problematiku týkající se jedince, ale také celé společnosti, tedy že péče o seniory není jen záležitostí jejich nejbližších, že senioři jako (velká a nedílná) součást společnosti v ní musí být integrování a pozitivní atmosféra pro tuto integraci má být budována na všech úrovních a všemi možnými cestami. Dodejme ještě, že stáří je přirozenou vývojovou etapou lidského života a stárnutí je přirozený a normální fyziologický proces, který se týká/bude týkat každého z nás.
Jedním z míst, která mohou úspěšně a velmi intenzivně pomoci seniorům zlepšovat či prožívat plnější život (možná nacházet i jeho nový cíl), udržovat dobrou fyzickou i psychickou kondici, podporovat a rozvíjet jejich zájmy, zvyšovat jejich aktivitu a angažovanost, nabízet jim nový program, jsou právě knihovny.
Jejich z podstaty demokratický charakter umožňuje využívat jejich služby opravdu všem. Senioři jsou častými uživateli (v řadě knihoven tvoří již dnes třetinu registrovaných), setkávají se tu v rovnoprávném postavení s ostatními segmenty společnosti napříč generacemi. Mohou zde vystoupit ze své izolace, navazovat kontakty mezigenerační, ale i s vrstevníky, což je pro ně velmi důležité a žádoucí, mohou zde pokračovat beze změny v dosavadních aktivitách, získávat nové informace a poznatky (sebeaktualizace), být zapojeni do smysluplné a užitečné práce, trávit zde volný čas, vzdělávat se a v důsledku toho všeho i posilovat sebevědomí. To vše – a mnohé další mohou knihovny nabízet. A popravdě řečeno často také nabízejí.
Sekce Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP) s jednoduchým, ale výstižným názvem „60+“ připravila – na základě poznatků a zkušeností z desítek knihoven v ČR a s využitím řady relevantních informačních zdrojů a konzultací s odborníky z oblasti andragogiky, gerontagogiky, sociální práce – publikaci „Rovný přístup. Knihovna přátelská k seniorům“, kterou v loňském roce vydala s podporou Ministerstva kultury ČR Národní knihovna ČR. Publikace je knihovnám, které chtějí být a deklarovat se jako přátelské k seniorům (tzv. senior friendly) především metodickým návodem. Takové knihovny by totiž měly splňovat některé parametry, jež jsou základem dobrých služeb seniorům. Zmíněná příručka poskytuje přehled těchto parametrů (standardů) i metodiku či doporučené postupy, jak jich dosáhnout. Přináší i řadu příkladů dobré praxe, lze ji proto využít i jako příručku referenční, a také reakce seniorů. Pro inspiraci k prostudování příručky je zde přehled základních „standardů“:
Obecné požadavky: Knihovna vytváří podmínky pro rovný přístup ke službám a informacím. Registrace do knihovny je poskytována seniorům za zvýhodněnou cenu.
Personál: Všichni pracovníci ve službách uživatelům mají znalosti projevů a důsledků stárnutí a stáří a dovednosti nezbytné pro poskytování služeb uživatelům – seniorům. Kvalifikace pracovníků v této oblasti je průběžně zvyšována. V závislosti na velikosti populace je v knihovně zaměstnán pracovník specialista na služby a komunikaci s klienty seniory.
Fond a služby: Knihovna využívá všech prostředků vzdálené komunikace, nabízí dálkové služby. Knihovna poskytuje službu doručování výpůjček do domu.
Technické a materiální podmínky: Knihovna vytváří vhodné fyzické a technické podmínky a opatření umožňující samostatný pohyb a pobyt uživatelům – seniorům. Zajišťuje pravidelné kontroly funkčnosti speciálních opatření a vybavení.
Webové stránky knihoven: Webové stránky splňují pravidla přístupnosti pro seniory.
Spolupráce a propagace: Knihovna spolupracuje s organizacemi zastřešujícími a sdružujícími seniory, především v dané lokalitě. Ve spolupráci s těmito organizacemi zajišťuje knihovna vhodnou formou propagaci svých služeb seniorům.
Akce: Knihovna pořádá aktivizační programy pro seniory, především vzdělávací aktivity. Minimálním požadavkem je Virtuální univerzita 3. věku.
Integrační aktivity: Knihovna pořádá cílené integrační/mezigenerační aktivity.
Podrobněji je už nutné nahlédnout do publikace, která je doplněna seznamem vybraných doporučených zdrojů, z nichž je možné získat další informace a inspirace i hlubší přehled o problematice.
Na závěr ještě (v redukované podobě) doporučení hlavních zásad komunikace se seniory:
Literatura:
MAZUROVÁ, Hana, ed. a HOUŠKOVÁ, Zlata, ed. Rovný přístup - Knihovna přátelská k seniorům : metodická příručka pro práci knihoven se seniory. 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky - Knihovnický institut, 2016. – 87 s. ISBN 978-80-7050-674-5. Dostupné také: http://www.skipcr.cz/dokumenty/rovny_pristup.pdf
Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.